ECLI:CZ:US:2022:Pl.US.11.22.1
sp. zn. Pl. ÚS 11/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala (soudce zpravodaje), Vojtěcha Šimíčka a Davida Uhlíře o návrhu navrhovatele Okresního soudu v Ústí nad Labem, na zrušení §454 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., za účasti Parlamentu, jako účastníka řízení, vlády a Veřejného ochránce práv, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Předmět řízení
1. Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), ve spojení s §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") navrhl zrušení §454 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále též jen "z. ř. s."), a to z důvodu jeho rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadené ustanovení podle navrhovatele odporuje i čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. V návrhu okresní soud požádal, aby Ústavní soud jeho návrh projednal přednostně.
3. Z návrhu a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že navrhovatel vede pod sp. zn. 36 Nc 1701/2022 věc, jejímž předmětem je osvojovací proces nezletilého dítěte.
4. Usnesením ze dne 8. 3. 2022 č. j. 36 Nc 1701/2022-21 okresní soud zamítl návrh navrhovatelů jako potenciálních osvojitelů na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo nezletilé dítě předáno do jejich péče (výrok I.). Dále jmenoval nezletilému dítěti pro toto řízení opatrovníkem statutární město Ústí nad Labem - orgán sociálně-právní ochrany dětí [dále jen "opatrovník"] (výrok II.). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil především tím, že soud nemůže nařídit předběžné opatření, jehož předmětem by bylo umístění nezletilého dítěte "mimo rodinu" [§102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], případně neshledal, že jsou navrhovatelé oprávněni (nemají aktivní věcnou legitimaci) k podání návrhu na vydání předběžného opatření (§454 odst. 1 z. ř. s.). Pouze pro úplnost okresní soud uvedl, že s ohledem na účinnou právní úpravu aktuálně nejsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření umisťujícího nezletilé dítě do péče budoucích osvojitelů ani za situace, že by předběžné opatření bylo podáno osobou aktivně věcně legitimovanou. Předběžné opatření podle §452 a násl. z. ř. s. lze nařídit pouze tehdy, je-li nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen. Z úřední činnosti je okresnímu soudu známo, že nezletilé dítě bylo rozhodnutím téhož soudu ze dne 9. 2. 2022 č. j. 0 P 247/2021-64 svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, tedy není ani v nedostatku řádné péče, ani není ohrožen (narušen) jeho život, normální vývoj nebo jiný důležitý zájem.
5. Proti výroku I. výše uvedeného usnesení okresního soudu podal opatrovník odvolání, které odůvodnil zejména tím, že navrhovatelé jsou budoucími osvojiteli, mají sestaven plán adaptačního procesu, který je rozhodnutím soudu narušen, soud na něj a zejména na dítě nebral zřetel. Narušení tohoto procesu je pro dítě hendikepem a takové rozhodnutí je pro něj kontraproduktivní. V této souvislosti odkázal na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Umístění nezletilého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu je jen dočasným, přechodným řešením. Předání nezletilého dítěte, resp. jeho umístění do trvalé rodiny v co nejranějším věku je podle opatrovníka žádoucí a v zájmu nezletilého dítěte.
6. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 3. 2022 č. j. 13 Co 80/2022-42 změnil usnesení okresního soudu v napadeném výroku I. tak, že nařídil předběžné opatření, kterým nezletilé dítě předal do společné péče potenciálních osvojitelů. Krajský soud dospěl k závěru, že nevyhověl-li okresní soud návrhu na nařízení předběžného opatření, postupoval hrubě proti zájmům nezletilého dítěte, neboť zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření byly splněny. V nejlepším zájmu nezletilého dítěte je, aby byly jeho poměry soudně upraveny ještě předtím, než dojde k rozhodnutí ve věci samé. Posouzení, zda existuje potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, závisí na okolnostech konkrétní věci. V daném případě měl soud za prokázané, že nezletilé dítě je aktuálně svěřeno pouze do pěstounské péče na přechodnou dobu, neboť se ocitlo bez jakékoliv péče, když jeho matka péči o ně odmítla vykonávat a současně nemá o nezletilé dítě zájem a otec dítěte není znám. Navrhovatelé byli vytipováni jako případní vhodní budoucí osvojitelé nezletilého dítěte a úspěšně prošli procesem zařazení do příslušné evidence. Svěření nezletilého dítěte z péče přechodné do péče navrhovatelů, která by měla být pro budoucnost nezletilého dítěte zásadní a zejména trvalá, je tak namístě a nelze ji nastolit za dané situace jinak než zatímní úpravou poměrů, tedy nařízením předběžného opatření podle §76, resp. §102 o. s. ř. Krajský soud proto dospěl k závěru, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků a nezletilé dítě předat do péče navrhovatelů, když takové řešení se jeví být v zájmu nezletilého dítěte a v zájmu budování jeho kladných společenských vazeb k navrhovatelům. Soud měl za osvědčené, že navrhovatelé jsou schopni poskytnout nezletilému dítěti řádnou péči.
II.
Argumentace navrhovatele
7. Navrhovatel uvádí, že vede pod sp. zn. 36 Nc 1701/2022 věc, jejímž předmětem je osvojovací proces nezletilého dítěte, tedy jednotlivá na sebe navazující řízení vedoucí k osvojení nezletilého dítěte. Ohledně nezletilého dítěte vede navrhovatel rovněž související věc pod sp. zn. 0 P 247/2021, v níž bylo rozsudkem navrhovatele ze dne 9. 2. 2022 č. j. 0 P 247/2021-64 nezletilé dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu. Dne 2. 3. 2022 podali potenciální osvojitelé návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhali, aby soud předběžným opatřením podle §74 odst. 1, resp. 102 odst. 1 o. s. ř., nezletilé dítě předal do jejich péče s odůvodněním, že byli Krajským úřadem Pardubického kraje zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli a následně byli vytipováni k osvojení nezletilého dítěte. Navrhovatel usnesením ze dne 8. 3. 2022 č. j. 36 Nc 1701/2022-21 návrh na předběžné opatření zamítl. Rozhodnutí navrhovatele napadl opatrovník nezletilého dítěte odvoláním. Usnesením ze dne 30. 3. 2022 č. j. 13 Co 80/2022-42 krajský soud rozhodnutí navrhovatele změnil a nařídil předběžné opatření, kterým nezletilé dítě předal do osobní péče potenciálních osvojitelů.
8. K důvodům, které ho vedou k závěru o rozporu napadeného ustanovení s ústavním pořádkem, navrhovatel uvádí, že předmětem návrhu na vydání předběžného opatření bylo umístění nezletilého dítěte ,,mimo rodinu" (tj. mimo péči rodičů, příbuzných či osob blízkých). Navrhovatel s ohledem na §454 odst. 1 z. ř. s. však dospěl k závěru, že jediným subjektem, který je aktivně věcně legitimován k podání návrhu na nařízení předběžného opatření tohoto obsahu je orgán sociálně-právní ochrany dětí. Navrhovatel rovněž dospěl k závěru, že §452 až §465 z. ř. s., omezující aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na vydání předběžného opatření, jímž má být nařízeno umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, nemůže být obcházen přes obecná ustanovení o předběžném opatření podle §74, resp. §102 o. s. ř., když zákon o zvláštních řízeních soudních je v tomto rozsahu vůči občanskému soudnímu řádu lex specialis.
9. Navrhovatel poukazuje na to, že podle §12 odst. 1 z. ř. s., lze-li zahájit řízení i bez návrhu, je možno nařídit bez návrhu i předběžné opatření; to neplatí v řízení o pozůstalosti. Osvojovací řízení lze však zahájit pouze na návrh (§429 odst. 1 z. ř. s.). Navrhovatel je proto přesvědčen, že nemůže předběžné opatření, kterým by nezletilé dítě svěřil do péče potenciálních osvojitelů, kteří nepatří mezi okruh rodičů, příbuzných či osob blízkých, nařídit sám z moci úřední.
10. S ohledem na uvedené dospěl navrhovatel k závěru, že soud nemůže podle §102 o. s. ř., nařídit předběžné opatření, jehož předmětem by bylo umístění nezletilého dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, a posuzoval-li by soud návrh podle obsahu tak, že jde o návrh na vydání předběžného opatření podle §452 z. ř. s. (nikoliv §102 o. s. ř.), pak by potenciální osvojitelé neměli aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na nařízení takového předběžného opatření. Opatrovník nezletilého dítěte ve svém odvolání argumentoval zejména tím, že rozhodnutím navrhovatele došlo k narušení adaptačního procesu, postup navrhovatele je kontraproduktivní, a naopak předání nezletilého dítěte do trvalé rodiny budoucích (resp. potenciálních) osvojitelů je žádoucí a v zájmu nezletilého dítěte. Svou argumentaci opatrovník opřel rovněž o čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Krajský soud se s argumentací opatrovníka ztotožnil a dospěl k závěru, že nevyhověním předběžnému opatření umisťujícímu nezletilé dítě do péče potenciálních osvojitelů dochází k narušení zájmů nezletilého dítěte, když navíc péče potenciálních osvojitelů je pro budoucnost nezletilého dítěte zásadní a v rozhodované věci ji nelze nastolit jinak než předběžným opatřením podle §76, resp. §102 o. s. ř.
11. Podle navrhovatele lze obecně souhlasit s názorem zákonodárce, že předběžné opatření umisťující nezletilé dítě mimo péči rodičů, příbuzných či osob blízkých představuje krajní a zcela zásadní zásah do práv dítěte a jeho rodičů a obecně lze i souhlasit s tím, aby v takových případech byla aktivní legitimace k podání příslušného návrhu omezena. Navrhovatel však je současně toho názoru, že lze souhlasit s argumentací opatrovníka nezletilého dítěte i krajského soudu, že plynulá adaptace a souvislý a nerušený průběh osvojovacího procesu je obecně v nejlepším zájmu nezletilých dětí. Nadto v případech, jako je popsaná věc sp. zn. 36 Nc 1701/2022, již umístěním nezletilého dítěte mimo péči rodičů, příbuzných či osob blízkých na základě předběžného opatření zpravidla nedochází k vytržení nezletilého dítěte z jeho prostředí (nezletilé dítě bylo povětšinou ze svého prostředí vytrženo již před tímto rozhodnutím, nejčastěji v důsledku socio-ekonomické, zdravotní či jiné závažné situace v rodině). Z výše uvedených důvodů tvrdí, že aktuálně účinná právní úprava neumožňuje v případech, jako je jím projednávaná věc pod sp. zn. 36 Nc 1701/2022, vyhovět předběžnému opatření potenciálních osvojitelů v režimu občanského soudního řádu, tj. podle §76 o. s. ř., resp. §102 o. s. ř. Současně navrhovatel uvádí, že není ani namístě, aby v takových případech podával návrhy na umístění nezletilých pouze příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, neboť v takových případech je na potenciálních osvojitelích, aby byli aktivní a osvojovací proces tak zahájili, resp. v něm řádně pokračovali. Navrhovatel tak s ohledem na uvedené dovozuje, že §454 odst. 1 z. ř. s. je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a s čl. 10 odst. 2 Listiny.
12. Z těchto důvodů navrhovatel podává návrh, aby Ústavní soud §454 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., který zní: "Předběžné opatření, jímž má být nařízeno umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké, může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí.", zrušil pro rozpor s ústavním pořádkem.
13. Navrhovatel současně požádal Ústavní soud o přednostní projednání tohoto návrhu. Navrhovatel uvedl, že v předmětné věci sice krajský soud již rozhodl, to je však způsobeno tím, že řízení o předběžných opatřeních jsou již ze své povahy velmi rychlá, obecné soudy jsou při rozhodování vázány zákonnými lhůtami a přerušení řízení není v těchto případech v podstatě možné ani účelné. Jde však o velice aktuální problematiku se zásadním významem pro účastníky řízení, jimiž jsou vždy nezletilé děti, přičemž řešení podobných situací předběžnými opatřeními není neobvyklé (když tato praxe vycházela z právní úpravy před novelou provedenou zák. č. 363/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022) a rozhodnutí tak má význam i pro všechna ostatní řízení v obdobných věcech.
III.
Vyjádření účastníků řízení
14. Poslanecká sněmovna prostřednictvím Ing. Markéty Pekarové Adamové ve vyjádření k podanému návrhu uvedla, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Za tohoto stavu věci vyjádřila stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a naším právním řádem a je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem okresního soudu na zrušení §454 odst. 1 z. ř. s. posoudil jeho ústavnost a vydal příslušné rozhodnutí.
15. Senát prostřednictvím předsedy RNDr. Miloše Vystrčila ve vyjádření k podanému návrhu uvedl, že návrh zákona byl Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Závěrem uvedl, že je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost návrhem napadeného ustanovení.
16. Vláda přípisem doručeným dne 26. 5. 2022 prostřednictvím ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády Michala Šalomouna Ústavnímu soudu sdělila, že na své schůzi konané dne 25. 5. 2022 č. 422 schválila svůj vstup do předmětného řízení, a zmocnila ho k tomu, aby ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí a ministrem spravedlnosti vypracoval a zaslal Ústavnímu soudu vyjádření vlády k předmětnému návrhu. Vláda ve svém vyjádření nejprve poukázala na to, že nebyly naplněny podmínky čl. 95 odst. 2 Ústavy, ani podmínky pro podání návrhu podle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a proto navrhla, aby byl návrh odmítnut jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) a §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Dále uvedla, že úprava předběžných opatření podle §452 a násl. z. ř. s. je určena pro řešení jiných typů situací, než která je předmětem posuzované věci. Jsou určeny pro předběžnou úpravu poměrů dítěte v případech jeho akutního a závažného ohrožení. Za tím účelem se také příslušná procesní úprava vyznačuje některými specifiky, které mají charakter "úlev" od standardního postupu, jimiž jsou: příslušný je obecný soud navrhovatele, nikoli obecný soud dítěte (§453 odst. 1 z. ř. s.), krátká lhůta pro rozhodnutí (§456 z. ř. s.), možnost nařídit předběžné opatření i navzdory určitým vadám návrhu, které nebrání rozhodnutí ve lhůtě (§454 odst. 2 z. ř. s.), nezletilé dítě nemusí být zastoupeno (§455 odst. 1 z. ř. s.), vykonatelnost rozhodnutí již vydáním a jeho závaznost pro každého (§457 z. ř. s.), o nařízení výkonu rozhodnutí není třeba rozhodovat (§497 z. ř. s.). Právě s ohledem na popsané odlišnosti od obecné právní úpravy je podle vlády stěží představitelná možnost využití předběžného opatření podle §452 a násl. z. ř. s. k rozhodování o tzv. okamžité péči budoucích osvojitelů. Také v kontextu jiných případů rozhodování o umístění dítěte mimo péči rodičů nebo péči osoby dítěti příbuzné nebo blízké je zde zájem na tom, aby byl tento postup omezen jen na skutečně důvodné případy. Právě k tomu směřuje §454 odst. 1 z. ř. s., který omezuje možnost tohoto postupu pouze na případy, kdy je podán návrh na předběžnou úpravu poměrů orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Tento orgán může mít ze své činnosti dostatek kvalifikovaných informací ke zhodnocení situace dítěte. Tyto informace by měl být také schopen objektivně zhodnotit, neboť je při své činnosti povinen sledovat hlediska vymezená v §5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Na návrh jiných osob, které mohou prosazovat svůj specifický zájem, případně bez návrhu soudem, by tedy nemělo být možné krajní postup podle §452 a násl. z. ř. s. použít. Z iniciativy těchto procesních subjektů by mělo být možné pouze podle obecné úpravy předběžných opatření provádět předběžnou úpravu poměrů dítěte v jeho stávajícím výchovném prostředí, případně tuto úpravu poměrů provádět až po standardním řízení na základě meritorního rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené vláda navrhla, aby Ústavní soud návrh okresního soudu na zrušení §454 odst. 1 z. ř. s. odmítl, případně zamítl.
17. Veřejný ochránce práv přípisem doručeným dne 5. 5. 2022 Ústavnímu soudu sdělil, že se rozhodl, že využije svého procesního práva podle §69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a do řízení vstoupí. Ve svém vyjádření k podanému návrhu uvedl, že novelizací §454 odst. 1 z. ř. s. nastolil zákonodárce stav, kdy soud může i bez návrhu rozhodnout obecným předběžným opatřením podle občanského soudního řádu, o umístění dítěte mimo péči rodičů či osob příbuzných nebo blízkých pouze, není-li ohrožení dítěte bezprostřední, a není tak třeba akutního zásahu k jeho ochraně. Trvání takového předběžného opatření se nebude řídit lhůtami podle §459 a §460 z. ř. s. oproti situaci, kdy soud obecným předběžným opatřením předá dítě do péče jednoho z rodičů. Naopak v případě bezprostředního ohrožení dítěte a potřeby akutního zásahu může soud rozhodnout o předání dítěte mimo péči rodiny a blízkých pouze navrhne-li to orgán sociálně-právní ochrany dětí. Trvání tohoto předběžného opatření se řídí lhůtami podle §459 a §460 z. ř. s. Bez návrhu nebo na návrh kterékoliv další osoby nemůže soud v takové situaci bezprostředně zasáhnout jakýmkoliv předběžným opatřením. Stav aktuální právní úpravy považuje Veřejný ochránce práv za velmi nepřehledný a složitý. V některých typech situací pak jeho aplikace povede k absurdním důsledkům, např. k výrazně přísnějším lhůtám trvání předběžného opatření při menším zásahu do práv dítěte a jeho rodiny, nebo nemožnosti soudu řešit i bez návrhu bezprostřední ohrožení dítěte, ačkoliv ohrožení menší intenzity by soud i bez návrhu řešit mohl. Takový stav považuje za odporující nejlepšímu zájmu dítěte. Vyhoví-li Ústavní soud návrhu, povede to k alespoň částečné nápravě uvedených problémů a zároveň může být zrušení tohoto ustanovení impulsem pro zákonodárce ke komplexnější revizi novely zákona o zvláštních řízeních soudních, která by byla podle názoru Veřejného ochránce práv žádoucí. Z výše uvedených důvodů se Veřejný ochránce práv s návrhem navrhovatele ztotožnil a navrhl, aby Ústavní soud návrhu vyhověl.
IV.
Posouzení aktivní legitimace navrhovatele
18. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu posouzení návrhu, je povinen zkoumat, zda byl návrh podán oprávněným navrhovatelem. Aktivní legitimace soudu k podání návrhu na přezkum ústavnosti konkrétních ustanovení zákona je podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, potažmo §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dána jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že zákon (popř. jeho část), jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že musí jít o zákon "jehož má být při řešení věci použito".
19. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že aktivní legitimace soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho ustanovení se odvíjí od předmětu sporu a právní kvalifikace. Soud tedy může podat návrh na zrušení pouze takového zákona (nebo jeho dílčích ustanovení), který má přímo (bezprostředně) použít při řešení aktuálního probíhajícího sporu. Úvaha o takové aplikaci musí být odůvodněná, odvozená od splnění podmínek řízení, včetně věcné legitimace účastníků, a jde-li o hmotněprávní předpis, od jednoznačného zjištění, že předpis má být použit [viz nález ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 50/05 (N 161/47 SbNU 133; č. 2/2008 Sb.) nebo usnesení ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 57/04 či ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 12/08 (U 12/51 SbNU 823) a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
20. Podle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 (U 39/20 SbNU 353) je podmínka přímého (bezprostředního) použití splněna, jde-li o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace je nezbytná, nevyhnutelná, a nikoli jen hypotetická, resp. dána jinými, širšími souvislostmi [srov. též nález ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; č. 252/2006 Sb.)]. Z účelu a smyslu (konkrétní) kontroly ústavnosti právních norem pak plyne, že zákon (resp. jeho ustanovení), jehož má být při řešení věci použito, je pouze ten, který překáží tomu, aby bylo dosaženo žádoucího (ústavně konformního) výsledku; nebyl-li by pak odstraněn, byl by výsledek před soudem probíhajícího řízení jiný, odporující ústavnímu pořádku. Jde tedy o zákon (jeho část), který překáží dosažení žádoucího (ústavně souladného) výsledku. Takový výklad je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu [viz např. nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; č. 44/2014 Sb.)].
21. Ústavní soud proto nejprve zkoumal, zda tyto podmínky byly v daném případě naplněny, tj. zda navrhovatelem napadený §454 odst. 1 z. ř. s. má být použit ve shora uvedené věci, vedené u okresního soudu, a zda tak existuje požadovaná souvislost s rozhodovací činností navrhovatele. Ústavní soud dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
22. Jak z výše uvedeného vyplývá, soud je oprávněn v souvislosti se svou rozhodovací činností podat návrh na zrušení zákona (jeho jednotlivého ustanovení) z důvodu jeho rozporu s ústavním pořádkem pouze tehdy, jde-li o zákon (jeho jednotlivé ustanovení), jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito. V daném případě však senát 36 Nc okresního soudu před vydáním svého rozhodnutí (sub 4) nedospěl k závěru, že předmětné zákonné ustanovení, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, řízení podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nepřerušil a nepodal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětného zákonného ustanovení, a o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl. Teprve poté, co krajský soud na základě odvolání opatrovníka nezletilého dítěte rozhodnutí okresního soudu změnil a předběžné opatření nařídil, podává navrhovatel k Ústavnímu soudu tento návrh na zrušení napadeného zákonného ustanovení. Z uvedené rekapitulace průběhu řízení vyplývá, že tímto svým návrhem se senát 36 Nc okresního soudu snaží zvrátit právní názor (rozhodnutí) krajského soudu o vydání předběžného opatření v předmětné věci. Navíc shora uvedeným usnesením (sub 6) krajský soud nařídil předběžné opatření, kterým nezletilé dítě předal do společné péče potenciálních osvojitelů, a proto ani fakticky v této věci již použití §454 odst. 1 z. ř. s., které je navrženo ke zrušení, okresním soudem již nepřichází v úvahu.
23. Ústavní soud konstatuje, že za dané procesní situace není okresní soud k podání návrhu na zrušení předmětného zákonného ustanovení aktivně legitimován a jde tak o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
IV.
Závěr
24. Na základě uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené ustanovení není ustanovením zákona "jehož má být při řešení věci použito" ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a nelze tedy dovodit aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu na jeho zrušení podle uvedených ustanovení. Ústavní soud proto podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a podle čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (sdělení č. 52/2014 Sb.), návrh odmítl jako podaný někým zjevně neoprávněným.
25. Požadavku navrhovatele na přednostní projednání jeho návrhu (pozn. návrhu, aby Ústavní soud podle §39 zákona o Ústavním soudu rozhodl o naléhavosti věci) Ústavní soud vyhověl fakticky tím, že o návrhu rozhodl bez zbytečného odkladu poté, co obdržel vyjádření účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu