| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 21 Cdo 3028/2000 | 17. 7. 2001 | A | Z důvodu uvedeného v ustanovení §469a odst. 1 písm. b) obč. zák. může zůstavitel platně vydědit svého potomka jen listinou, která byla sepsána počínaje dnem 1. 1. 1992. Důvod k tomuto vydědění přitom může spočívat také v chování potomka vůči zůstaviteli, k němž došlo v době před 1. 1. 1992, trvalo-li i po tomto datu. |
| 20 Cdo 1506/99 | 28. 6. 2001 | A | Na základě ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. nelze zamítnout žalobu o vyklizení nebytových prostor, jestliže smlouva o jejich nájmu je absolutně neplatná. |
| 26 Cdo 503/2001 | 27. 6. 2001 | A | Proti opravnému usnesení, jímž se ve smyslu §164 o. s. ř. opravuje výrok rozhodnutí, je odvolání přípustné, i když zákon proti opravovanému rozhodnutí odvolání nepřipouští. |
| 11 Tcu 26/2001 | 26. 6. 2001 | A | Zahájení řízení o udělení azylu osobě, která má být vydána do ciziny, nebrání příslušnému soudu v rozhodování o přípustnosti vydání. Soud nemusí vyčkávat rozhodnutí příslušného orgánu v řízení o udělení azylu, ale sám posoudí existenci právních překážek bránících vydání osoby do ciziny (např. z hlediska požadavků vyplývajících zejména z Úmluvy o právním postavení uprchlíků - uveřejněna pod č. 208/1993 Sb., z Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání - uveřejněna pod č. 143/1988 Sb.). |
| 11 Tz 129/2001 | 26. 6. 2001 | A | I. Předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován trestný čin, přičemž podstatou skutku je trestněprávně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek. Od skutku je nutno odlišovat jeho popis, který musí obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. I když v případě obviněného stíhaného pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. není v popisu skutku uvedeno, že pachatel zranil také další osobu, a to např. proto, že její zranění nepředstavovalo takové ublížení na zdraví, jaké předpokládá tato skutková podstata, nic to nemění na tom, že stíhaným skutkem došlo také k poškození této osoby a popřípadě i ke vzniku majetkové újmy. V takovém případě nic nebrání tomu, aby bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody způsobené zraněním této osoby, neboť k jejímu vzniku došlo zaviněným protiprávním jednáním ob ... |
| 21 Cdo 2285/2000 | 22. 6. 2001 | A | Vymahatelnou pohledávkou se ve smyslu ustanovení §42a odst. 1 obč. zák. rozumí taková pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci). Není-li v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná a domáhá-li se žalobce této pohledávky v jiném řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno (například u soudu), je zpravidla dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. |
| 11 Tcu 42/2001 | 22. 6. 2001 | A | V jednání pachatele, který uvede v omyl orgány zajišťující kontrolu přechodu státní hranice tím, že překročí státní hranici na cizí cestovní pas, který předloží k pasové kontrole, nelze spatřovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle §209 tr. zák., neboť takové jednání nezpůsobuje vážnou újmu na právech těchto státních orgánů. |
| 20 Cdo 1131/99 | 31. 5. 2001 | A | Požadavek, aby soud "uložil povinnost zajistit bytovou náhradu", může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu. Rozhodnutí o vyklizení stavby podle §96 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezakládá pronajímateli občanskoprávní povinnost zajistit nájemnci přiměřený náhradní byt. |
| 20 Cdo 1230/99 | 31. 5. 2001 | A | Ke dni splnění dohody o výměně bytů (§716 obč. zák.) vstupují účastníci dohody (nájemci) ve výměnou získaných bytech do nájemního poměru založeného nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a původním nájemcem ke stejnému okamžiku jim zaniká dosavadní nájemní vztah ke směňovanému bytu. Podmínkou vzniku nájemního poměru k výměnou získanému bytu není uzavření nové nájemní smlouvy. Námitka pronajímatele, že změna v osobě nájemce založená dohodou o výměně bytu bez možnosti pronajímatele ovlivnit další rozhodné znaky přetrvávajícího nájemního poměru (výši nájemného, dobu trvání nájemního poměru) v konkrétní situaci neúměrně omezuje jeho práva, může být důvodem pro odepření souhlasu s dohodou o výměně bytů a její opodstatněnost lze přezkoumat v řízení dle §715, věty třetí, obč. zák. Ustanovení §707 odst. 3 obč. zák. lze analogicky použít (§853 obč. zák.) i v případě trvalého opuštění společné domácnosti jedním ze společných nájemců bytu. Za trvání nájemního poměru je k vyklizení osoby ... |
| 7 Tz 103/2001 | 30. 5. 2001 | A | Ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav. |
| 11 Tz 32/2001 | 29. 5. 2001 | A | Respektování tzv. zásady speciality platící pro extradiční řízení znamená, že trestní příkaz vydaný před tím, než obviněný odešel do ciziny, nemůže být obviněnému doručen po jeho vydání do České republiky k trestnímu stíhání pro jiný trestný čin (skutek), aniž by byly splněny zvláštní podmínky pro tento postup vyplývající z příslušné mezinárodní smlouvy, popř. z ustanovení §378 odst. 2 tr. ř., kterými je zpravidla opatření dodatečného souhlasu cizího státu k trestnímu stíhání pro další trestné činy (§11 odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Doručení trestního příkazu je totiž úkonem směřujícím k trestnímu stíhání pro skutek uvedený v tomto rozhodnutí. |
| 29 Odo 232/2001 | 29. 5. 2001 | A | Proti usnesení o přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) je odvolání objektivně přípustné. Žalovaný je osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně vyhověl návrhu žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§159 odst. 3 o. s. ř.). Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce ... |
| 32 Cdo 1726/98 | 24. 5. 2001 | A | I. Popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. II. Popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky nebo její pořadí, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka, popřípadě jaké pořadí má pohledávka v konkursu mít jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. III. Popřít pravost, výši nebo pořadí pohledávky lze i eventuálním procesním úkonem. IV. Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí. V. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. VI. Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a ... |
| 21 Cdo 1912/2000 | 23. 5. 2001 | A | I. Osoba dlužníkovi blízká se může ve smyslu ustanovení §42a odst. 2 obč. zák. ubránit odpůrčí žalobě, jen jestliže prokáže, že o dlužníkově úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula "pečlivost" k poznání tohoto dlužníkova úmyslu a šlo o "náležitou pečlivost". Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době odporovaného právního úkonu, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla). II. Má-li se osoba dlužníkovi blízká ve smyslu ustanovení §42a odst. 2 obč. zák. ubránit odpůrčí žalobě, musí prokázat, že dlužníkův úmysl zkrátit věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat, i když dlužník uzavřením odporované smlouvy nebo učiněním odporovaného právního úkonu v její prospěch plní svou "morální" nebo práv ... |
| 21 Cdo 1239/2000 | 23. 5. 2001 | A | Při zkoumání, zda se zaměstnavatel podle ustanovení §191 odst. 1 písm. a) zák. práce zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Vyžadování a kontrola znalostí a dodržování pravidel silničního provozu je svěřeno policii, kontrolu znalostí a dodržování těchto předpisů zaměstnavatelem není třeba zkoumat. Jestliže zaměstnanec - řidič před započetím jízdy spoléhá na to, že ji může bezpečně vykonávat, ačkoliv ví o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, těmto okolnostem nepřizpůsobí ani režim své jízdy, jde v případě pracovního úrazu - dopravní nehody způsobené ztrátou kontroly nad vozidlem v důsledku náhlé indispozice vyvolané výše uvedenými okolnostmi - o zaviněné porušení právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dopravníc ... |
| 11 Zp 24/99 | 18. 5. 2001 | A | Návrhu účastníka řízení na přiznání osvobození od placení soudních poplatků (§138 o. s. ř.) pro řízení v prvním a druhém stupni lze vyhovět, jen požádá-li o osvobození před pravomocným skončením řízení. |
| 21 Cdo 2143/2000 | 17. 5. 2001 | A | Na návrh státu podle ustanovení §472 odst. 2, věty druhé, obč. zák. může soud nařídit likvidaci dědictví jen tehdy, jestliže peníze z dědictví nepostačují k úhradě přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele a všech zůstavitelových peněžitých dluhů, za něž stát odpovídá podle §472 odst. 1 obč. zák., jestliže stát nabídl věřitelům k úhradě jejich pohledávek věci z dědictví a jestliže věřitel (některý ze zůstavitelových věřitelů) tuto nabídku odmítl, a jen v případě, byl-li návrh podán před pravomocným skončením projednání dědictví. Potvrdil-li soud usnesením, že dědictví připadá státu (§175q odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), nelze po právní moci tohoto usnesení na návrh státu podle ustanovení §472 odst. 2, věty druhé, obč. zák. nařídit likvidaci dědictví. |
| 21 Cdo 486/2000 | 17. 5. 2001 | A | I. Za dědice zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, se ve smyslu ustanovení §251a zák. práce považuje ten, komu bylo soudem jako jedinému dědici potvrzeno nabytí dědictví po zaměstnavateli, ten, kdo jako dědic podle soudem schválené dohody o vypořádání dědictví nabyl podnik, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, ti, kterým soud potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů, ten, kdo podle soudem schválené dohody o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů nebo při zpeněžení zůstavitelova majetku, provedeného v rámci likvidace dědictví, nabyl podnik, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, nebo stát, kterému připadlo dědictví podle ustanovení §462 obč. zák. V době od smrti zaměstnavatele do právní moci usnesení o dědictví nebo do zpeněžení podniku, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, provedeného v rámci likvidace dědictví, se dědici zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, ve smyslu ustanovení §251a zák. práce rozumí ti, j ... |
| 3 Tz 82/2001 | 3. 5. 2001 | A | Okolnost, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu v jiné trestní věci zahrnuje právní názor o otázce, kterou obecný soud, popř. státní zástupce nebo vyšetřovatel dříve posoudili ve svém rozhodnutí jinak, není skutečností dříve těmto orgánům činným v trestním řízení neznámou, která by mohla být důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §278 odst. 1, 2, 3 tr. ř. ve věci, ve které toto rozhodnutí učinily. |
| 20 Cdo 737/2000 | 30. 4. 2001 | A | V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (§153b odst. 4 o.s.ř.) soud není oprávněn zkoumat správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§153b odst. 1 o.s.ř.). |
| 20 Cdo 899/99 | 26. 4. 2001 | A | Domáhá-li se státní zastupitelství určení neplatnosti smlouvy podle §42 zákona č. 238/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nelze žalobu zamítnout pro rozpor s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.).*) |
| 26 Cdo 933/2000 | 26. 4. 2001 | A | Předpokladem pro to, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, opírající se o tvrzení, že byt nebo dům potřebuje opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat (§711 odst. 1 písm. e/ obč. zák.), je existence správního rozhodnutí vydaného podle zákona č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů. |
| 20 Cdo 1270/99 | 26. 4. 2001 | A | Úspěch žaloby o vyklizení nebytových prostor, které žalovaný užíval na základě neplatné smlouvy, není závislý na povinnosti žalobce vydat žalovanému bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení nebytových prostor žalovaným. Nejde o synallagmatické závazky ve smyslu §560 obč. zák. |
| 5 Tz 63/2001 | 25. 4. 2001 | A | I. I spoluvlastník se může dopustit trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. ve vztahu k předmětu spoluvlastnictví, jestliže se zmocní věci, která je v podílovém spoluvlastnictví (§136 odst. 1 obč. zák.), tím, že si ji přisvojí, pokud tak učiní v úmyslu nakládat s ní, jako by náležela jen jemu samotnému, a svévolně tím vyloučí ostatní spoluvlastníky z výkonu vlastnického práva, tj. z možnosti věc ve spoluvlastnictví držet, užívat, požívat její plody a užitky a nakládat s ní (§123 obč. zák.). II. Podniká-li společně více osob ve sdružení bez právní subjektivity podle §829 a násl. obč. zák., je majetek získaný při výkonu společné činnosti ve spoluvlastnictví všech účastníků sdružení (§834 obč. zák.). Jednotlivě určené věci, za něž je třeba považovat i pozemky, které byly poskytnuty pro účely sdružení, jsou v bezplatném užívání všech účastníků sdružení (§833, věta druhá, obč. zák.). Jestliže určité pozemky pronajímatel přenechal na podkladě nájemní smlouvy nájemci, aby je dočas ... |
| 32 Cdo 2584/98 | 19. 4. 2001 | A | Také v době před 1. červnem 1996 platilo, že zástavní dlužníci zajišťující pohledávky vůči úpadci (osobnímu dlužníku) se po dobu trvání konkursu nemohli zprostit povinnosti plnit zástavním věřitelům jinak než poskytnutím plnění do konkursní podstaty (tím, že správci konkursní podstaty umožní zpeněžení zástavy, uhradí zajištěnou pohledávku nebo složí cenu zástavy). Správce konkursní podstaty pak byl oprávněn toto plnění po zástavních dlužnících vymáhat bez zřetele k tomu, zda zástavní věřitelé svou pohledávku vůči úpadci přihlásili do konkursu. Prohlášením konkursu na majetek osobního dlužníka neztrácí zástavní věřitel aktivní věcnou legitimaci v řízení o žalobě proti zástavnímu dlužníku, za trvání konkursu však může jeho žalobní návrh uspět pouze s dodatkem, že uložené povinnosti se zástavní dlužník po dobu trvání konkursu zprostí jen plněním do konkursní podstaty úpadce (osobního dlužníka). Pokračoval-li soud v řízení a vydal-li rozhodnutí v době, v níž bylo řízení prohl ... |
| 29 Odo 196/2001 | 19. 4. 2001 | A | Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době od 1. ledna 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001). Je-li předmětem dovolacího (odvolacího) řízení, které skončilo zastavením nebo odmítnutím dovolání (odvolání), peněžitá částka převyšující 170 000 Kč, činí sazba odměny za dovolací (odvolací) řízení vycházející z ustanovení §3 odst. 1 a ... |
| 26 Cdo 1892/98 | 19. 4. 2001 | A | Právo účastníků hospodářské smlouvy o sdružení finančních prostředků (§360a hosp. zák.), sjednané v této smlouvě, vybírat úhradu za užívání bytů, jichž se týkalo přidělovací právo jednotlivých účastníků smlouvy o sdružení, zrušením hospodářského zákoníku a prováděcích předpisů k němu nezaniklo, ale transformovalo se v právo vybírat (přijímat) nájemné od dosavadních nájemců těchto bytů. |
| 29 Odo 34/2001 | 19. 4. 2001 | A | Je-li předmětem dovolání peněžité plnění včetně jeho příslušenství (úroků z prodlení), považuje se pro účely určení odměny za úkon právní služby, jímž je vyjádření k dovolání, za tarifní hodnotu ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše peněžitého plnění společně s výší úroků z prodlení ke dni vyhotovení vyjádření. Jestliže dovolání došlo soudu před 1. lednem 2001, stanoví se odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení (za vyjádření k dovolání) podle právních předpisů ve znění před tímto datem, i když vyjádření k dovolání bylo podáno po 1. lednu 2001. |
| 26 Cdo 64/2000 | 17. 4. 2001 | A | Mezi běžné věci ve smyslu ustanovení §701 odst. 1 obč. zák., které by mohl vyřizovat jeden z manželů (společných nájemců bytu), nepatří uzavření smlouvy, jíž by měl být podstatně změněn obsah společného práva manželů k bytu potud, že by se z nájmu na dobu neurčitou měl stát nájem na dobu určitou. Takový právní úkon musí být učiněn ve vzájemné shodě oběma manžely. |
| 4 Tz 47/2001 | 17. 4. 2001 | A | K dokonání trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1 tr. zák. dojde i tehdy, jestliže osoba, pro kterou pachatelem bylo organizováno nebo umožněno nedovolené překročení státní hranice, tuto státní hranici nepřekročí. Jedná se o tzv. formální trestný čin, k jehož spáchání dochází samotným jednáním, nikoliv až účinkem, čili poškozením nebo ohrožením předmětu útoku, který tento trestný čin nemá. |
| 21 Cdo 775/2000 | 12. 4. 2001 | A | Rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení §85 odst. 4, větě druhé, zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení §85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§85 odst. 3 tohoto zákona). |
| 29 Cdo 2024/2000 | 3. 4. 2001 | A | Zaměstnanci uvedení v ustanovení §73 odst. 3 zák. práce mohou být právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost zvoleni nebo jmenováni do jejích řídicích nebo kontrolních orgánů, jen jestliže byli do takového orgánu vysláni svým zaměstnavatelem a souhlasí-li s tím, že v souvislosti se svým členstvím nebudou od této právnické osoby pobírat odměnu. Smlouva o výkonu takové funkce, kterou byla jsednána za výkon funkce odměna, je pro rozpor s ustanovením §73 odst. 2 zák. práce neplatná. |
| 22 Cdo 2147/99 | 2. 4. 2001 | A | Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§80 písm. c/ o. s. ř.). |
| 25 Cdo 2895/99 | 29. 3. 2001 | A | Má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení (§517 obč. zák.). Uplatnění práva na úrok z prodlení není samo o sobě výkonem práva, který je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). |
| 7 Tz 52/2001 | 28. 3. 2001 | A | Pokud odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody, při dočasném pobytu mimo věznici úmyslně porušil stanovené omezení pohybu jak co do místního, tak co do časového určení a následně se skrýval na různých místech v úmyslu vyhnout se dalšímu výkonu trestu odnětí svobody, je třeba jeho počínání posuzovat již jako uprchnutí ve smyslu §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Samotné uprchnutí nelze z hlediska naplnění formálních znaků této skutkové podstaty chápat pouze jako útěk z objektu věznice s násilným překonáváním překážek či fyzického odporu střežících osob. |
| 11 Tz 29/2001 | 26. 3. 2001 | A | Jelikož se na nevykonaný trest zákazu činnosti nebo jeho nevykonaný zbytek a na nově uložený trest zákazu téže činnosti hledí z hlediska výkonu trestů a rozhodování o nich jako na trest jediný (§36 tr. zák.), lze dospět k závěru, že bylo-li byť jen ohledně jednoho z těchto trestů vysloveno, že se zbytek trestu, od jehož výkonu bylo dříve podmíněně upuštěno, vykoná (§64 odst. 1 tr. zák.), nepřipouští zákon možnost podmíněně upustit od výkonu zbytku všech trestů zákazu činnosti postupně uložených a dosud nevykonaných. Opětovné upuštění od zákazu činnosti je totiž vyloučeno (§64 odst. 4 a contrario tr. zák.). Není přitom podstatné, zda v době rozhodování obviněný vykonává ten z postupně uložených trestů zákazu činnosti, u něhož nebylo dříve podmíněně upuštěno od výkonu jeho zbytku (§61 odst. 2 tr. zák.). |
| 21 Cdo 1094/2000 | 15. 3. 2001 | A | Jestliže účastník řízení oznámil soudu vypovězení procesní plné moci svému zástupci poté, co tento zástupce byl řádně a včas vyrozuměn o termínu soudního jednání, při kterém nebylo zapotřebí osobní účasti zastoupeného (§49 odst. 1 o.s.ř.), neměl soud povinnost vyrozumět účastníka znovu o termínu jednání . |
| 22 Cdo 1077/99 | 7. 3. 2001 | A | Jestliže stát převzal pozemek bez právního důvodu nebo na základě neplatného právního úkonu, nestal se jeho vlastníkem a k tomuto pozemku nemohlo být platně zřízeno právo osobního užívání pozemku (§39, §199 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991). |
| 4 Tz 4/2001 | 27. 2. 2001 | A | Soud nemůže rozhodnout podle §60 odst. 1 tr. zák. o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody pouze na základě skutečnosti, že obviněný je trestně stíhán pro trestnou činnost spáchanou ve zkušební době podmíněného odsouzení. Soud je povinen vyčkat ukončení tohoto trestního stíhání, pokud nejsou splněny jiné důvody pro rozhodnutí, že se trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen, vykoná. Fikce, že se pachatel osvědčil (§60 odst. 3 tr. zák.), nemůže v takovém případě nastat, protože pachatel tím, že spáchal ve zkušební době další trestný čin, o němž je třeba nejdříve rozhodnout, zavinil, že soud nemůže rozhodnout podle §60 odst. 1 tr. zák. To však neplatí, dojde-li během trestního stíhání tvořícího uvedenou překážku k zásadním průtahům v řízení zaviněným orgány činnými v trestním řízení. |
| 8 Tz 267/2000 | 22. 2. 2001 | A | Vykazuje-li písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně nesprávnost spočívající v tom, že nárok na náhradu škody byl přiznán již zaniklému poškozenému subjektu, ač podle protokolu o hlasování i protokolu o hlavním líčení byl rozsudek vyhlášen tak, že nárok na náhradu škody byl správně přiznán právnímu nástupci zaniklého poškozeného subjektu, měl v souvislosti s projednáním odvolání proti takovému rozsudku odvolací soud nařídit opravu rozsudku podle §131 odst. 1, věty druhé, tr. ř. Jestliže odvolací soud místo tohoto postupu rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o náhradě škody a sám učinil výrok o náhradě škody, v němž byl poškozený označen přesně, pak uvedený postup odvolacího soudu není porušením zákazu reformationis in peius, bylo-li rozhodováno jen na podkladě odvolání, které nebylo podané v neprospěch obžalovaného. |
| 26 Cdo 223/2001 | 13. 2. 2001 | A | O žalobě o určení, že žalovanému (pro změnu poměrů) nepřísluší bytová náhrada přiznaná mu dříve soudem nebo soudním smírem, nelze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání (§153b odst. 3 o. s. ř.). |
| 7 Nd 41/2001 | 6. 2. 2001 | A | Místem spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., kterého se pachatel dopustí tím, že přepravuje drogy z České republiky do ciziny, je na území České republiky každé místo, kterým pachatel při vývozu drog projede. V případě tzv. tranzitního deliktu není v rozporu s požadavky vyplývajícími z ustanovení §177 písm. c) tr. ř. na uvedení místa činu, jestliže žalobní návrh neobsahuje všechna místa, kde došlo k jeho spáchání. Pro stanovení místa příslušnosti určitého soudu pak není nezbytné, aby v žalobním návrhu bylo výslovně uvedeno také místo nacházející se v jeho obvodu. |
| 3 Tvo 15/2001 | 6. 2. 2001 | A | Doba umístění osoby ve zdravotnickém zařízení na podkladě §23 odst. 4 písm. b) zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, tj. z důvodů nesouvisejících s trestním řízením, se nezapočítává do doby trvání zadržení této osoby a rozhodování o její vazbě, a to ani tehdy, navazuje-li bezprostředně na propuštění ze zdravotnického zařízení její zajištění pro účely trestního řízení. |
| 30 Cdo 1955/2000 | 1. 2. 2001 | A | Provozování soukromé školy není službou ve smyslu §3 odst. 2, věty druhé, zákona č. 116/1990 Sb., ve znění účinném do 2. 12. 1999. |
| 20 Cdo 134/99 | 31. 1. 2001 | A | V řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření soud není povinen umožnit ostatním účastníkům řízení, aby se mohli před rozhodnutím o tomto návrhu vyjádřit k obsahu listin, z nichž bude činit závěr o tom, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření. |
| 4 Tz 296/2000 | 31. 1. 2001 | A | O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o námitkách proti takovému protokolu vždy rozhoduje soud, o jehož protokol jde (§57 odst. 1 tr. ř.). Jestliže tedy je v řízení před odvolacím soudem zpochybněna správnost protokolace vyjádřením některé z procesních stran ohledně podání opravného prostředku proti vyhlášenému rozsudku, pak odvolací soud není oprávněn posuzovat správnost či úplnost protokolace, nýbrž věc předloží soudu prvního stupně k rozhodnutí o těchto námitkách. |
| 20 Cdo 463/99 | 31. 1. 2001 | A | Řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu nezakládá překážku věci zahájené (§83 odst. 1 o. s. ř.) pro spor o vyklizení téhož bytu obdobně to platí pro překážku věci rozsouzené (§159 odst. 3 o. s. ř.). |
| 32 Cdo 56/99 | 31. 1. 2001 | A | Jestliže po jednání, u kterého bylo prováděno dokazování a k němuž nebyl účastník řízení řádně předvolán, proběhlo další jednání, u kterého měl tento účastník možnost uplatnit svou procesní obranu, včetně možnosti vyjádřit se k dosud provedeným důkazům i z hlediska správnosti procesního postupu soudu, pak nejde o vadu dle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění účinném před 1. 1. 2001 1) může však jít o jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. |
| 20 Cdo 2009/2000 | 23. 1. 2001 | A | Jestliže v době, kdy soud zrušil právo společného nájmu bytu manžely a tomu z bývalých manželů, který se nestal výlučným nájemcem bytu, uložil byt vyklidit po zajištění náhradního bytu, byl nájemní poměr k vyklizovanému bytu sjednán na dobu určitou, lze povinnému zajistit náhradní byt jen do doby, kdy měl skončit nájemní poměr k vyklizovanému bytu. |
| 11 Tz 276/2000 | 18. 1. 2001 | A | I. Ustanovení o trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. se vztahuje na osoby, jimž bylo svěřeno opatrování nebo správa cizího majetku, a uplatní se tam, kde nebylo prokázáno, že by ve své funkci obohatily sebe nebo jiného, ale prokáže se jen způsobení škody. V tomto smyslu je ustanovení §255 tr. zák. subsidiární k ustanovení o trestném činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Jestliže si tedy pachatel přisvojí věc z cizího majetku, který byl povinen opatrovat nebo spravovat, dopustí se trestného činu zpronevěry, a nikoliv trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. II. Jestliže pachatel v rozporu s účelem, pro který mu byla cizí věc svěřena, ji, s vědomím, že tak činí proti vůli vlastníka, prodá, pak si takovou věc přisvojí ve smyslu ustanovení §248 tr. zák., neboť s ní tímto způsobem nakládá jako s věcí vlastní. Pokud je tímto jednáním pachatele způsobena škoda, pak při zjišťování její výše je třeba vycházet z hodnoty p ... |