| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 7 Azs 22/2003 | 22. 10. 2003 | B | Krajský soud napadené správní rozhodnutí přezkoumává v souladu s ustanovením §75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů. Avšak žalobní tvrzení žadatele o azyl že, „má svoje proplacení svým kolegům u nich a že v Kosovu nebyl v době války“, nemohl Krajský soud co do jeho souvislosti s válečným konfliktem v Kosovu pro jeho neurčitost a nekonkrétnost přezkoumat vůbec. |
| 7 A 58/2002 | 22. 10. 2003 | B | I. Zásahem do práva na ochranu majetku (čl. I. Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 20. 3. 1952) není, jestliže správní orgán uloží správci, tj. osobě vymezené v ustanovení §4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, upravit své formuláře tak, aby zpracované osobní údaje čtenářů byly v souladu s §5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., neboť toto opatření nepředstavuje žádný zásah do vlastnického práva správce, není zásahem do pokojného užívání jeho majetku ani nemá za následek zbavení majetku. II. Vyžaduje-li knihovna od svých čtenářů v přihlášce uvedení rodného čísla, shromažďuje osobní údaje v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu, kterým je zajištění řádného provozu knihovny [§5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb.]. Rodné číslo je totiž konstantním údajem, jehož prostřednictvím by bylo možno čtenáře identifikovat i tehdy, změnil-li by své ostatní osobní údaje (např. jméno ... |
| 6 A 126/2001 | 22. 10. 2003 | B | Ustanovení §18a odst. 1 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství, ve znění zákona č. 194/1999 Sb. rozlišuje dvě situace, za nichž lze učinit prohlášení o nabytí státního občanství; případ, kdy osoba měla na území České republiky trvalý pobyt, a případ, kdy zde pouze trvale žila. Obsah pojmu trvalého žití nelze hledat v pojmu trvalého pobytu, ledaže by šlo o argument a contrario. Odmítnutí prohlášení o nabytí státního občanství se nemůže opírat jen o nenaplnění podmínky trvalého pobytu, protože důvody je třeba hledat autonomně ve splnění alternativní podmínky trvalého žití. |
| 2 A 1501/2002 | 22. 10. 2003 | B | Z dikce ustanovení §2 zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, nelze dovodit, že tento zákon se vztahuje pouze na osoby odvlečené z území Československa, neboť tato podmínka v zákoně stanovena není. |
| 6 A 177/2002 | 22. 10. 2003 | B | Lhůta pro rozhodnutí správního orgánu II. stupně o odvolání je pouze pořádková, což znamená, že nemá bezprostřední vliv na práva účastníků řízení. Rozhodnutí není nezákonné jen proto, že o odvolání bylo rozhodnuto po více než roce od jeho předložení odvolacímu orgánu. |
| 5 A 140/2002 | 22. 10. 2003 | B | Rozhodnutí, jímž bylo v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle §65 odst. 2 správního řádu zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, není úkonem správního orgánu, kterým se mění ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti žalobce ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. |
| 7 A 195/2000 | 21. 10. 2003 | A | k vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzdušíRozhodl-li správní orgán o porušení povinnosti stanovené v §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, pouze na základě protokolu o autorizovaném měření emisí, který nesplňuje požadavky vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 117/1997 Sb., nelze z tohoto jediného důkazu, byla-li jeho objektivita a soulad s právními předpisy zpochybněna, učinit dostatečně prokazatelný závěr o skutečnosti, že žalobce porušil svou zákonnou povinnost. |
| 7 A 89/2001 | 21. 10. 2003 | B | Pokud rozhodnutí odvolacího orgánu bylo adresováno pouze advokátnímu koncipientovi, tato zásilka určená do vlastních rukou pak byla převzata zaměstnankyní advokáta, a rozhodnutí v důsledku toho nebylo doručeno právnímu zástupci, ač plná moc byla udělena a založena ve správním spise, nemohlo rozhodnutí nabýt právní moci pro nedostatek v oznámení (§25 odst. 3 a §51 spr. ř.). Žalobu napadající takové rozhodnutí soud odmítne pro předčasnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. |
| 5 Azs 16/2003 | 21. 10. 2003 | B | Kasační stížnost směřující proti usnesení, kterým krajský soud postoupil věc podle §7 odst. 6 s. ř. s. jinému místně příslušnému soudu, jejíž důvody nelze podřadit pod žádný ze stížnostních důvodů uvedených v §103 s. ř. s., je podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná; soud ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne. |
| 6 Ads 42/2003 | 20. 10. 2003 | B | I. Jednou z podmínek řízení je důvod a zájem na právní ochraně. Pokud je podána kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, kterým se zamítá žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů, a stěžovatel si ani poté advokáta nezvolí a namísto toho podá kasační stížnost proti zamítavému rozhodnutí krajského soudu, a kasační stížnost podaná ve věci samé je následně odmítnuta pro nedostatek právního zastoupení dříve, než-li je rozhodnuto o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů, pozbude stěžovatel v dosud probíhajícím řízení zájem na právní ochraně a nastane neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, kterým se zamítá žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z ad advokátů pokračovat a tuto kasační stížnost je třeba odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. II. Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným pr ... |
| 5 A 137/2002 | 16. 10. 2003 | A | Držitelé osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel mohli požádat o výměnu dosavadního osvědčení za profesní osvědčení podle čl. V bodu 1 zákona č. 478/2001 Sb. jen za předpokladu, že takové osvědčení nepozbylo platnosti podle §60 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb. |
| 2 As 29/2003 | 16. 10. 2003 | A | Z ustanovení §33 odst. 1 ve spojení s §51 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, vyplývá, že tu není subjektivní právo nejen na udělení víza, ale ani na jeho prodloužení. |
| 2 A 1019/2002 | 16. 10. 2003 | B | Za situace, kdy v průběhu věznění manžela došlo k rozvodu manželství a po ukončení věznění opět k uzavření manželství mezi týmiž osobami, nelze nárok podle §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, přiznat, a to bez ohledu na to, z čí viny došlo k rozvedení manželství. |
| 2 As 34/2003 | 16. 10. 2003 | B | Pokud krajský soud nepřizná stěžovateli osvobození od soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti z důvodu, že kasační stížnost zjevně nemůže být úspěšná, neboť byla podána opožděně, je toto rozhodnutí krajského soudu v souladu se zákonem (§36 odst. 3 s. ř. s.). |
| 6 Azs 10/2003 | 15. 10. 2003 | A | Reaguje-li cizinec v řízení před soudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v §18 odst. 2 o. s. ř. pro ustanovení tlumočníka, neboť toho není potřeba. |
| 5 A 63/2001 | 15. 10. 2003 | A | Není-li z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu zřejmé, zda je důvodem odnětí povolení k restaurování podle §14a odst. 10 písm. c) zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, pouze poškození kulturní památky, a nikoliv i další skutečnosti, jež jsou uváděny v rozhodnutí ministerstva i v rozkladovém rozhodnutí, avšak jež nejsou ani v jednom z nich dány do příčinné souvislosti s poškozením kulturní památky, činí to dané rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a soud je zruší podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. |
| 6 A 32/2001 | 15. 10. 2003 | A | Zaměstnává-li fyzická osoba podnikající v zemědělství při sklizni cizince bez povolení k zaměstnání a bez povolení k pobytu (§2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti), není okolností vylučující protiprávnost takového jednání podle zákona o zaměstnanosti odvracení škody na úrodě. |
| 5 A 523/2001 | 15. 10. 2003 | A | I. Jestliže §1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, vymezuje status účastníka národního boje za osvobození odkazem na zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, použije se nejen pozitivního výčtu stanoveného v §1 odst. 1 a §2 odst. 1 zákona č. 255/1946 Sb., ale též negativního výčtu obsaženého v §1 odst. 3 tohoto zákona, třebaže na něj zákon č. 39/2000 Sb. výslovně neodkazuje. II. Pokud ministr obrany podle ustanovení §1 odst. 3 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb. nepovolil žalobci v souvislosti se službou v nepřátelské armádě výjimku z ustanovení §1 odst. 1 tohoto zákona, nelze se úspěšně domáhat jednorázové částky podle zákona č. 39/2000 Sb., neboť na uvedenou výjimku není právní nárok. |
| 5 A 149/2002 | 15. 10. 2003 | A | Pokud správní orgán při ukládání pokuty podle §9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb. dostatečně přihlédl k závažnosti porušení povinností žalobce, míře jeho zavinění, jakož i k okolnostem, za nichž k porušení povinností došlo (§9 odst. 2 téhož zákona), a jeho postup byl v souladu s pravidly logického usuzování, přičemž předpoklady takového úsudku byly zjištěny zákonným procesním postupem, nemůže soud ze stejných skutečností vyvozovat jiné nebo opačné právní závěry, než jaké učinil správní orgán. |
| Nad 102/2003 | 15. 10. 2003 | A | Svévolné opuštění azylového zařízení žadatelem o azyl a z toho vyplývající změna místa jeho pobytu, která nebyla učiněna v souladu s ustanovením §77 a násl. zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemůže mít za následek právní změnu místa hlášeného pobytu tohoto žadatele, a tím ani založení nové místní příslušnosti soudu. |
| 1 Azs 8/2003 | 15. 10. 2003 | B | I. Pokud stěžovatel v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž byla podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobce o udělení azylu, avšak po uplynutí lhůty pro podání žaloby rozšířil žalobu o další body a tvrdil existenci politických důvodů pro udělení azylu (§12 zákona o azylu), krajský soud pochybil, jestliže se těmito tvrzeními zabýval; tato vada, k níž Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), však nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu, jímž byla žaloba proti zamítavému rozhodnutí také zamítnuta. Protože námitku existence jiného důvodu pro udělení azylu stěžovatel účinně (včas) neuplatnil v řízení před krajským soudem, není podle §104 odst. 4 s. ř. s. takový důvod přípustný ani pro kasační stížnost. II. Správní orgán pochybil, jestliže žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 zákona o azylu, přičemž současně posuzoval důvody pro uděl ... |
| 3 Azs 5/2003 | 15. 10. 2003 | B | Vydá-li rozhodnutí jiný samosoudce nebo senát, než který k tomu byl povolán platným rozvrhem práce soudu, nebo rozhodoval-li místo senátu ve věci samosoudce, jedná se o rozhodování soudu v nesprávném obsazení zakládající zmatečnost řízení [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Jestliže však místo samosoudce rozhodoval senát, jde sice také o nesprávné obsazení soudu, ale není to vadou takové intenzity, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvého stupně. V takovém případě není žalobce nikterak krácen na svých subjektivních právech veřejnoprávního charakteru. |
| 5 Azs 8/2003 | 15. 10. 2003 | B | Ustanovení §40 odst. 5 s. ř. s. nelze v případě opožděného podání kasační stížnosti použít. |
| 7 Ads 18/2003 | 15. 10. 2003 | B | Je-li jediným důvodem kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž krajský soud přezkoumal rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání důchodu jako dávky podmíněné zdravotním stavem, tvrzení, že stěžovatelův zdravotní stav měl být rovněž přezkoumán znalcem, ačkoliv v řízení před krajským soudem byl zhodnocen posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a stěžovatel ani provedení důkazu znaleckým posudkem nenavrhoval, je kasační stížnost nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. |
| 7 Ads 5/2003 | 15. 10. 2003 | B | Je-li jediným důvodem kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž přezkoumal rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání důchodu jako dávky podmíněné zdravotním stavem, tvrzení, že stěžovatelův zdravotní stav je třeba přezkoumat znalcem, přičemž stěžovatelův zdravotní stav byl posouzen posudkovou komisí MPSV a stěžovatel nenavrhoval v řízení před krajským soudem provedení důkazu znaleckým posudkem, je třeba kasační stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §104 odst. 2, §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. |
| 7 A 532/2002 | 14. 10. 2003 | B | Jestliže bylo v rámci řízení podle oddílu třetího zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušeno rozhodnutí ve výroku o vině i trestu, přičemž šlo o trest souhrnný, a v navazujícím řízení došlo ke zproštění obžaloby pouze u jednoho ze sbíhajících se trestných činů a dřívější trest byl v důsledku rehabilitace obnoven v plném rozsahu, náleží jednorázová peněžní částka podle §2 odst. 1 a §5 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěným do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, a za použití §4 odst. 4 citovaného zákona, pouze za dobu věznění, která odpovídá trestu uloženému za trestný čin, který byl rehabilitován. |
| 6 Afs 14/2003 | 14. 10. 2003 | B | Podle §5 o. s. ř. (za použití §64 s. ř. s.) sice soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, ovšem poučení žalobce o tom, kdo by měl být správně žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení. Pokud tedy žalobce v rozporu s výslovným zněním zákona (§69 s. ř. s.) podal žalobu proti jinému správnímu orgánu než proti tomu, kdo rozhodl v posledním stupni, jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který je důvodem pro odmítnutí žaloby Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. |
| 2 Azs 15/2003 | 10. 10. 2003 | A | Důvodem poskytnutí azylu podle §12 zákona o azylu samo o sobě není, chybí-li v právním řádu země původu žadatele obdoba článku 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Toto právo je totiž spíše součástí nadstandardní ochrany lidských práv dané relativní moderností Listiny než součástí základních a státem nezcizitelných lidských práv ve smyslu mezinárodního, či spíše evropského, konsenzu. Pronásledování či odůvodněný strach z pronásledování z příčin taxativně vymezených v §12 zákona o azylu proto musí mít oporu ve faktické situaci v zemi původu; pouhá absence zákonné ochrany proti potenciálnímu vzniku takové faktické situace rozhodně nedostačuje. |
| 5 A 119/2001 | 10. 10. 2003 | A | I. Záloha podle §17 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je předběžným zaplacením poměrné části nebo všech nákladů spojených s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli (§17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.); odst. 3 cit. zákona nezakládá právo povinného subjektu požadovat úhrady nebo zálohy i na další úkony povinného subjektu, ale je toliko bližší konkretizací §17 odst. 1 cit. zákona, když právo povinných subjektů žádat v souvislosti s poskytováním informací úhradu nezbytně vynaložených nákladů doplňuje možností podmínit vydání informací zaplacením této úhrady nebo zálohy. II. Při výkladu pojmu „informace“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jenž je realizací čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, je nutné zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do r ... |
| 4 Ads 26/2003 | 10. 10. 2003 | A | Při odnětí plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996 pro invaliditu podle §29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, tj. pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro nějž byl občan neschopen vykonávat soustavné zaměstnání, nelze postupovat podle §78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť plný invalidní důchod nebyl přiznán pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro který jeho poživatel mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání (pro tzv. stavovskou invaliditu). |
| 6 A 147/2002 | 10. 10. 2003 | A | Z nálezu Ústavního soudu č. 405/2002 Sb. nelze dovodit neústavnost ustanovení §118 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. U tohoto ustanovení totiž nelze argumentovat likvidační povahou ukládané sankce ani nepřiměřeností spodní hranice pokuty, neboť rozdíl mezi spodní hranicí v částce 10 000 Kč v §118 odst. 1 zákona 254/2001 Sb. a spodní hranicí v částce 500 000 Kč v Ústavním soudem zrušeném ustanovení §106 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. už je rozdílem spíše kvalitativním než pouze kvantitativním, ale ani nízkou rozlišovací schopností rozpětí ukládané sankce vzhledem k majetkovým poměrům postihovaných a ke společenské škodlivosti jejich deliktů. |
| 5 A 116/2002 | 9. 10. 2003 | A | Vydá-li řidič taxislužby po ukončení kontrolní jízdy namísto dokladu z tiskárny taxametru, jak mu ukládá §21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ručně psanou stvrzenku neobsahující náležitosti požadované v §15 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, dopouští se správního deliktu podle §35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě; pozdější argumentace založená na poruše taxametru neomlouvá neúplnost a nepravdivost údajů uvedených na ručně psané stvrzence. |
| 6 A 59/2000 | 9. 10. 2003 | A | Správce daně je povinen jednotlivě zkoumat u každé skutečnosti a každého důkazu, jimiž se dokládá návrh na povolení obnovy řízení, zda odůvodňují povolení obnovy řízení či nikoliv. Rozhodnutí správce daně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, které je odůvodněno pouze konstatováním, že daňovým subjektem uváděné skutečnosti a důkazy nejsou takovými důvody, se kterými by §54 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, spojoval možnost užití tohoto mimořádného opravného prostředku, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. |
| 7 A 50/2002 | 9. 10. 2003 | A | I. Rozhodnutím o nařízení obnovy řízení (iudicium rescindens) nelze zrušit pravomocné rozhodnutí. Rozhodnutí vydané v řízení, jehož obnova byla povolena nebo nařízena, se podle §64 odst. 3 spr. ř. ruší teprve vydáním nového rozhodnutí ve druhém stadiu obnovy řízení, tedy v řízení obnoveném (iudicium rescissorium). II. Zruší-li správní soud rozhodnutí, jímž správní orgán opětovně rozhodl o tomtéž odvolání, věc se procesně vrací do stavu, který vznikl vydáním prvního rozhodnutí správního orgánu o odvolání; důvod obnovy řízení tím není dán (§62 odst. 1 spr. ř.). |
| 7 A 6/2002 | 9. 10. 2003 | A | Rozhodnutí cenového orgánu o zařazení zboží do seznamu zboží s regulovanými cenami podle §10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, je pramenem práva. |
| 2 Azs 8/2003 | 9. 10. 2003 | A | I. Pokud předvolání k pohovoru nebylo žadateli o azyl v souladu se zákonem doručeno, nelze řízení zastavit podle §25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. II. Nejsou splněny podmínky doručení předvolání k pohovoru v pobytovém středisku uložením podle §24 odst. 2 zákona o azylu za situace, kdy byl žadateli o azyl udělen souhlas k pobytu na jiném místě, na němž se také skutečně zdržoval. Není přitom rozhodné, že tento souhlas dosud nebyl žadateli předán. |
| 1 A 586/2002 | 9. 10. 2003 | B | I. Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nevznikne vdově po účastníku národního boje za osvobození, jejíž manžel byl v letech 1944 až 1945 příslušníkem československého armádního sboru ve Svazu sovětských socialistických republik a konal tam službu delší než tři měsíce. Nárok v těchto případech vznikl podle zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých a zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. II. Pravomoc České správy sociálního zabezpečení rozhodovat o nároku a výši jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2 ... |
| 7 Ads 1/2003 | 9. 10. 2003 | B | Zpochybňuje-li stěžovatel správnost závěrů České správy sociálního zabezpečení i krajského soudu o poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, odbornými lékařskými zprávami vyhotovenými po vydání rozhodnutí správního orgánu, nelze k nim jako k důkazním prostředkům přihlížet; krajský soud totiž v souladu s §75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumávání rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. |
| 5 A 160/2002 - 41 | 9. 10. 2003 | B | Podle ustanovení §320 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb. a zákona č. 1/2002 Sb., platí pro řízení před celními orgány při vyměřování a vybírání cla předpisy o správě daní a poplatků. Podle §56a odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., je použití mimořádného opravného prostředku Podle části páté tohoto zákona nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. |
| Nad 103/2003 - 1 | 9. 10. 2003 | B | Samotná skutečnost, že žalobce – žadatel o azyl je nyní v pobytovém středisku mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje nařídit jednání, není důvodem pro přikázání věci podle §9 odst. 2 s. ř. s. |
| Nad 88/2003 - 69 | 8. 10. 2003 | A | Skutečnost, že příslušný krajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť dospěl k závěru, že žaloba je zjevně neúspěšná, není důvodem pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu. Nejvyšší správní soud takový návrh zamítne, neboť podmínky pro postup podle §9 odst. 1 s. ř. s. nebyly splněny a nebyly ani shledány závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému krajskému soudu než místně příslušnému (§9 odst. 2 s. ř. s.). |
| Na 828/2003 - 7 | 8. 10. 2003 | A | Rozhodl-li Nejvyšší správní soud o odmítnutí kasační stížnosti a žalobce i přes správné poučení o nepřípustnosti opravného prostředku podal „dovolání“, správní soud, jemuž bylo toto podání adresováno, je odmítne postupem podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť tu není žádný soud, který by byl funkčně příslušný k jeho projednání. |
| 6 A 148/2002 | 7. 10. 2003 | A | Rozhodnutí, kterým byly zrušeny platební výměry vydané ve správním řízení poté, co již za stejné období byla daň vyměřena postupem dle §46 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a kterým tak byl obnoven stav, kdy výše daňové povinnosti je totožná s tou, kterou žalobce uvedl sám v daňovém přiznání, nezkracuje žalobce na jeho subjektivních právech, neboť tímto rozhodnutím nebyla zakládána, měněna, rušena nebo závazně určena jeho práva nebo povinnosti (§65 s. ř. s.). |
| Nad 91/2003 - 25 | 7. 10. 2003 | B | Jestliže žalobce po podání žaloby v azylové věci změní místo svého pobytu tak, že toto místo spadá do soudního obvodu jiného než místně příslušného krajského soudu a nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, je tato změna pobytu důvodem pro to, aby Nejvyšší správní soud věc z důvodu hospodárnosti přikázal krajskému soudu příslušnému podle místa nového pobytu (§9 odst. 2 s. ř. s.). |
| Na 710/2003 - 13 | 2. 10. 2003 | A | Napadá-li stěžovatel kasační stížností rozhodnutí soudů vydaná v občanském soudním řízení, je tato kasační stížnost nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.). |
| 2 A 525/2001 | 30. 9. 2003 | A | Pokud byl politickému vězni výkon trestu odnětí svobody soudem přerušen odměnou za dobrý pracovní výkon a vzorné chování, přičemž se doba přerušení výkonu trestu započítávala do doby výkonu trestu odnětí svobody, pak nutno dobu přerušení trestu započíst do doby věznění pro stanovení výše jednorázové peněžní částky podle §5 odst. 3 a 4 zákona č. 261/2001 Sb. |
| 6 A 63/2002 | 30. 9. 2003 | A | Smyslem institutu obnovy řízení podle §62 odst. 1 písm. c) správního řádu je nové projednání věci za situace, kdy účastník řízení až po uplynutí lhůty pro podání odvolání nebo až po proběhnuvším odvolacím řízení, případně poté, kdy nabylo právní moci správní rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, zjistí, že procesní pochybení správního orgánu mohlo vést k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch. Pokud účastník řízení namítal takové pochybení již v odvolání a odvolací orgán toto pochybení shledal nevýznamným pro meritorní rozhodnutí, obnova řízení není možná. |
| 1 Azs 5/2003 | 30. 9. 2003 | A | I. Proti rozhodnutí správního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem je kasační stížnost přípustná; nejde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]. II. Při rozhodování o ustanovení zástupce soudem žalobci (§35 odst. 7 s. ř. s.) přihlíží soud při posuzování otázky, zda je zastoupení třeba pro ochranu práv, kromě majetkových poměrů také k dalším osobním poměrům účastníka řízení; je-li žalobcem cizinec, přihlédne soud také k jeho znalosti českého jazyka a orientaci v právním řádu České republiky. |
| 5 Afs 4/2003 | 30. 9. 2003 | A | I. Skutečným sídlem právnické osoby, jež je podle §19c odst. 2 obč. zák. podnikatel povinen zapsat do obchodního rejstříku, je mimo jiné adresa místa, z něhož je právnická osoba svým statutárním orgánem řízena. Neuvede-li žalobce jinou adresu pro doručování, doručuje soud na tuto adresu. II. Ustanovení §9 odst. 7 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním soudnictví zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který je vydal. |
| 2 A 1107/2002 | 30. 9. 2003 | A | Zákon č. 261/2001 Sb. založil právní nárok několika různě vymezeným skupinám osob. Je třeba proto odlišovat „československého politického vězně“ ve smyslu §1 odst. 1 bodu 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb. a „politického vězně“ ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. Podobně i stejný právní pojem „účastník národního boje za osvobození“ je vymezen užším způsobem v zákoně č. 261/2001 Sb. (§1 odst. 1) a širším způsobem v zákoně č. 255/1946 Sb. (§1 odst. 1). |