| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 5 As 25/2003 | 30. 6. 2004 | A | Oprávněným zajistit a provést opatření potřebná k ověření skutečností nasvědčujících tomu, že po vydání osvědčení přestala osoba splňovat některou z podmínek uvedených v §18 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, byl ve smyslu §36 odst. 5 tohoto zákona Národní bezpečnostní úřad, nikoli Bezpečnostní informační služba, resp. jiná zpravodajská služba.*) |
| 7 A 48/2002 | 30. 6. 2004 | A | I. Správní soud nemůže při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vyjít z právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§75 odst. 1 s. ř. s.), jestliže taková právní úprava byla v mezidobí zrušena Ústavním soudem pro neústavnost. II. Rozhodl-li správní orgán jedním rozhodnutím se stejným výrokem o rozkladu podaném účastníkem správního řízení i o rozkladu podaném osobou, která účastníkem takového řízení nebyla (tak, že se rozklady zamítají a rozhodnutí správního orgánu se potvrzuje), je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. |
| 6 A 176/2002 | 30. 6. 2004 | A | I. Pro nové skutečnosti nebo důkazy se obnovuje správní řízení dle ustanovení §62 odst. 1 písm. a) správního řádu jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním řízení buď vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit, např. proto, že listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla nedostupná, že důležitý svědek nebyl dosažitelný nebo dodatečně vypověděl o důležitých okolnostech, ačkoliv v původním řízení odepřel výpověď. Pokud však účastník řízení doložil požadované doklady, z nichž dovozuje nové skutečnosti, v průběhu odvolacího řízení, není splněna základní podmínka pro povolení obnovy řízení, tj. existence nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení, a proto obnova řízení není možná. II. Podá-li účastník řízení návrh na povolení obnovy řízení u věcně nepříslušného správního orgánu, avšak tento orgán v rozporu s ustanovením §20 správního řádu neprodleně nepostoupí uvedený ... |
| 1 Ads 5/2003 | 30. 6. 2004 | A | Odstupné poskytnuté pracovníkovi podle §17a vyhlášky č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání, nelze zahrnout do hrubých výdělků pro účely důchodového zabezpečení. |
| 7 Azs 138/2004 | 30. 6. 2004 | A | Potřeba další legalizace pobytu žalobce, který na území České republiky pobýval legálně od roku 1988 do 2001, není zákonným důvodem pro udělení azylu (§12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). |
| 7 Afs 16/2003 | 30. 6. 2004 | B | Spatřuje-li stěžovatel s odkazem na §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. důvod nezákonnosti rozhodnutí v tom, že krajský soud nesprávně posoudil otázku výše penále na dani z příjmů právnických osob, respektive se jí nezabýval vůbec, nelze takový důvod akceptovat, jestliže stěžovatel v žalobě nic proti výši penále nenamítal. Krajský soud vázán dispoziční zásadou [§75 odst. 2, §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] se touto otázkou ani nemohl zabývat, jelikož důvody uvedené stěžovatelem v žalobě fakticky směřovaly proti samotnému dodatečnému vyměření daně z příjmů právnických osob. |
| 7 A 15/2000 | 30. 6. 2004 | B | Rozhodnutí, jímž bylo odepřeno udělení povolení k vyhledávání a průzkumu vyhrazených nerostů (§4 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění zákona č. 543/1991 Sb.) nepodléhá soudnímu přezkumu [§65 odst. 1 s. ř. s., §70 písm. a) s. ř. s.], neboť odepřením možnosti nakládat s věcí náležející státu (in concreto: žádost o udělení povolení vyhledávat a provádět průzkum zlata) jako výhradnímu vlastníku nebylo pojmově dotčeno žádné subjektivní veřejné právo žadatele. |
| 6 A 32/2002 - 117 | 30. 6. 2004 | B | Pozemkový úřad, který dospěje k závěru, že k rozhodování není věcně příslušný (zde z důvodu, že nárok oprávněných osob nespadá pod ustanovení zákona ČNR č. 229/1991 Sb., o půdě), nemůže o nedostatku své příslušnosti vydat procesní rozhodnutí; zákon mu to totiž neumožňuje. Pokud ovšem o nároku oprávněných osob rozhodl, trpí jeho rozhodnutí takovou vadou, která vyvolává jeho nicotnost (§76 odst. 2 s. ř. s.). Za nicotné pak nutno považovat i rozhodnutí Ministerstva zemědělství, které nicotné rozhodnutí Pozemkového úřadu potvrdilo. |
| 7 A 165/2002 | 30. 6. 2004 | B | Nepřizve-li správní orgán v rozporu s §21 správního řádu všechny účastníky řízení k nařízenému ústnímu jednání, v důsledku čehož tito účastníci nemohou klást otázky vyslýchaným svědkům, nemůže správní orgán z takto zjištěných důkazů vycházet. Na nezákonnost postupu správního orgánu v takovém případě nemá vliv ani skutečnost, že účastník řízení byl seznámen s podklady pro rozhodnutí, neboť takto nelze nahradit zákonem stanovenou povinnost přizvat všechny účastníky řízení k nařízenému ústnímu jednání a umožnit jim při tomto jednání uplatnit své připomínky a náměty a klást otázky vyslýchaným svědkům. |
| 7 As 24/2004 | 30. 6. 2004 | B | Soudní poplatek je žalobce zaplatit již při podání žaloby, a splnění poplatkové povinnosti tedy není vázáno až na výzvu soudu [§4 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o Soudních poplatcích, ve znění zákona č. 255/2000 Sb.]. Tvrdí-li stěžovatel v kasační stížností směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení Soudního poplatku, že mu nebylo doručeno usnesení obsahující výzvu k zaplacení poplatku, je třeba takovou námitku označit za účelovou. |
| 4 Ads 9/2004 | 29. 6. 2004 | A | Pokud v řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu důchodového pojištění o odnětí plného invalidního důchodu vyjde najevo, že pojištěnec byl k datu odnětí plného invalidního důchodu alespoň částečně invalidní, nemůže být přezkoumávané rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno jen proto, že současně s odnětím plného invalidního důchodu nebylo bez nové žádosti rozhodnuto i o přiznání částečného invalidního důchodu; ustanovení §81 odst. 2 a 3 a §86 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, takový postup orgánu důchodového pojištění neukládá. |
| 5 A 114/2002 | 28. 6. 2004 | B | Ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, které nestanovilo, že se skončení služebního poměru vojáka z povolání, který byl prokurátorem nebo vyšetřovatelem vojenské prokuratury a dnem účinnosti zákona č. 283/1993 Sb. se stal státním zástupcem, považuje za důvod propuštění vojáka z povolání, pro něhož není při snížení počtů ozbrojených sil nebo jejich reorganizaci jiné služební zařazení [§26 odst. 1 písm. c) zák. č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků], založilo diskriminační nerovnost oproti těm prokurátorům nebo vyšetřovatelům vojenské prokuratury, kteří k „civilní prokuratuře“ přešli z vlastní vůle již v průběhu roku 1993, a bylo (již v době rozhodování - tj. v r. 1994) v rozporu s čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Správní orgány proto při svém rozhodování měly s ohledem na Čl. 10 Ústavy České republiky dát přednost přímému použití Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod před zákonem ... |
| 2 Ans 1/2004 - 64 | 24. 6. 2004 | A | Žalobou proti nečinnosti správního orgánu podle §79 s. ř. s. se nelze domáhat provedení záznamu (§7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) spočívajícího ve výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. |
| 6 Ads 44/2003 | 24. 6. 2004 | B | Účastníka řízení nelze zpravidla osvobodit od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s., pokud – i přes nízký příjem, který by sám o sobě takový postup odůvodňoval – je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem). |
| Nad 89/2004 - 26 | 24. 6. 2004 | B | Jelikož postup podle §9 odst. 2 s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Pouhá lepší dostupnost soudu a požadavek ústního jednání nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu. |
| Konf 123/2003 - 7 | 22. 6. 2004 | A | Rozhodl-li pozemkový úřad postupem podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, o tom, že určitá osoba není vlastníkem nemovitostí, na které podle tohoto zákona uplatnila nárok, může se taková osoba domáhat vydání nemovitostí žalobou podanou podle části páté občanského soudního řádu (§244 a násl. o. s. ř.) proti osobě povinné. O takové žalobě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví. |
| 6 Ads 5/2003 | 22. 6. 2004 | B | Je zjevnou nesprávností, jež soud opraví postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s., jestliže krajský soud při posuzování plné invalidity pojištěnce podle §39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., – přestože vyšel ze závěrů posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí – v rozhodnutí konstatoval, že pojištěnec není schopen prací prováděných setrvale ve vynucených polohách, ačkoliv posudková komise jednoznačně uvedla, že stěžovatelka je těchto prací schopna. |
| Nad 87/2004 - 25 | 22. 6. 2004 | B | Skutečnost, že žalobkyně (žadatelka o azyl) osobně pečuje o dvě nezletilé děti, přičemž mladšímu dítěti je necelý rok, takže je pro ni obtížné cestovat na delší vzdálenost, je jiným důležitým důvodem, pro nějž je vhodné věc podle §9 odst. 2 s. ř. s. přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu. |
| 5 A 20/2001 | 18. 6. 2004 | A | Při rozhodování o povinnosti správce vodního toku podle ustanovení §35 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), musí být především najisto postaveno, kdo je tímto správcem. |
| 2 Ads 16/2003 | 18. 6. 2004 | A | Jestliže soud zavázal správní orgán svým názorem k započtení jedné doby zaměstnání a nezapočtení dvou dob zaměstnání pro účely důchodového pojištění a správní orgán potom při respektování tohoto názoru vydal nové rozhodnutí, nemůže být úspěšná žaloba a následně ani kasační stížnost proti tomu, že správní orgán v novém rozhodnutí takové dvě doby zaměstnání nezapočetl. Vázanost správního orgánu soudním rozhodnutím by mohla být prolomena jen v důsledku nových skutkových zjištění nebo v důsledku změny právní úpravy. |
| 1 Ads 12/2003 | 17. 6. 2004 | A | Rozhodnutí krajského soudu trpí nedostatkem důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jestliže krajský soud zaměnil obsah přezkoumávaného rozhodnutí a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek o jeho zákonnosti. Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zruší, i když stěžovatel v kasační stížnosti tento důvod neuplatní (§109 odst. 3 s. ř. s.). |
| 2 As 81/2003 | 17. 6. 2004 | A | Úkonem ke zjištění dlužného penále na pojistném, přerušujícím promlčecí lhůtu podle §16 odst. 1 (§19) zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je jen takový úkon, který směřoval ke zjištění vyměřovaného penále. |
| 2 Afs 27/2003 | 17. 6. 2004 | B | I. Z doslovné dikce ustanovení §584 občanského zákoníku vyplývá, že k zániku práva i povinnosti v důsledku splynutí (konsolidace) může dojít pouze tehdy, jestliže se spojí právo s povinností v jedné (tj. totožné) osobě. To bezezbytku platí i pro právní vztah založený nájemní smlouvou k bytu, který se řídí ustanovením §686 a násl. občanského zákoníku. Jestliže se dosavadní nájemci bytů stali spoluvlastníky obytného domu, v němž jsou tyto byty, a předmětem vlastnického práva je tedy obytný dům jako celek a nikoliv bytová jednotka ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., zákona o spoluvlastnictví bytů, jednotlivé nájemní vztahy ve smyslu citovaného ustanovení bez dalšího nezanikají. Ani po vzniku spoluvlastnického práva k nemovitosti totiž na obou stranách právního vztahu vyplývajícího z nájemní smlouvy k bytu nevystupují totožné subjekty. Jsou tak splněny podmínky pro zjištění ceny převáděné nemovitosti pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitosti kombinací nákladového a výnosového způ ... |
| 4 Azs 112/2004 | 16. 6. 2004 | A | Jestliže stěžovatelka sepsala část podání, jímž doplňovala žalobu, v jazyce mongolském, a na výzvu soudu o přeložení této části podání do českého jazyka reagovala sdělením, v němž poukazovala na nutnost přibrání tlumočníka za účelem realizace zásady rovnosti účastníků řízení před soudem, jde o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Krajský soud proto pochybil, pokud v dané věci neustanovil v řízení tlumočníka a návrh stěžovatelky odmítl pro neodstranění vad podání podle §37 odst. 5 s. ř. s. |
| 5 Afs 25/2003 | 16. 6. 2004 | A | Zrušení či změny rozhodnutí správce daně, kterými byla stěžovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí, lze v daňovém řízení dosáhnout jen opravnými prostředky upravenými v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Vznik přeplatku na této dani za rok 1996 z důvodu nezákonnosti rozhodnutí žalovaného nelze dovozovat jen proto, že Ústavní soud nálezem v konkrétní věci jiného účastníka rozhodl o tom, že u něj byla napadená rozhodnutí vydána v rozporu s právními předpisy (zde: II. ÚS 485/98 ve věci ústavní stížnosti města Stříbra). |
| 4 As 4/2003 | 15. 6. 2004 | A | Při ukládání pokuty orgánem státního odborného dozoru podle ustanovení §6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, za porušení povinnosti uvedené v §133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti poukazem na §191 zákoníku práce, neboť podle uvedeného ustanovení je možno postupovat pouze v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, tedy ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. |
| Konf 4/2003 - 16 | 15. 6. 2004 | A | Byl-li pozemek náležící do zemědělského půdního fondu územním rozhodnutím v roce 1961 určen k výstavbě, následně v témže roce na základě stavebního povolení zastavěn a poté vyčleněn ze zemědělského užívání a v roce 1965 vyvlastněn, nelze v řízení o jeho vydání užít zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, neboť nejde o pozemek uvedený v ustanovení §1 nebo §30 tohoto zákona; restituce se tu řídí zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. K rozhodování o restitučním nároku je tak příslušný soud, nikoli pozemkový úřad. |
| Nao 9/2004 - 99 | 14. 6. 2004 | A | Ve skutečnosti, že věcně nepříslušný krajský soud nesprávně rozhodl o návrhu na delegaci (§9 s. ř. s.) sám a věc nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí, nelze bez přistoupení dalších okolností, předpokládaných ustanovením §8 odst. 1 s. ř. s., ještě spatřovat důvod pro vyloučení soudců senátu, který o delegaci nesprávně rozhodoval. |
| 4 Azs 53/2004 | 10. 6. 2004 | A | Pokud bylo soudu známo, že žalobce byl v průběhu řízení o žalobě hlášen k pobytu na jiné adrese, než kterou uvedl v žalobě, nebyla mu řádně doručena výzva k doplnění náležitostí podání, jestliže ji soud bez dalšího adresoval na adresu v žalobě uvedenou. Žalobce tak nebyl řádně vyrozuměn o nutnosti doplnit náležitosti podání podle §37 odst. 5 s. ř. s. a nelze mu klást za vinu, že náležitosti podání nedoplnil. |
| 4 Azs 38/2004 | 10. 6. 2004 | A | Jestliže se předvolání k pohovoru nepodařilo žadatelce o azyl dvakrát doručit a zásilka byla uložena v pobytovém středisku, v němž byla žadatelka o udělení azylu hlášena k pobytu, oznámení o uložení nedoručené písemnosti bylo vyvěšeno v pobytovém středisku na úřední desce a žadatelka si zásilku nevyzvedla ani v jednom případě do deseti dnů od uložení, lze učinit závěr, že se žadatelka k pohovoru nedostavila bez vážných důvodů. Byly tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. |
| 1 Afs 6/2003 | 10. 6. 2004 | A | Měnil-li žalovaný rozhodnutí, jímž správce daně jedním výrokem uložil pokutu, stanovil její výši, splatnost a místo plnění, musí z výroku žalovaného jasně a jednoznačně vyplývat, v čem je odvoláním napadené rozhodnutí touto změnou dotčeno. Není na úkor srozumitelnosti závěru žalovaného o změně napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jestliže vedle konkretizované změny rozhodnutí (zde: změna výše pokuty) zároveň vyjádří, které části výroku nemění. Rozhodnutí žalovaného není rozhodnutím nesrozumitelným [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. |
| 3 Ads 54/2003 | 10. 6. 2004 | A | V postupu vrchního soudu, jenž poté, co bylo z moci §129 odst. 3 s. ř. s. zastaveno řízení o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, zaslal žalobci poučení o možnosti podat do 31. 1. 2003 proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle soudního řádu správního, nelze spatřovat nezákonnost, neboť řízení před vrchním soudem bylo zastaveno ze zákona a soud zaslal žalobci poučení nad rámec své zákonné povinnosti v zájmu ochrany jeho práv. |
| 1 Ads 4/2003 | 10. 6. 2004 | A | Rozhodovat o určení výše vyměřovacího základu [§5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti], od něhož se odvíjí výše pojistného, kterou je povinna organizace odvést za sebe i za zaměstnance, nenáleží do pravomoci soudů v občanském soudním řízení, a proto ani soud v řízení o žalobě na určení výše vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění nemůže schválit smír, jímž se účastníci dohodli na vyměřovacím základu pro určité období. Jestliže soud přesto svým usnesením takový smír schválil, nelze z něj vyvozovat zjištění o jiném vyměřovacím základu, z něhož by měla být žalobci stanovena výše plného invalidního důchodu, a tím i dány důvody pro zvýšení důchodu podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. |
| 2 As 30/2004 | 10. 6. 2004 | B | Dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí vykonávají namísto okresních úřadů krajské úřady v přenesené působnosti (§123 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), které jsou rovněž pasivně legitimovány v žalobním řízení. Pokud proto krajský soud v tomto řízení jednal namísto s krajským úřadem s obecním úřadem obce s rozšířenou působností, chyběly podmínky řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., a napadené rozhodnutí krajského soudu je proto zmatečné. |
| 5 A 157/2002 | 9. 6. 2004 | A | Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr učinil, není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal; dojde-li soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž se žalobcovými námitkami musí věcně zabývat [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. |
| Nad 79/2004 - 1 | 8. 6. 2004 | A | Za bydliště fyzické osoby podle ustanovení §7 odst. 3 s. ř. s. je nutno považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale. Určení místní příslušnosti podle druhého pravidla zde uvedeného, tj. podle místa, kde se navrhovatel zdržuje, se uplatní teprve tehdy, když místní příslušnost nelze určit podle pravidla prvého, a to např. proto, že v České republice neexistuje žádné místo, kde by navrhovatel bydlel s úmyslem zdržovat se trvale. Skutečnost, že navrhovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá na určení místa jeho bydliště vliv, neboť z žádných skutečností nelze usuzovat, že by ve věznici bydlel s úmyslem dlouhodobě či trvale se zde zdržovat. |
| 5 A 1/2001 | 3. 6. 2004 | A | Ustanovení §87 odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 362/2000 Sb., je nutno vykládat tak, že pokutu lze pravomocně uložit do jednoho roku ode dne, kdy se Komise pro cenné papíry dozvěděla o skutečnostech rozhodných pro uložení pokuty, nikoliv tak, že stačí, když je v uvedené lhůtě vydáno nepravomocné správní rozhodnutí. Z citovaného ustanovení nelze dovodit, že lhůta pro uložení pokuty začíná běžet, až když se Komise pro cenné papíry dozví o všech rozhodných skutečnostech. |
| 2 Afs 17/2003 | 3. 6. 2004 | B | I. Rozhodnutí o námitkách proti postupu pracovníka správce daně při kontrole podle §16 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není rozhodnutím předběžné povahy. II. Pokud správce daně v rozporu se zákonem zahájil a provádí daňovou kontrolu, jedná se o zásah ve smyslu 82 s. ř. s. Žaloba proti němu je však vyloučena existencí jiného zákonného prostředku k ochraně a nápravě (§85 s. ř. s.). |
| 7 A 140/2002 | 31. 5. 2004 | A | Do doby rozhodné pro přiznání příspěvku za službu podle §116 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, lze zahrnout u celníka jen takovou dobu trvání pracovního poměru, při které byl celník vystaven srovnatelným podmínkám výkonu práce příslušníků bezpečnostních sborů, a to vzhledem k většímu rozsahu jeho zákonem stanovených povinností či ohrožení života a zdraví vyplývajícímu z plnění úkolů celní správy při ochraně zájmů státu. |
| 5 A 24/2002 | 31. 5. 2004 | A | Napadá-li žalobce rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, může účinně namítat pouze to, že existují podmínky její přípustnosti z hlediska ustanovení §62 správního řádu, nikoliv však okolnosti týkající se skutkového stavu věci, které lze uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obnově, v němž by se znovu rozhodovalo ve věci. |
| 5 As 34/2003 | 31. 5. 2004 | A | „Výkonem advokacie“ není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskytováním právní služby i poté, kdy je zastupování klienta ukončeno. Takové úkony advokát činí nikoliv jako občan, ale jako advokát při výkonu advokacie. |
| 7 Ads 41/2003 | 31. 5. 2004 | A | Jestliže účastník, jemuž byla k přípravě na jednání poskytnuta lhůta kratší deseti pracovních dnů (§49 odst. 1 s. ř. s.), neprohlásil, že tato lhůta je dostačující, soud nemůže jednat a vydat rozhodnutí, ale musí nařízené jednání do uplynutí zákonem stanovené lhůty odročit. Nepostupuje-li tak a ve věci rozhodne, je vydané rozhodnutí zatíženo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. |
| 3 Azs 130/2004 | 31. 5. 2004 | A | Ustanovil-li soud žalobci, jehož pobyt nebyl znám, opatrovníka (§29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.) a jemu doručil rozsudek, počíná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.) běžet ode dne doručení rozsudku opatrovníkovi. Pro běh lhůty k podání kasační stížnosti je právně bezvýznamné, že žalobce si později (po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti) rozsudek u soudu sám vyzvedl. Kasační stížnost, která byla podána ve lhůtě dvou týdnů ode dne, kdy si žalobce rozsudek u soudu sám vyzvedl, je třeba odmítnout jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. |
| Konf 17/2004 - 7 | 31. 5. 2004 | A | Popřel-li okresní soud jako strana kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, nesprávně svou pravomoc rozhodnout ve věci a jeho rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno odvolacím soudem, zruší zvláštní senát nejen rozhodnutí okresního soudu, ale také rozhodnutí soudu odvolacího (§5 odst. 3 tohoto zákona per analogiam). |
| 3 Azs 43/2003 | 31. 5. 2004 | B | V kasační stížnosti podané proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] musí stěžovatel uvést, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí soudu. Omezí-li se pouze na výtky směřující proti rozhodnutí správního orgánu, aniž jakkoli zpochybní rozhodnutí soudu o zastavení řízení, je jeho kasační stížnost nedůvodná, neboť výtky v ní obsažené jdou mimo rámec rozhodnutí krajského soudu. Soud zde neposuzuje věc samu, ale rozhoduje o tom, že se v soudním řízení nebude pokračovat. |
| 6 A 9/2002 | 31. 5. 2004 | B | Sdělení Ministerstva vnitra, jímž byl žalobce v souladu s ustanovením §7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, upozorněn na nepřesnosti návrhu na registraci sdružení a současně vyzván k jeho upřesnění s upozorněním, že dokud vady nebudou odstraněny, řízení o registraci nebude zahájeno, není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., jímž by se zakládala, měnila nebo závazně určovala práva či povinnosti žalobce, nebo jímž by došlo ke zkrácení nebo porušení jeho subjektivních práv. Takový úkon správního orgánu je pak ze soudního přezkumu vyloučen ustanovením §70 písm. a) s. ř. s. a žalobu proti němu směřující soud podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne. |
| 5 Azs 45/2004 | 28. 5. 2004 | A | Bezvízový styk země původu se zemí, do níž má být stěžovatel vyhoštěn, a vzájemná vzdálenost těchto zemí nejsou určujícími kritérii pro hodnocení státu jako třetí bezpečné země ve smyslu ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. |
| 2 Azs 3/2004 | 27. 5. 2004 | A | Azyl: přechodná ustanovení zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; bezpečná třetí zeměV řízení o žádostech o udělení azylu podaných po účinnosti zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se postupuje podle tohoto (nového) zákona, a to nejen v otázkách procesních, ale i hmotněprávních. Samotná okolnost, že příslušná právní skutečnost (cesta do České republiky přes bezpečnou třetí zemi) nastala před účinností tohoto zákona, neznamená, že by se jednalo o nepřípustnou pravou zpětnou účinnost. |
| 6 Azs 30/2004 | 27. 5. 2004 | A | Považuje-li krajský soud nejasné podání za řádnou žalobu obsahující veškeré náležitosti, nevyzve podatele k doplnění a správní rozhodnutí na základě tohoto podání přezkoumá, zúží vlastní interpretací rozsah napadení jen na některé výroky správního rozhodnutí a jiné přezkoumat odmítne s odůvodněním, že nebyly včas napadeny žalobou, jde o vadu řízení, pro kterou k námitce uplatněné v kasační stížnosti [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení. |
| 7 Azs 124/2004 | 27. 5. 2004 | A | Vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, stanoví tento zákon také vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze; tyto důvody jsou taxativně stanoveny v §15 a §16 tohoto zákona. Jsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení §16 odst. 1 tohoto zákona, tj. podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §12 písm. b) citovaného zákona, protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno. |