| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 4 Azs 58/2004 | 5. 4. 2004 | B | Kasační stížnost napadající usnesení soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby [§47 písm. b) s. ř. s.] odůvodněná toliko tím, že stěžovatel vzal žalobu zpět, protože chtěl vycestovat zpět do své vlasti, nicméně později dostal z domova zprávu, že pokud přijede domů, bude zatčen a vězněn, je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná; byly totiž uplatněny jen jiné důvody, než které připouští §103 odst. 1 s. ř. s. |
| 2 Afs 44/2003 | 1. 4. 2004 | A | Z ustanovení §24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze dovodit, že vynaložené výdaje se vždy musí reálně projevit v příjmech daňového poplatníka, tzn. že mezi výdaji a příjmy nutně existuje vztah přímé úměry. Smysl tohoto ustanovení však zjevně spočívá v tom, že se musí jednat o výdaje za tímto účelem vynaložené. Proto také ustanovení §23 odst. 1 stejného zákona při vymezení základu daně hovoří o respektování „věcné a časové souvislosti“ příjmů a výdajů v daném zdaňovacím období. Mezi těmito výdaji a očekávanými příjmy tak musí existovat přímý a bezprostřední vztah; v opačném případě se pojmově nemůže jednat o výdaje vynaložené na dosažení, udržení či zajištění příjmů. |
| 6 A 140/2002 | 31. 3. 2004 | A | Pokud služební poměr žalobce byl ukončen ke dni 31. 3. 1993, nemohly mu být při vyměření výsluhového příspěvku započítány doplatky platového tarifu, příplatky za vedení a zvláštní příplatek vyplacené sice v měsíci březnu 1993, ale náležející za měsíc předcházející (§33d odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků)**). Rovněž nebylo možné započítat případné náhrady za bojové rozdílení či proplacení náhradního volna a služeb podle nařízení náčelníka generálního štábu č. 19/1992, neboť je nelze zařadit mezi náležitosti uvedené v citovaném ustanovení.**) Nyní srov. §143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. |
| 6 A 169/2002 | 31. 3. 2004 | A | Vojáku, který byl propuštěn ze služebního poměru rozhodnutím podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 254/2002 Sb., avšak jehož služební poměr zanikl až po nabytí účinnosti této novely, náležejí výsluhové náležitosti podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb. |
| 5 A 154/2002 | 31. 3. 2004 | A | I. Pokud správní orgán I. stupně označí a odůvodní jen některá kritéria, z nichž vycházel při stanovení pokuty, a orgán II. stupně ve svém rozhodnutí výslovně neuvede a dostatečně neodůvodní všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení. II. Rozhodnutí týkající se několika účastníků řízení, obsahující několik výroků a ukládající několik sankcí za nesplnění různých právních povinností dostojí požadavku srozumitelnosti a přezkoumatelnosti ve správním soudnictví jen tehdy, je-li z jeho odůvodnění jasně patrno, k jakému účastníku řízení a k porušení kterého ustanovení zákona se jednotlivé odůvodnění vztahuje, a jsou-li všechna – v demonstrativním výčtu zákona uvedená – kritéria pro uložení sankce konkrétnímu účastníku řízení výslovně zmíněna a dostatečně odůvodněna. Stejně tak musí být nade vší pochybnost zřejmé, která další – v demonstrativním zákonném výčtu výslovně neuvedená – kritéria byla vzata v úvahu. |
| 6 A 88/2002 | 31. 3. 2004 | A | Účastníkem řízení, v němž je rozhodováno o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu podle §78 odst. 3 zákona ČNR č. 591/1992 Sb. je akciová společnost, která soubor akcií, o jejichž vyloučení se jedná, emitovala. Majitel akcie účastníkem takového řízení není. |
| 7 Azs 62/2003 | 31. 3. 2004 | A | Pokud krajský soud doručoval žadateli o azyl písemnosti jen na adresu, na které se žadatel nezdržoval, ačkoli měl k dispozici i jiné údaje o jeho pobytu, a to jak v žalobě, tak i ve správním spisu, nelze za takové situace uzavřít, že nebylo možno zjistit místo pobytu žadatele o azyl ve smyslu §33 zákona o azylu. |
| 6 A 107/2001 | 31. 3. 2004 | A | I. Řízení zahájené obvodním báňským úřadem jako orgánem věcně i místně příslušným nemůže podle §17 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, zastavit Český báňský úřad; z ustanovení §38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb. takovou kompetenci dovodit nelze. II. Úkolem, který je ve smyslu §38 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, oprávněn převzít Český báňský úřad, je pouze rozhodovací, dozorová nebo povolovací činnost jako celek, tj. činnost, jež je jako celek obsahem věcné působnosti obvodního báňského úřadu vymezené zákonem. Ani jazykovým výkladem pojmu „úkoly báňské správy“ nelze dospět k závěru, že takovým úkolem je i jednotlivý úkon správního úřadu ve správním řízení. |
| 7 A 68/2001 | 31. 3. 2004 | A | Soud nemůže v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán nevyhověl žádosti o přiznání výsluhového příspěvku, přezkoumat důvod skončení služebního poměru vojáka z povolání, neboť je vázán (§75 odst. 2 s. ř. s.) vydaným rozkazem, a to pokud jde o propuštění žalobce ze služebního poměru vojáka z povolání ke dni 31. 7. 1990, i pokud jde o důvod jeho propuštění podle čl. IV odst. 2 zákona č. 74/1990 Sb., tedy proto, že odmítl složit vojenskou přísahu.Proti rozkazu ministra národní obrany ze dne 29. 6. 1990 o propuštění žalobce ze služebního poměru vojáka z povolání ke dni 31. 7. 1990 nebyl opravný prostředek přípustný, neboť jej zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění tehdy účinném, ani jiný právní předpis nepřipouštěl. Správní soudnictví se stalo součástí právního řádu až změnou občanského soudního řádu zákonem č. 519/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992. |
| 6 A 93/2000 | 31. 3. 2004 | A | Komise pro cenné papíry jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu podle §82 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, vykonává dozor nad činností makléřů; makléře však může sankcionovat pouze za porušení právních předpisů, které bezprostředně upravují jeho právní postavení a jsou obsaženy v hlavě II citovaného zákona. Za porušení zásady provádět příkazy klienta s odbornou péčí a zásady neupřednostňování obchodů na vlastní účet před obchody na účet klientů (§79 odst. 2 zákona) proto Komise nemůže sankcionovat makléře, nýbrž obchodníka s cennými papíry, jehož je makléř zaměstnancem. |
| 6 Azs 41/2004 | 31. 3. 2004 | B | Strach z pronásledování kvůli příslušnosti k „sociální skupině žen pronásledovaných ze strany manželů či partnerů“ není důvodem pro udělení azylu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., neboť není zapříčiněn důvodem pro azylové řízení významným, tedy rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory žadatelky, ale obavami z dalšího terorizování ze strany bývalého manžela. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., pojem sociální skupina nevymezuje, lze však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. U žen pronásledovaných ze strany manželů či partnerů proto nelze o sociální skupině hovořit. |
| 5 Azs 66/2003 | 31. 3. 2004 | B | Podá-li žalobce žádost o udělení azylu a jeho družka, která je podle jeho tvrzení matkou jejich společných dětí, podá žádost za sebe i za tyto společné nezletilé děti, není správní orgán, resp. soud povinen rozhodnout o těchto žádostech nebo o žalobách proti rozhodnutím o těchto žádostech současně. Taková povinnost nevyplývá ani ze zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 519/2002 Sb., ani z jiných právních předpisů. |
| 6 A 63/2001 | 31. 3. 2004 | B | Při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí soud není vázán ustanovením zákona, které bylo k návrhu soudu (byť jiného a v jiné právní věci) zrušeno pro rozpor s Ústavou České republiky, ale musí dbát nálezu Ústavního soudu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí pak musí nutně shledat pro rozpor s Ústavou (čl. 101 odst. 4). |
| 6 A 100/2000 | 31. 3. 2004 | B | Rozhodnutí, v jehož odůvodnění se správní orgán ve smyslu čl. VI. bod 23 přechodných ustanovení zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění dalších předpisů a některé další zákony, nezabýval otázkou, která právní úprava, tj. platná před či po účinnosti zákona č. 356/1999 Sb., je pro žalobce příznivější, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Soud takové rozhodnutí zruší pro vady řízení bez jednání podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. |
| 5 Afs 22/2003 | 31. 3. 2004 | B | I. Pro kvalifikaci příjmů jako příjmů ze závislé činnosti ve smyslu ustanovení §6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, není rozhodující, na základě jakého právního vztahu poplatníkovi příjmy plynou. Podstatným rysem závislé činnosti je skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní účet a s vlastní odpovědností poplatníka, ale naopak podle pokynů toho, kdo odměnu za vykonanou práci vyplácí (plátce). Právně relevantní skutečností pro posouzení charakteru příjmu je vzájemný vztah plátce a poplatníka, nikoli právní důvod vzniku vztahu mezi nimi. II. Při aplikaci ustanovení §2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správce daně nezkoumá vůli daňového subjektu simulovat právní úkon a jím založený právní vztah, ale zkoumá, zda řádně zjištěný skutkový stav jednoznačně určil skutečný obsah vzniklého právního vztahu. III. Pro stanovení veřejnoprávní daňové povinnosti není rozhodné, jaký smluvní typ účastníci volili ve ... |
| 5 As 41/2003 | 31. 3. 2004 | B | I. Byl-li celním orgánem vyměřen dodatečný celní dluh a daň ve výši předběžně vyčíslené, tak jak je uvedeno v rozhodnutích celních orgánů o uložení sankce za spáchání celního deliktu v obou stupních, bylo tak nutně učiněno v řízení konaném podle zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v němž jsou celní orgány jakožto správci daně povinny postupovat jak v souladu se zásadami daňového řízení uvedenými v §2, tak i s ustanovením §16 citovaného zákona. Takový postup plyne přímo ze zákona, neboť pro dané období nebylo použití těchto ustanovení pro celní orgány vyloučeno [§320 písm. b) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb.]. II. Úkony celního orgánu (zde výslech svědka) provedené před zahájením správního řízení o celním deliktu nelze považovat za úkony učiněné v průběhu tohoto správního řízení; ke skutečnostem dovozovaným z těchto úkonů nelze ve správním řízení přihlížet jako k důkazům. |
| 1 Afs 5/2003 | 30. 3. 2004 | A | I. Při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení doložit. II. Uplatní-li stěžovatel teprve v kasační stížnosti tvrzení o tom, že nemá dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku z žaloby proto, že podal také žaloby další, které jsou rovněž zpoplatněny, nemůže kasační soud k takovému tvrzení přihlédnout, a to i proto, že nelze vytýkat soudu I. stupně, že nevyhledával iniciativně místo žalobce další okolnosti, jež by mohly charakterizovat jeho nedostatek prostředků. |
| Konf 24/2004 - 7 | 30. 3. 2004 | A | Pravomocné rozhodnutí sporu o pravomoc vrchním soudem podle §8a o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, tvoří v totožné právní věci týchž účastníků překážku věci rozsouzené (rei iudicatae) i pro rozhodování kompetenčního sporu zvláštním senátem zřízeným zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát proto takový nový návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu v totožné věci odmítne podle §4 tohoto zákona a podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. |
| 7 A 19/2002 | 30. 3. 2004 | B | Není nepřípustnou retroaktivitou, ani zásahem do nabytých práv, jestliže zákon ČNR č. 26/1993 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a o opatřeních s tím souvisejících, účinný od 1. 1. 1993, omezil dobu trvání nároku na příspěvek za službu (§116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky) i pro nároky, jež byly přiznány před 1. 1. 1993, pokud rozhodná skutečnost limitující dobu poskytování této dávky, tj. vznik nároku na starobní důchod, nastala po účinnosti zákona, tj. po 31. 12. 1992. |
| 1 Azs 41/2004 | 30. 3. 2004 | B | Je-li účastník řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zastoupen advokátem, kterého si zvolil a jemuž udělil plnou moc k zastupování, může zástupce podat kasační stížnost jeho jménem, pokud je k tomu podle plné moci oprávněn; podmínkou ovšem je, že v době, kdy je kasační stížnost sepsána a podána, existuje mezi žalobcem a jeho zástupcem vztah zastoupení. |
| 5 Azs 7/2004 | 29. 3. 2004 | B | Pouhá nedůvěra občana ve státní instituce, zdůvodňovaná tvrzením, že nejsou schopny jej ochránit proti kriminálním živlům, nelze podřadit důvodům pro udělení azylu dle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. |
| 5 Azs 4/2004 | 29. 3. 2004 | B | Odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zvláště není-li takové Odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím. |
| 7 A 36/2001 | 29. 3. 2004 | B | Jelikož se výsluhový příspěvek přiznaný podle zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, považuje podle §165 odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, za výsluhový příspěvek přiznaný podle tohoto zákona a zvyšuje se za podmínek, které stanoví tento zákon, znamená to, že se takový výsluhový příspěvek zvyšuje postupem podle §137 zákona č. 221/1999 Sb.; ustanovení §143 odst. 9 zákona č. 221/1999 Sb., podle kterého náleží výsluhové náležitosti (tj. i výsluhový příspěvek) za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka, tedy za podmínek, které v případě žalobce v rozhodné době stanovoval zákon č. 76/1959 Sb., se neužije. |
| 4 Azs 34/2003 | 26. 3. 2004 | B | I. Jestliže vyrozumění pošty o uložení soudní zásilky nebylo psáno v mateřském jazyce žadatelky o azyl, ale v češtině, nejedná se o vadu řízení; soud ani držitel poštovní licence není povinen s účastníky soudního řízení písemně komunikovat jinak, než v jazyce českém. II. Od středoškolsky vzdělané žadatelky o azyl, která byla schopna se dopravit do České republiky až z Arménie a byla schopna si zajistit sepsání žaloby v dobré češtině, lze oprávněně očekávat, že po obdržení výzvy držitele poštovní licence jej bude kontaktovat. V této situaci není důvodná námitka, že vyrozumění pošty v českém jazyce nebylo pro žadatelku srozumitelné a znemožnilo jí jednat před soudem (zásilka obsahovala výzvu, aby se žadatelka vyjádřila k záměru soudu rozhodnout o věci bez jednání, §51 s. ř. s.). |
| 5 A 53/2002 | 25. 3. 2004 | A | Účelem druhé věty §143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, není nic jiného než stanovit pro zvláštní případ, kdy služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, že v tomto případě je možné vycházet z průměrného platu za rok, v němž zanikl služební poměr. I v tomto případě je na správním orgánu, aby porovnal, zda výpočet podle věty prvé části před středníkem uvedeného ustanovení není pro účastníka řízení výhodnější. |
| 6 A 68/2000 | 25. 3. 2004 | A | Jsou-li v rozhodnutí správního orgánu o stanovení zóny havarijního plánování [§3 odst. 2 písm. f) zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona] stanovena pouze opatření na ochranu obyvatelstva, a nikoliv i na ochranu životního prostředí, nemá občanské sdružení (§70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) ve správním řízení postavení účastníka řízení. |
| 7 Azs 34/2004 | 24. 3. 2004 | A | Nebylo-li možné přes opakovanou snahu soudu v průběhu soudního řízení zjistit místo pobytu žadatele o azyl po dobu nejméně 90 dnů a nevyzvedával-li si žadatel zásilky uložené na adrese, kterou uváděl ve svých podáních adresovaných soudu, a nemohl-li soud z tohoto důvodu o věci rozhodnout, byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení dle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stěžovatelova námitka, že všechny zaslané zásilky mu měla vydávat po jeho odstěhování z pronajatého bytu jeho pronajímatelka, je ve smyslu citovaného ustanovení zákona o azylu právně bezvýznamná. |
| 3 Afs 1/2003 | 24. 3. 2004 | A | Pokud daňový subjekt v průběhu daňového řízení i v odvolacím řízení jako jediný důkaz plnění závazku ze smlouvy o obchodní spolupráci, na jejímž základě uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty, navrhl výslech blíže neoznačených zaměstnanců několika právnických osob, ale neuvedl, co má být jejich výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení, není správce daně povinen takové dokazování provést v souladu s §31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. |
| 6 A 10/2000 | 18. 3. 2004 | A | I. Nákup směnek v hodnotě vyšší než šest milionů korun do majetku investičního fondu, který provedl předseda jeho představenstva, je zaviněným závažným porušením povinnosti, za něž Komise pro cenné papíry uloží předsedovi představenstva pokutu podle §37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neboť předseda představenstva měl a mohl vědět, že směnky nejsou veřejně obchodovatelnými cennými papíry ve smyslu §17 odst. 1 tohoto zákona. II. Pokuta uložená v maximální zákonné výši 100 000 Kč (§37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) je zjevně nepřiměřená tehdy, jestliže byla původně uložena za dva skutky, avšak v rámci řízení o rozkladu již pouze za jeden z těchto skutků, a správní orgán při úvaze o výši pokuty tuto změnu právního základu odpovědnosti nevzal v potaz, a navíc ani nepřihlédl k tomu, že žalobce se protiprávního jednání dopustil nikoliv úmyslně, ale nevědomou nedbalostí. V takovém případě soud sníž ... |
| 2 Afs 33/2003 | 18. 3. 2004 | A | Ustanovení §13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravuje dvě odlišné skutkové situace, mezi nimiž daňový poplatník nemá možnost volby podle toho, který výpočet příjmů spolupracujících osob se mu bude jevit výhodnější. Zatímco první věta tohoto ustanovení pamatuje na případy činnosti provozované výhradně za spolupráce daňového poplatníka s jeho manželem, vztahuje se druhá věta na případy, kdy s daňovým poplatníkem spolupracuje nejen jeho manžel, ale i ostatní osoby žijící s ním ve společné domácnosti, případně kdy daňový poplatník spolupracuje jen s ostatními osobami žijícími s ním ve společné domácnosti. |
| 5 A 144/2001 | 18. 3. 2004 | A | Jestliže správní orgán nevyrozumí účastníka řízení o termínu a místě konání místního šetření spojeného s ústním jednáním v souladu s ustanovením §14 odst. 7 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, jde o vadu řízení, neboť se nemohla uplatnit zásada koncentrace řízení. Měl-li však účastník řízení ještě po proběhnuvším ústním jednání možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a uplatnit připomínky, k nimž správní orgán při svém rozhodnutí přihlédl, nejedná se o vadu řízení, jež by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. |
| 6 A 51/2001 | 18. 3. 2004 | A | I. Poplatkovou povinnost za znečišťování ovzduší provozem velkého zdroje znečišťování (zde: kotelny na tuhá paliva postavené v objektu pivovaru) má provozovatel, jímž je právnická nebo fyzická osoba, která má právo nebo faktickou možnost tento zdroj provozovat [§17 odst. 1, §4 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší, §6 odst. 1 zákona ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování]. II. Veřejnoprávní povinnost nelze převést prostředky soukromého práva na někoho jiného. Smlouva o nájmu pivovaru obsahující ujednání o tom, že platit poplatky za znečišťování ovzduší provozem velkého zdroje znečišťování, nacházejícího se v objektu pivovaru, je povinností pronajímatele, je pro účely řízení o vyměření poplatku v dotčeném rozsahu právně neúčinná. Rozhodnutí České inspekce životního prostředí o vyměření poplatku nikoli pronajímateli, ale provozovateli je zákonné. III. Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o vyměření poplatk ... |
| 4 Azs 1/2004 | 18. 3. 2004 | B | Smyslem omezení stanoveného v §109 odst. 4 s. ř. s., podle kterého ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží, je zamezit situaci, kdy by Nejvyšší správní soud rozhodoval o kvantitativně i kvalitativně bohatším návrhu stěžovatele, než o jakém mohl rozhodovat soud v předchozím řízení. Skutečnostmi, ke kterým zdejší soud nepřihlíží, je pak třeba rozumět možná pochybení správního orgánu při hodnocení jak skutkové podstaty, tak právních závěrů. |
| 1 Azs 13/2004 | 18. 3. 2004 | B | Žalobu směřující proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení o žádosti o udělení azylu podle §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., lze projednat a posoudit její důvodnost jenom tehdy, pokud její žalobní body obsahují skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje výrok o zastavení řízení za nezákonný [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. |
| 1 Ads 4/2004 | 18. 3. 2004 | B | Je-li žaloba podána opožděně, nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů nebyla dodržena lhůta k podání žaloby, v důsledku jakých skutečností došlo k překročení lhůty, či kdo zmeškání lhůty zavinil. Soud nemůže svým rozhodnutím zmeškání lhůty prominout a žalobou napadené rozhodnutí věcně přezkoumat. |
| 3 Afs 14/2003 | 18. 3. 2004 | B | Nevyčerpal-li (neprostavěl-li) žalobce v příslušném rozpočtovém roce rozpočtové prostředky, které mu byly poskytnuty na podporu oprav vad panelové výstavby, jak mu ukládá §11 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., rozpočtových pravidel republiky, je podle ustanovení §30 odst. 1 citovaného zákona povinen tyto neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky odvést ve stejné výši zpět státnímu rozpočtu republiky. |
| 6 A 87/2000 | 18. 3. 2004 | B | Jestliže bylo žalobkyni omylem do cestovního dokladu vyznačeno občanství České republiky, nemůže tato skutečnost vést k tomu, že nabyla občanství České republiky, neboť vyznačení státního občanství do cestovního dokladu má pouze deklaratorní charakter. |
| Nad 45/2004 - 24 | 18. 3. 2004 | B | Důvod přikázání věci podle ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. není možno spatřovat ve vysokém nápadu azylových věcí u krajského soudu. Smysl tohoto ustanovení totiž nemůže spočívat v zasahování Nejvyššího správního soudu do soustavy krajských soudů z hlediska vyrovnávání jejich vytíženosti jednotlivými agendami. K takovým zásahům je oprávněna toliko moc zákonodárná a Nejvyšší správní soud, který respektuje ústavně provedený princip dělby moci, ji v tomto směru nemůže nahrazovat. |
| 1 As 7/2004 | 18. 3. 2004 | B | Tvrzené důvody kasační stížnosti soud posuzuje podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení. Tyto důvody musí být svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které soudní řád správní v ustanovení §103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti vymezuje. Pokud takové obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v §103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené (§104 odst. 4 s. ř. s.). |
| 5 A 76/2002 | 18. 3. 2004 | B | Rozhodnutí, jímž se určuje okruh společně posuzovaných osob pro účely Rozhodnutí o nároku na příspěvek na bydlení (§7 odst. 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb.), je podkladovým Rozhodnutím k Rozhodnutí o dávce státní sociální podpory, tedy Rozhodnutím předběžné povahy, jehož soudní přezkum je podle §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustný; soud žalobu proti takovému Rozhodnutí odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. |
| 2 A 9/2002 | 16. 3. 2004 | A | I. Členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek nehodnotí shromážděné informace a poznatky jako důkazy podle obecných zásad práva procesního, neboť nejednají a nerozhodují ve správním řízení. Nemají ani povinnost ověřovat a vyjasňovat si informace deklarované uchazeči v nabídkách – s jedinou výjimkou, kterou jsou mimořádně nízké nabídkové ceny (§36 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek). II. Podle §57 odst. 5 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je orgán dohledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí zadavatele v celém rozsahu; nelze z toho však dovodit povinnost činit tak vždy a nad rámec uchazečova návrhu. Tím není dotčeno oprávnění, resp. povinnost orgánu dohledu z vlastního podnětu zahájit řízení za podmínek stanovených v odstavci prvém citovaného paragrafu. |
| 7 A 163/2002 | 16. 3. 2004 | A | Nedostatek formálního doručení oznámení o zahájení řízení (§18 odst. 3 správního řádu) je v řízení zhojen, jestliže z vyjádření účastníka k doručované písemnosti je zřejmé a nepochybné, že rozhodnutí přijal a dále činil v řízení úkony, které s jeho zahájením souvisely. S takovým nedostatkem formy nelze spojovat zkrácení účastníka na právech, neboť ten se o úplném obsahu rozhodnutí o zahájení řízení dozvěděl a měl možnost svá procesní práva náležitě uplatnit. |
| 2 Azs 41/2003 | 16. 3. 2004 | A | Soud nevyčerpal všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl, jestliže pouze vznesl dotazy ohledně této skutečnosti na Ministerstvo vnitra a ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a nepokusil se žadateli o azyl doručit písemnosti na adresu jím uvedenou v žalobě. Za této situace nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení dle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. |
| 4 Ads 14/2003 | 16. 3. 2004 | B | I. Do vyměřovacího základu pojištěnce (§16 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb. a zákona č. 118/2000 Sb.) pro výpočet procentní výměry starobního důchodu nelze zahrnout náhradu mzdy z neplatného skončení pracovního poměru (jejíž součástí jsou též neuhrazené prémie), pokud tyto příjmy nebyly pojištěnci zúčtovány organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem v zaměstnání nebo v souvislosti se zaměstnáním podle §5 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni rozhodnutí správního orgánu. II. I když je nepochybné, že aplikace ustanovení §16 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb. a zákona č. 118/2000 Sb., a §5 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni roz ... |
| 2 Azs 70/2003 | 16. 3. 2004 | B | Je-li z odůvodnění správního rozhodnutí i z důkazů, na něž odkazuje, zřejmé, že žadatelka o azyl nesplňuje podmínky ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a není tedy rodinným příslušníkem azylanta, pak absence úvahy o okolnostech hodných zvláštního zřetele nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. |
| 2 Afs 23/2003 | 16. 3. 2004 | B | Kasační stížnost, v níž je namítáno pouze vadné označení příjemce dodatečného platebního výměru, přičemž tento výlučný důvod stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ačkoli tak učinit mohla, je nepřípustná podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ji proto odmítne podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. |
| Konf 8/2003 - 20 | 15. 3. 2004 | A | Příslušný vydat rozhodnutí o finančním plnění plynoucím z povinnosti dodávat signál kabelové televize je správní orgán [§95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů]. |
| Konf 124/2003 - 5 | 15. 3. 2004 | A | Je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování telekomunikační služby ve smyslu §2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). |
| 7 Azs 35/2004 | 12. 3. 2004 | A | I ve správním soudnictví platí, že účastník řízení může odvolat učiněný úkon tehdy, jestliže jeho odvolání dojde správnímu soudu nejpozději současně s tímto úkonem (§41a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). |
| 7 A 109/2002 | 12. 3. 2004 | B | Smyslem a účelem splnění podmínky dobré pověsti podle §46a odst. 4 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 362/2000 Sb., pro udělení souhlasu Komise pro cenné papíry jako předpokladu volitelnosti nebo jmenování člena představenstva a dozorčí rady obchodníka s cennými papíry je, aby v orgánech těch právnických osob, které nakládají s finančními prostředky a investičními instrumenty třetích osob, nepůsobily osoby, které k výkonu funkce nemají dostatečné morální předpoklady. Při interpretaci pojmu dobrá pověst může být relevantní účast takové osoby coby prokuristy na protiprávním jednání obchodníka s cennými papíry, spočívající v konání úkonů směřujících k narušení průhlednosti kapitálového trhu a k manipulaci s cenou cenných papírů. |