| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| 3 Ads 84/2012 - 48 | 3. 7. 2013 | A | Žadateli o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje je možno na základě dostatečně odůvodněného správního uvážení přiznat dávku po zohlednění příjmů a celkových sociálních a majetkových poměrů až do výše tohoto prokázaného výdaje. Dávka tedy nemusí být přiznána vždy ve výši prokázaného výdaje, je-li zřejmé, že mohlo být sledovaného účelu dosaženo vynaložením menšího objemu finančních prostředků [§2 odst. 5 písm. a) a §37 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi]. |
| 1 Afs 15/2013 - 34 | 3. 7. 2013 | B | Posečkat s úhradou daně z důvodů taxativně stanovených v §156 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, lze jen tehdy, nemůže-li daňový subjekt pro ekonomické překážky úhradu daně provést. Pokud však správce daně v době podané žádosti neevidoval na konkretizovaných daních žádné nedoplatky, neboť tyto daně již byly zcela uhrazeny, pozbývá významu vést řízení o žádosti o posečkání s úhradou daně. |
| Nao 31/2013 - 7 | 3. 7. 2013 | B | Podá-li účastník v řízení o žalobě návrh na vyloučení soudců z projednání a rozhodnutí věci (námitku podjatosti) až poté, kdy je řízení pravomocně skončeno, je nutno takovýto návrh pro nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. |
| 5 Afs 60/2011 - 112 | 28. 6. 2013 | A | I. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 je majitel práv k duševnímu vlastnictví povinen hradit náklady spojené s tím, že celní orgány na jeho žádost zadržely a udržovaly pod celním dohledem zboží podezřelé z porušení jeho práv k duševnímu vlastnictví, a to ve všech případech, kdy zákon č. 191/1999 Sb. neukládá v mezích čl. 15 citovaného nařízení tuto povinnost jinému subjektu. II. K přezkoumání rozhodnutí celního orgánu, jímž se podle čl. 6 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 a podle §13 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb. ve spojení s §95 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ukládá majiteli práv k duševnímu vlastnictví povinnost uhradit paušální částkou náklady spojené s udržováním zboží podezřelého z porušení jeho práv k duševnímu vlastnictví pod celním dohledem, jsou příslušné soudy rozhodující ve správním soudnictví. |
| 5 As 1/2011 - 156 | 28. 6. 2013 | B | I. Údaje uchovávané v záznamovém zařízení, ať obrazové či zvukové, jsou osobními údaji za předpokladu, že na základě těchto záznamů lze přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu. II. Účelem dohledu pomocí videokamer je právě identifikace osob zachycených na záznamu ve všech případech, kdy to správce pokládá za nezbytné. Celý systém jako takový se proto musí považovat za zpracovávání údajů o identifikovatelných osobách, i když např. některé natočené osoby v praxi identifikovatelné nemusí být. III. Má-li být připuštěn kamerový systém, jakožto prostředek k dosažení určitého účelu – v daném případě ochrana bezpečnosti osob a majetku vlastníka objektu a hotelových hostů, kontrola vstupů do objektu a prevence proti vandalismu - je třeba posoudit zejména to, zda tento zasahuje do základních práv a svobod, zda v tom kterém případě dané základní právo a svoboda převáží nad ochranou soukromí, zda tento prostředek je jediný možný a nejvhodnější pro ochranu daného zájmu, resp. ... |
| Konf 17/2013 - 14 | 27. 6. 2013 | A | Spor o uhrazení ceny za dobití SIM karty na základě tarifního vyúčtování představuje spor o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích, k jehož projednání a rozhodnutí je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). |
| 13 Kss 4/2013 - 115 | 27. 6. 2013 | B | Nečinností kárně obviněné soudkyně, spočívající v tom, že nevydala rozhodnutí ve smyslu §83 odst. 3 trestního zákoníku z roku 2009 o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, či je na místě rozhodnout o tom, že podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, v jejímž důsledku nastala fikce osvědčení, je porušením povinností soudce vyplývajících z §2 odst. 4 trestního řádu, jímž také znemožnila procesním stranám případně uplatnit svá zákonná práva. |
| 6 Ans 5/2013 - 47 | 26. 6. 2013 | A | Protože zvláštní zákon (zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a podle §68 odst. 1 věty první tohoto zákona ani správní řád z roku 2004) nestanoví rektorovi vysoké školy lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí děkana o ukončení studia, je posledním procesním úkonem ve smyslu §80 odst. 1 věty poslední s. ř. s., za situace kdy i nadřízený správní orgán – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – zůstává nečinný, žádost účastníka řízení o uplatnění opatření proti nečinnosti vůči nadřízenému správnímu orgánu (Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy). Od jeho uplatnění se odvíjí roční lhůta pro podání správní žaloby na ochranu proti nečinnosti. |
| 1 Afs 7/2009 - 753 | 26. 6. 2013 | A | I. Sama skutečnost, že se úřední osoba zná se zástupcem účastníka řízení nebo se zástupcem osoby, na jejíž podnět bylo řízení zahájeno, či si s nimi dokonce tyká, neznamená, že lze důvodně pochybovat o její nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 správního řádu z roku 2004. II. Podmínkou pro určení soutěžitele jako poskytovatele služby obecného hospodářského významu ve smyslu §1 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je existence veřejnoprávního aktu (rozhodnutí), který jej takovou službou pověřil. Zákonem užitý pojem „rozhodnutí“ je nutno vykládat nejen jako individuální správní akt, ale je třeba pod něj zahrnout i jiné veřejnoprávní akty, z nichž vyplývá pověření pro příslušného soutěžitele poskytovat služby obecného hospodářského významu. III. Vynětí soutěžitele z působnosti zákona o ochraně hospodářské soutěže podle §1 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je omezeno pouze na jednání soutěžitele spojené s poskytováním služeb obecnéh ... |
| 6 Aps 1/2013 - 51 | 26. 6. 2013 | B | Ustanovení §84 odst. 1 s. ř. s. je třeba vykládat tak, že lhůta pro podání žaloby na ochranu před zásahem správního orgánu, a to ani lhůta subjektivní (dvouměsíční), ani lhůta objektivní (dvouletá), nemůže uplynout, dokud tento zásah trvá. Jinak řečeno, žaloba proti zásahu, který trvá v okamžiku podání žaloby, z povahy věci nemůže být opožděná. |
| 4 As 33/2013 - 28 | 26. 6. 2013 | B | I. Ministerstvo životního prostředí posuzuje žádost o předběžný souhlas s vymezením dobývacího prostoru dle §24 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, z hlediska souladu záměru stěžovatele se surovinovou politikou České republiky, včetně v ní stanovených cílů, které zahrnují ochranu životního prostředí. Pokud dospěje k závěru, že záměr není v souladu se surovinovou politikou a souladu není možné dosáhnout ani uložením podmínek, žádost zamítne. II. Ustanovení §24 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, o tom, že předběžný souhlas se stanovením dobývacího prostoru vydává Ministerstvo životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu stanoví Ministerstvu životního prostředí povinnost žádost konzultovat s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Toto ustanovení nebrání tomu, aby Ministerstvo životního prostředí navzdory pozitivnímu stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu (které není závazným stanoviskem ve ... |
| 13 Kss 1/2013 - 85 | 26. 6. 2013 | B | Tím, že kárně obviněný soudce při dražebním jednání nevyzval přítomného dražitele učinit podání a v rozporu se skutečným průběhem dražebního jednání v protokolu zaznamenal, že přítomný dražitel prohlásil, že nehodlá dražit a že soud končí opakované dražební jednání z důvodu, že přítomný dražitel neučinil ani nejnižší podání, zaviněně porušil povinnosti soudce vyplývající z §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, a dopustil se kárného provinění podle §87 odst. 1 téhož zákona. |
| 6 Ads 2/2013 - 38 | 21. 6. 2013 | A | I. Správní orgán je povinen v rozhodnutí o uložení sankce provozovateli za správní delikt podle §24 odst. 6 písm. b) zákona č. 379/2005 Sb. objasnit povahu prostor, ve kterých došlo k porušení zákazu kouření, a tím postavit najisto, která ustanovení citovaného zákona byla porušena. II. Skutkovou podstatu správního deliktu podle §24 odst. 6 písm. b) zákona č. 379/2005 Sb. může provozovatel naplnit jak komisivním jednáním, tak jednáním omisivním, tedy například i tak, že provozovatel nepostupuje podle §9 odst. 2 téhož zákona a nepodniká aktivní opatření k dodržení zákazu kouření, která toto ustanovení tabákového zákona předpokládá. III. Provozovateli z §9 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. vyplývá povinnost podniknout aktivní kroky k zajištění dodržování zákazu kouření. Provozovatel je přitom povinen zajistit dodržování zákazu kouření primárně svépomocí (výzvou), a pokud tato výzva není respektována, je povinen podniknout další zákonem předpokládané kroky (požádat policii o zákrok). |
| 6 Ads 19/2013 - 35 | 21. 6. 2013 | A | I. Rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru z důvodu ztráty tzv. osobnostní způsobilosti na základě závěru psychologa bezpečnostního sboru podle §42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je přezkoumatelné v celém rozsahu ve správním soudnictví. II. Posudek, resp. závěr psychologa bezpečnostního sboru ve smyslu vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, je stěžejním podkladem správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Je odborným závěrem, o němž si správní orgán, resp. soud nemůže pro nedostatek vlastních odborných znalostí a zkušeností učinit úsudek sám, nicméně i takový závěr soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s. Musí být především odůvodněn v rozsahu a kvalitě obdobné jako u znaleckých posudků, musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivos ... |
| 5 Afs 62/2011 - 120 | 21. 6. 2013 | B | O zahájení řízení o odnětí povolení k provozování daňového skladu [§20 odst. 18 (nyní odst. 19) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních] vedeného podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, měl správce daně povinnost vyrozumět účastníka řízení (§21 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). |
| 16 Kss 2/2013 - 134 | 20. 6. 2013 | B | Skutečnost, že soudní řízení ještě není pravomocně skončeno, neznamená, že na soudce rozhodujícího v této věci nemůže být podán kárný návrh a že o něm nemůže být rozhodnuto ještě před pravomocným skončením tohoto řízení (§87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů). |
| Ars 2/2013 - 59 | 18. 6. 2013 | A | I. Ustanovení §58 odst. 1 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, ve spojení s §91a s. ř. s. je třeba vykládat tak, že možnost účinně zpochybnit přípustnost položené otázky je v řízení o neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu dána pouze tehdy, nebyl-li v této věci podán procesně projednatelný návrh podle §91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. To znamená, že návrhem podle §58 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o místním referendu se lze vyslovení neplatnosti rozhodnutí v místním referendu domáhat pouze tehdy, bylo-li vyhlášeno zastupitelstvem obce či města. Pouze v tomto případě se totiž referendum uskuteční bez toho, že by správní soud měl možnost ještě předtím posoudit, zda pro jeho vyhlášení byly splněny zákonné podmínky. Naopak v případě, kdy referendum vyhlásí přímo soud, zpochybnit přípustnost položené otázky v návrhu napadajícím rozhodnutí v referendu přijaté již nelze. II. Z ústavně zakotvené zásady svobodné politické soutěže a neutrality veřejné moci ... |
| 4 As 13/2013 - 26 | 18. 6. 2013 | B | I. Existence dohody o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných k uskutečnění účelu vyvlastnění, která je předpokladem pro zastavení vyvlastňovacího řízení podle §23 odst. 2 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě, může být osvědčena i souhlasným prohlášením vyvlastnitele a vyvlastňovaného v rámci ústního jednání před vyvlastňovacím úřadem s tím, že formální podpis kupní smlouvy a její vklad do katastru nemovitostí se může realizovat až dodatečně po zastavení vyvlastňovacího řízení. II. Pokud osoba, o které bylo pravomocně rozhodnuto, že není účastníkem správního řízení dle §28 odst. 1 správního řádu z roku 2004, podá následně odvolání proti dalšímu rozhodnutí vydanému v tomto správním řízení, které je jako nepřípustné zamítnuto dle §92 odst. 1 citovaného zákona, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání vychází z pravomocného rozhodnutí o účastenství ve smyslu §75 odst. 2 na konci s. ř. s. |
| 5 Afs 63/2012 - 57 | 14. 6. 2013 | A | I. Účetnictví je určitým prostředkem k zobrazení reality. Jak a zda má být o určité transakci účtováno, musí vždy vycházet a priori ze zjištěného skutkového stavu. Nelze tedy pouze formálně z obsahu daňového dokladu dovozovat, že účetnímu zápisu skutečně odpovídá skutkový stav. II. Při posouzení toho, zda se jednalo o daňový výdaj uplatněný po právu dle §24 odst. 2 písm. ch) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze vycházet pouze z údajů uvedených na daňovém dokladu a způsobu účtování o něm, aniž by byla brána v potaz najisto postavená skutečnost, které se stěžovatel v řízení dovolával, tzn. zda v tom kterém případě objektivně vznikla povinnost odvést DPH na výstupu, a to bez ohledu na to, zda formálně bylo na daňovém dokladu uvedeno, že se jedná o osvobozené plnění. Teprve poté lze z takto zjištěné informace usuzovat na naplnění či nenaplnění podmínek §24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů. |
| 6 Ads 139/2012 - 58 | 13. 6. 2013 | B | Překážka litispendence podle §48 odst. 1 správního řádu z roku 2004, vedoucí k zastavení správního řízení podle §66 odst. 1 písm. e) téhož zákona, je dána pouze tehdy, pokud jsou kumulativně naplněny dvě podmínky, a to, že jde o řízení „v téže věci“, a dále, že jde o řízení „z téhož důvodu“. Pokud je vedeno řízení z moci úřední podle §39i zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, pak řízení o žádosti účastníka v téže věci není řízením vedeným z téhož důvodu, a proto toto řízení o žádosti účastníka v téže věci nemůže být zastaveno pro naplnění překážky litispendence. |
| 9 Afs 94/2012 - 43 | 13. 6. 2013 | B | Bylo-li konkursní řízení zahájeno před 1. 1. 2008 a k tomuto datu nebylo pravomocně ukončeno, nevzniká vůči daňové pohledávce, přihlášené do konkursního řízení, žádné penále (§40b odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). |
| 7 Afs 47/2013 - 30 | 13. 6. 2013 | B | I. Dikce §23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nedopadá „jen a pouze“ na osoby, které skutečně a bezprostředně vytvořily právní vztah za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Dopadá na všechny osoby v řetězci, které se takového vztahu, ať již přímo nebo nepřímo, účastnily a profitovaly z něj (snížením základu daně nebo zvýšením daňové ztráty). II. Je výlučně na daňovém subjektu, jako koncovém účastníku řetězce, aby správci daně - k jeho výzvě - uspokojivě doložil a prokázal relevantními důkazy, že zde existovaly racionální důvody pro nákup zboží či služeb za ceny, které přesahují (zde cca 20x) ceny v běžných obchodních vztazích (mezi nezávislými osobami). Otázka prokázání zavinění daňového subjektu při správě daní (oproti řízení trestnímu) je v tomto směru irelevantní skutečností. |
| 4 Ads 8/2013 - 31 | 12. 6. 2013 | B | Z ustanovení §84 a §85 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nelze dovodit, že v případech, kdy žalovanou tradičně používané důkazní prostředky (zejména evidenční list důchodového zabezpečení) selhávají, ať už proto, že chybí, jsou vnitřně rozporné či evidentně zpochybněné jinými důkazními prostředky, by nebylo možné užít těchto jiných důkazních prostředků. Česká správa sociálního zabezpečení je naopak vázána §51 odst. 1 správního řádu z roku 2004, podle něhož lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. |
| Nad 26/2013 - 91 | 12. 6. 2013 | B | Pokud rozhodnutí v prvním stupni vydalo územní pracoviště Všeobecné zdravotní pojišťovny, místní příslušnost soudu ve správním soudnictví se v souladu s §7 odst. 2 s. ř. s. určí podle sídla tohoto územního pracoviště. |
| 4 Azs 21/2013 - 18 | 12. 6. 2013 | B | Pokud stěžovatel nesplnil svou povinnost bez zbytečného odkladu sdělit soudu změny veškerých skutečností významných pro doručování (§46a odst. 3 o. s. ř.), ani nepodal návrh na vyslovení neúčinnosti doručení (§50d o. s. ř.), nemůže soud přihlížet k tomu, že se v době doručování rozsudku krajského soudu zdržoval mimo svou doručovací adresu (zde na propustce z pobytového střediska). Krátkodobý pobyt na propustce mimo doručovací adresu navíc nemůže být důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení, neboť se nejedná o nenadálou okolnost nezávislou na vůli stěžovatele. |
| 8 As 101/2011 - 186 | 11. 6. 2013 | A | I když je právo pokojně se shromažďovat zaručeno především Listinou základních práv a svobod a zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, a je třeba vycházet z co nejširšího chápání tohoto práva, ne všechny myslitelné situace lze za shromáždění považovat. Jde o případy, se kterými při negativním vymezení působnosti zákona o právu shromažďovacím počítá §2 tohoto zákona, i o případy, kdy vůbec nejsou naplněny znaky shromáždění a nelze se dovolávat ochrany ani přímou aplikací čl. 19 Listiny základních práv a svobod. Při úvahách, zda se skutečně jedná o shromáždění požívající právní ochrany, vystupuje do popředí zejména účel (cíl) tvrzeného shromáždění, požadavek fyzické přítomnosti shromážděných osob, možnost jejich vzájemné interakce a organizace, místo konání shromáždění, jakož i průběh této aktivity v čase. |
| 3 Ao 9/2011 - 219 | 11. 6. 2013 | A | Městská část hlavního města Prahy je způsobilá podat návrh na zrušení územního plánu hlavního města Prahy nebo jeho části (§101a s. ř. s.). |
| 8 Afs 31/2012 - 53 | 11. 6. 2013 | B | I. Poplatník uplatňující výdaje procentem z příjmů, který je ze zákona povinen vést pouze evidenci podle §7 odst. 10 poslední věty zákona č. 586/1992, o daních z příjmů, nemůže při přechodu na účetnictví uplatnit režim §23 odst. 14 uvedeného zákona a musí postupovat podle §23 odst. 8 písm. b) bodu 3 téhož zákona. Podmínkou pro uplatnění §23 odst. 14 zákona o daních z příjmů je přechod daňového subjektu z daňové evidence na vedení účetnictví. II. Účinky, které zákon č. 586/1992, o daních z příjmů, spojuje s vedením daňové evidence, mohou nastat pouze tehdy, pokud tato evidence sloužila zákonem předvídanému účelu. III. Vedl-li poplatník daňovou evidenci, ale v daňovém přiznání uplatnil výdaje v procentní výši, a nepoužil tedy daňovou evidenci jako podklad pro stanovení základu daně, daňová evidence se stala evidencí vedenou „nad rámec zákona“. Nemohla totiž sloužit svému účelu, kterým je zjištění základu daně z příjmů (§7b zákona č. 586/1992, o daních z příjmů). V takovém případě p ... |
| 1 Aos 1/2013 - 85 | 6. 6. 2013 | A | I. Vymezení zastavitelné plochy o nikoliv zanedbatelné rozloze v území, na němž se nachází vysoce chráněná zemědělská půda I. či II. třídy ochrany, je třeba v návrhu územního plánu řádně odůvodnit dle požadavků obsažených v §4 a §5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Nepostačuje pouze povšechné odůvodnění vztahující se k územnímu plánu jako celku, v němž nejsou uvedeny úvahy ohledně nezbytnosti zabrat vysoce chráněnou zemědělskou půdu v konkrétní ploše pro sledovaný konkrétní účel. II. Ustanovení §55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 ve znění účinném do 31. 12. 2012 se nevztahuje na pořizování zcela nového územního plánu. Přesto je třeba s ohledem na §18 odst. 4 a §53 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 řádně odůvodnit potřebu vymezení nových zastavitelných ploch, a to ve vazbě na vyhodnocení účelného využití zastavěného území. Tím spíše, byla-li proti vymezení nových zastavitelných ploch uplatněna námitka, nebo došlo-li k významné redukci zas ... |
| 9 Afs 89/2012 - 40 | 6. 6. 2013 | B | Zruší-li odvolací orgán rozhodnutí I. stupně, kterým byla za určité zdaňovací období vyměřena daňová povinnost, je daňové řízení ohledně sporné daňové povinnosti ukončeno. Následné zahájení daňové kontroly, zaměřené na prověřování totožných skutečností, aniž by zde byly nějaké nové skutečnosti, které by odůvodňovaly oprávnění znovu daňovou povinnost za uvedené období prověřit, nemůže být úkonem způsobilým přerušit dosavadní běh prekluzivní lhůty a založit lhůtu novou (§47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). |
| 6 Ads 163/2012 - 24 | 5. 6. 2013 | B | I. Péče o nezaopatřené dítě představuje v řízení o vrácení přeplatku na vdoveckém důchodu (§118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) objektivní skutečnost, která je rozhodná pro posouzení otázky, zda důchod byl vyplacen neprávem. Jestliže vdovec neměl dítě fakticky a dlouhodobě ve své péči, nezkoumá se v zásadě, zda tento stav nějak „zavinil“. Zavinění představuje odlišnou právní otázku a vztahuje se k neoznámení skutečností rozhodných pro výplatu důchodu. II. S ohledem na základní zásady správního řízení, zejména zásadu hospodárnosti a zásadu omezené materiální pravdy, je přípustné, aby správní orgán založil své rozhodnutí výhradně jen na skutečnostech zjištěných z rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a další dokazování neprováděl (§51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Je však povinen se vypořádat s námitkami účastníka proti takovému postupu, zejména se zpochybněním dokazování provedeného před jiným orgánem veřejné moci a požadavkem ... |
| 14 Kse 11/2011 - 352 | 5. 6. 2013 | B | I. Pokud soudní exekutor při účtování nákladů za osobní doručování postupoval v souladu s konstantní soudní judikaturou, nemohl se dopustit kárného provinění. II. Exekutor není povinen spojit související věci, a pokud ve třech spisech činil duplicitní součinnostní úkony, nemá takové jednání intenzitu kárného provinění. III. Pokud soudní exekutor nevyhotovoval při osobním doručování součinnostních žádostí doručenky a spokojil se s podacím razítkem součinnostního orgánu, nejde o kárné provinění. IV. Ustanovení §336h odst. 2 o. s. ř. nelze vykládat tak, že zájemci o dražbu musí být umožněno složení jistoty a účast při dražbě za situace, že nedodržel ostatní zákonné podmínky dražby řádně stanovené v dražební vyhlášce. |
| 5 Afs 1/2011 - 140 | 31. 5. 2013 | A | V souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 21. 2. 2013, Město Žamberk, C-18/12, lze neorganizované a nesoustavné sportovní aktivity, jejichž cílem není účast ve sportovních soutěžích, považovat za provozování sportu ve smyslu článku 132 odst. 1 písm.m) směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a ve smyslu §61 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.V souladu s uvedeným rozsudkem Soudního dvora je třeba zpřístupnění areálu koupaliště, který nabízí návštěvníkům nejen zařízení umožňující provozování sportovních aktivit, ale i jiné druhy zábavy či odpočinku, považovat za službu úzce související se sportem, a tedy osvobozenou, pokud ji poskytuje neziskový subjekt, a při splnění dalších stanovených podmínek, od daně z přidané hodnoty podle článku 132 odst. 1 písm. m) směrnice Rady 2006/112/ES a podle §61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty, pokud je provozování sportovních aktivit převládajícím prvkem daného areálu. |
| 2 Afs 37/2013 - 26 | 31. 5. 2013 | B | I. Interaktivní videoloterijní terminál představuje "jiné technické zařízení" ve smyslu §10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění po změně provedené zákonem č. 183/2010 Sb. Zpoplatnění proto podléhá každý koncový terminál, nejen centrální loterní jednotka. II. Ustanovení §10a odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je třeba vykládat tak, že poplatku podléhá každý povolený a nikoliv provozovaný hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení. |
| 4 As 77/2012 - 37 | 30. 5. 2013 | A | Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v řízení o změně některých skutečností uvedených v žádosti o licenci vedeném podle §21 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neudělí písemný souhlas se změnou označení názvu programu i v případě, že označení (název) programu by bylo zaměnitelné s označením (názvem) stávajícího programu, ledaže by s tím dotčený provozovatel rozhlasového či televizního vysílání souhlasil. |
| 4 Ads 10/2013 - 21 | 30. 5. 2013 | A | Platový výměr vojáka z povolání je třeba pokládat za rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a je třeba na něj aplikovat ustanovení správního řádu z roku 2004, nevyplývá-li ze zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jinak. |
| 4 As 3/2013 - 20 | 30. 5. 2013 | B | K přijetí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České republiky je ve smyslu §169 odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, příslušný také zastupitelský úřad ve státě, který vede diplomatické a konzulární záležitosti i pro jiný stát, jehož je cizinec státním příslušníkem, popřípadě i pro jiný stát, jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo i pro jiný stát, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. |
| 4 As 50/2012 - 71 | 30. 5. 2013 | B | Na základě žádosti o poskytnutí informací vztahujících se k působnosti povinného subjektu ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se nelze bez dalšího domáhat poskytnutí veškeré e-mailové korespondence konkrétního zaměstnance, jakož ani (člena) orgánu povinného subjektu jako fyzické osoby za určité období, v daném případě hejtmana kraje za období od 1. 9. 2008 do dne vyřízení žádosti o informace ze dne 20. 9. 2008, a to zejména za situace, kdy by bylo nutné její vygenerování přímo z příslušné e-mailové schránky a bez souhlasu dotčené osoby. Poskytování informací tohoto druhu je možné pouze výjimečně, přičemž v každém jednotlivém případě je třeba poměřit pomocí testu proporcionality právo žadatele na informace se zásahem do soukromí dotčené osoby, popř. listovního tajemství (tajemství jiných písemností) či tajemství dopravovaných zpráv. |
| 6 As 13/2013 - 33 | 30. 5. 2013 | B | I. Doručení náhradním způsobem (tzv. doručení fikcí dle §24 odst. 1 správního řádu z roku 2004) nelze uznat za platné, jestliže již v průběhu správního řízení vznikly důvodné pochybnosti o možnostech adresáta na dosud užívané adrese zásilky přebírat a správní orgán se ani nepokusil ověřit v informačním systému evidence obyvatel, zda evidovaná adresa trvalého pobytu nebyla změněna. II. Povinnost součinnosti účastníka řízení se správním orgánem (§50 odst. 2 správního řádu z roku 2004) se vztahuje pouze na opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí, nejde o plnou procesní součinnost. Obviněný z přestupku vzhledem k trestní povaze přestupkového řízení [čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)] navíc nemá povinnost jakkoliv spolupracovat na svém stíhání za přestupek, tudíž ani nemusí sdělovat správnímu orgánu změnu svého bydliště. Odlišně je možno posuzovat pouze situace, kdy je změna adresy součástí prokazatelných procesních obstrukcí a představu ... |
| 6 Ads 160/2012 - 74 | 30. 5. 2013 | B | I. Promlčení práva předepsat pojistné ve smyslu §16 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, se interpretuje obdobně jako soukromoprávní prekluze. Platební výměr předepisující zaplacení promlčeného pojistného je toliko nezákonný, nikoli nicotný. K této vadě správní soudy při přezkumu takového platebního výměru přihlíží z úřední povinnosti. Pokud však není platební výměr pro nezákonnost zrušen z důvodu, že nebyly vyčerpány procesní prostředky jeho nápravy, je nutno na něj pohlížet jako na pravomocný platební výměr se všemi účinky a svědčí mu presumpce správnosti a zákonnosti; jeho nezákonnost je již jen teoretická, resp. hypotetická a nelze jej z tohoto důvodu odklidit v přezkumném řízení o platebním výměru jiném, navazujícím. II. Pravomocný platební výměr, který směřuje k vyměření dlužného pojistného za předmětné období, je možno považovat z tzv. kvalifikovaný úkon přerušující běh prekluzivní lhůty ve smyslu §16 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na vše ... |
| 4 As 77/2013 - 25 | 30. 5. 2013 | B | Správní orgán I. stupně není účastníkem řízení o žalobě proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu a nemůže být ani osobou zúčastněnou na tomto řízení. Proto není ve smyslu §102 s. ř. s. oprávněn k podání kasační stížnosti. |
| 6 Ads 162/2012 - 38 | 29. 5. 2013 | B | I. Rozhodne-li Česká správa sociálního zabezpečení o změně stupně invalidity v případech, na které se vztahuje čl. II bod 13 zákona č. 306/2008 Sb., je povinna také současně výrokem takového rozhodnutí rozhodnout o tom, jaká výše invalidního důchodu bude náležet příjemci invalidního důchodu po uplynutí pozitivní karenční doby podle citovaného ustanovení. II. V případech, kdy Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o změně stupně invalidity podle čl. II bodu 13 zákona č. 306/2008 Sb. a zároveň přitom nerozhodla o výši invalidního důchodu, který bude žalobci náležet po uplynutí pozitivní karenční doby, a o snížení výše invalidního důchodu rozhodla až následně dalším samostatným rozhodnutím po uplynutí pozitivní karenční doby, je namístě, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, připustit přezkum rozhodnutí o změně stupně invalidity až v souvislosti s přezkumem tohoto samostatného rozhodnutí o snížení výše invalidního důchodu. Takovou okolností může být situace, kdy formulace vý ... |
| 6 Ads 4/2013 - 24 | 29. 5. 2013 | B | Aby mohla být osoba jako technicko-hospodářský pracovník zařazena do I. pracovní kategorie, musela její skutečná pracovní činnost odpovídat popisu práce tak, jak byl uveden v resortním seznamu, a zároveň musela být splněna podmínka vymezená §4 odst. 3 nařízení č. 136/1975 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, které stanovovalo, že zaměstnání ostatních technicko-hospodářských pracovníků patří do I. (II.) pracovní kategorie, jestliže se vykonává aspoň ze tří čtvrtin celkové pracovní doby na pracovištích, kde více než polovina pracujících vykonává práce, pro něž je jejich zaměstnání zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie. |
| 6 As 80/2012 - 49 | 29. 5. 2013 | B | I. Správní soudy při posuzování žaloby proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí vydaného v rámci řízení o žádosti o povolení dovozu podle zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, a podle čl. 4 nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, nepřezkoumávají stanovisko národního vědeckého orgánu CITES (Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) k zamýšlenému dovozu po odborné stránce, ale posuzují, zda je dostatečně logicky a přesvědčivě odůvodněno a zda nepřekračuje obecný zákaz libovůle a svévole. II. V případě, že vědecký orgán vynaloží veškeré potřebné úsilí a nedojde k závěru, že dovoz nebude mít škodlivý účinek, je v souladu se zákonem č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, nařízením Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, a se zásadou předběžné opatrnosti vyjádřenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o ... |
| 8 As 61/2012 - 53 | 29. 5. 2013 | B | I. Rozkladem podaným proti rozhodnutí o změně licence k výrobě elektřiny (vydanému podle §9 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích) se nelze domáhat změny doložky právní moci vyznačené na rozhodnutí vydaném v předcházejícím řízení o udělení licence. Pokud se účastník řízení domnívá, že doložka právní moci byla vyznačena chybně, může podat podnět k opravě této chyby postupem podle §75 odst. 3 správního řádu z roku 2004. II. Pokud Energetický regulační úřad uvedl v rozhodnutí o změně licence k výrobě elektřiny (vydanému na základě §9 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích) údaje o dni vzniku oprávnění a termínu zahájení výkonu licencované činnosti [§8 odst. 2 písm. d) a e) téhož zákona] konkrétním datem a vyšel přitom z doložky právní moci uvedené na původním rozhodnutí o udělení licence, nedošlo v tomto ohledu ke změně licence, přestože původní rozhodnutí o udělení li ... |
| 2 Afs 77/2012 - 21 | 28. 5. 2013 | A | Lze-li dle §48 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podat odvolání proti konkludentnímu vyměření daně, jímž finanční úřad akceptuje daňové přiznání, pak v tomto odvolání může odvolatel uplatnit skutečnosti, jimiž jsou údaje obsažené v daňovémpřiznání zpochybněny, včetně údajů o uplatnění odpočtu daňové ztráty. |
| Konf 67/2012 - 8 | 28. 5. 2013 | A | S ohledem na zásadu dispoziční vlastní občanskému soudnímu řízení i řízení před správními soudy je výlučně na žalobci, aby nastavil referenční rámec soudního řízení, které podanou žalobou sám vyvolal. Domáhá-li se ochrany svého vlastnického práva (§126 občanského zákoníku), náhrady škody, resp. uložení povinnosti k odvrácení hrozby vzniku škody po žalované, v jejímž vlastnictví je sousední pozemek, je k řízení o těchto nárocích příslušný soud v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). |
| 15 Kse 9/2012 - 137 | 27. 5. 2013 | B | I. V otázce posouzení míry zavinění kárně obviněné za jednání vykonavatele je nutno zabývat se tím, zda kárně obviněná plnila své zákonné povinnosti, tj. i povinnost jí uloženou v §13 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tak, že vznik škodlivých následků, k nimž v důsledku jednání jejich zaměstnanců došlo, fakticky umožnila a nemohla jim nikterak zabránit, tedy, zda řádně své zaměstnance řídila, jejich práci kontrolovala, popř. přijala náležitá opatření k nápravě tak, aby excesy, k nimž při výkonu činnosti docházelo, nebyly vnímány samotnými zaměstnanci jako standardní postup, který kárně obviněná de facto tolerovala, a umožňovala jim tak ve způsobu vedení exekuce pokračovat. Jinými slovy, zda v daném případě nečinnosti kárně obviněné, spočívající v tom, že nekontrolovala a nedohlížela na práci svých zaměstnanců, je dán kauzální nexus s následkem, který v konečném důsledku nastal, a to provádění exekuce nezákonným způsobem, a to i psychickým nátlakem na t ... |
| 4 Ans 2/2013 - 52 | 23. 5. 2013 | A | Nadřízeným správním orgánem regionální rady regionu soudržnosti na úseku podpory regionálního rozvoje v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti je podle §178 odst. 1 správního řádu z roku 2004 Ministerstvo pro místní rozvoj. Proto o odvolání proti rozhodnutí regionální rady regionu soudržnosti o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace nemůže za použití §20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, rozhodovat její předseda. |
| 4 Ads 11/2013 - 41 | 23. 5. 2013 | A | Na základě analogické aplikace §125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, má příslušník nárok na náhradní volno, případně na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, i za každou vykonanou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce, která byla nařízena v rozporu se zákonem. |