Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 1995

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 57/94 2. 2. 1995 2 Soudy v kasačním řízení o rozhodnutích správních orgánů jsou oprávněny podle §250f o. s. ř. rozhodnout o žalobě bez jednání, a to v jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, a jde-li jen o posouzení právní otázky. Tohoto práva však nemohou použít tak, aby bylo omezeno právo účastníka, by jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR.
I. ÚS 117/93 2. 2. 1995 2 1. Podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, byla ze zákona zrušena pravomocná odsuzující rozhodnutí, vyhlášená v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající se skutků, spáchaných po 5. květnu 1945, v rozsahu uvedeném v §2 zákona, jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově navazující, a to k datu, kdy byla vydána. 2. Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nezměnil nic výslovně na tom, že v důsledku zrušení takových rozhodnutí v trestních věcech a jejich výroku o propadnutí majetku ex tunc se obnovilo původní vlastnictví majetku. Stanovil pouze postup, jakým se má oprávněná osoba domáhat do určité doby svého majetku od osoby povinné.
II. ÚS 45/94 25. 1. 1995 2 Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, a to včetně jeho odůvodnění. Jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jinými slovy, ne každá nezákonnost zakládá též protiústavnost, resp. porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy a je důvodem k poskytnutí ochrany před Ústavním soudem.
Pl. ÚS 27/94 24. 1. 1995 2 1. Obce jsou zákonem ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, zmocněny k vydávání obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech taxativně vyjmenovaných v §1 tohoto zákona. 2. Pokud zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech, v §10 uvádí, že poplatky za uložení odpadů platí fyzické a právnické osoby způsobem, v rozsahu a výši stanovené zákony, nelze tuto věc řešit cestou místního poplatku.
Pl. ÚS 19/94 24. 1. 1995 2 Při rozhodování o tom, zda jde či nejde o oblast samostatné působnosti obce ve smyslu §13 a §14 zák. ČNR 367/1990 Sb,. ve znění pozdějších předpisů, je třeba postupovat zvlášť obezřetně, aby bylo zachováno Ústavou garantované právo na samosprávu.
Pl. ÚS 29/94 24. 1. 1995 Podle zákona o Ústavním soudu je návrh podle hlavy druhé oddílu prvního nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti ( §66 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. ); za této situace je zřejmé, že ani formálně bezvadný návrh, který je ex lege nepřípustný, by nemohl být Ústavním soudem ČR projednán [ §43 odst. 1 lit. f) zák. č. 182/1993 Sb. ].
Pl. ÚS 28/94 17. 1. 1995 2 1. V souladu se samostatnou působností může obec své vnitřní poměry upravovat obecně závaznými vyhláškami, které však musí být v souladu se zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení. 2. Stanovení místních poplatků, určení jejich výše, sazby a způsob jejich vybírání upravuje zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, který v §1 taxativně vypočítává poplatky, které může obec upravit svou obecně závaznou vyhláškou. Stanovení jiných místních poplatků mimo §1 cit.zákona je nepřípustné.
Pl. ÚS 33/94 16. 1. 1995 V ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/193 Sb. , o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Právnická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona č. 182/1993 Sb. Tyto podmínky však v případě Českého spolku na Slovensku nejsou a ani nemohou být splněny. Spolek jako právnická osoba totiž ani ústavní stížnost v tomto případě podat nemůže, neboť subjektem právního vztahu státního občanství mohou být pouze fyzické osoby a příslušný stát.
IV. ÚS 209/94 13. 1. 1995 1. Pokud se stěžovatelka domáhá v ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud pozastavil vykonatelnost správních rozhodnutí podle §79 zákona o Ústavním soudu, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, kdyby Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však stížnost vůči usnesení Vrchního soudu odmítá. 2. Vydání předběžného opatření podle §80 zákona o Ústavním soudu by přicházelo v úvahu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost směřovala proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí. Takový zásah však ústavní stížnost nekonkretizuje ani nenapadá. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat něco, co snad hrozí, avšak prozatím nenastalo.
IV. ÚS 92/94 12. 1. 1995 2 Ústavní stížnost, která se s blíže nerozvedenými odkazy na princip rovnosti, zákaz ponižujícího zacházení a porušení lidské důstojnosti domáhá revize rozsudku, kterým bylo stanoveno odškodnění za dobu odpovídající rozdílu mezi trestem vykonaným a trestem stanoveným v novém řízení, není důvodná. Ústavní soud neplní roli další soudní instalace.
I. ÚS 22/93 5. 1. 1995 Pokud se navrhovatelka rozhodla podat proti rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky a nebylo přitom zřejmé, zda dovolání je přípustné, měla vedle toho podat v zákonné lhůtě 60 dnů ústavní stížnost.

Za rok 1995 bylo zveřejněno 111 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 3 z celkem 3 stran,
v čase 0.000050 sekundy z toho 0.000015 sekundy NoSQL databáze.