Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2005

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
IV. ÚS 343/04 14. 3. 2005 Ústavní soud konstatuje, že z usnesení Nejvyššího soudu nelze dovodit, že jím konstatované vady rozhodnutí obvodního a městského soudu nezakládají nutnost jejich zrušení pro rozpor se zásadami fair procesu. Námitky stěžovatelky jsou v tomto směru důvodné. Každý z obecných soudů hodnotil jednání stěžovatelky právně velmi odlišně. Nebylo vůbec vyjasněno, zda právní hodnocení označené Nejvyšším soudem za chybné nezpůsobilo díky vadné orientaci dokazování nesprávnost skutkových zjištění, o něž dovolací soud opřel závěr, že nastal následek předpokládaný zákonem. Ústavní soud nevylučuje, že závěr Nejvyššího soudu lze přesvědčivě odůvodnit odkazem na již provedená skutková zjištění, avšak odůvodnění napadeného usnesení nezohledňuje důsledky posunů v právním hodnocení stíhaného jednání. Podle nálezů Ústavního soudu zásada rovnosti stran nepochybně patří mezi esenciální náležitosti spravedlivého procesu garantovaného Listinou (např. věc sp. zn. IV. ÚS 182/04 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního ...
III. ÚS 561/04 10. 3. 2005 Pokud orgány činné v trestním řízení nereflektovaly ústavněprávní výklad dané problematiky vyložený v obecně přístupných nálezech Ústavního soudu, porušily tím, vycházeno ze smyslu a účelu efektivního a smysluplného koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majícího nezanedbatelnou funkci při sjednocování rozhodovací praxe v oblasti ústavně zaručených kautel (samotný Ústavní soud může překonat vlastní právní názor vyslovený v nálezu pouze procedurou realizovanou v důsledku postupu ve smyslu §23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), maximu plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, dle níž vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby [sp. zn. III. ÚS 252/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 16]. Nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu ze strany orgánu veřejné moci nadto zakládá porušení principu rovnosti, jakož i dotčení v právní jistotě ob ...
III. ÚS 428/04 10. 3. 2005 Zavedení institutu rozsudku pro zmeškání sledovalo nepochybně zefektivnění, a tím i zrychlení soudního řízení v případě, kdy je žalovaný nečinný a zaviněně svým postupem - svou nečinností (neúčastí na nařízeném soudním jednání) - délku soudního řízení prodlužuje. Současná procesní občanskoprávní úprava tedy usiluje o to, donutit účastníky řízení aktivně jednat a postupovat v duchu zásady "každý nechť si střeží svá práva". Je však třeba mít na zřeteli, že rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Zákon ponechává na úvaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Soud proto musí v každém jednotlivém případě dříve, než přistoupí k vydání rozsudku pro zmeškání, resp. než rozhodne o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, pečlivě uvážit, zda důvod zmeškání stejně tak jako časov ...
III. ÚS 303/04 10. 3. 2005 1. Dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nesprávná aplikace práva může být důvodem zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci zejména potud, pokud tuto lze opodstatněně kvalifikovat jako aplikaci mající za následek porušení základních práv a svobod; tj. zejména tehdy, jde-li o takovou aplikaci, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat [srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. III. ÚS 545/99, sp. zn. III. ÚS 74/02, sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. III. ÚS 671/02, sp. zn. III. ÚS 686/02, sp. zn. III. ÚS 258/03, sp. zn. I. ÚS 733/01, sp. zn. II. ÚS 644/02, sp. zn. IV. ÚS 239/03 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 15, nález č. 98; svazek 17, nález č. 18; svazek 28, nálezy č. 126 a č. 127; svazek 29, nálezy č. 10 a č. 30; svazek 33, nález č. 66; svazek 32, nález č. 26; sva ...
Pl. ÚS 47/04 8. 3. 2005 2 Ustanovení §36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, které směřuje výlučně do minulosti, vnáší do našeho právního řádu nerovnost odporující zásadám právního státu. Úprava obsažená v §36 odst. 2 uvedeného zákona zavedla rozdílný právní režim pro zástavní dlužníky, neboť zástavní dlužníci, kteří dali věc do zástavy ještě před účinností zákona o veřejných dražbách, nepožívají takové intenzity právní ochrany jako zástavní dlužníci, kteří věc zastavili až po nabytí účinnosti nové právní úpravy. Rozdílný právní režim se samozřejmě projevil i na straně věřitelů, neboť zástavní věřitelé, jejichž pohledávky byly zajištěny zástavním právem ještě před účinností zákona o veřejných dražbách, ke svému uspokojení a realizaci zástavního práva nepotřebují standardní exekuční titul, zatímco zástavní věřitelé, jejichž pohledávky byly zajištěny zástavním právem až po nabytí účinnosti nové právní úpravy, musí absolvovat zdlouhavý a náročný soudní proces vedoucí k vydání exekučního titulu. Ta ...
I. ÚS 646/04 8. 3. 2005 Hlasování vlastníků jednotek podle §11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, je projevem vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky. Existuje-li společenství vlastníků jednotek v podobě právnické osoby, je rozhodování vlastníků jednotek současně projevem tvorby vůle této právnické osoby. Přijaté rozhodnutí zavazuje nejen spoluvlastníky budovy, ale také společenství vlastníků jednotek, protože jde o rozhodnutí jeho nejvyššího orgánu - shromáždění vlastníků jednotek. V konečném důsledku se tak vytvořila vůle společenství (plurality spoluvlastníků budovy) a podle toho, zda má či nemá právní subjektivitu, je dána i pasivní legitimace v případném sporu podle §11 odst. 3 i. f. zákona o vlastnictví bytů. Nemá-li společenství vlastníků právní subjektivitu, jsou pasivně legitimováni spoluvlastníci jednotek, ...
III. ÚS 448/04 8. 3. 2005 Integrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). V projednávané věci jde o posouzení nestrannosti soudce v situaci, kdy tentýž soudce rozhoduje v konkursním řízení a současně s tím projednává a rozhoduje spor vyvolaný stejným konkursním řízením (incidenční řízení). Incidenční řízení je řízením sporným, kde proti sobě stojí účastníci, přičemž jedním z nich je správce konkursní podstaty. Vztah mezi soudcem a správcem konkursní podstaty má specifickou povahu a není zcela neutrální. Podle Ústavního soudu je třeba právě tuto okolnost považovat za objektivní důvod ...
I. ÚS 734/04 8. 3. 2005 Postupem policie bylo porušeno ústavní právo stěžovatele na právní pomoc v řízení, zakotvené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že mu nebylo umožněno, aby jím zvolený advokát byl přítomen jeho výslechu jako svědka již ve fázi přípravného řízení. Z ústavněprávního hlediska není žádný důvod, aby svědek, na rozdíl od osoby podávající vysvětlení, neměl právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Přitom v žádném případě nejde o to, že by orgán činný v trestním řízení měl za povinnost advokáta zajistit anebo odkládat provedení svědecké výpovědi proto, že si svědek přeje mít u výslechu svého advokáta, ale pouze o povinnost toto zastoupení umožnit. Je proto věcí svědka, zda se rozhodne přijít k podání svědecké výpovědi v doprovodu svého právního zástupce, či sám.
I. ÚS 594/02 8. 3. 2005 Pokud se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách, a nejednalo se současně o návrh na zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvýhodnější nabídky, pak se i za situace kdy se stěžovatelka svým návrhem na přezkum domáhala provedení nového výběru, jedná o návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele v ostatních případech ve smyslu §60 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a který podléhá správnímu poplatku dle položky 62 písm. c) sazebníku správních poplatků zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích. Jiné uložení správního poplatku je v rozporu se zákonem a tudíž i s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 319/04 7. 3. 2005 Z hlediska petitu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud nevyžaduje vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, neboť takovou stížnost nepovažuje za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud by podání procesního prostředku (vůbec) bylo zjevně neefektivní, nelze na jeho podání trvat [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 240/95 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 5, nález č. 36, str. 298, dále i rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03 , sp. zn. II. ÚS 504/03 , Sbírka rozhodnutí, svazek 32, nález č. 6; svazek 33, nález č. 50]. Shodné právní názory na tuto problematiku vyplývají i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva [ve věci Hartman proti České republice (2003)], kdy tento soud mj. uvedl, že v České republice neexistuje účinný právní prostředek nápravy umožňující konkrétní osobě stě ...
III. ÚS 501/04 3. 3. 2005 Instituce anonymních svědků výrazně omezuje možnost obžalovaného verifikovat pravdivost vůči němu směřující svědecké výpovědi, protože vylučuje možnost vyjádřit se k osobě svědka a jeho věrohodnosti. Proto musí být účastníkům za těchto okolností dána dostatečná, transparentní a z pohledu zásady proporcionality v kolizi s ústavními právy jiných subjektů co nejširší možná příležitost vypořádat se s věrohodností svědka a důkazní silou jeho výpovědi [srov. sp. zn. Pl. ÚS 4/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 2, nález č. 46; vyhlášen pod č. 214/1994 Sb.]. Tomuto právu obviněného potom odpovídá zákonný imperativ vyjádřený v §209 odst. 2 trestního řádu (v posuzované věci ve spojení s §263 odst. 1 a §235 odst. 2 trestního řádu), dle něhož byl-li vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena, učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti. Tím spíše tato kogentní směrnice platí, jde-li o návrh obviněného. Ústavní soud ...
III. ÚS 8/04 3. 3. 2005 Nesplněním poučovací povinnosti o tom, že dovolání je přípustné v zákonem stanovené době, byli stěžovatelé jako účastníci občanského soudního řízení zkráceni ve svém právu domáhat se soudní ochrany podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zvláště za situace, kdy novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. došlo od 1. ledna 2001 ke změně lhůty pro podání dovolání stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu projednají podle dosavadních právních předpisů, vznikla komplikovaná právní situace, v níž bylo pro účastníky nesnadné se orientovat. Tím spíše bylo zapotřebí dbát na to, aby účastníci byli o lhůtě, ve které je možno podat dovolání, řádně poučeni, aby neutrpěli újmu na svých právech. I kdyby taková obecná poučovací povinnost soudu nevyplývala z ustanovení §5 občanského soudního řádu, je možné ji dovodit z čl. 36 ods ...
III. ÚS 686/04 3. 3. 2005 Pokud Krajský soud v Praze v napadeném rozhodnutí nerespektoval právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí krajského soudu, a přiklonil se k odlišnému stanovisku Nejvyššího soudu uvedenému v jeho usnesení, porušil, tímto postupem jak čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, dle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, tak ustanovení §314h odst. 1 trestního řádu, dle kterého je obecný soud vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud. Na řízení proti uprchlému je třeba hledět jako na řízení, které do značné míry omezuje ústavní principy spravedlivého procesu, z tohoto důvodu novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. reagovala na požadavek Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropského soudu pro lidská práva a v novém ustanovení §306a odst. 2 trestního řádu zakotvila možnost na návrh uprchlého zrušit pravomocný odsuzující rozsudek v jeho trestní věci. Záv ...
III. ÚS 618/04 3. 3. 2005 Pokud odvolací soud bez dalšího rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to po změně právního náhledu nezakládajícího důvod změny rozhodnutí soudu prvního stupně (§220 občanského soudního řádu), aniž by postupoval podle §118a odst. 2 občanského soudního řádu, pak nejednal v souladu se zásadami spravedlivého procesu, neboť tímto odňal stěžovateli reálnou možnost jednat před soudem, spočívající v oprávnění právně a skutkově argumentovat, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 523/04 3. 3. 2005 Integrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). V projednávané věci jde o posouzení nestrannosti soudce v situaci, kdy tentýž soudce rozhoduje v konkursním řízení a současně s tím projednává a rozhoduje spor vyvolaný stejným konkursním řízením (incidenční řízení). Incidenční řízení je řízením sporným, kde proti sobě stojí účastníci, přičemž jedním z nich je správce konkursní podstaty. Vztah mezi soudcem a správcem konkursní podstaty má specifickou povahu a není zcela neutrální. Podle Ústavního soudu je třeba právě tuto okolnost považovat za objektivní důvod ...
II. ÚS 413/04 3. 3. 2005 Otázka, zda, kdy a za jakých okolností je bývalý nájemce povinen vyklidit byt, je výsostně věcí občanskoprávní, a není nutné ani vhodné, aby do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím civilního soudu k vyklizení bytu ve věci zasahovaly orgány činné v trestním řízení. Pokud je vedeno civilní řízení o žalobě pronajímatele na vyklizení bývalého nájemce, pak do uplynutí lhůty stanovené soudem k vyklizení bytu nelze připustit, že by se bývalý nájemce (či jinak dříve k užívání bytu legitimovaná osoba) setrváváním v předmětném bytě dopouštěl trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a trestního zákona. Tento náhled na danou problematiku považuje Ústavní soud za zásadní i při vědomí možného zneužití shora uvedených občanskoprávních institutů ochrany práv bývalého nájemce. Trestní právo má z podstaty práva ultima ratio místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné. Ostatně j ...
II. ÚS 329/04 3. 3. 2005 Je porušením principu právního státu, který je zakotven v čl. 1 Ústavy České republiky, a práva na soudní ochranu a na soudní přezkum, vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, pokud správní orgán nedal stěžovateli možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění ve smyslu ustanovení §33 odst. 2 správního řádu, a soud v rámci přezkumu správních rozhodnutí k této okolnosti nepřihlédl.
II. ÚS 230/04 3. 3. 2005 Všechny právní náležitosti k tomu, aby mohla nastat fikce uznání nároku uplatněného žalobou, nejsou splněny, pokud usnesení ve smyslu ustanovení §114b odst. 1 občanského soudního řádu o uložení povinnosti žalovanému podat písemné vyjádření ve věci včetně poučení o případných následcích nesplnění této povinnosti vydá namísto předsedy senátu vyšší soudní úředník, který k takovému úkonu není podle zákona oprávněn.
II. ÚS 15/04 3. 3. 2005 Je v rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud soud přehlédne skutečnost, že stěžovatel neměl možnost vyjádřit se ke stěžejnímu důkazu, neměl možnost klást dotazy a vyvracet konkrétní tvrzení, a neměl tedy možnost bránit se tvrzení, které jediné zapříčinilo jeho trestní stíhání a rovněž bylo rozhodujícím pro jeho odsouzení.
II. ÚS 117/04 3. 3. 2005 Podle čl. 90 Ústavy České republiky jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Právo na náhradu škody na zdraví je právem, kterému zákon poskytuje ochranu. Proto i výklad procesních předpisů musí být proveden tak, aby se nedostal do rozporu s touto zásadou. Jestliže odvolací soud zruší rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o dělitelném plnění tak, že zčásti bylo žalobě vyhověno a zčásti byla žaloba zamítnuta, tak, že zruší jak vyhovující výrok, tak výrok zamítavý, a v odůvodnění nezaujme žádný právní názor k výši plnění, nelze dovodit, že v důsledku takového rozhodnutí došlo k rozštěpení uplatněného nároku na dva díly, z nichž každý má jiný režim pro posouzení přípustnosti dovolání.
IV. ÚS 353/04 28. 2. 2005 Ústavní soud si je vědom principu vázanosti senátu právním názorem vysloveným v nálezu a rovněž nezpochybňuje právo dotčené osoby při každém dalším rozhodování o zákonnosti zbavení osobní svobody vznést požadavek, aby jí bylo umožněno být před rozhodnutím soudu osobně slyšena, nicméně musí jít o požadavek kvalifikovaný, tedy splňující určité náležitosti. Především z něj musí být zřejmé konkrétní skutečnosti, jež se nezdají ani nepravděpodobné ani bezvýznamné, mající pro rozhodování soudu význam a jež nelze objasnit jinak, než osobním slyšením.
IV. ÚS 251/04 24. 2. 2005 Mají-li mít obžaloba a obhajoba rovné postavení, je třeba změnu právní kvalifikace provádět na základě iniciativy obžaloby tak, že se umožní příslušná procesní reakce obhajoby. Jen stěží lze považovat za ústavně konformní (a právní jistotu vyvolávající) situaci, kdy na základě určitého skutkového stavu nalézací soud kvalifikuje určité jednání jako trestný čin podvodu, odvolací soud jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku a dovolací soud (aniž by dal stěžovateli možnost se k jiné - státním zástupcem navrhované - právní kvalifikaci vyjádřit) jako trestný čin zpronevěry, tedy jestliže je tatáž skutková podstata interpretována trojím, zcela odlišným způsobem.
II. ÚS 321/04 24. 2. 2005 Pokud obecný soud v řízení o vzetí do vazby neumožní mladistvé, resp. obhajobě mladistvé vyjádřit se k navrhovanému omezení osobní svobody a případně navrhnout opatření vazbu nahrazující, dopouští se porušení nejen čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod , ale i norem jednoduchého práva, resp. trestního řádu. Fakt, že nedošlo k seznámení obviněné s návrhem na vzetí do vazby, nelze zhojit "úředním záznamem" dopsaným až po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby, že obviněné bylo před zahájením výslechu sděleno, že bude také rozhodováno o jejím vzetí do vazby.
III. ÚS 722/04 24. 2. 2005 Uzavření dohody o skončení pracovního poměru konkludentním jednáním je přípustné (§240 odst. 2 zákoníku práce). Projev vůle je třeba podle §240 odst. 3 zákoníku práce vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům slušnosti a občanského soužití. Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že pracovní poměr trvá.
II. ÚS 114/04 23. 2. 2005 Podle čl. 1 Ústavy České republiky je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Jedním ze základních pilířů právního státu je právní jistota. Pod tímto zorným úhlem musí být posuzovány spory o vlastnictví zejména tam, kde důvody k jeho zpochybnění se nenachází v současnosti, ale v událostech, které se staly před desítkami let. V předmětné věci vlastníci, kteří užívali předmět vlastnictví nerušeně 40 let, jsou náhle konfrontováni se situací, že jejich vlastnické právo je zpochybňováno na základě okolností, které nijak neovlivňovali a jejichž obsah ani nemohli znát. Naopak ze všech okolností, které jim byly známy, si mohli udělat jediný možný závěr, že svá práva nabyli v souladu s platnými zákony. Jejich dobrá víra, že právo nabyli od státu v souladu se zákonem, musí být chráněna a nelze v zájmu právní jistoty připustit výklad absolutní neplatnosti právních úkonů, které napříč desetiletími vrací právní vztahy do ...
I. ÚS 431/04 22. 2. 2005 Ustanovení §158 odst. 3 trestního řádu je třeba interpretovat silně restriktivním způsobem, aby nedocházelo k porušování zákazu sebeobvinění a k porušení práva nebýt podroben působení veřejné moci v situacích, v nichž není dán materiální podklad k jejímu výkonu. Jen takovému výkladu lze přiznat ústavní konformitu. Není jasné, čemu mělo uložení pokuty sloužit v situaci, kdy věc již byla pro účely trestního řízení zajištěna tak, že ji stěžovatel vydal po předložení příkazu k odnětí (§79 odst. 1 trestního řádu). Ostatně možnost získat věc jejím odnětím mají orgány činné v trestním řízení k dispozici nezávisle na možnosti získat věc na základě vyhovění výzvě k jejímu vydání (§78 trestního řádu), na což Ústavní soud upozornil již v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 a sp. zn. II. ÚS 118/01 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 21, nález č. 32, str. 285, vyhlášen pod č. 236/2001 Sb.; svazek 29, nález č. 13, str. 101]. Ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny z ...
II. ÚS 312/03 17. 2. 2005 Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. S tím koresponduje právo na spravedlivý proces zajištěné v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. I když Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručuje v jiných než trestních věcech právo na odvolání, neznamená to, že právo podat dovolání, pokud je zakotveno v právním řádu, nepožívá ústavní ochrany. Ta vyplývá z výše citovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v souladu se kterým se stěžovatelky svého práva domáhaly. Pokud za této situace Nejvyšší soud odmítl jimi podané dovolání jako opožděné, ačkoliv bylo podáno ve lhůtě, porušil jejich Ústavou garantované právo na řádný proces.
III. ÚS 11/04 17. 2. 2005 Ve vztahu k osobám veřejně známým či politicky činným Ústavní soud vychází z přesvědčení, že právo kritiky, zakotvené v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které je neoddělitelnou součástí svobody projevu a práva na informace, musí respektovat rovnováhu mezi tímto právem a osobnostními právy konkrétního subjektu a nemůže překračovat určité hranice spojené s atributy demokratické společnosti. Takto vymezené mantinely ve vztahu k fyzické osobě, která jedná či vystupuje jako "veřejná osobnost", jsou širší než ve vztahu k osobě soukromé. Toto nazírání není důsledkem jakési "degradace" ochrany osobnostních práv politika, ale je přirozeným důsledkem jeho rozhodnutí učinit své jednání předmětem veřejné pozornosti, čímž se samozřejmě politik vědomě vystavuje pozorné a ne vždy objektivní kontrole svého jednání a chování, a to jak ze strany svých voličů či členů stejné politické strany, tak, a to zejména, ze strany politick ...
IV. ÚS 454/04 15. 2. 2005 Kautely upínající se na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod předepisují, že výrok o nákladech musí být celkově souladný s průběhem řízení a úvaha vedoucí k jejich uložení musí být, byť stručně, odůvodněna. Krajský soud uložil stěžovateli povinnost nahradit v plném rozsahu náklady odvolacího řízení. Z odůvodnění rozhodnutí se kromě prostého poukazu na úspěch žalobkyně nelze dozvědět, proč takové rozhodnutí soud učinil v situaci, kdy byl stěžovatel, patrně s poukazem na sociální potřebnost, osvobozen od povinnosti platit soudní poplatky. Důvody tohoto postupu nelze z rozhodnutí zjistit a Ústavní soud nemůže přezkoumat tuto část rozhodnutí.
IV. ÚS 188/04 14. 2. 2005 Skutečná realizace práva na obhajobu ústavně zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je jednou z klíčových podmínek spravedlivosti trestního řízení; tomuto právu musí být dán průchod ve všech fázích trestního řízení a bez ohledu na to, zda je uplatňuje osoba prvotrestaná či recidivista (jímž stěžovatel nepochybně jest), a bez ohledu na to, zda svědčí osobě s intelektuálními a dalšími duševními schopnostmi průměrnými či nadprůměrnými, nebo naopak osobě, u níž jsou tyto schopnosti sníženy. Ba právě při jejich snížení musí být obhajovací práva posílena, neboť jen touto posilou lze dosáhnout toho, že se trestně stíhané osobě schopné jen omezeně chápat smysl trestního řízení dostane srovnatelně spravedlivého procesu v porovnání s osobami, které žádným deficitem duševních schopností netrpí. Je vyloučeno, aby soud eliminoval právo na obhajobu akceptací procesních kroků, k nimž osoba, která je u ...
IV. ÚS 223/04 9. 2. 2005 1. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat pouze fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je zřejmé, že přípravný výbor právnickou osobou není [byť mu zákon přiznává procesní způsobilost - §91a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, §9 odst. 2 písm. c) a d), §57, §58 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů]. Přípravný výbor, za nějž zmocněnec jedná, je oprávněn ke všem procesním úkonům, které jsou spojeny s místním referendem, tedy nejen k těm úkonům, jež přímo zakotvuje zákon o místním referendu, ale i k případnému podání ústavní stížnosti, má-li za to, že v průběhu soudního přezkumu rozhodnutí zastupitelstva obce místní referendum nevyhlásit byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. 2. Účelem místn ...
IV. ÚS 174/04 9. 2. 2005 Ustanovení §347 trestního řádu při respektování účelu i přiměřenosti zásahu státu tvoří ústavně konformní výluku z ochrany vlastnictví. Tímto účelem je legitimní zájem státu na vynutitelnosti případného budoucího trestu (majetkového postihu) pachatele závažné trestné činnosti, který je součástí obecného zájmu na ochraně společnosti před pachateli trestných činů; časové omezení užívání majetku naplňuje požadavek přiměřenosti. Právě v těsné vazbě na manželství (odhlédnuto od možnosti dohod o zúžení či rozšíření rozsahu společného jmění), jakož i v aktivní a pasivní solidaritě manželů týkající se úkonů vůči společnému jmění, Ústavní soud shledal rysy nutného vzájemného sdílení majetkového osudu manželů do doby, dokud jejich společné jmění trvá. Z tohoto důvodu tedy, byl-li v souvislosti s trestním stíháním omezen v dispozici s majetkem ve společném jmění jeden z manželů, dopadá omezení i na druhého z manželů. Opačný přístup by podle Ústavního soudu vedl k nastolení nepřijatelné nerovnosti ...
III. ÚS 124/04 3. 2. 2005 Skutečnost, že na délku soudního řízení měly vliv jak subjektivní faktory, jako je neschopnost soudů rozhodnout urychleně o procesních otázkách a následně - vzhledem k nedostatečně zjištěnému skutkového stavu - i o meritu věci, tak velkou měrou faktory objektivní, jako je onemocnění soudců či jejich přetíženost, nemůže dle konstantní judikatury Ústavního soudu ospravedlnit, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě, neboť je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy zakotvené v Listině základních práv a svobod byly respektovány, přičemž případné nedostatky v daném ohledu nemohou jít k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají včasnou ochranu svých práv.
IV. ÚS 463/04 3. 2. 2005 Otázka hodnocení důkazů obecnými soudy je sférou, do níž Ústavnímu soudu přísluší zasahovat pouze ve výjimečných případech, zejména tehdy, pokud jsou skutková zjištění v extrémním rozporu s učiněnými právními závěry nebo pokud je rozhodnutí soudu vystavěné na takovém hodnocení důkazů zjevně nespravedlivé. Taková situace pak rovněž zakládá porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Základní práva působí toliko ve vztahu mezi stěžovatelkou a veřejnou mocí; jinými slovy, to jsou obecné soudy, které jsou podle Ústavy České republiky povinovány poskytovat ochranu právům i základním právům jednotlivce.
II. ÚS 494/03 2. 2. 2005 Pokud závěr obecných soudů o solventnosti žalobce nemá oporu v provedených důkazech, neboť z výsledků provedeného dokazování nevyplývá podklad pro jednoznačný závěr soudů o tom, že by byl žalobce schopen poskytnout náhradu ostatním spoluvlastníkům při přikázání věci dle §142 odst. 1 občanského zákoníku, výsledek řízení před obecnými soudy nevyhovuje kritériím spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení obsahuje základní zásady spravedlivého procesu, k nimž náleží právo každého na to, aby nestranný a nezávislý soud při nalézání práva dbal stanoveného, tj. zákonného postupu. Jestliže učinily obecné soudy závěr ohledně skutečnosti rozhodné pro výsledek svého rozhodování, aniž pro to lze najít oporu v provedeném dokazování, resp. jestliže soudy zhodnotily některý z důkazů v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, nelze mít za to, že proběhnuvší proces vyhovuje zákonnému postupu soudu v řízení. Obecné soudy vybočily z výše zmí ...
II. ÚS 528/02 2. 2. 2005 Ústavní soud zastává názor, že ve sporu o určení vlastnictví, který se opírá o tvrzenou neexistenci listiny prokazující přechod vlastnictví na stát, ke kterému mělo dojít před desítkami let, nelze trvat na tom, že jediným důkazem o existenci listiny je listina samotná. Postup soudu, pokud z jiných důkazů, které nepřímo prokazují její existenci, dovodil, že existovala, považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, z jakých důkazů, které byly před soudem provedeny, dovodil, že taková listina musela existovat. Jeho hodnocení důkazů plně odpovídá postupu stanovenému v ustanovení §132 a násl. občanského soudního řádu. Nelze dovodit naléhavý právní zájem na určení vlastnictví tam, kde podle restitučního zákona bylo možné uplatnit nárok na vrácení majetku a z nějakých důvodů takovému požadavku vyhověno nebylo. Tyto předpisy totiž vycházely z předpokladu, že majetek, který v rozhodné době přešel na stát, bez ohledu na to, zda na základě platného ...
II. ÚS 316/03 1. 2. 2005 Podle ustanovení §64 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), se novým rozhodnutím ve věci původní rozhodnutí ruší. Ve věci, v níž rozhodl pozemkový úřad o přiznání vlastnictví podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, není možné zrušit původní pravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu, aniž by bylo o přiznání vlastnictví k nemovitostem znovu rozhodnuto. Teprve nové pravomocné rozhodnutí ve věci (iudicium rescissorium) může zrušit rozhodnutí původní.
II. ÚS 369/04 1. 2. 2005 Vztah mezi správcem konkursní podstaty a konkursním soudcem není vztahem neutrálním. Je to vztah vzájemné funkční závislosti a do jisté míry spolupráce. Incidenční řízení je řízením sporným, kde proti sobě stojí účastníci, přičemž jeden z nich je správce podstaty disponující v příslušném řízení zvláštním, nikoliv neutrálním a nezaujatým vztahem k soudci a naopak. Proto je zde objektivní důvod způsobilý vyvolávat pochybnosti o nepodjatosti a nestrannosti soudce, který vede incidenční řízení, v němž je stranou správce konkursní podstaty, který byl tímto soudcem jmenován.
II. ÚS 636/02 1. 2. 2005 Jedná se o vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, je-li aplikován právní předpis v jiném než platném znění. Pokud obecný soud shledal takovou chybu, které se dopustil správní orgán, toliko jako vadu řízení, která nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jeho postup nelze považovat za ústavně konformní.
I. ÚS 48/04 27. 1. 2005 Svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitě, ale vyjádřením kvalitního a pozitivního vztahu rodičů k dítěti; to předpokládá toleranci, vyspělost a dobrou vůli všech zúčastěných. Rozhodnutí o střídavé výchově nezletilého dítěte by mělo vycházet z jejich společné vůle a dohody, schopnosti spolu komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítě do svých vzájemných problémů. Podle názoru Ústavního soudu není v tomto případě podstatná otázka, proč rodiče nejsou ochotni spolu spolupracovat a komunikovat, nýbrž to, že jim v daném případě chybí ochota a vyspělost v zájmu nezletilé dcery spolu kooperovat. Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 1. 2005 sp. zn. II. ÚS 363/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 12) vyslovil, že školní docházka nemůže být sama o sobě důvodem pro výrazné omezení styku otce s nezletilým dítětem, které je v péči matky. Podle přesvědčení Ústavního soudu nástup dítěte do školy naopak vyžaduje, aby se na jeho vý ...
IV. ÚS 352/03 27. 1. 2005 Definičním znakem ústavní stížnosti je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt, jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, tedy jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod. Stěžovatel, kterým je Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, v ústavní stížnosti vyslovuje nespokojenost s tím, jak obecné soudy v napadených rozhodnutích řešily otázku, který orgán nebo organizační složka státu (resp. územního samosprávného celku) je osobou povinnou k vyplacení náhrady za stavby, které nebylo možné vydat oprávněné osobě podle §16 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Řešení tohoto ...
Pl. ÚS 73/04 26. 1. 2005 1 Pokud jde o obsah volební kampaně, jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "volební zákon") hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb (srov. §56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Českosl ...
IV. ÚS 178/04 26. 1. 2005 Nárok stěžovatele, ačkoliv vznikl v souvislosti s procesem (trestním řízením) a je upraven v předpisu procesním, je svou povahou nárokem hmotněprávním, na který lze uplatnit zpětnou účinnost právních norem pouze ve výjimečných případech. Za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (viz nález sp. zn. I. ÚS 344/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 191, str. 497).
III. ÚS 252/04 25. 1. 2005 2 Ústavní soud připomíná a opakuje, že tenor nálezu sp. zn. II. ÚS 405/02 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 30, nález č. 80] byl založen na respektování ústavního principu rovnosti, tj. vyloučení neodůvodněné nerovnosti, v daném případě mezi občany České republiky. V případě, v němž speciální inkorporační norma obsažená v §61 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakládá přednost mezinárodní smlouvy před vnitrostátním právem, kdy je aplikace práva tudíž ovládána výkladovým pravidlem lex specialis derogat legi generali, jelikož Ústavní soud není nadán pravomocí posuzovat ústavnost ratifikovaných mezinárodních smluv, musí uvedený výkladový princip o přednosti speciální před obecnou úpravou ustoupit principu ústavnímu, dopadajícímu na aplikaci a interpretaci relevantního jednoduchého práva, a to principu jeho ústavně konformní interpretace a aplikace. V posuzované věci tímto ústavním principem je základní právo plynoucí z ústavního pr ...
III. ÚS 455/03 25. 1. 2005 Veřejný zájem ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí, ale rovněž v potřebě společnosti (spravedlivě) vymezit práva vlastníků při jejich vzájemné kolizi, jež nastává v případě tzv. neoprávněných staveb (§135c občanského zákoníku). Při posuzování případů neoprávněných staveb, k jejichž zřízení došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, je povinností soudů brát v úvahu, že v zájmu společnosti není ochrana takového "neoprávněného" stavebníka, ale majitele pozemku. O postupu podle §135c odst. 1 občanského zákoníku proto třeba uvažovat zpravidla vždy, a výjimku mohou tvořit případy, kdy na straně stavebníka existují důvody hodné zvláštního zřetele.
Pl. ÚS 25/04 25. 1. 2005 Věcná břemena zřízená na základě zákona [tedy nejen podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] mají specifický režim, upravený veřejnoprávními předpisy, na jejichž základě byla zřízena. I když mají nesporný veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, kterému slouží, nelze přehlížet, že mají i významný prvek soukromoprávní. Občanské právo definuje věcné břemeno jako právo někoho jiného než vlastníka věci, které ho omezuje tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Tzv. zákonná věcná břemena tento charakter mají také. Ostatně zákony, podle nichž vznikají, je tímto pojmem označují. Jejich režim však není zcela totožný s režimem smluvních věcných břemen, neboť se řídí speciální úpravou právních předpisů, které upravují činnosti, k jejichž provozování vznikly. Nejde však o úpravu komplexní, která by vylučovala použití obecné úpravy občanského práva ...
Pl. ÚS 9/04 25. 1. 2005 Z hlediska zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je nutno na patnáctidenní lhůtu od pozastavení účinnosti právního předpisu obce k podání návrhu Ústavnímu soudu na jeho zrušení podle §124 odst. 3 zákona o obcích pohlížet jako na lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení proto nevede k odmítnutí návrhu z důvodů podle §43 odst. 1 písm. b) nebo písm. c) zákona o Ústavním soudu. Zákon o Ústavním soudu totiž v §64 odst. 2 písm. g) nesvazuje aktivní legitimaci ministra vnitra dalšími podmínkami. Z pohledu zákona o obcích je však třeba ustanovení §124 odst. 3 zákona o obcích ústavně konformně vykládat tak, že marným uplynutím lhůty podle tohoto ustanovení se účinnost právního předpisu obce obnovuje. Podle č. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud disponuje pravomocí zrušit i právní předpis nižší právní síly než zákon, avšak jen pro jeho rozpor s ústavním pořádkem nebo zákonem. Ústava nesvěřuje Ústavnímu soudu pravomoc rušit podzá ...
II. ÚS 363/03 20. 1. 2005 Je ústavně přípustné, aby odvolací soud měl za shodně zjištěného skutkového stavu rozdílný právní názor, který by vyústil v opačné rozhodnutí oproti rozhodnutí soudu prvního stupně. Takový postup zásadně není v rozporu s platnou zásadou dvojinstančnosti řízení. Je však nepřípustné, aby se odvolací soud v takovém případě nevypořádal jak se všemi odvolacími námitkami, tak se všemi okolnostmi, které v řízení vyšly najevo, respektive se všemi hledisky, kterými se zabýval soud prvního stupně. Z ústavněprávního pohledu není možné nadřazovat modely fungování vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, které mají orgány veřejné moci zažité, nad zájem dítěte, který je definován v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Tyto modely, jakkoliv jsou v mnoha případech přínosné a použitelné, nemohou postihovat situaci každého jednotlivého nezletilého dítěte. Je proto věcí obecných soudů, aby při zohledňování všech konkrétních okolností daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte, který musí být ...
Pl. ÚS 10/03 19. 1. 2005 2 Základní kritérium ústavní konformity stanovení výše minimální hranice pro výplatu stálého příspěvku na činnost politické straně spočívá v zajištění otevřenosti politického systému - tato hranice musí tedy být výrazně nižší, než je stanovena uzavírací klauzule proporcionálního systému. Smyslem státního financování politických stran je podporovat rovnost příležitostí participovat na pluralitním demokratickém politickém systému. Jednotlivé formy tohoto financování sledují přitom rozdílné účely, tj. podporují rozdílné aktivity stran. Cílem úhrady volebních nákladů je umožnit politickým stranám splňujícím podmínku "vážnosti úsilí soupeřících stran", případně "vážnosti volebních úmyslů stran" účast ve volební soutěži. Spatřoval-li Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 137; vyhlášen pod č. 243/1999 Sb.) hranici této "vážnosti" v zisku "kolem 1 %" z celkového počtu platných hlasů, zákonodárce stanovil v platné právní úpravě d ...
II. ÚS 402/02 19. 1. 2005 Podle §733 občanského zákoníku se smlouvou o obstarání věci obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc, a to i prostřednictvím jiné osoby. V případě uzavření této smlouvy, kdy obstaratel využil služeb třetí osoby (např. jiné cestovní kanceláře - před novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jíž byl nově zaveden institut tzv. cestovní smlouvy), objednatel zůstává i tehdy v právním vztahu s obstaratelem. Pokud objednatel připomíná nejasnosti v souvislosti s formulací smlouvy, bylo na něm, aby tyto nejasnosti při uzavírání smlouvy odstranil, a Ústavní soud považuje za vhodné připomenout obecnou zásadu občanského práva "právo svědčí bdělým". Obecné soudy se v dané věci dostatečně nezabývaly otázkou právního charakter ...

Za rok 2005 bylo zveřejněno 260 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 5 z celkem 6 stran,
v čase 0,000103 sekundy z toho 0,000035 sekundy NoSQL databáze.