Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2008

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 564/07 19. 2. 2008 V předmětné věci je nutno rozlišovat období do dosažení zletilosti dítěte a období po dosažení jeho zletilosti. Dosažením zletilosti se dítě stává plně způsobilým vystupovat v řízení před soudem a výživné pro tuto dobu je vždy spojeno s jeho procesním návrhem. Pro období do dosažení zletilosti dítěte je však možné řízení o určení výživného konat i bez návrhu. Navíc je zapotřebí přihlédnout i k té skutečnosti, že výživné na syna v době nezletilosti bylo jednoznačně vynakládáno výlučně matkou (stěžovatelkou), která v podstatě "zálohovala" tu část výživného, jež měl poskytovat otec. Je proto nezbytné, aby obecný soud - bez ohledu na to, že zletilý syn již dále v řízení pokračovat nehodlá, protože se s otcem na výživném dohodl - rozhodl o výživném za dobu do nabytí zletilosti dítěte. Obdobný názor je vyjádřen i v uznávané odborné literatuře: "V řízení o výživném dítěte za dobu nezletilosti dítěte je druhý z rodičů účastníkem řízení i poté, když už dítě dosáhlo zletilosti. Dosažení zletilos ...
III. ÚS 705/06 14. 2. 2008 2 Ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Povaha materiálního právního státu přitom obsahuje s ním rovněž spjatou maximu, podle níž, jestliže někdo jedná v (oprávněné) důvěře v určitý zákon (resp. v právo jako takové), nemá být ve své důvěře zklamán. Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo předpokládá, že právnická nebo fyzická osoba jedná v důvěře nejen v text relevantního právního předpisu, ale zejména též v důvěře v trvající výklad takového předpisu orgány veřejné moci, včetně praxe správních úřadů a výkladu práva správními soudy. Konstantní správní praxe České správy sociálního zabezpečení a na ni případně navazující rozhodování správních soudů a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné interpretované právní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo. Přeh ...
II. ÚS 2672/07 14. 2. 2008 Soudní řízení je tradičně postaveno na principu veřejnosti a ústavodárce význam tohoto principu zdůraznil tím, že jej zakotvil jak v čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky, tak v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na podstatu a význam zásady veřejnosti soudního řízení se nelze při jeho aplikaci omezit pouze na umožnění přístupu veřejnosti do soudní síně v době jednání. Tato forma je nepochybně původní a základní, avšak stejně jako jiné oblasti života a nauky i právní řád prošel vývojem, který nutně musel reflektovat nové možnosti mezilidských vztahů, vytvářených zejména rozvíjejícími se službami a technickým pokrokem. Jen v tomto úhlu pohledu je možné vnímat ustanovení §6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), které reguluje možnost uskutečňovat zvukové a obrazové přenosy, resp. obrazové a zvukové záznamy. Je samozřejmé, že stejně jako základním limitem ...
IV. ÚS 626/06 8. 2. 2008 Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak pro takové jednání musí respektovat vymezený zákonný rámec. Veřejná moc nemůže využívat nejasnosti právní úpravy, kterou sama vyvolala.
IV. ÚS 1181/07 6. 2. 2008 2 Zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které byla na něj uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti (§85 a 96 zákona o rodině), nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, jež podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má základní právo na rodičovskou výchovu a péči. Nad rámec rationis decidendi, jako obiter dictum, v souvislosti s rozhodováním předmětné věci Ústavní soud poukazuje na skutečnost [obdobně jak učinil v době neexistence Ústavou České republiky předpokládaného Nejvyššího správního soudu - viz zejména nález sp. zn. IV. ÚS 136/97 ze dne 18. 12. 1997 (N 167/9 SbNU 433), nález sp. zn. III. ÚS 142/98 ze dne 4. 6. 1998 (N 65/11 SbNU 131), nález sp. zn. III. ÚS 206/98 ze dne 9. 7. 1998 (N 80/11 SbNU 231), nález sp. zn. III. ÚS 187/98 ze dne 1. 10. 1998 (N 112/12 SbNU 121)], že je ve věcech podle §237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu nucen pro ...
II. ÚS 684/06 6. 2. 2008 Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Stěžovatel je zkrácen v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), pokud byl přinucen zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohl při vystavení záruky očekávat vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům.
II. ÚS 152/07 6. 2. 2008 Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Stěžovatel je zkrácen v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), pokud byl přinucen zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohl při vystavení záruky očekávat vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům.
II. ÚS 732/06 6. 2. 2008 Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Stěžovatel je zkrácen v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), pokud byl přinucen zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohl při vystavení záruky očekávat vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům.
II. ÚS 1328/07 6. 2. 2008 Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Stěžovatel je zkrácen v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), pokud byl přinucen zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohl při vystavení záruky očekávat vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům.
IV. ÚS 535/05 6. 2. 2008 Porušení práva na soudní ochranu způsobily obecné soudy tím, že se odmítly zabývat tvrzením stěžovatelky o nedoručení poštovních zásilek v důsledku protiprávního jednání zaměstnankyně její podatelny konaného v souvislosti s rozsáhlou trestnou činností. Rozhodnutí obecných soudů jsou tak zatížena projevem nadměrného formalismu s prvky libovůle a mají za následek odepření spravedlnosti. Obecné soudy nerespektovaly hlavní poslání soudního řízení, kterým je zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 a 3 občanského soudního řádu), čímž porušily princip rovnosti účastníků řízení a princip kontradiktornosti řízení. Tímto svým postupem zasáhly do práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. ÚS 1619/07 1. 2. 2008 K nezletilým dětem mají vyživovací povinnost oba rodiče, u nichž se musí náležitým způsobem zjistit a posoudit nejen jejich výdělkové poměry (eventuálně jiné příjmy), ale rovněž skutečně dosahovaná životní úroveň, na níž se mají děti právo podílet (§85 odst. 2 zákona o rodině) Kategorické tvrzení soudu, že při určování výše výživného je třeba přihlížet pouze k příjmům a majetkovým poměrům otce, nikoli jeho manželky, i v situaci, kdy zvýšené odůvodněné potřeby nezletilých dětí byly prokázány a soudem akceptovány, tak neodpovídá nejen normám jednoduchého práva (zákona o rodině), ale ani zásadám spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Pl. ÚS 24/07 31. 1. 2008 1 1. Podstatné změny právního řádu v oblasti veřejného i soukromého práva jsou nevyhnutelnou součástí společenského vývoje a je v dispozici demokratického zákonodárce určovat přitom strukturu práva a vymezovat předmět právní regulace jednotlivými zákony - v tom rámci rovněž zvážit míru uskutečnění podstatných změn určitého segmentu právního řádu zčásti provedením novelizace platných zákonů a zčásti přijetím nové zákonné úpravy. Reforma, ve smyslu zásadní změny určitého segmentu soukromého a veřejného práva v jednom zákoně, není ekvivalentní s kodifikací, nýbrž lze ji provést i jinou legislativně-technickou metodou. Má-li být maxima obsahové konzistentnosti zákona, vyslovená v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 44, nález č. 30, vyhlášen pod č. 37/2007 Sb.), dle níž "zákon ve formálním smyslu nelze v materiálním právním státu chápat jako pouhý nosič nejrůznějších změn prováděných napříč právním řádem", chápána ve smyslu derogačního důvodu, pak tol ...
II. ÚS 330/06 30. 1. 2008 Zájem na proběhnutí konkursu může převážit nad zájmem zajistit dostatečné finanční prostředky na pokrytí jeho nákladů. Institut zálohy nemůže bránit tomu, aby konkursní řízení proběhlo tam, kde zákon přímo ukládá příslušným subjektům je iniciovat. V zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, to zákonodárce vyjádřil v ustanovení §5 odst. 2 zakotvením možnosti ("soud může"), nikoliv povinnosti řízení v případě nesložení zálohy zastavit. Nový insolvenční zákon [zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů] pak prostor pro soudcovské uvážení ještě více rozšiřuje, když nechává na úvaze soudce i samo skládání záloh, aniž by je vyžadoval paušálně. Nyní posuzovaná věc vykazuje odlišnosti oproti případům dříve Ústavním soudem řešeným. Stěžovatel návrh na prohlášení konkursu nepodával jménem dlužníka. Obecné soudy v souladu se stavem zjištěných skutečností hodnotily stěžovatelův návrh jako návrh věřit ...
II. ÚS 642/07 30. 1. 2008 Peněžní prostředky na účtu u banky zajišťované podle §79a trestního řádu představují majetek ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"), resp. podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a zajištění samotné je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jedná se ovšem o zajištění pouze dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odstavce 1 čl. 1 Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odstavce 2 citovaného ustanovení (srovnej rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království ze 7. prosince 1976, č. 5493/72, Série A č. 24, §62). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. ...
Pl. ÚS 72/06 29. 1. 2008 1 Ustanovením §57 odst. 5 věty třetí zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, které anulovalo právo daňového ručitele domáhat se ochrany svých práv proti výzvě k úhradě daňového nedoplatku odvoláním, eventuálně následně správní žalobou, ve všech případech s výjimkou tří výslovně uvedených, došlo k popření ústavně zaručených základních práv daňového ručitele dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Prostřednictvím institutu odvolání proti výzvě k úhradě daňového nedoplatku nelze dosáhnout účinné nápravy všech situací porušení základního práva daňového ručitele na pokojné užívání majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny, a takový instrument proto nelze považovat za "účinný" ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud má ručitel totožnou p ...
Pl. ÚS 63/06 29. 1. 2008 1 Ohledně kompetence ministra spravedlnosti v extradičním řízení je třeba zdůraznit, že ministr spravedlnosti je orgánem moci výkonné, který nesplňuje ani kritéria soudu v materiálním smyslu. V rámci úpravy podústavního práva neexistuje možnost přezkumu jakéhokoliv rozhodnutí ministra spravedlnosti v trestním řízení ze strany soudů. Z povahy věci podporované i zněním §4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, je rovněž vyloučeno, aby rozhodnutí ministra spravedlnosti v trestním řízení mohlo být předmětem přezkumu správního soudu. Tento deficit není vůbec problematický, pokud ministr spravedlnosti vydává rozhodnutí politické povahy, která nejsou způsobilá zasáhnout do práv jiných. V řízení o extradici není tedy vůbec problematické rozhodnutí o povolení vydání, jehož důsledkem je vydání v souladu s rozhodnutím soudu, stejně jako rozhodnutí o nepovolení vydání, jehož důsledkem je propuštění z vydávací vazby na svobodu. Uvedený deficit je však ústavněprávně ...
Pl. ÚS 69/06 29. 1. 2008 2 1. Otázkou ústavně konformní interpretace ustanovení písmene a) bodu 2 položky 14a sazebníku poplatků se zabýval Ústavní soud komplexně v nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 56). Úvodem v něm navázal na svoji předchozí judikaturu k poplatkové povinnosti (sp. zn. IV. ÚS 162/99, tamtéž, svazek 15, nález č. 104), v níž zdůraznil, že "úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní provedená zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny". Z uvedené teze vyvodil pak v daném nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03 závěr, dle něhož "exces obecného soudu při rozhodování o výši poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. může dosáhnout takové míry, že zasáhne i do základního práva podle čl. 36 odst. 1 či 2 Listiny". Interpretační alternativu umožňující kumulaci soudního poplatku při aplikaci písmene a) bodu 2 položky ...
IV. ÚS 2519/07 23. 1. 2008 2 Třídenní lhůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, nutno počítat ode dne doručení opisu usnesení, a nikoliv od jeho vyhlášení. Zamítnutím stížnosti v důsledku chybného posouzení počátku lhůty byla stěžovateli odňata možnost reálně a efektivně jednat před soudem v jeho věci. Vyloučení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces představovalo porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
I. ÚS 2568/07 23. 1. 2008 Z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne, že by - v rámci hodnocení důkazů - poznatky výslechem účastníků získané musely vždy nutně (a priori) být pro soud méně spolehlivé, méně významné, nevěrohodné apod. (než poznatky dovozené z jiného důkazního prostředku). Výslech účastníka je podle ustanovení §125 občanského soudního řádu jedním z řady v úvahu přicházejících důkazních prostředků a musí být hodnocen jako důkaz každý jiný ad hoc s tím, že eventuální závěr o té které míře spolehlivosti, významnosti, věrohodnosti apod. z něj získaných poznatků je až součástí jeho hodnocení ve smyslu ustanovení §132 občanského soudního řádu [soud pak musí vždy uvést, jakými úvahami se při hodnocení důkazu svědeckou výpovědí řídil (ustanovení §157 odst. 2 občanského soudního řádu)]; nelze z logiky věci hodnotit a priori důkaz, který soud ještě neprovedl.
I. ÚS 520/06 23. 1. 2008 Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že ústavní otázky vyvolává toliko praxe České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") za dobu počínaje 1. červnem 2002 (účinnost novely Ústavy České republiky ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. - tzv. euronovela) a konče 1. lednem 2004, kdy celou věc vyřešila nová zákonná úprava. ČSSZ a Městský soud v Praze na jedné straně a Nejvyšší správní soud na straně druhé zaujaly dva různé výklady Ústavy České republiky, které - jakkoliv jsou navzájem odlišné - oba odůvodnily uložení povinnosti stěžovatelce zaplatit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Podle ČSSZ a Městského soudu v Praze je s ohledem na znění čl. 10 Ústavy České republiky počínaje 1. červnem 2002 Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií, vyhlášená pod č. 215/1949 Sb., změněná Dodatkovou úmluvou, vyhlášenou pod č. 68/1970 Sb., (dále jen "Úmluva") součástí právního řádu České republiky. Stanov ...
Pl. ÚS 54/05 22. 1. 2008 2 Ústavní soud v rámci řízení o abstraktní kontrole norem ctí doktrínu sebeomezení, tedy maximální snahy o minimalizaci zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, moc zákonodárnou nevyjímaje. To se odráží i ve zdůrazňování přednosti ústavně konformní interpretace právního předpisu před jeho derogací. Tedy i v případě, že se text právního předpisu jeví také Ústavnímu soudu jako problematický, pokouší se nalézt před jeho rušením takovou výkladovou alternativu, která by byla v souladu s ústavním pořádkem. Neurčitost zákona však sama o sobě k závěru o jeho neústavnosti nestačí, jak vyplývá z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 16, vyhlášen pod č. 107/1996 Sb.). Koeficient prodejnosti je institutem užívaným v oblasti oceňování. Způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot a služeb upravuje zákon o oceňování majetku. Námitka navrhovatelů, že tuto normu na oceňování škody podle napadeného ustanovení nelze použít, protože neobs ...
III. ÚS 781/06 22. 1. 2008 Státní moc si při stanovení a vybírání daní a poplatků musí počínat v mezích stanovených zákonem, přičemž ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat nikoli pouze v tom smyslu, že orgán veřejné moci je oprávněn uplatnit vůči jednotlivci zákonem konstituovanou pravomoc, a to jakýmkoliv způsobem, nýbrž rovněž v materiálním smyslu, tj. tak, aby orgán veřejné moci při výkonu své pravomoci respektoval ochranu základních práv jednotlivce. Z příkazu vnitřní souladnosti a nerozpornosti právního řádu plyne požadavek, aby tentýž právní institut (zde ručení) znamenal totéž, bez ohledu na to, v jakém odvětví práva je zrovna aplikován. Pozitivněprávní zakotvení pojmu globální zajištění celního dluhu (resp. globální celní záruky) jako institutu jednoznačně limitujícího globální ručení za součet (více) celních dluhů nejvyšší zaručenou částkou a stanovícího povinnost uživateli záruky přinesl až zákon č. 1/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve z ...
II. ÚS 3164/07 22. 1. 2008 V podmínkách informační společnosti, v níž dochází k inflaci různých informací a vlastně k devalvaci obsahové hodnoty takových informací, kdy rychlost poskytnutí informace má větší hodnotu než její obsahová přesnost a kdy média vytvářejí často virtuální svět sám o sobě, nelze akceptovat, aby vyloučení zákonného soudce z rozhodování bylo závislé výlučně na informacích šířených médii. Pokud se tedy prokáže, že zveřejněné informace jsou lživé či zavádějící a že neodpovídají obsahu skutečného vyjádření soudce, není důvodu pochybovat o nepodjatosti soudce.
III. ÚS 1076/07 21. 1. 2008 2 Odvolání z funkce soudce jakožto kárné opatření je opatřením výjimečným, a proto musí být podmínky pro jeho uplatnění vykládány restriktivně. Zásada neodvolatelnosti soudce je totiž jednou z brzd a protivah, jíž je garantováno oddělení moci soudní od moci zákonodárné a především výkonné. Kárné řízení se soudcem, má-li být odvolán z funkce soudce, musí být vedeno jednak se zřetelem na ústavní zakotvení práva kárně stíhaného soudce zastávat nerušeně výkon jemu svěřené funkce, jednak se zřetelem na ústavní garanci nezávislosti celé soudní moci garantované zásadou neodvolatelnosti soudce z funkce, ledaže se dopustil závažného kárného provinění. Soudy proto v kárném řízení musí rozhodovat podle pravidel spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod a musí respektovat základní procesní práva kárně stíhaného soudce v rozsahu analogickém základním procesním právům osoby obviněné ze spáchání trestného činu, mezi něž patří nepochybně právo kárně stíhaného soudce zná ...
I. ÚS 1435/07 21. 1. 2008 Soud odůvodnil rozhodnutí podle §150 občanského soudního řádu pouze tak, že spor byl vyvolán tím, že stěžovatel (žalobce) jednal v rozporu s §43 občanského zákoníku, podle kterého jsou účastníci povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporu, přestože tato povinnost se vztahuje na všechny strany smlouvy, v konkrétním případě jak na stěžovatele, tak i na vedlejšího účastníka. Soud však dostatečně nezdůvodnil, proč by následek porušení tohoto ustanovení měl stíhat jen stěžovatele, a nikoliv vedlejšího účastníka jako druhou stranu smlouvy. Jinými slovy, proč by porušení §43 občanského zákoníku mělo být důvodem hodným zvláštního zřetele svědčícím ve prospěch vedlejšího účastníka, když se jej dopustil stejným způsobem jako stěžovatel. Takovéto rozhodnutí je výrazem v právním státě nepřípustné soudní svévole a činí je nesouladným s právem stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 82/07 17. 1. 2008 Je-li řízení o přestupku stěžovatele řízením o oprávněnosti trestního obvinění proti němu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, požívá stěžovatel i další minimální práva, mezi jinými podle odstavce 2 uvedeného ustanovení i právo, aby byl považován za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. To znamená, že musí být v řízení v souladu s pravidly procesu provedeny důkazy prokazující vinu podezřelého a ty musí být vyhodnoceny tak, aby bylo zřejmé, jak rozhodující orgán dospěl k závěru o vině. Postupem správních orgánů v přestupkovém řízení byl popřen princip presumpce neviny tím, že od počátku bylo se stěžovatelem nakládáno jako s viníkem, aniž k prokázání jeho viny byly opatřovány důkazy. Lze tedy uzavřít, že v souzeném případě došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
I. ÚS 629/06 15. 1. 2008 2 Přehodnocení interpretace ze strany správních úřadů nebo soudů za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů jistě není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno posuzovat vždy ve světle individuální situace. Legitimita změny správní praxe závisí na otázce, do jaké míry mohl adresát normy rozumně počítat s tím, že se výklad dané normy změní, a to i za nezměněných právních předpisů. To platí zejména se zřetelem na ustálenost, jednotnost, dlouhodobost a určitost správní praxe, na význam daného výkladu práva pro adresáty právní normy i s ohledem na změnu právních předpisů s danou správní praxí souvisejících a na eventuální změnu relevantních společenských okolností, které mohou objektivně přispívat k poznání správného výkladu práva (a tedy k poznání práva v materiálním smyslu). V každém případě ovšem platí, že změna dlouhodobé správní praxe nebo soudně-správní judikatury - za nezměněného stavu právních předpisů - může nastat j ...
I. ÚS 605/06 15. 1. 2008 2 Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení vytvořila oprávněná očekávání adresátů příslušných právních norem v oblasti nemocenského pojištění. Ostatně stěžovatelka sama, v duchu těchto úvah Ústavního soudu, tvrdí, že nikdo z jejích francouzských zaměstnanců v relevantní době žádné dávky sociálního zabezpečení nepobíral. Tito zaměstnanci (francouzští státní příslušníci) platili podle stěžovatelky do 1. ledna 2004 v duchu do té doby existující praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení své pojistné na sociální zabezpečení ve Francii. Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení, kontinuálně existující až do počátku roku 2004, tedy dotvořila české právo v jeho materiální podobě tak, že v relevantní době nemohla být použita Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií ze dne 12. 10. 1948 místo úpravy zákonné. Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní v České republice pro zaměstn ...
IV. ÚS 1903/07 15. 1. 2008 2 Jen v situaci, kdy k objektivní skutkové okolnosti zastavení exekuce z důvodů nedostatku majetku povinného přistoupí i konkretizované okolnosti subjektivní povahy (procesní zavinění oprávněného), může být uložena povinnost náhrady nákladů řízení oprávněnému. Procesní zavinění oprávněného nelze bez dalšího založit pouze na jeho dispozičním úkonu - návrhu na nařízení exekuce.
IV. ÚS 2981/07 15. 1. 2008 Ústavní soud by považoval za krajně nebezpečné, aby se soudci mohli svých případů zbavovat tím, že je po léta nebudou řešit. V mimořádných případech mohlo by jistě být obecným soudem judikováno, že - slovy ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. - nikoliv "postup v řízení", ale "nepostup" v něm založí důvod k vyloučení soudce. Avšak ruku v ruce s takovým rozhodnutím mělo by jít kárné řízení se soudcem odpírajícím účastníkům přístup ke spravedlnosti. V takovém kárném řízení jistě by prvotně měla být řešena otázka, zda vůbec může být soudcem ten, kdo soudit nechce.
I. ÚS 822/06 14. 1. 2008 Pokud odvolací orgán na základě odvolání stěžovatele, ve kterém bylo namítáno, že jeho odvolání bylo podáno včas, zrušil bez odůvodnění rozhodnutí správce daně prvního stupně o zamítnutí odvolání pro jeho opožděné podání, nelze toto jeho rozhodnutí vyložit jinak, než že dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem. Za této procesní situace je nepřípustné, aby správce daně prvního stupně poté, co o odvolání znovu rozhodoval, je opětovně v rozporu s právním názorem odvolacího daňového orgánu z totožných důvodů pro opožděnost zamítl. Ve věci stěžovatele navíc správce daně prvního stupně přistoupil k opětovnému zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost poté, co v mezidobí o tomto odvolání věcně jednal a částečně mu vyhověl. Takový postup je v rozporu se zásadou zákonnosti daňového řízení vyjádřenou v ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť nebylo správcem daně prvního stupně postupováno v souladu s výše citovaným ustanovením daňovéh ...
IV. ÚS 814/06 11. 1. 2008 2 Soudy, stejně jako i další orgány veřejné moci, jsou povinny přispívat interpretací a aplikací práva k právní jistotě osob a tím k naplnění jejich legitimních očekávání. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Podzákonné předpisy, jakými jsou i nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů, a č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů, je soudce povinen vykládat v souladu s hierarchickou stavbou právního řádu tak, aby bylo dosaženo účelu vyjádřeného v právním předpise vyšší právní síly (zákoně) a nebylo porušeno legitimní očekávání osoby spočívající v tom, že jí bude přiznáno právo osvobození od daně zákonem zaručené. Soudy použitý výklad vedl k tomu, že aplikací ne zákona, ale nařízení vlády došlo k dodatečnému zdanění předmětu, o kterém stěžovatelka nemohla rozum ...
II. ÚS 2095/07 9. 1. 2008 Při realizaci práva státu na výběr daní je nutno respektovat práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu, tedy i právo na objektivně provedené dokazování vedoucí k řádně zjištěnému skutkovému stavu. Pokud nebyl v souvislosti se stanovením daňové povinnosti stěžovatele dodržen ze strany správních orgánů zákonný postup, jehož nedostatky nebyly soudy, které se ztotožnily s právními závěry finančních orgánů, napraveny, přičemž se jednalo o závažné porušení zásad daňového řízení, došlo k porušení principu spravedlivého procesu.
II. ÚS 1437/07 9. 1. 2008 Pokud soud odmítne provedení důkazu, je nezbytné odmítnutí návrhu důsledně odůvodnit, v odůvodnění reagovat na námitky uplatněné účastníkem řízení i ve vazbě na ostatní skutečnosti, které vyšly najevo, a rovněž pochyby nevyvolávajícím způsobem zdůvodnit závěry učiněné na základě skutkového stavu zjištěného bez provedení odmítnutých důkazů. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2), a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, což platí zvláště za situace, kdy je účastníkovi řízení vytýkáno neunesení důkazního břemene, přičemž je zřejmé, že v důsledku postupu soudů mu tato možnost ani v plném rozsahu nebyla dána.
II. ÚS 650/06 9. 1. 2008 Pouze interpretace, podle které rozhodnutí soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, lze obecně napadnout jednak z důvodů nesprávného právního posouzení věci, tak i z důvodů vad řízení, znamená současné naplnění jak ústavně stanovené povinnosti soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, tak i účelu daného typu dovolacího řízení, který směřuje mj. ke sjednocení judikatury obecných soudů. Výklad, podle kterého důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu vylučuje možnost připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu.
II. ÚS 107/07 9. 1. 2008 Rozhodnutím Městského soudu v Praze, vydaným v souladu s právně závazným výkladem Nejvyššího správního soudu, na jehož základě byla stěžovatelka nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi důvodně očekávat, bylo zasaženo do stěžovatelčina práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neaprobovatelnému zásahu do vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou sama vyvolala.
II. ÚS 268/06 9. 1. 2008 Vlastnické právo náleží svou povahou do kategorie "základních" práv a svobod jednotlivce ("core-rights"), a tvoří tedy jádro personální autonomie jednotlivce ve vztahu k veřejné moci. Podle liberální tradice, která stála u zrodu ideologie základních práv a svobod, je vlastnické právo všezahrnující kategorií autonomního postavení jednotlivce vůči veřejné moci (srov. např. Komárková, B.: Původ a význam lidských práv, SPN, Praha 1990, s. 103: "Locke ukládá státu ochranu pozemských hodnot života, osobní svobody a věcného vlastnictví. Později shrnuje do pojmu vlastnictví všechny tyto hodnoty ..."). Ústavně konformní omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde jedna z těchto podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje (například zákon nepředpokládá poskytnutí kompenzace za jeho omezení), ...
II. ÚS 1759/07 9. 1. 2008 Výkladem Nejvyššího správního soudu, na jehož základě byla stěžovatelka nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi důvodně očekávat, bylo zasaženo do stěžovatelčina práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neaprobovatelnému zásahu do vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou sama vyvolala.
IV. ÚS 1329/07 8. 1. 2008 Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že výklad globální celní záruky, ke kterému dospěl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí, byl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím stěžovatelku zkrátil v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť tím byla přinucena zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohla při vystavení záruky očekávat, a to i vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům. Nejvyšší správní soud, shodně jako i celní orgány, tedy při své činnosti provedl extenzivní výklad zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Tím došlo k nepředvídatelné kumulaci z hlediska množství dotčených případů i z hlediska doby, kdy došlo k sepsání záruční listiny, kterou stěžovatelka nemohla ovlivnit. Jako nepřijatelná se rovněž jeví separace je ...

Za rok 2008 bylo zveřejněno 239 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 5 z celkem 5 stran,
v čase 0,000090 sekundy z toho 0,000025 sekundy NoSQL databáze.