Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2009

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
III. ÚS 2556/07 22. 7. 2009 Rozhodnutí finančního úřadu, jímž nebylo vyhověno žádosti daňového subjektu o prominutí daňového příslušenství, vydané podle §55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je přezkoumatelné ve správním soudnictví, a naopak se neuplatní důvod nepřípustnosti podané žaloby ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Byla-li žaloba proti rozhodnutí správního orgánu přesto odmítnuta, a stalo se tak i v rozporu s již ustavenou soudní praxí, představuje takové rozhodnutí porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a ve svém důsledku též dotčení v základním právu podle čl. 11 odst. 1 Listiny. To platí přesto, že ustanovení §55a daňového řádu je právní normou, která zahrnuje kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení, a žádost, aby daň či daňové příslušenství byly prominuty, nemá nárokovou základnu.
II. ÚS 96/09 17. 7. 2009 Ustanovení §68 odst. 2 a §68 odst. 3 písm. e) tr. řádu nelze vykládat izolovaně bez přihlédnutí ke všem konkrétním okolnostem jednotlivého případu a smyslu těchto ustanovení i smyslu ustanovení §67 písm. c) tr. řádu a §68 odst. 1 tr. řádu, a je třeba zvážit i obecné ustanovení právního předpisu, především §1 odst. 1 tr. řádu, který stanoví účel tohoto procesního předpisu. Není porušením práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, obstojí-li napadené rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu priority teleologického výkladu v testu proporcionality potud, že sleduje legitimní cíl a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout. V tomto testu obstojí i rozhodnutí, které v naznačeném duchu není opřeno pouze o formální výklad §68 odst. 3 písm. e) tr. řádu, za situace, kdy hrozilo, že by stěžovatel mohl uskutečnit výhrůžky na adresu svých blízkých a že by se jeho agresivní chování vůči nim mohlo stupňovat, a tím moh ...
I. ÚS 507/09 16. 7. 2009 Z hlediska ústavněprávního se v této věci jedná o případ, kdy nesprávná aplikace podústavního práva obecným soudem měla za následek porušení základních práv a svobod. V bližším Ústavní soud, z důvodu procesní ekonomie, odkazuje na nálezy sp. zn. IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303) a sp. zn. I. ÚS 2369/07 ze dne 27. 11. 2008 (N 206/51 SbNU 573), neboť i v rozhodované věci platí, že "funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena k hájení zájmů účastníka, který se nemůže řízení účastnit.".
II. ÚS 29/04 15. 7. 2009 Vyšel-li Nejvyšší správní soud ve svém odůvodnění z toho, že zákaz použití mimořádných opravných prostředků platí u případů přezkoumaných soudem bezvýjimečně, nelze se s takovým náhledem ztotožnit. Nejvyšší správní soud měl věnovat pozornost materiální stránce tvrzení stěžovatele a posoudit je z hlediska ustanovení §54 daňového řádu, neboť za předpokladu, že by se jednalo o skutečnosti, které nebyly při rozhodování soudu hodnoceny, mohly by být důvodem pro zahájení obnovy řízení. V uvedeném postupu spatřuje Ústavní soud zásah do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jež je mu garantováno čl. 36 Listiny, a proto napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.
III. ÚS 554/09 15. 7. 2009 Při ustanovení opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (ustanovení §22 odst. 2 občanského zákoníku). Opatrovník je osoba, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na pravděpodobný konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka na co nejrychlejším skončení věci, a zájmem účastníka, kterého má zaměstnanec zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. Pokud byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník vyšší soudní úřednice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup nelze shledat ústavně konformním, protože je v rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi dosaženo. Okolnost, že soud při ustanovení opatrovníka poruší některou z těchto zásad, je nutno pokládat za p ...
I. ÚS 566/05 15. 7. 2009 Jelikož judikatura Ústavního soudu zaznamenala ve věcech týkajících se dané problematiky vývoj směřující k některým nejednotným nebo rozdílným právním závěrům, I. senát Ústavního soudu [řešící obdobný případ vedený pod sp. zn. I. ÚS 2220/08 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 53, nález č. 137)] předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle §23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 53, stanovisko č. 27/09, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 136/2009 Sb.). V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští §3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., ...
I. ÚS 483/09 14. 7. 2009 Pokud odvolací soud nedal stěžovateli procesní příležitost se k možné aplikaci §150 o. s. ř. vyjádřit, porušil tak právo na spravedlivý proces, jehož součástí je i povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle §150 o. s. ř., pokud obecný soud takový postup případně zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit (ostatně k takovému postupu obecný soud výslovně zavazuje i §118a odst. 2 o. s. ř., podle kterého má soud v případě jiného právního názoru, než je názor účastníka řízení, jej poučit a vyzvat k vylíčení rozhodných skutečností, které jsou relevantní pro úvahy soudu). Tato povinnost je naléhavější v rámci odvolacího řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá procesní nástroj, jak své námitky uplatnit, na rozdíl od rozhodnutí nalézacího soudu, kdy lze námitky vznést alespoň ex post v odvolání. Takový postup odvolacíh ...
II. ÚS 1774/08 9. 7. 2009 1 Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Jestliže obecné soudy zjevně přehlížely skutečnosti nasvědčující v projednávané věci splnění podmínek odpovědnosti státu v materiálním slova smyslu a současně interpretovaly ustanovení zákona způsobem, jenž odpovědnost státu de facto vylučuje, porušily nejen čl. 36 odst. 3 a čl. 4 odst. 4 Listiny, ale zasáhly rovněž stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a tím nedostály imperativu uloženému jim v čl. 90 Ústavy.
II. ÚS 2379/08 9. 7. 2009 Obecný soud prvního stupně vyhodnotil žalobu stěžovatele jako žalobu na ochranu osobnosti, jíž se stěžovatel domáhá nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč a omluvy za to, že ve Věznici Valdice od nabytí účinnosti zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, nebyla zabezpečena řádná ochrana osob před vlivem karcinogenních zplodin z tabákových výrobků prostřednictvím tzv. "pasivního kouření". V té souvislosti požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků. Tato žádost byla soudem prvního stupně zamítnuta s tím, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť se uvedený zákon s ohledem na znění jeho §8 nevztahuje na věznice, a že právo na nekuřácké prostředí není právem chráněným §11 občanského zákoníku. K odvolání stěžovatele se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že se zákon č. 379/2005 Sb. na věznice nevztahuje, avšak nikoliv v tom, že " ...
II. ÚS 2152/08 9. 7. 2009 Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Pokud byl obviněný podle §233 odst. 1 trestního řádu pouze vyrozuměn o veřejném zasedání, avšak zaslal soudu řádnou omluvu s žádostí o odročení veřejného zasedání a sdělil, že na své účasti trvá a nesouhlasí s jednáním ve své nepřítomnosti, je třeba obviněnému účast na veřejném zasedání umožnit. Postupem soudu nerespektujícím tento princip je porušeno právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny.
IV. ÚS 918/09 7. 7. 2009 Jelikož judikatura Ústavního soudu zaznamenala ve věcech týkajících se dané problematiky vývoj směřující k některým nejednotným nebo rozdílným právním závěrům, I. senát Ústavního soudu [řešící obdobný případ sp. zn. I. ÚS 2220/08 ze dne 10. 6. 2009 (N 137/53 SbNU 705)] předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle §23 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (ST 27/53 SbNU 885; č. 136/2009 Sb.). V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští §3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). Dále Ústavní soud v ...
I. ÚS 680/08 2. 7. 2009 Stěžovatelka se domáhala náhrady újmy jak za období před, tak i po vykonatelností nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; č. 252/2006 Sb.). Přitom po jeho vykonatelnosti měla možnost žalovat nájemce na zvýšení nájemného a naplnit tak jeden ze základních principů soukromého práva "vigilantibus iura". Ústavní soud pro takové případy zastává názor, že nárok pronajímatele na náhradu za omezení jeho vlastnického práva vůči státu není neuplatněním nároku na zvýšení nájemného vůči nájemci zcela vyloučen, ale obecné soudy musí vzít v úvahu částku, kterou by býval mohl pronajímatel úspěšně požadovat po nájemci (v souladu se základními závěry vyjádřenými Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 (N 80/41 SbNU 59), např. zohledněním situací, v nichž by ke zvýšení nájemného nedošlo ze sociálních důvodů na straně nájemce při neexistenci sociálního bydlení, jakož i s případnou aplikací §136 občanského soudního řádu, tj. s určením výše nájemného podle ú ...
I. ÚS 1656/09 1. 7. 2009 Ústavní soud nesmí být zahlcován neprojednatelnými podáními, jejichž zpracování mu brání věnovat se těm věcem, které zasluhují pozornosti Ústavního soudu, popř. dokonce i jeho zásahu. Pokud advokát podá zcela neprojednatelný návrh, který trpí neodstranitelnými vadami (jako v nyní projednávané věci za osobu zcela zjevně neoprávněnou k jejímu podání), jedná se dle názoru Ústavního soudu o neprofesionální výkon advokacie. Takové pochybení lze totiž vysvětlit jen buď jako neznalost procesních předpisů (zákona o Ústavním soudu) nebo jako snahu advokáta o získání majetkového prospěchu (odměny za sepsání ústavní stížnosti) bez ohledu na to, zda takový postup zákon umožňuje. Oba naznačené důvody jsou dle názoru Ústavního soudu porušením buď zákonných nebo etických povinností advokáta.
I. ÚS 998/09 30. 6. 2009 Pokud byla exekuce na v budoucnu se opakující plnění podle §290 odst. 2 občanského soudního řádu zastavena z důvodu, že lze očekávat, že povinný bude nadále plnit svou povinnost dobrovolně, je nutné pro ústavně konformní stanovení základu pro určení odměny soudního exekutora vycházet jen z výše jím vymoženého plnění, tedy nikoli z výše plnění vymáhaného, jak předpokládá §5 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Jinak řečeno, §5 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb. je možno chápat pouze jako omezení maximální výše základu pro stanovení odměny soudního exekutora v případě, že jím prováděná exekuce trvá po dobu pěti let a déle, tak, aby výše nákladů exekuce neměla pro povinného likvidační charakter. Pokud soud a soudní exekutor nerespektují závazný právní názor Ústavního soudu a aplikují protiústavní normu [a to aniž by takovýto postup pod ...
I. ÚS 2855/08 29. 6. 2009 Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb.), zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští §3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (výrok I). Dále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval (výrok II), že žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 S ...
I. ÚS 89/07 25. 6. 2009 Ústavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Obecné soudy rozhodující v daném případě se však podle přesvědčení Ústavního soudu s veškerými specifiky charakterizujícími daný případ naznačeným způsobem nevypořádaly. Uvedený názor není v nesouladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.), podle kterého žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Není možné přehlédnout nebo opomíjet odlišné skutkové okolnosti řešeného případu: stěžovatelé se původně svých nároků podle restitučního zákona domáhali, jejich záměr ...
I. ÚS 663/06 24. 6. 2009 2 Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, v němž jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Ústavní soud přirozeně reflektuje své stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.), podle kterého žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství, i stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st 22/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 22/39 SbNU 515; 13/2006 Sb.), podle něhož je zákon č. 298/1990 S ...
II. ÚS 2100/08 23. 6. 2009 Přestože ustanovení §220 odst. 3 občanského soudního řádu i nadále zůstává platnou a účinnou součástí právního řádu až do 31. března 2011, neukončí-li jeho život dříve zákonodárce, je jeho uplatnitelnost na situace popsané v nálezu Pl. ÚS 16/09, který vzešel z návrhu akcesorického k řízení o ústavní stížnosti, nadále po vyhlášení nálezu Pl. ÚS 16/09 na dosud neskončená řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření vyloučena, jak vyplývá z výroku III. nálezu Pl. ÚS 16/09. Ve vztahu ke stěžovatelce, která námitku protiústavnosti tohoto ustanovení a protiústavních důsledků jeho aplikace řádně a posléze i úspěšně uplatnila před Ústavním soudem, pak nutno dospět k závěru, že uplatnitelnost tohoto ustanovení s negativním dopadem na její ústavně zaručená základní práva a svobody je retrospektivně vyloučena i v jejím případě, neboť jinak by zcela pozbývala smysl ochrana základních práv a svobod poskytovaná Ústavním soudem cestou ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu na zrušení defektníh ...
IV. ÚS 568/06 22. 6. 2009 Ústavní soud již v nálezu sp. zn. I. ÚS 520/06 ze dne 23. 1. 2008 (N 18/48 SbNU 195) uzavřel, že francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní na jejím území pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2003 [a to s odkazem na ustanovení §5 písm. b) citovaného zákona].
IV. ÚS 610/06 22. 6. 2009 Ústavní soud již v nálezu sp. zn. I. ÚS 520/06 ze dne 23. 1. 2008 (N 18/48 SbNU 195) uzavřel, že francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní na jejím území pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2003 [a to s odkazem na ustanovení §5 písm. b) citovaného zákona].
IV. ÚS 395/07 18. 6. 2009 Hlediska rozhodování o náhradě nákladů exekučního řízení při zastavení exekuce (§89 exekučního řádu, §271 občanského soudního řádu), včetně rozhodování o náhradě nákladů exekuce, jen ze samotného specifického postavení soudního exekutora neplynou. Východiskem je určení a hodnocení důvodů, pro něž k zastavení exekuce došlo, přičemž mezi hlediska zkoumání nenáleží majetnost, resp. nemajetnost povinného.
I. ÚS 3241/07 16. 6. 2009 Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči stát ...
I. ÚS 342/09 15. 6. 2009 Režim spotřebitelských smluv (smluv na ochranu spotřebitele) byl výslovně upraven v občanském zákoníku až novelou provedenou zákonem č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to s účinností od 1. 1. 2001. Jejím cílem bylo zajistit harmonizaci českého smluvního práva s evropským spotřebitelským právem, resp. s aquis communautaire v této oblasti (pro nyní posuzovanou skutkovou situaci jsou relevantní zejména směrnice Rady Evropských společenství 85/577/EHS ze dne 20. 12. 1985, o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, a směrnice Rady Evropských společenství 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesion ...
II. ÚS 233/09 11. 6. 2009 Dle §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění do 31. 10. 2008, je v situaci, kdy dlužník splní sám svoji povinnost (bez přímé exekuce), nezbytné snížení i minimální odměny exekutora dle §6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Opačný postup je protiústavní, neboť je v rozporu s ústavním principem rovnosti dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, s právem na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, s ústavním principem právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a s právem na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 851/07 11. 6. 2009 Ustanovení §60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje omezit právo účastníka řízení před správním soudem na náhradu nákladů zastoupení z důvodu, že účastník sám byl advokátem. Takový postup by byl v rozporu s principem rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2811/08 11. 6. 2009 Právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud obecný soud náhradu nákladů ve výši stanovené v příslušné právní normě stěžovateli nepřizná, odepře mu tím právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 289/06 11. 6. 2009 Má-li být splněn jeden z účelů soudní jurisdikce, totiž požadavek "výchovy k zachování zákona, ... k úctě k právům spoluobčanů" (§1 občanského soudního řádu), je zcela nezbytné, aby rozhodnutí obecných soudů nejen odpovídala zákonu v meritu věci a byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také odůvodnění vydaných rozhodnutí, ve vztahu k zmíněnému účelu, odpovídalo kritériím daným ustanovením §157 odst. 2 in fine, odst. 3 občanského soudního řádu, neboť jen věcně správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným způsobem, odůvodněná rozhodnutí naplňují - jako neoddělitelná součást "stanoveného postupu" - ústavní kritéria plynoucí z Listiny základních práv a svobod (čl. 38 odst. 1); obdobně jako ve skutkové oblasti, i v oblasti nedostatečně vyložené a zdůvodněné právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti a zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je v rozporu nejen s požadovaným účelem soudního řízení, ale též ...
III. ÚS 922/09 11. 6. 2009 Přes svoji deklarovanou zdrženlivost ve vztahu k rozhodování obecných soudů o nákladech řízení Ústavní soud připouští, že i tato rozhodnutí mají potenciál - jde-li o vadnost kvalifikovanou - zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. i do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Takovými "kvalifikovanými" vadami trpí výrok o nákladech řízení i tehdy, jestliže se soud nedostatečně seznámil s obsahem procesního spisu a pominul, že stěžovatel byl zastoupen advokátem.
III. ÚS 3006/07 11. 6. 2009 Nejvyšší správní soud postupuje v rozporu s právem účastníka řízení na přístup k soudu, pokud - bez dalšího - zamítne jeho kasační stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, kterým byla nesprávně odmítnuta účastníkova žaloba pro nepřípustnost dle §46 odst. 2 a §68 písm. b) soudního řádu správního, a to s argumentací, že v mezidobí nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), který výslovně svěřuje projednání vyvlastnění soudu v občanském soudním řízení (§28 odst. 1 citovaného zákona), a že tudíž eventuální kasace daného rozhodnutí by byla jen formálním krokem. Tímto postupem totiž vyloučí možnost, aby se věcí mohl zabývat příslušný soud, protože lhůta pro podání žaloby ve smyslu §82 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s §46 odst. 2 větou druhou soudního řádu správního (mezitím) uplynula (a lhůta dle §28 odst. 2 zákona o vyvlastnění dodržena být nemohla).
I. ÚS 2220/08 10. 6. 2009 1 Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vů ...
II. ÚS 481/05 10. 6. 2009 Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vů ...
II. ÚS 884/08 10. 6. 2009 Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vů ...
IV. ÚS 426/09 9. 6. 2009 Nezbytným předpokladem naplnění smyslu a účelu jednak ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a v tom rámci práva na obhajobu, jakož i smyslu a účelu práva podat opravný prostředek (stížnost) vůči prvostupňovému soudnímu rozhodnutí, je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížností kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, dikci §137 odst. 1 trestního řádu nutno vyložit pro oblast předmětného vazebního rozhodování za nastalé procesní situace tak, že stěžovateli mělo být příslušné usnesení Okresního soudu v Kolíně včetně jeho odůvodnění prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí. Tato úplnost a prokazatelnost ozn ...
III. ÚS 292/07 9. 6. 2009 Řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným sporem, nýbrž specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu vykonavatele (soudního exekutora), jenž byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Obecně je nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a který nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná; soud však smí aplikovat ustanovení §150 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") v řízení o tzv. excindační žalobě jen tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil (např. tehdy, jestliže osoba, jež tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí, brání svá práva nikoli z příčiny ležící na straně oprávněného, nýbrž v důsledku jednání soudního exekutora). Vykona ...
I. ÚS 969/09 4. 6. 2009 Ústavní soud konstatoval [v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375)] porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), když dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.
I. ÚS 104/06 3. 6. 2009 Ústavní soud při svém rozhodování vycházel v prvé řadě z toho, že při posuzování argumentace použité v ústavní stížnosti (stejně jako v předchozích rozhodnutích soudních orgánů) nelze pominout specifika právního vztahu vyplývající z institutu nájmu honitby, a tedy i posouzení otázky, zda se jedná o dočasné přenechání výkonu práva myslivosti na určitých pozemcích jiné osobě, či zda předmětem smlouvy je dočasné přenechání pozemku jako věci dle §663 obč. zák. Tuto otázku soud prvního stupně a soud odvolací kvalifikovaly rozporně. Ústavní soud si za této situace [a to i vzhledem k citované judikatuře Evropského soudního dvora (č. C-451/06 Gabriele Walderdorff v. Finanzamt Waldviertel) a své vlastní (nález sp. zn. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. 12. 2006; N 226/43 SbNU 541; 49/2007 Sb.)] vyžádal podrobně rozvedená vyjádření Ministerstva financí a Ministerstva zemědělství. Ústavní soud je přesvědčen, že z těchto vyjádření (a zvláště pak z podrobného vyjádření Ministerstva zemědělství) lze kvalifikov ...
I. ÚS 420/09 3. 6. 2009 Z požadavku uznání absolutní hodnoty jednotlivce, který stojí v samotném základu moderních liberálních demokracií, pak vyplývá celá orientace fungování státu a státní moci. Protože účelem fungování státu a státní moci je bezpochyby v prvé řadě zajištění respektu k právům a svobodám jednotlivce, musí být koncept právního státu adekvátně vykládán. Principu právního státu tak je imanentní princip předvídatelnosti práva a zákaz výkonu libovůle orgány veřejné moci. I dnes se princip právního státu váže na formální charakteristiky, které právní pravidla v daném právním systému musí vykazovat, aby je jednotlivci mohli vzít v potaz při určování svého budoucího jednání. V teorii práva se v tomto kontextu mluví o tzv. formálních hodnotách práva, které sice neurčují obsah právních předpisů, mají však právu zajistit samotnou existenci a dále akceptaci a aplikovatelnost: mezi tyto hodnoty patří hodnoty řádu, předvídatelnosti, svobody od arbitrárnosti, právní rovnosti či právní jistoty. Neil MacCorm ...
Pl. ÚS 9/06 2. 6. 2009 1 Ústavní soud - aniž by se jakkoli vyjadřoval k meritu věci a aniž by se tedy zabýval argumenty Nejvyššího správního soudu po stránce věcné - dospěl k závěru, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005 č. j. 6 A 76/2001-96 zakládá porušení článku 89 odst. 2 Ústavy. Prostor pro vedení věcného diskurzu Ústavního soudu s Nejvyšším správním soudem lze nalézat ve věci jiné, jíž předchozí kasační nález Ústavního soudu a jeho účinky podle čl. 89 odst. 2 Ústavy nebrání. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Podmínky tohoto ustanovení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu nedodržel. To proto, že nerespektoval předchozí nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004 sp. zn. II. ÚS 583/03 (N 103/34 SbNU 91), kterým Ústavní soud zrušil původní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003 č. j. 6 A 76/2001-41, jímž byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva financí ze ...
Pl. ÚS 47/06 2. 6. 2009 2 Z hlediska posouzení zákazu (užívat veřejné prostranství pro nakládání a skládání materiálu a výrobků na dobu delší než 24 hodin) je rozhodné, že podle §25 odst. 6 písm. c) bodu 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., je umísťování, skládání a nakládání věci nebo materiálů nesloužících k údržbě nebo opravám těchto komunikací, nebudou-li neprodleně odstraněny, zvláštním užíváním dálnice, silnice nebo místní komunikace. Zvláštní užívání přitom podle §25 odst. 1 tohoto zákona předpokládá rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu, tedy orgánu státní správy. Ačkoliv tedy Ústavní soud nevylučuje, že napadený zákaz ve vztahu k ostatním veřejným prostranstvím by mohl být předmětem regulace skrze vyhlášku obce podle §10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb., zrušil napadené ustanovení, protože důsledně neoddělovalo pozemní komunikace a ostatní veřejná prostranství. Ustanovení §24 odst. 2 zá ...
II. ÚS 435/09 2. 6. 2009 Jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces je i povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí. Takový postup nelze akceptovat, neboť by znamenal otevření cesty k potenciální libovůli v rozhodování, a znamenal by tak porušení ústavního zákazu výkonu libovůle soudy.
I. ÚS 160/09 2. 6. 2009 K oznamování usnesení v trestním řízení a k počítání lhůty k podání stížnosti proti usnesení o opravném prostředku v trestním řízení se Ústavní soud vyjádřil opakovaně. V nálezu sp. zn. III. ÚS 303/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555) vyložil, že §137 odst. 1 tr. ř. zakládá právní účinky oznámení usnesení kontravalentně buď vyhlášením, anebo doručením. Není-li účelem a smyslem doručování toliko naplnění jeho informační funkce, povinnost doručovat dle §137 odst. 4 tr. ř. ve spojení s ustanoveními §143 odst. 1 a §140 odst. 1 písm. b), aa) tr. ř. vylučuje právní účinky oznámení usnesení vyhlášením (argumentum reductionis ad absurdum). Ve vztahu k teleologickému výkladu pak Ústavní soud připomněl, že jednotlivá ustanovení jednoduchého práva jsou orgány veřejné moci povinny interpretovat a aplikovat v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, tj. v daném případě in favorem procesně oprávněného. Tudíž i při případné, hypoteticky možn ...
II. ÚS 2029/08 28. 5. 2009 2 Nahrazování soudců senátu, jimž je věc řádně přidělena, je možné jen při jejich legitimní nepřítomnosti. Nahrazování nepřítomných soudců musí být předvídatelné, tj. řídit se předem stanovenými pravidly obsaženými v rozvrhu práce. Ten podle §41 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), vydává předseda soudu. V ústavněprávních souvislostech tedy předseda soudu musí rozhodnout o nahrazení krátkodobě nepřítomného člena senátu v souladu s platným rozvrhem práce. Forma tohoto rozhodnutí přitom není zákonem stanovena, což v daných souvislostech nelze považovat za rozporné s účelem sledovaným ústavním pořádkem. Stejně tak zákon neukládá, aby byli účastníci řízení informováni na začátku každého ústního jednání o úplně všech provozních opatřeních, která nějak souvisejí s řízením. Postup obecného soudu je možné považovat za ústavně souladný a k porušení základního práva stěžovatelky podle č ...
III. ÚS 2516/07 28. 5. 2009 Protiústavnost může být založena rovněž interpretací a aplikací podústavního práva, pokud jimi dojde k zásahu do základních práv a svobod. V dané věci obecný soud nesprávnou interpretací zákonného ustanovení [§88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů] posoudil lhůtu pro podání opravného prostředku jako hmotněprávní, a nikoliv procesněprávní. V důsledku toho odepřel stěžovatelce přístup k soudu, neboť její opravný prostředek nesprávně posoudil jako opožděně podaný.
III. ÚS 2110/07 28. 5. 2009 Mezi aspekty práva na spravedlivý proces náleží také právo na řádné odůvodnění rozhodnutí a zákaz libovůle při rozhodování soudů. Porušením práva na spravedlivý proces tak může být rovněž to, že v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část faktů (skutečností), které v řízení vyšly najevo, tím spíše pokud byly účastníky řízení namítány, avšak obecný soud je nezhodnotil, aniž by (dostatečným způsobem) odůvodnil jejich irelevantnost. Protiústavnost rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnost je také téměř vždy založena tzv. opomenutými důkazy. V dané věci podala stěžovatelka opravný prostředek, ve kterém předestřela námitky i důkazní návrhy, avšak obecný soud na tyto nijak nereagoval.
III. ÚS 2096/07 28. 5. 2009 Při realizaci práva státu na výběr daní je nutno respektovat práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu, tedy i právo na objektivně provedené dokazování vedoucí k řádně zjištěnému skutkovému stavu. Pokud nebyl v souvislosti se stanovením daňové povinnosti stěžovatele dodržen ze strany správních orgánů zákonný postup, jehož nedostatky nebyly soudy, které se ztotožnily s právními závěry finančních orgánů, napraveny, přičemž se jednalo o závažné porušení zásad daňového řízení, došlo k porušení principu spravedlivého procesu.
IV. ÚS 569/09 28. 5. 2009 Výběr regulačního poplatku ve výši 30 Kč podle ustanovení §16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění do 31. března 2009, (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění") není "jiným zásahem" orgánu veřejné moci [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] do základního práva na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, zakotveného v čl. 31 větě druhé Listiny základních práv a svobod. V souvislostech daných ústavní stížností by "jiným zásahem" mohlo být jen takové ústavněprávně relevantní chování orgánu veřejné moci, které občanovi znemožňuje jednat a uplatňovat veřejná subjektivní práva vůči nositelům veřejné moci. Jinými slovy, o takový zásah by se snad mohlo jednat jen v takovém případě, v němž by orgán veřejné moci jako nositel odpovídající povinnosti odmí ...
Pl. ÚS 41/08 26. 5. 2009 2 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, sám v ustanovení §10 stanoví tři oblasti, v nichž může obec vydávat obecně závazné vyhlášky. Zvláštní zákony pak mohou stanovit další věcné oblasti, v nichž obec může realizovat své normotvorné oprávnění [§10 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb.]. V dané věci vychází zmocnění k regulaci z ustanovení §50 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého může obec obecně závaznou vyhláškou a) stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů nebo toto spalování zakázat; při stanovení podmínek obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby, dále b) zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování a konečně c) v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu ...
Pl. ÚS 40/08 26. 5. 2009 2 Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve své příloze č. 1 obsahuje taxativní výčet technických norem požární bezpečnosti. Vzhledem k obsáhlosti technických norem požární bezpečnosti nebylo účelné, aby tyto normy v plném znění byly součástí přílohy vyhlášky č. 23/2008 Sb., která by v tomto znění byla následně uveřejněna ve Sbírce zákonů. Zásada veřejného a bezplatného přístupu českých technických norem uvedených ve vyhlášce č. 23/2008 Sb. není porušena, je-li přístup k technickým normám zajištěn u státních institucí, tj. u krajských ředitelství hasičských záchranných sborů. K porušení základního principu demokratického státu, tj. rovnosti před zákonem (čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 1 Listiny základních práv a svobod) a k porušení požadavku, aby povinnosti byly ukládány pouze zákonem nebo na základě zákona, způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), tedy v důsledku existence ...
IV. ÚS 2696/08 14. 5. 2009 2 Jestliže důvodem pro uložení povinnosti stěžovatelce nahradit náklady řízení vedlejší účastnici byl podle krajského soudu neúspěch ve věci a jestliže tento neúspěch byl cele způsoben pochybením jiného státního orgánu, Ústavní soud nemá jinou možnost než konstatovat, že tímto postupem bylo zasaženo do základních práv stěžovatelky. Postup samotný představuje porušení základního práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve svém důsledku pak napadené rozhodnutí znamená i porušení základního práva stěžovatelky na vlastnictví garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. Vady ústavněprávního charakteru ovlivňují i výrok ukládající stěžovatelce nahradit náklady řízení exekutorovi. Zamítnutím návrhu na nařízení exekuce krajský soud osvědčil, že exekuční titul nemohl být vedlejší účastnici doručen fikcí, nemohl tedy nabýt právní moci a vykonatelnosti, a exekuce na její majetek tak nemohla být platně nařízena. Postup krajského soudu tak postrádá atributy rozumného výkladu práva, ...
IV. ÚS 363/09 14. 5. 2009 Byla-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu podána opožděně, je ústavní stížnost v části směřující proti tomuto usnesení návrhem nepřípustným podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., tj. pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, neboť opožděné podání kasační stížnosti jest ztotožnitelné s jejím nepodáním.

Za rok 2009 bylo zveřejněno 280 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 3 z celkem 6 stran,
v čase 0.000088 sekundy z toho 0.000029 sekundy NoSQL databáze.