Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2009

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 1180/07 12. 2. 2009 Obecný soud nepochybil, pokud stěžovatelově žalobě nevyhověl, jelikož stěžovatel zjevně požadoval zaplacení rozdílu mezi regulovaným nájemným a tzv. ekonomickým nájemným za dobu minulou před podáním žaloby. Ústavní soud se v řadě svých rozhodnutí vyslovil i k ústavně konformní interpretaci §5, §43 odst. 1 a §95 odst. 2 občanského soudního řádu. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 22/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 51) tak např. uvedl, že pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Poučovací povinnost sice nelze rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva, ale z rámce procesního poučení nevybočuje, pokud by soudy vyzvaly žalobce, aby odstranil vadu podání spočívající v nesprávném označení účastníka řízení na straně žalovaného tak, aby označení účastníka odpovídalo znění §79 odst. 1 ...
II. ÚS 2411/08 12. 2. 2009 K porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 Ústavy dojde tehdy, odmítne-li dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 a §218a o. s. ř. jako opožděně podané proto, že přehlédne včas podané dovolání založené ve spise. Nic na tom nezmění ani okolnost, že ve spise je ještě další dovolání, které bylo posláno doporučenou poštou evidentně po lhůtě.
II. ÚS 1693/08 12. 2. 2009 Soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Vlastnické právo náleží svou povahou do kategorie základních práv a svobod jednotlivce a tvoří jádro personální autonomie jednotlivce ve vztahu k veřejné moci. Podle liberální tradice, která stála u zrodu ideologie základních práv a svobod, je vlastnické právo všezahrnující kategorií autonomního postavení jednotlivce vůči veřejné moci. Obnovení vlastnického práva na základě restitučního předpisu nemůže s ohledem na smluvní závazky státu vzniklé před rokem 1989 být fakticky negováno nemožností domoci se práva na užitky z obnoveného vlastnictví. Pokud stěžovatelce nebyla soudy poskytnuta ochrana jejího práva na užitky z věci, jež je předmětem jejího vlastnictví, aniž by byla dána ...
III. ÚS 619/06 12. 2. 2009 Ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy; povaha materiálního právního státu přitom obsahuje s ním rovněž spjatou maximu, podle níž jestliže někdo jedná v (oprávněné) důvěře v určitý zákon (resp. v právo jako takové), nemá být ve své důvěře zklamán. Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo pak předpokládá, že právnická nebo fyzická osoba jedná v důvěře nejen v text relevantního právního předpisu, ale zejména též v důvěře v trvající výklad takového předpisu orgány veřejné moci včetně (zde) konstantní správní praxe správních úřadů a výkladu práva podávaného správními soudy. Přehodnocení výkladu ze strany správních úřadů nebo soudů za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů přitom není vyloučeno, avšak lze v něm spatřovat závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno vždy posuzovat ve světle konkrétní situ ...
III. ÚS 989/08 12. 2. 2009 Výklad rozhodných podmínek závěru, že cena nebo směnný poměr uvedené v povinné nabídce převzetí jsou "přiměřené hodnotě akcií" (§183c odst. 3 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 10. listopadu 2001), je z povahy věci založen v rovině tzv. soudního uvážení směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu. Jestliže ze srovnání napadeného rozsudku Nejvyššího soudu a ústavní stížnosti se podává existence dvou propracovaných koncepcí kladoucích na argumenty, které vycházejí z dostupných metod výkladu obecného práva, rozdílný důraz, pak nelze Nejvyššímu soudu vytýkat, že přisvědčil (jen) jedné z protichůdných koncepcí; z ústavněprávních hledisek je podstatné, že ani druhou neopomíjel, a té, již užil, dal přednost vědomě, a na důkladně argumentované základně.
III. ÚS 2509/08 11. 2. 2009 Právo na přístup k soudu je základem ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, garantovaného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, a proto je třeba skutkové podklady pro použití zákonem stanovených podmínek toto právo regulujících zkoumat vždy velmi obezřetně a pečlivě. Zároveň třeba aplikovaná zákonná ustanovení, a to včetně ustanovení upravujících lhůty k podání opravných prostředků, vykládat tak, aby případné nedostatky či pochybení ze strany soudu nemohly být přičítány k tíži účastníků řízení.
II. ÚS 420/08 10. 2. 2009 Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. března 2006 sp. zn. II. ÚS 259/05 (N 65/40 SbNU 647) - dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní stížnost v části, v níž je napadán nesprávný výrok soudu odvolacího, kterým byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena žalovaným každému zcela samostatně, je v tomto rozsahu důvodná. Napadenými výroky IV. a VI. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných uhradit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení bez toho, aby bylo vyjádřeno, že se jedná alespoň částečně o společnou a nerozdílnou povinnost obou žalovaných.
II. ÚS 2406/08 10. 2. 2009 Ústavní soud v řadě svých nálezů vyslovil názor, že je zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení. Obecný soud porušil základní práva stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny tím, že jí - jako osobě neznámého pobytu - ustanovil jako opatrovníka svého vlastního zaměstnance, a poté rozhodl o věci samé.
I. ÚS 2428/08 10. 2. 2009 Pokud účastník řízení projeví vůli k zastupování tzv. obecným zmocněncem, tento vztah nepožívá ochrany na úrovni ústavněprávních předpisů. Ústavněprávní rovina totiž nezaručuje právo na jakékoliv zastoupení účastníka řízení, ale zajišťuje právo na volbu kvalifikované, tj. právní pomoci. Smyslem institutu obecného zmocněnce je naopak pomoci účastníkovi v určité věci a procesně ho zastupovat, nikoli však poskytování právních služeb, právní pomoci. Ustanovení §27 odst. 2 o. s. ř. neporušuje ani právo každého na respektování jeho soukromého života podle čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny. Není totiž přiléhavé slučovat ochranu soukromoprávního, smluvního vztahu a ochranu soukromých vztahů, soukromého života. Podstatou soukromých (jakož i rodinných) vztahů je jejich fakticita, nikoli snad "formální", tj. právní, smluvní zakotvení. Jakkoli imperativ respektování soukromého života musí jistě zahrnovat právo na vyt ...
IV. ÚS 2856/08 9. 2. 2009 2 Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo, a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky. Přístup opačný by úvahou per reductionem ad absurdum vedl k důsledku, dle něhož účastník, jehož poměry neodůvodňují osvobození od soudního poplatku, měl by přesto být od jeho úhrady osvobozen jen proto, že žalob podal mnoho. Došlo by tím nejen k vybočení z rámce ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., nýbrž i k založení nerovnosti mezi účastníky řízení ve srovnatelných případech. Kromě toho vypovídá ve prospěch uvedeného závěru Ústavního soudu i další argument. O osvobození od soudního poplatku lze podle §138 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci ne ...
II. ÚS 3201/08 6. 2. 2009 Právní úprava a její interpretace musí zohledňovat závažnost následků prekluze a vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním (principům), jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, resp. jsou z něj odvoditelné. Účel hrazení nákladů obhajoby státem, jde-li o soudem (státem) ustanoveného obhájce, jenž v určitých případech musí v zájmu fair procesu obhajovat obviněného, je nutno z ústavního hlediska chápat jako vytvoření nezbytných materiálních podmínek pro realizaci základního práva na právní pomoc, které garantuje čl. 37 odst. 2 Listiny. Aby mohl ustanovený obhájce řádně vykonávat své povinnosti plynoucí mu např. z §41 odst. 1 trestního řádu, ze zákona o advokacii či stavovských předpisů, je nutno mu garantovat k výkonu jeho činnosti dostatečný časový prostor k úkonům obhajoby a k uplatnění nároku na spravedlivou odměnu. Ustanovený obhájce tak musí mít vždy alespoň dvouměsíční lhůtu, ve které zváží ...
II. ÚS 1416/07 5. 2. 2009 Nezákonnost a porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je dána, jestliže je rozhodnutí obecného soudu založeno na kolizi se zákonem stanovenými podmínkami. Takovým důvodem může být i nesprávná interpretace ustanovení §103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního, tedy jiná vada řízení spočívající v tom, že soud nepřihlédl ex offo k prekluzi práva správního orgánu dodatečně vyměřit daň [srov. i nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007 sp. zn. IV. ÚS 545/07 (N 113/46 SbNU 77)].
III. ÚS 52/08 5. 2. 2009 Při stanovení výše odměny exekutora je třeba zohlednit, že povinný dlužník, byť po nařízení exekuce, splní svou pohledávku "dobrovolně", bez přímé exekuce, resp. ještě před jejím vynuceným provedením; výše odměny by dle názoru Ústavního soudu zde neměla vycházet pouze z výše vymoženého plnění, ale měla by odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Ustanovení §11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, i když samo o sobě není v souladu s principem právního státu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 44, nález č. 39, vyhlášen pod č. 94/2007 Sb.), může být určitým vodítkem pro stanovení výše odměny v těch případech, kdy dojde k uhrazení dlužné pohledávky povinným ...
III. ÚS 696/07 5. 2. 2009 Požadavek adresovaný obecným soudům v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.), že "i přes absenci úpravy předvídané v §696 odst. 1 občanského zákoníku musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách a tak, aby nedocházelo k diskriminacím různých skupin právních subjektů", nelze redukovat jen na právní vztahy "budoucí", resp. není důvod jej nespojit i s nároky, jimiž se pronajímatelé domáhali "nájemného" nad rámec nájemného sjednaného v nájemní smlouvě za vymezenou dobu minulou. Tento názor není vysloven k obecné oponentuře k nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 80) - taková potřeba zde nevyvstává, nýbrž k jeho konkrétnímu použití v těch řízeních, v nichž byla podána odpovídající žaloba, resp. v nichž byl nárok vztažený k době minulé uplatněn. Ostatně jinak - zamítnutím takové žaloby (k čemuž se dovolací soud přihlásil) ...
III. ÚS 635/06 28. 1. 2009 Není možno se ztotožnit s argumentací obecného soudu, že návrh na vydání předběžného opatření, kterým měl být uložen zákaz účastníkovi řízení zcizit konkrétní nemovitosti, je bezpředmětný, pokud účastník řízení tyto nemovitosti již prodal. V případě, že v době rozhodování o takovém návrhu nebyl vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem povolen, může vydané předběžné opatření zabránit převodu vlastnického práva na kupujícího k předmětným nemovitostem (§76e odst. 2 občanského soudního řádu, §5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Pokud obecný soud dospěje k závěru, že předběžné opatření nemá z hlediska ochrany práv navrhovatele žádný význam, je povinen zdůvodnit, na základě jaké úvahy k tomu dospěl, a vypořádat se s argumentací navrhovatele, ze které má plynout závěr opačný, protože jinak jím vydané rozhodnutí se dostane do rozporu nejen s účelem soudní ...
III. ÚS 880/08 28. 1. 2009 Pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele (zákaz reformationis in peius). Takový zákaz nelze odvodit ani z práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 6 odst. 1 Úmluvy, ani z článku 36 odst. 1 Listiny, ani z článku 2 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě.
I. ÚS 2052/08 27. 1. 2009 Podle názoru Ústavního soudu účastník řízení (správní orgán) porušil základní práva stěžovatele plynoucí z čl. 36 odst. 1 (právo na spravedlivý proces) a čl. 38 odst. 2 (právo na vyjádření se k důkazům) Listiny základních práv a svobod tím, že nedostatečně zjišťoval faktický pobyt stěžovatele a následně jako opatrovníka ustanovil svého zaměstnance, který z povahy věci nemohl účinně hájit práva a zájmy stěžovatele. Tím byla stěžovateli odepřena účast na řízení a možnost domoci se v něm svých práv.
III. ÚS 905/06 22. 1. 2009 Požadavek adresovaný obecným soudům v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.), že "i přes absenci úpravy předvídané v §696 odst. 1 občanského zákoníku musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách a tak, aby nedocházelo k diskriminacím různých skupin právních subjektů", nelze redukovat jen na právní vztahy "budoucí", resp. není důvod jej nespojit i s nároky, jimiž se pronajímatelé domáhali "nájemného" nad rámec nájemného sjednaného v nájemní smlouvě za vymezenou dobu minulou. Tento názor není vysloven k obecné oponentuře k nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 80) - taková potřeba zde nevyvstává, nýbrž k jeho konkrétnímu použití v těch řízeních, v nichž byla podána odpovídající žaloba, resp. v nichž byl nárok vztažený k době minulé uplatněn. Ostatně jinak - zamítnutím takové žaloby (k čemuž se dovolací soud přihlásil) ...
IV. ÚS 1434/08 15. 1. 2009 2 Penále slouží jako sankce pro případ pozdního přiznání, resp. zaplacení daně stanovené ze zákona. Účelem tohoto nástroje je zajištění kázně všech subjektů pro dodržení zákonem stanovených termínů a lhůt k přiznání té které daně. Není přitom možno odlišovat plátce, příjemce či výši daně. Pro všechny subjekty platí stejné podmínky. Pokud tedy obec podala přiznání daně s prodlením, bylo namístě rozhodnout o sankci za toto pozdní přiznání.
IV. ÚS 1554/08 15. 1. 2009 2 Ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř. je nutno vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem. Smyslem zmíněného ustanovení je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, chybí. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Jinak řečeno, spojení "usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval" je třeba vykládat tak, že jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně - chtěl-li by - odporovat mohl. V případě předběžného opatření podle ustanovení §76b o. s. ř. je nepřípustnost absence jeho odůvodnění zvýrazněna tím, že na vydání tohoto předběžného opatření nemusí navazovat specifické řízení, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Předběžné opatření pod ...
IV. ÚS 2785/07 15. 1. 2009 Právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny a dále rozvedené v §2 a 3 o. s. ř. a ustanoveními čl. 4, 90 a 91 Ústavy i §8 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno ve vztahu ke stěžovatelce, neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a zcela odlišně vyhodnotil důvodnost zmeškání nařízeného jednání. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací, ustanovení §1 o. s. ř. upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků soudního řízení. Obdobně odvolací soud nemůže formalistickým způsobem přistupovat k interpretaci ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Ústavní soud má za to, že v daném případě, kdy odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k odlišným právním závěrům, měl n ...
III. ÚS 938/06 15. 1. 2009 Je-li právo na dovolání zakotveno v právním řádu, požívá ústavní ochrany, a to vzhledem k ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud za této situace Nejvyšší soud odmítne podané dovolání jako opožděné, ačkoliv bylo podáno ve lhůtě, poruší tím ústavně garantované právo dotčeného účastníka řízení na řádný proces.
IV. ÚS 1855/08 13. 1. 2009 2 1. Obviněný si zvolí obhájce tím, že s ním uzavře smlouvu o poskytování právních služeb a udělí mu plnou moc, kterou se v řízení obhájce prokazuje. Tato smlouva je právním důvodem vzniku zastoupení, jež vzniká její účinností, a její právní účinky jsou spjaty s předložením plné moci. Vyloučení zvoleného obhájce jako mimořádně významný zásah do práva na obhajobu a s ním spjaté svobody volby obhájce je tudíž svěřeno toliko nezávislému soudci a toliko ze zákonem stanovených důvodů. 2. Je zásadně věcí obviněného (obžalovaného), kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení (§37 trestního řádu) svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva volby vůbec využije. Pokud si však obviněný obhájce sám zvolí, může stát do jeho svobodného výběru zasáhnout pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, které je nutno vždy vykládat restriktivně se zřetelem na jeho ústavně zaručená práva. Důvod k vyloučení obhájce z obhajování podle §37a odst. 1 písm. a) tres ...
II. ÚS 1975/08 12. 1. 2009 Podle čl. 1 odst. 1 Ústavy je Česká republika právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. V základu koncepce právního státu stojí myšlenka vázanosti výkonu státní moci ústavou a zákony a úcta k právům a svobodám každého jednotlivce. Úcta k právům a svobodám člověka vychází z toho, že "jednotlivec je nositelem absolutní hodnoty a zůstává se svou hodnotou v soukromé sféře, a tak je jeho soukromá svoboda něčím, co je v principu neomezené, zatímco stát je jenom prostředkem, něčím relativním a odvozeným. Některá práva existují před státem a svobodná individuální osoba je má proti státu. V základu právního státu stojí princip, podle kterého je svoboda jedince předpokládána a její omezení státem je výjimkou.". Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny ...
II. ÚS 1009/08 8. 1. 2009 Ústavní stížnost představuje specifický procesní prostředek, jehož účelem je zabezpečit respekt, popř. poskytovat ochranu ústavním pořádkem zaručeným základním právům a svobodám. Nejde v jejím případě o žádný řádný nebo mimořádný prostředek vztahující se k předmětu řízení vymezenému před obecnými soudy. Odlišení funkcí obecných a správních soudů ze strany jedné a soudu Ústavního ze strany druhé je plně v kompetenci národních zákonodárců. Podle ustanovení smluv o Evropských společenstvích a Evropské unii vztahujících se k rozdělení kompetencí, jakož dle judikatury ESD je totiž zásadně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, Unibet, C-432/05, Sb. rozh. s. I-2271). Přestože položení předběžné otázky je věcí komunitárního práva, za určitých okolností její nepoložení v rozporu s tímto právem může přivodit i porušení ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Je totiž třeba mít na zřeteli fakt, že předpokladem oprá ...
III. ÚS 782/06 8. 1. 2009 Státní moc si při stanovení a vybírání daní a poplatků musí počínat v mezích stanovených zákonem, přičemž čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat nikoli pouze v tom smyslu, že orgán veřejné moci je oprávněn uplatnit vůči jednotlivci zákonem konstituovanou pravomoc, a to jakýmkoliv způsobem, nýbrž rovněž v materiálním smyslu, tj. tak, aby orgán veřejné moci při výkonu své pravomoci respektoval ochranu základních práv jednotlivce. Z příkazu vnitřní souladnosti a nerozpornosti právního řádu plyne požadavek, aby tentýž právní institut (zde ručení) znamenal totéž, bez ohledu na to, v jakém odvětví práva je zrovna aplikován. Pozitivněprávní zakotvení pojmu globální zajištění celního dluhu (resp. globální celní záruky) jako institutu jednoznačně limitujícího globální ručení za součet (více) celních dluhů nejvyšší zaručenou částkou a stanovící povinnost uživateli záruky přinesl až zákon č. 1/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdější ...
II. ÚS 843/08 7. 1. 2009 2 Je porušením práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy, nerespektuje-li obecný soud pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená mj. v dřívějších nálezech Ústavního soudu, např. nález sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), nález sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157) a nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233). Funkce opatrovníka nepřítomného účastníka řízení nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, je v naprostém rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi řízení dosaženo.
II. ÚS 217/06 7. 1. 2009 Pokud bylo řízení o odvolání stěžovatele zastaveno pouze z důvodu, že soud nepřihlédl k elektronickému podání se zaručeným elektronickým podpisem, které nebylo v třídenní lhůtě podle §42 odst. 3 o. s. ř. doplněno písemně, bylo rozhodnutím soudu prvního stupně i potvrzujícím rozhodnutím soudu odvolacího porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
I. ÚS 2477/08 7. 1. 2009 Lze konstatovat, že rodina a rodinný život představují společenství osob spojených biologickou, emoční a odvozeně též majetkovou vazbou; jde o soubor těchto vazeb udržovaných nejen mezi živými jednotlivci, ale o vazby, které naopak transcendují lidský život. Představují linii, která spojuje současníky s jejich předky i potomky. Nepochybnou součástí práva na rodinný život je tedy i vztah žijícího člena rodiny k jeho zesnulým předkům, jehož typickým a sociálně doložitelným obsahem je respekt k památce předků, případně požadavek pietního zacházení s předky. Přitom platí, že o způsobech nakládání s mrtvými, o tom, v jaké formě a na jakém místě jsou jejich ostatky uloženy, má právo rozhodovat sám jednotlivec. Zvláštní pouto jednotlivce se proto neváže pouze k mrtvým předkům, ale rovněž i k místu jejich "posledního spočinutí", které si zvolili a vlastními prostředky zbudovali. Tento pietní respekt se proto týká nejen mrtvých samotných, ale též pietního místa. Pietní a emocionální vztah k tom ...
I. ÚS 1980/08 6. 1. 2009 Ústavní soud přisvědčil stěžovatelce, pokud jde o námitku přepjatého formalismu a určité nepředvídatelnosti soudního rozhodnutí. Je sice pravda, že obecný soud provedl poučení podle ustanovení §118a o. s. ř., leč toto poučení proběhlo v situaci, kdy stěžovatelka jako účastník řízení byla řádně z účasti na ústním jednání omluvena; ustanovený opatrovník žalovaného se z ústního jednání rovněž omluvil, ale dříve do protokolu uvedl své procesní stanovisko, které směřovalo proti tvrzením obsaženým v žalobě a zpochybňovalo předložené důkazy. Za tohoto stavu - tedy v situaci, kdy proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl přípustný opravný prostředek a kdy již dříve byl vydán platební rozkaz plně vyhovující návrhu - stěží mohla stěžovatelka předpokládat, že rozhodnutí soudu bude jiné než dříve. Proto je třeba přisvědčit stěžovatelce, že postupem soudu jí byla odňata možnost vyjádřit se k tvrzením žalovaného (jeho ustanoveného opatrovníka) a navrhnout další důkazy prokazující skutkový stav věc ...

Za rok 2009 bylo zveřejněno 280 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 6 z celkem 6 stran,
v čase 0,000082 sekundy z toho 0,000022 sekundy NoSQL databáze.