Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2011

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
IV. ÚS 1391/09 27. 12. 2011 Jestliže je pravomocné rozhodnutí soudu jako nezákonné zrušeno, odpovídá za škodu, která účastníkovi řízení vznikla, stát (čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Této odpovědnosti se nemůže zprostit poukazem na to, že to nebyl on, kdo svým jednáním spor vyvolal.
IV. ÚS 415/11 27. 12. 2011 Požadavek, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž jsou založena, je součástí a obecným principem základního práva na spravedlivý proces. Jsou-li procesní prostředky účastníkem řízení uplatněné založeny nikoli na skutkové, ale na právní argumentaci, je obecný soud povinen se s takto předestřenou argumentací v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména jestliže tuto argumentaci odmítá) dostatečným a výstižným způsobem vypořádat natolik, aby bylo zcela zřejmé, jaké důvody jej k tomu vedly.
II. ÚS 1969/10 27. 12. 2011 Jestliže vzniku demokratických státních orgánů musí předcházet volná soutěž na státu nezávislých politických stran respektujících základní demokratické principy (čl. 5 Ústavy České republiky), a politické strany tak v této své základní funkci předcházejí formaci státních orgánů, vytvářejí předpoklady pro demokratickou politickou legitimaci státní moci a svou úlohou při tvorbě politické vůle ve státě působí na její skladbu i politiku, je třeba požadavek respektu a dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie vnímat jako nezbytnou podmínku pro splnění ústavního příkazu respektu k základním demokratickým principům (čl. 5 Ústavy), a tedy jako nezbytný předpoklad účasti ve svobodné soutěži politických sil (čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny). "Pouze zajištěním vnitřní svobody stran může být zaručena podstata otevřenosti politických procesů: politické strany vykonávají transformační funkci mezi tvorbou vůle lidu a tvorbou státní vůle. Státní rozhodovací proces je však jen tehdy demok ...
Pl. ÚS 24/11 20. 12. 2011 2 Ačkoliv §88a trestního řádu obsahuje úplnou právní úpravu přístupu orgánů činných v trestním řízení k údajům o uskutečněném telekomunikačním provozu, tento přístup výslovně podmiňuje pouze tím, že předmětné údaje umožňuje zjistit výlučně k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Posouzení splnění této podmínky sice svěřuje předsedovi senátu, resp. v přípravném řízení soudci, který rozhoduje o nařízení sdělení těchto údajů, její velmi obecné a neurčité vymezení při současné absenci bližší úpravy následné dispozice s těmito údaji ale s ohledem na to, že sdělení předmětných údajů představuje ve vztahu k dotčeným uživatelům služeb elektronických komunikací zásah do jejich základního práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy, nelze považovat za dostatečné. Zákonodárce do napadeného ustanovení především nijak nepromítl požadavek proporcionality zásahu do základního práva s ohledem na sledovaný účel, neboť p ...
I. ÚS 59/11 19. 12. 2011 Pokud se vrchní soud nijak nevypořádal s argumentací účastníka řízení stran věcné příslušnosti a neodůvodněným usnesením podle §104a o. s. ř. vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, porušil tím právo účastníka na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
I. ÚS 195/11 15. 12. 2011 Žalobce neměl důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt. Princip vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65) lze plně aplikovat i na tento případ, ve kterém okresní soud postupoval mimořádně necitlivě, pokud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Argumentace žalobce o tom, že jeho právní oddělení je nedostatečně vybaveno pro řešení soudních sporů, je v tomto případě poněkud úsměvná. Jednak toto oddělení mohlo vhodnou komunikací se stěžovatelem odstranit oboustranné nedorozumění účastníků sporu o existenci či neexistenci stěžovatelovy hmotné nouze v době jeho hospitalizace, jednak se jednalo o spor o bagatelní částku, tedy nijak složitý ani skutkově ani právně. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky. Pokud si však žalobce zvolil možnost být v tomto sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, nelze za této situace na stěžovateli spravedlivě žádat, a ...
I. ÚS 3219/10 15. 12. 2011 V posuzované věci se Městský soud v Brně zcela ztotožnil s výpočtem výše náhrady nákladů provedeným v příkazu exekutora se závěrem, že "jakékoliv případné plnění po podání návrhu na nařízení exekuce nelze považovat za dobrovolné plnění" a že ani podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) nelze krátit paušální odměnu 3 000 Kč. Tyto své závěry městský soud nijak blíže nezdůvodnil a je zřejmé, že se vůbec nezabýval obsahem citovaného nálezu, a tudíž jej ani nerespektoval. Zcela pominul i na tento nález navazující judikaturu Ústavního soudu. Městský soud v Brně tak svým rozhodnutím nerespektoval čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky a ve vztahu ke stěžovatelce pak porušil i čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože jeho rozhodnutí zasáhlo do její majetkové sféry. Na počátku byla totiž pohledávka Dopravního podniku města Brna ve výši 1 012 Kč, jejíž vymáhání stálo stěžovatelku na nákladech řízení podle z ...
I. ÚS 2205/09 15. 12. 2011 Pokud je účastník občanskoprávního řízení zastoupen advokátem jako opatrovníkem ustanoveným podle §29 odst. 3 a 4 o. s. ř., pak je třeba náklady právního zastoupení počítat podle §9 odst. 5 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Pokud tak obecné soudy nepostupovaly, zatížily svá rozhodnutí aplikační chybou, která v tomto konkrétním případě dosáhla ústavněprávní úrovně, neboť zasáhla do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a na ochranu vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny).
I. ÚS 2910/10 15. 12. 2011 Trestní řád ani vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, nezná institut převedení z výkonu trestu do vazby (ta v §22 odst. 2 upravuje pouze možnost převedení obviněného z vazby do výkonu trestu na základě opatření soudu). Proto bylo povinností soudu po propuštění stěžovatele z výkonu trestu nově rozhodnout o jeho vzetí do vazby, pokud byl soud přesvědčen o existenci konkrétních skutečností odůvodňujících toto rozhodnutí. V dané věci tak soud nepostupoval a stěžovatele převedl do vazby bez zákonem požadovaného a řádně odůvodněného rozhodnutí. V důsledku tohoto postupu byl stěžovatel v období od 15. 9. 2010 do 12. 10. 2010 držen ve vazbě bez řádného soudního rozhodnutí, které by vazbu nařizovalo. Tím byly porušeny čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
I. ÚS 1605/09 15. 12. 2011 Odběr krve u stěžovatele byl proveden v rámci lékařského vyšetření, osobou kvalifikovanou, která byla schopna posoudit i otázku případného zdravotního rizika plynoucího z vyšetření. Výsledek zkoušky na alkohol v krvi odebrané stěžovateli tak nebyl produktem důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, takže byl důkazem použitelným.
I. ÚS 899/11 14. 12. 2011 Obecné soudy při rozhodování o nákladech musí v prvé řadě přihlížet k účelu soudního řízení, kterým je poskytování ochrany právům. Současně jsou obecné soudy povinny mezi zvažované skutečnosti zahrnout i překážku vykonatelnosti exekučního titulu, která nebyla způsobena stěžovatelem. V žádném případě tedy nelze uznat argument obecného soudu, že stěžovatel měl dopředu zvážit riziko případného neúspěchu v exekučním řízení způsobeného nevykonatelností exekučního titulu.
III. ÚS 1976/09 13. 12. 2011 Samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem. I bez excesu úředních osob je trestní řízení způsobilé zasáhnout do osobnostních práv člověka; rozhodné tu není chování orgánů činných v trestním řízení, ale výsledek trestního řízení ve vztahu k opodstatněnosti jeho zahájení. Orgány státu, nadané vrchnostenskou pravomocí a donucovacími prostředky, musejí velmi pečlivě vážit, zda své přesvědčení o oprávněnosti k tak razantnímu zásahu do práv a svobod občana, jímž je zahájení trestního stíhání, opírají o dostatek věrohodných a způsobilých důkazních prostředků; jednají-li ukvapeně, nerozvážně, či přímo úskočně (dolus malus), musí být jejich nesprávný postup vyvážen odstraněním eventuálně způsobených škod a poskyt ...
II. ÚS 727/11 13. 12. 2011 Pokud se odvolací soud v otázce určení místní příslušnosti dostal mimo rámec dosavadní vlastní rozhodovací činnosti, aniž by svůj postup důkladně odůvodnil, je jeho rozhodnutí svévolné a v rozporu s ústavně chráněným principem právní jistoty, čímž zasahuje do práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny. Je třeba, aby odvolací soud v případě, že setrvá na svém názoru na aplikaci §87 o. s. ř., náležitě objasnil individuální okolnosti projednávaného případu, které jej odlišují zejména od okolností vylíčených v jiných případech, v nichž rozhodl opačně.
III. ÚS 1231/11 8. 12. 2011 Ve smyslu závěrů nálezů Ústavního soudu vyslovených ve věcech sp. zn. III. ÚS 303/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555) a sp. zn. III. ÚS 457/05 ze dne 5. 1. 2006 (N 4/40 SbNU 39) platí, že usnesení, jímž byl zamítnut návrh odsouzeného na povolení obnovy trestního řízení, je mu třeba oznámit nikoli jen vyhlášením, nýbrž též doručením opisu usnesení, a až od okamžiku tohoto doručení počíná odsouzenému lhůta k podání stížnosti. Zamítnutím stížnosti v důsledku chybného posouzení počátku lhůty (v neprospěch procesně oprávněné strany) porušil stížnostní soud sice normy podústavního práva, avšak v důsledku toho byl stěžovatel zbaven opravné instance, resp. práva na věcné projednání svého opravného prostředku, a tím mu byla odňata možnost reálně a efektivně ve své věci jednat před soudem ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; ústavněprávní roviny bylo tak dosaženo, a důvod ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu je dán.
III. ÚS 2974/10 8. 12. 2011 Rozhodnutím obecných soudů o tom, že podle ustanovení §83 odst. 1 trestního zákoníku se vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody, uložený za platnosti dřívějšího trestního zákona, není porušen článek 40 odst. 6 Listiny (podle něhož trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), pokud skutkově shodný čin (byť jinak pojmenovaný) je trestný i podle nové právní úpravy. Oproti minulé právní úpravě trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d dříve platného trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) došlo novou právní úpravou přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) k částečné dekriminalizaci. Zatímco podle staré trestní úpravy byl trestný každý, kdo řídil motorové vozidlo, "ačkoliv ne ...
I. ÚS 3138/10 7. 12. 2011 Za situace, kdy není dán žádný okruh ostatních účastníků řízení, jejichž práva by byla předmětným rozhodnutím dotčena, a bylo by jim tedy třeba poskytnout ochranu "zachováním" právní moci rozhodnutí i přes absenci řádného doručení jednomu z jeho adresátů, nelze odvíjet počátek běhu lhůty pro podání odvolání od okamžiku, kdy se vyvlastňovací rozhodnutí dostalo do právní sféry stěžovatelky. Jinými slovy, pokud stěžovatelka podala odvolání za situace, kdy nebylo jí ani její právní předchůdkyni vyvlastňovací rozhodnutí řádně doručeno, nelze pohlížet na jí podané odvolání proti tomuto rozhodnutí jako na opožděné.
Pl. ÚS 35/09 6. 12. 2011 2 Ustanovení §8 odst. 2, resp. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen "zákon o odpovědnosti státu") je nutno interpretovat tak, že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu opět (v konkrétním případě) byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody. Jen takováto interpretace vycházející z úzkého propojení přezkoumávané normy jednoduchého práva s čl. 36 odst. 3 Listiny ctí princip proporcionality, a vyhovuje tudíž ústavně konformnímu nazírání. Je tak na obecných soudech, aby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu zhodnotily, bylo-li lze považovat opravný prostředek za natolik efektivní, aby jeho nevyužitím mohlo dojít k zániku práva garantovaného jednotlivcům nejen na úrovni §2 záko ...
II. ÚS 1473/11 1. 12. 2011 Označení účastníka řízení je náležitostí podání. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby opravil nebo doplnil podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, a určí lhůtu k odstranění vad. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 22/03 ze dne 6. 4. 2004 (N 51/33 SbNU 31) vyslovil, že pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Možnost poskytovat poučení o procesních právech a povinnostech vyplývá pro vykonávací řízení z §254 odst. 3 o. s. ř. Postup odvolacího soudu, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, protože vycházel z přesvědčení, že oprávněná stěžovatelka nesprávně označila osobu povinného, aniž by ji však poučil o tomto možném nesprávném označení povinného, se tedy ve světle výše uvedeného jeví jako příliš formalistický, nerespektující právo na spravedlivý proces. Ústavní soud zde odkazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které ...
II. ÚS 1658/11 29. 11. 2011 Byť jsou Ústavnímu soudu dotčená ustanovení unijního práva známa, není ovšem příslušný k tomu, aby je vykládal, neboť k jejich interpretaci je oprávněn toliko Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "ESD"), který zajišťuje jednotný výklad a aplikaci práva Evropské unie. Nelze jednoznačně vyloučit, že kolektivní správa autorských práv nemůže být považována za službu ve smyslu čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie a že činnost kolektivního správce práv nemůže mít dopad na hospodářskou soutěž v rámci Unie ve smyslu čl. 101 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie. Ani z relevantních ustanovení směrnice 2006/123/ES přímo nevyplývá, že by nedopadala ratione materiae na oblast kolektivní správy autorských práv. Jelikož nebylo možno vyloučit aplikaci unijního práva na daný případ a výklad norem práva EU není jednoznačný a nebyl ESD dosud řešen, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že městský soud pochybil, pokud se unijní dimenzí projednávaného případu nezabýval, ač je zjevné, že ...
IV. ÚS 2011/10 28. 11. 2011 Ústavní soud se ztotožňuje s principy bránící se demokracie, jejichž právní aplikace je opodstatněná s přihlédnutím k historickým zkušenostem s nacistickou a komunistickou totalitou nejen v našem státě, nýbrž i v celoevropském kontextu. Jestliže jsou odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům, a to v nutných případech i omezením základních práv. Ústavní soud zdůrazňuje, že přes nepochybnost garance základních práv pro každého je právem i povinností demokratického státu přiměřenými prostředky bránit sebe sama i společnost, kterou reprezentuje, proti destruktivním útokům ze strany těch hnutí a jednotlivců, kteří popírají a zpochybňují základní demokratické hodnoty. Demokracie, která by bezvýhradně odmítla používat proti svým protivníkům státní moc, otevírala by bránu nejen anarchii, ale i totalitě. Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libov ...
III. ÚS 2204/10 24. 11. 2011 Obecný soud rozhodující o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce je povinen přiměřeně dodržet veškerá ustanovení občanského soudního řádu vztahující se na soudní řízení a rozhodnutí. Jen tak je totiž možné, aby soud rozhodující o těchto námitkách dodržel i veškeré povinnosti, které jsou mu uloženy na úrovni ústavního pořádku, neboť exekuční řád postup soudu neupravuje. Pokud se obecný soud přesvědčivým způsobem nevypořádal se všemi námitkami a v jeho rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění, došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud má povinnost vypořádat se i s takovými námitkami, které mohou být významné pro případné sporné řízení o vydání bezdůvodného obohacení.
III. ÚS 2127/09 24. 11. 2011 Má-li odvolací soud za to, že žalobě na určení vlastnického práva nelze vyhovět, avšak z jiného právního důvodu, než byl ten, o který soud prvního stupně opřel své zamítavé rozhodnutí, a jenž ani nebyl žalovaným v podobě námitky proti zmíněné žalobě uplatněn, je povinen žalobce s eventualitou takového právního posouzení seznámit; pokud tak neučiní, znemožní mu v soudním řízení skutkově a právně argumentovat, čímž založí porušení jeho práva na spravedlivý proces. I kdyby stát postupem svých orgánů (dílem) způsobil, že se žalovaný oprávněně považoval za vlastníka věci, tato skutečnost nemůže vést ke "zbavení" vlastnického práva jejího skutečného vlastníka, jímž je (eventuálně) žalobce.
IV. ÚS 1685/11 21. 11. 2011 Mechanismus fungování soukromého práva je vybudován na předpokladu iniciativy jeho subjektů směřující k realizaci jejich zájmů právně relevantním chováním. Účastníci vstupující do soukromoprávních vztahů nesou od počátku odpovědnost za volbu adekvátních prostředků k ochraně svých práv. Právo na soudní ochranu není právem samoúčelným a Ústavní soud považuje za opodstatněné žádat od účastníka řízení, který se domáhá ochrany svých procesních práv na ústavní úrovni, aby osvědčil, že sám vyvinul očekávatelné úsilí směřující k jejich účinnému hájení. V případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu.
I. ÚS 2420/11 16. 11. 2011 Právní názor nadřízeného soudu, kterým zavazuje soud nižšího stupně k tomu, aby aplikoval §419 trestního zákoníku i na jednočinný souběh (zatímco soud prvního stupně má za to, že citované ustanovení dopadá pouze na souběh vícečinný) a rozhodl ve smyslu téhož ustanovení trestního zákoníku o poměrném zkrácení trestu, nelze považovat za zásah do nezávislosti soudce. Ústavní soud na tomto místě zdůrazňuje, že ctí právo soudce na nezávislé rozhodování a v jeho rámci na vyjádření nezávislého právního názoru, který vždy nemusí být shodný s právními závěry soudu nadřízeného, je však vždy nutno trvat na dodržení zásad spravedlivého procesu, který mimo jiné spočívá v dodržování procesních pravidel zakotvených v trestním řádu (např. §149 odst. 6 trestního řádu) a zejména pak v dodržování práv zaručených článkem 36 a následujících Listiny základních práv a svobod.
Pl. ÚS 20/09 15. 11. 2011 2 Pokud jde o právní úpravu odměňování příslušníků bezpečnostních sborů v obecné rovině, je především na zákonodárci a orgánech moci výkonné, aby navrhli a přijali podle dané situace a možností takovou právní úpravu, která by umožňovala zajištění řádného chodu těchto složek, jakož i jejich materiálního zabezpečení. Z povahy profese vyplývá, že v případě bezpečnostních sborů by nastolení režimu zákoníku práce ve svých důsledcích ochromilo chod těchto sborů, a proto jak historicky, tak z pohledu komparatistiky bývá právní úprava poměrů příslušníků těchto sborů tradičně a pochopitelně samostatná a specifická. "Jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize s některým z veřejných statk ...
I. ÚS 395/11 15. 11. 2011 Nejsou-li zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje.
IV. ÚS 2446/11 14. 11. 2011 Včasnost podání učiněného elektronickou formou bez zaručeného elektronického podpisu je třeba posuzovat podle okamžiku doručení elektronické zprávy příslušnému soudu, přičemž není rozhodné, kdy se s tímto podáním příslušný pracovník podatelny seznámil a jaké na něm vyznačil datum doručení. Jestliže existuje pochybnost o včasnosti podání učiněného elektronickou formou bez zaručeného elektronického podpisu a okamžik jeho doručení soudu je stěžejním pro rozhodnutí, musí soud učinit příslušné kroky směřující ke zjištění přesného okamžiku doručení takového podání. S údajem obsaženým na razítku, kterým označí podání podatelna soudu, se nelze bez dalšího spokojit.
III. ÚS 2153/11 14. 11. 2011 Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle, je pak jedním z důvodů pro zrušení rozhodnutí obecného soudu. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen a je navíc v rozporu s konstantní judikaturou upínající se k interpretaci a aplikaci ustanovení §146 o. s. ř., relevantního pro posouzení dané věci, lze spatřovat prvek libovůle, který vždy představuje zásah do práva na spravedlivý proces, zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 298/11 10. 11. 2011 Východisko pro vymezení institutu zálohy na náklady exekuce, předjímané v §90 odst. 3 exekučního řádu, se nutně odvíjí od toho, že slouží k zajištění prostředků pro další vedení exekuce, které směřuje k jejímu úspěšnému ukončení, tj. ke skutečnému vymožení plnění, jež je jejím předmětem. Oproti tomu nemá logicky místo tam, kde se z dosavadního průběhu provedení exekuce ukazuje, že takového výsledku dosáhnout nelze. Jelikož se odvolací soud touto otázkou smyslu a účelu zálohy nezabýval (ačkoli to mělo být samozřejmostí), nezabýval se ani tím, zda soudním exekutorem požadovaná záloha byla - vzhledem ke všem okolnostem případu - způsobilá založit důvod k zastavení exekuce, a stejně tak žádnou pozornost nevěnoval logicky návazné eventualitě zastavení exekuce z jiného důvodu než pro nesložení zálohy, v důsledku čehož nemohl ani relevantně otevřít otázku, jak řešit případnou konkurenci zastavení exekuce z těchto (více) důvodů a zejména jejich odlišných nákladových důsledků. Jinými slovy a ko ...
Pl. ÚS-st. 33/11 8. 11. 2011 1 Daňové řízení a jednotlivá dílčí oprávnění svěřená správci daně v průběhu daňového řízení se ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a ochranou autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. Je povinností správce daně při uplatňování jednotlivých procesních institutů, tedy i při provádění daňové kontroly, postupovat v souladu s principem proporcionality a minimalizovat zásahy tak, aby se konkrétní procesní postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným a v důsledku porušujícím právo na informační autonomii jednotlivce. Za porušení těchto principů a realizaci pravomoci v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nelze považovat bez dalšího postup správce daně, který zahájí daňovou kontrolu ve smyslu §16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bez konkrétními skutečnostmi podloženého podezření, že daňový subjekt nesplnil řádně daňovou povinnost.
IV. ÚS 1433/11 8. 11. 2011 Každý adresát je odpovědný za existenci reálné adresy, na které je povinen si zajistit přijímání písemností. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto právo však není samoúčelné a Ústavní soud považuje za opodstatněné žádat od účastníka řízení, který se domáhá ochrany svých procesních práv na ústavní úrovni, aby osvědčil, že se o ni sám snažil, resp. sám vyvinul očekávatelné úsilí směřující k účinnému hájení svých práv. Zaměstnanec správního úřadu, byť jakkoliv erudovaný, nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 1642/11 8. 11. 2011 Judikatura Ústavního soudu rozeznává dva základní typy závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu, a to závaznost kasační (instanční, v téže věci) a závaznost precedenční. V případě precedenční závaznosti nálezů Ústavního soudu existuje možnost, aby obecný soud (ne)reflektoval právní názory Ústavního soudu tím, že předestřením konkurujících úvah započne s Ústavním soudem ústavněprávní dialog. Kasační závaznost může (pochopitelně toliko za nezměněného skutkového stavu) být reflektována toliko bezpodmínečným respektováním nálezu Ústavního soudu. V řízení následujícím po kasačním nálezu proto není prostor pro úvahy, zda je právní názor Ústavního soudu správný, fundovaný či úplný. Toto pravidlo neplyne z přesvědčení Ústavního soudu o jeho vlastní neomylnosti, nýbrž z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces. Uvedený právní názor je logickým vyjádřením samotn ...
I. ÚS 673/10 3. 11. 2011 Postup soudu, který druhému účastníkovi nedoručil stejnopis odvolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 3645/10 3. 11. 2011 Odůvodnění soudu, které není podloženo skutkovým dokazováním, nese znaky svévole a libovůle. Mění-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvoinstančního, musí se dostatečně vypořádat s argumentací soudu prvního stupně. Pokud odůvodnění neobsahuje zdůvodnění, proč soud druhého stupně dospěl k odlišnému názoru, nese takové rozhodnutí znaky svévole a libovůle.
Pl. ÚS 25/11 1. 11. 2011 2 Obec k přijetí věty druhé a třetí čl. IV odst. 4 předmětné obecně závazné vyhlášky neměla originární normotvorbou působnost (a tedy ani pravomoc). V ustanoveních čl. V odst. 1 písm. b), odst. 3 a příloze č. 2 vyhlášky obec regulovala záležitosti přesahující místní charakter, čímž překročila, jednajíc ultra vires, rámec zákonem vymezené samostatné věcné působnosti. Úpravu smluvních vztahů obsaženou v příloze č. 2 k vyhlášce, pokud jde o z ní plynoucí povinnost vlastníka autovraku uzavřít s městem Holýšov "dohodu o spolupráci při odstranění autovraku", lze považovat za projev zneužití pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, neboť podle čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, resp. čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod "nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.".
II. ÚS 2164/10 1. 11. 2011 To, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo namístě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva). Ústavní soud tedy dovozuje, že rozhodčí doložky tak, jak byly sjednány v daném případě, jsou nepřípustné, neboť v situaci, kdy má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana reali ...
I. ÚS 1845/11 27. 10. 2011 Ústavní soud se jal přezkoumávat, zda krajský soud reagoval na námitku stěžovatelky objektivně, racionálně obhajitelně. Konkrétně šlo o to, že stěžovatelka vznesla námitku promlčení práva vedlejšího účastníka s tím, že dohodnuté prodloužení promlčecí doby na 10 let je neplatné (pro rozpor se zákonem) proto, že zhoršuje postavení stěžovatelky jako spotřebitelky; šlo o smlouvu o úvěru se společností GE Money Bank, a. s. Podle ustanovení §55 odst. 1 občanského zákoníku se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se nesmí vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své postavení. To znamená, že postavení spotřebitele nesmí být zhoršeno, a to ani s jeho souhlasem, naopak odchylky v neprospěch dodavatele možné jsou. Vzhledem k citovaným zákonným ustanovením je nutno prohlášení o prodloužení promlčecí lhůty ve prospěch žalobce jako podnikatelského subjektu považovat za absolutně neplatné, neboť tím postavení spotřeb ...
I. ÚS 263/11 27. 10. 2011 Stát předmětné pozemky v minulosti z důvodu veřejného zájmu vyvlastnil, povolil na nich stavbu nemovitostí - garáží, jež také řádně kolaudoval, a předmětný pozemek sloužící (nejenom) jako spojnice k těmto nemovitostem dlouhodobě za účelovou komunikaci uznával. Ústavní soud proto považuje za absurdní, aby po více než 40 letech mělo dojít k zásadní změně právního režimu předmětného pozemku tím, že by stát začal požadovat od soukromých osob peníze za jeho užívání. Nedává žádný smysl, aby se stát, který předmětný pozemek ve prospěch členů socialistické organizace Svazarmu vyvlastnil a aproboval také jeho trvalé užívání touto organizací, sám nyní dovolával ochrany svého vlastnického práva proti právním nástupcům jejích bývalých členů. Stát tak chce de facto potrestat současné vlastníky, kteří ovšem nemusí mít a velmi pravděpodobně ani nemají s bývalými členy Svazarmu nic společného. Naopak je to opět stát, kdo chce jako mocenský subjekt činit bezpráví současným vlastníkům, tj. zachovat se v ...
Pl. ÚS 14/09 25. 10. 2011 2 Právní úprava sankcionování trestných činů a přestupků je ve výlučné kompetenci zákonodárce a je obsažena v "obyčejných" ("podústavních") zákonech. Ústavní soud, respektující ústavní princip dělby moci, není povolán k tomu, aby posuzoval vhodnost (účelnost) jednotlivých druhů sankcí, zákonem stanovené sazby sankcí (jejich výši), možnost alternativního či kumulativního ukládání sankcí apod. Do zákonné úpravy těchto otázek by Ústavní soud mohl zasáhnout pouze v případě, že by zákonodárce překročil ústavněprávní limity. V této věci však nebyl zjištěn žádný rozpor napadené právní úpravy s ústavním pořádkem. Systémy trestního trestání na jedné straně a správního trestání na straně druhé spolu sice souvisejí, avšak zároveň jsou do značné míry autonomní. Liší se v tom, že chrání do značné míry odlišné druhy sociálních vztahů (u správních deliktů jde zejména o ochranu řádného výkonu veřejné správy; ochranná funkce trestních deliktů se vztahuje na mnohem širší okruh společenských hodnot). Při p ...
II. ÚS 2288/11 20. 10. 2011 Stěžovatel byl naposledy slyšen k důvodům vazby při vzetí do vazby dne 20. 2. 2011, tedy od přijetí napadeného usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě po podání obžaloby uplynula doba delší než tři měsíce. Z uvedeného je zřejmé, že postupem městského soudu došlo k porušení práva stěžovatele být slyšen v pravidelných intervalech, a to v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Řádného přezkumu nelze bez osobního slyšení docílit a jeho absenci nelze překlenout ani důkladným odůvodněním rozhodnutí soudu, a to ani za situace, kdy se nutnost setrvání stěžovatele ve vazbě zdá být na základě spisového materiálu nade vši pochybnost. Ústavní soud s politováním konstatuje, že Ministerstvo spravedlnosti nepředložilo Parlamentu České republiky žádnou novelu tr. řádu, která by dala osobnímu slyšení vazebně stíhaných osob pevný a pravidelný rámec tak, aby byla nastolena jistota o délce časového intervalu osobních slyšení vazebně stíhaných osob. To přesto, že ...
IV. ÚS 3597/10 20. 10. 2011 V posuzované věci je podstatou sporu to, zda je v pravomoci civilních soudů rozhodovat o určovací žalobě, jejímž předmětem je otázka trvání služebního poměru duchovních. Z ustanovení čl. 16 odst. 2 Listiny plyne bez jakýchkoli pochybností, že tuto pravomoc civilní soudy nemají, protože jejím přisvojením by byly narušeny kautely ústavnosti zakotvené mimo jiné v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny.
IV. ÚS 3131/10 19. 10. 2011 Otázku, co jsou účelně vynaložené náklady řízení, přísluší hodnotit pouze obecnému soudu, nikoli soudu Ústavnímu. Absence přiměřeného a dostatečného odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení představuje porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 247/11 19. 10. 2011 Tím, že soud nerespektoval závazné právní názory Ústavního soudu, aniž ve svém rozhodnutí předložil dostatečně odůvodněnou (konkurující) argumentaci způsobilou vyložit, proč se od této judikatury odchyluje, porušil čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy.
IV. ÚS 1796/11 18. 10. 2011 Ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nelze interpretovat takovým způsobem, že se vztahuje i na případy, kdy v důsledku stavebních zásahů přestal být faktický stav nemovitosti v souladu s původním kolaudačním rozhodnutím, aniž by přitom bylo vydáno nové kolaudační rozhodnutí nebo nastala jiná skutečnost, se kterou by zákon spojoval změnu účelu užívání stavby. Pokud proto při posouzení účelu stavby odmítne soud vyjít z kolaudačního rozhodnutí, jehož zachování nebylo v rámci řízení zpochybněno, pouze s odkazem na pozdější podstatné stavební zásahy v této nemovitosti, má takovýto jeho postup prvky svévole a v závislosti na významu této otázky pro rozhodnutí ve věci samé může představovat porušení základního práva účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na tom nic nemění ani skutečnost, že soud při svém dokazování vycházel z osvědčení příslušného stavebního úřadu, podle něhož b ...
I. ÚS 2610/11 13. 10. 2011 Zamítnutí důkazních návrhů účastníků řízení bez věcně adekvátního odůvodnění zatěžuje takový postup soudu nepřezkoumatelností, neboť vykazuje libovůli, a tak porušuje i čl. 2 odst. 2 Listiny.
IV. ÚS 670/09 6. 10. 2011 Výklad, podle kterého důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu vylučuje možnost připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu.
I. ÚS 3171/09 6. 10. 2011 Ve vztahu k ústavněprávní interpretaci §89 exekučního řádu Ústavní soud připomíná, že větu druhou §89 exekučního řádu je nutno interpretovat v návaznosti na větu první téhož ustanovení, tj. že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi závislá na posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce. Jinými slovy, rozhodujícím kritériem je tedy skutečná existence zavinění na zastavení exekuce na straně oprávněného, nikoli nutnost zajistit soudnímu exekutorovi odměnu za jeho činnost.
I. ÚS 1294/09 6. 10. 2011 Při rozhodování o nákladech exekuce je třeba zkoumat otázku procesního zavinění toho kterého účastníka na zastavení exekuce. Nelze tedy automaticky povinnost jejich zaplacení ukládat oprávněnému či povinnému, ale vždy je třeba zkoumat, jaké důvody k zastavení exekuce vedly, jak na to pamatuje ustanovení §271 občanského soudního řádu.
IV. ÚS 1145/11 6. 10. 2011 Žalovanou stranou v projednávané věci byla Česká republika - Ministerstvo financí. Ústavní soud zastává stanovisko, že tato žalovaná disponuje dostatečným počtem odborných pracovníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu jejích zájmů před soudy. Vydáním zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, byl též zřízen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který z větší části zastupování státu v řízení před obecnými soudy převzal. Vždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze např. představit, že předmětem sporu (jehož účastníkem je stát) může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánu státní správy, který zvolí pro své ...
II. ÚS 1387/11 5. 10. 2011 Důsledkem nesprávného posouzení příčinné souvislosti mezi škodní událostí a škodou ze strany obecných soudů bylo dovození právních závěrů, které jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny.

Za rok 2011 bylo zveřejněno 227 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou,
zobrazena strana 1 z celkem 5 stran v čase 0,102 ms (z toho 0,034 ms NoSQL).