Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2014

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
III. ÚS 2396/13 3. 4. 2014 1. Ústavní soud je vázán v řízení o ústavní stížnosti ovládaném zásadou dispozitivnosti petitem návrhu, nikoli však jeho odůvodněním. I když proto plně neobstojí argumentace stěžovatelky, kterou chtěla podpořit svou obecnou námitku nespravedlivého výsledku soudního řízení, nebrání to Ústavnímu soudu v tom, aby takový výsledek posoudil i z dalších hledisek zejména v situaci, kdy to má význam pro upřesnění závěrů jeho stávající "exekuční" judikatury. 2. Povinná, která se nikterak řízení nevyhýbala a která se o existenci pravomocného vykonatelného rozsudku dozvěděla teprve při doručení usnesení o nařízení exekuce, nemohla vědomě způsobit její zastavení. Proto jí bez dalšího nelze uložit náhradu nákladů takové neúspěšné exekuce, a to bez ohledu na bagatelnost její výše. Zásadou pro vypořádání nákladů exekuce v případě, že exekuční titul byl posléze odstraněn, je naopak to, že náklady takové exekuce nese oprávněný. 3. Nebylo-li vzhledem k okolnostem případu spravedlivé požadovat náhradu nák ...
III. ÚS 1033/14 3. 4. 2014 1. Nepřiznání nároku na náhradu nákladů vzniklých pořízením znaleckého posudku na základě předběžné "procesní ostražitosti" úspěšného účastníka soudního řízení, který jeho pořízení předtím po soudu v rámci důkazního řízení nepožadoval, není porušením práva na spravedlivý proces ani legitimního očekávání v případě, že takový posudek nebyl v soudním řízení jako důkaz proveden a soud jeho neprovedení náležitě odůvodnil. 2. Rozhodnutí o hrazení nákladů soudního řízení správního jsou zvláštní částí rozhodnutí, pročež se kasační výrok správního soudu ve vztahu k nákladům soudního řízení správního nemůže v následujícím řízení před správním orgánem projevit. Tato část rozhodnutí proto i v této procesní situaci podléhá kognici Ústavního soudu.
I. ÚS 2134/13 2. 4. 2014 Ústavní soud má za to, že skutečnost, že nelze úspěšně namítat absenci formy právního úkonu předepsanou ustanovením §40 odst. 5 občanského zákoníku, sama o sobě neznamená, že nelze namítat ve smyslu §37 občanského zákoníku nedostatek projevu vůle uzavřít právní úkon v takové podobě, v jaké byl učiněn. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale i v promítnutí těchto slov do reálné ochrany zdravotně postižených v běžné každodenní životní realitě s jejími nástrahami, které nejsou tyto osoby vzhledem ke svému handicapu schopny rozpoznat. Takovouto ochranu, která se promítá do ústavní roviny v podobě ochrany takto definované menšiny, má nepochybně na mysli §40 odst. 5 občanského zákoníku. Z dokazování provedeného obecnými soudy přitom vyplývá, že o vážnosti projevu vůle stěžovatelů uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě, v jaké byla podepsána, lze mít důvodné pochybnosti. Pokud o ...
IV. ÚS 2503/13 1. 4. 2014 Ústavní soud dospěl k závěru, že postup nalézacího i odvolacího soudu, vedoucí k vydání napadených rozhodnutí, lze označit za nespravedlivý a přehnaně formalistický. Jmenované soudy dospěly k úsudku, že stěžovatel se v projednávaném případě kvalifikovaně nevyjádřil, a ve věci rozhodly rozsudkem pro uznání, ačkoliv stěžovatel v soudem uložené lhůtě ve svém písemném podání výslovně uvedl kromě rozsáhlé námitky věcné i místní nepříslušnosti soudu prvního stupně: "Aniž by tím žalovaná jakkoli zpochybňovala, že na námitce nedostatku pravomoci soudu České republiky trvá, žalovaná soudu sděluje, že neuznává žalovanou pohledávku co do důvodu i výše, a to ani částečně. Z titulu dodávky čerpadla označené žalobou je žalovaná nikoli dlužníkem, ale věřitelem, neboť jí za uskutečněnou dodávku nebylo řádně a včas zaplaceno ... Tímto podáním zdejšímu soudu se žalovaná nevzdává svého práva řádně se vyjádřit k žalobnímu návrhu zákonnému soudci." Obecné soudy v dané věci sice důvodně dospěly k závěru, že ...
Pl. ÚS 38/08 1. 4. 2014 Obvodní soud pro Prahu 1 v souvislosti s projednáváním žaloby na náhradu škody za nesprávný úřední postup, který má fakticky spočívat jen v existenci řádně přijatého zákona, resp. jeho části, není aktivně legitimován k podání návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na vyslovení protiústavnosti ustanovení §5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2007, tj. před novelizací provedenou zákonem č. 261/2007 Sb. Normotvorná činnost Parlamentu České republiky jako orgánu veřejné moci nemůže být bez dalšího posuzována jako nesprávný úřední postup, jenž by zakládal odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), případně čl. 36 odst. 3 Lis ...
IV. ÚS 2221/13 31. 3. 2014 Přestože stěžovatel v řízení relevantními důkazy prokazoval, že vozidlo stěžovatele nebylo provozováno, soud dospěl k závěru, že provozováno bylo, a to pouze na základě toho (nebylo to prokázáno jinak), že vozidlo stěžovatele bylo v rozhodném období vedeno v centrálním registru vozidel (dále jen "registr"). Přitom registr údaj o tom, zda je vozidlo provozováno, neobsahuje a tento závěr není založen ani na žádném zákonném ustanovení, které by obsahovalo nějakou fikci provozování vozidla v případě jeho vedení v registru, a žádné takové ustanovení neexistuje. Ústavní soud tak konstatuje, že za uvedených okolností právní závěr soudu o tom, že vozidlo stěžovatele bylo provozováno, neměl oporu v provedeném dokazování a je závěrem natolik extrémním, že má za důsledek zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces.
III. ÚS 1570/13 27. 3. 2014 1. Důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné (a zvláště soudní) moci je jejich důvěryhodnost. Proto je povinností orgánů veřejné moci přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností vyvolaly. 2. Porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívá zejména v rozhodování věci soudem, jehož složení není předem známo, popř. není v souladu s požadavky zákona, nikoli v tom, že soud, jehož složení nebylo řádně zpochybněno, rozhodl dříve, než uplynula v akceptačním dopise stanovená lhůta k vznesení námitky proti jeho složení. 3. Zašle-li soud takový akceptační dopis, je jeho povinností v něm stanovenou lhůtu k vyjádření respektovat, jinak dojde k zásahu do práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, popř. na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III. ÚS 2264/13 27. 3. 2014 1. Je na státu, aby jednoznačně vymezil skutkové podstaty trestných činů i postup při zjišťování, zda a kým byl trestný čin spáchán. Pokud tak neučiní, musí jít tato jeho nedůslednost k jeho tíži. Nabízí-li se výklad výhodný pro stát a další výhodný pro adresáty právní regulace, je třeba dát přednost výkladu ve prospěch adresátů právní regulace. 2. Při výběru z více možností výkladu je úkolem soudce posoudit, zda případný interpretační závěr získaný argumentem a contrario nezakládá bezdůvodnou diferenciaci, která může odporovat principu bezrozpornosti právního řádu a principu rovnosti, neboť tyto principy jsou legitimačním důvodem pro dotváření práva cestou analogie legis (za pomoci argumentu a simili či a fortiori). V takovém případě nejde o tvorbu práva, nýbrž o jeho dotváření, kdy soudce domýšlí existující právní řád do důsledků a přitom zůstává na půdě platného práva na základě předpokladu existence konstrukce tzv. racionálního zákonodárce. 3. Není-li opuštění společné domácnosti v ...
III. ÚS 1489/13 27. 3. 2014 1. Výrok a jeho odůvodnění (které může být různě argumentačně založeno) jsou vzájemně provázané části soudního rozhodnutí, teprve ze kterých lze dojít k závěru o správnosti či férovosti soudního řízení. Proto vady v odůvodnění jinak bezvadného výroku nemohou zůstat stranou pozornosti hodnocení rozhodnutí jako celku. 2. Obecný soud nemůže hodnotit dosažení účinku uložené sankce, tj. pořádkové pokuty podle §53 odst. 1 o. s. ř., ve vazbě na chování, jehož se trestaná osoba dopustila ještě před jejím uložením. Potřeba zásahu Ústavního soudu nastává teprve tehdy, vede-li takový vadný postup ke změně jinak nezávadného rozhodnutí nalézacího soudu, které bylo předmětem odvolacího řízení. 3. Převzetí částí textu odůvodnění soudního rozhodnutí z odůvodnění rozhodnutí v jiném řízení samo o sobě nepředstavuje neoprávněný zásah do práva na spravedlivý proces. Je třeba odlišovat "koncipování" textu právního aktu (např. textu zákona nebo vyhlášky legislativcem, rozsudku či správního aktu úředníkem) a ...
IV. ÚS 4546/12 26. 3. 2014 Ani u tzv. bagatelních věcí nelze slevit ze základních principů, na nichž je založen spravedlivý proces. Postupem soudu, který přehlédl omluvu právního zástupce stěžovatele a jednal v nepřítomnosti strany žalující, byla porušena zásada audiatur et altera pars, a tedy i ústavně zaručené právo účastníka na projednání věci v jeho přítomnosti a právo vyjádřit se ke všem rozhodným důkazům a skutečnostem ve smyslu čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 4019/13 26. 3. 2014 Ústavní soud dosud svůj přístup k nutnosti poskytnutí trestněprávní ochrany před zásahy do fyzické integrity osob neformuloval. Považuje proto za vhodné se v tomto ohledu inspirovat judikaturou ESLP, podobně jako tak učinilo plénum Ústavního soudu ve výše zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ze dne 28. 6. 2011 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.; bod 61). Navíc je nutno připomenout, že Úmluva je pro Českou republiku závazná, je součástí ústavního pořádku a představuje tak minimální, nepodkročitelný standard ochrany lidských práv. Autoritativním interpretem Úmluvy je ESLP (viz čl. 32 odst. 1 Úmluvy) a je tedy povinností i Ústavního soudu k této interpretaci přihlížet [srovnej nález sp. zn. I. ÚS 310/05 ze dne 15. 11. 2006 (N 211/43 SbNU 357)]. Ústavní soud tedy nemůže v daném případě možnosti poskytované občanským právem považovat za prostředek nápravy, kterým by stěžovatel mohl účinně ochránit své práva. Proto se domnívá, že ve specifické situaci stěžovatele i takto relativně mírný zásah ...
Pl. ÚS 43/13 25. 3. 2014 2 I. Stanovení podmínek, které vymezují obsah práva na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, vyhrazuje druhá věta čl. 31 Listiny základních práv a svobod zákonu, v důsledku čehož je vyloučeno, aby zákonodárce za tímto účelem zplnomocnil orgán moci výkonné k vydání podzákonného právního předpisu nižší právní síly než zákon. Mezi tyto podmínky patří také rozsah zdravotní péče, na jejíž poskytnutí toto právo zakládá nárok, a způsob jejího poskytování. II. Omezení délky léčebného pobytu a možnosti jeho prodloužení nebo opakování, jakož i omezení časového období, dokdy musí pacient tento pobyt nastoupit, resp. dokdy musí nastoupit případný opakovaný pobyt, které stanoví vyhláška č. 267/2012 Sb., o stanovení Indikačního seznamu pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost, nelze považovat za pouhou konkretizaci podmínek obsažených v §13 odst. 1 a §33 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejíc ...
I. ÚS 3819/13 25. 3. 2014 Z článku 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod plyne právo každého, tj. i osoby s právnickým vzděláním vykonávající advokátní činnost, na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Prostřednictvím termínu "účelně" vynaložené náklady nelze vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení.
II. ÚS 885/13 25. 3. 2014 "S ohledem na právě uvedený význam řádného odůvodnění soudního rozhodnutí - coby jedné z klíčových složek práva na spravedlivý proces - je však nutno dovodit, že možnost neodůvodňovat usnesení dle §104a o. s. ř. je nutno jako výjimku interpretovat restriktivně. Jinak řečeno, fakt, že toto usnesení nemusí být v obecné rovině vždy odůvodněno, ještě neznamená, že konkrétní okolnosti případu si nebudou žádat, aby soud své rozhodnutí odůvodnil. Pod tyto okolnosti konkrétního případu lze podřadit i situaci, kdy účastníci ve svých vyjádřeních k věcné příslušnosti zaujmou stanovisko, s nímž nebude vrchní soud rozhodující o této otázce srozuměn. V takovém případě lze legitimně požadovat, aby se v odůvodnění svého usnesení s argumentací účastníků - byť stručně - vypořádal a vyložil důvody svého závěru o věcné příslušnosti." [srov. nález sp. zn. I. ÚS 904/08 ze dne 1. června 2010 (N 118/57 SbNU 455), nález sp. zn. II. ÚS 2193/10 ze dne 2. září 2010 (N 183/58 SbNU 605) či nález sp. zn. II. ÚS 1235 ...
II. ÚS 3142/12 25. 3. 2014 Nejvyšší soud tím, že v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nereagoval na námitky dovolatelky, které měly ústavní rozměr, nedostál své ústavní povinnosti poskytovat ochranu základním právům stěžovatelky (čl. 4 Ústavy), a sám tak porušil základní právo stěžovatelky na přístup k soudu, které je součástí širšího komplexu práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 3758/13 25. 3. 2014 Pokud Nejvyšší soud svůj úsudek o nemožnosti dovolání zásadním způsobem ovlivnit postavení stěžovatele v postavení dovolatele založil na mylné domněnce (patrně zapříčiněné přehlédnutím či záměnou písmen kvalifikované skutkové podstaty třetího odstavce), že stěžovatel byl za prvý skutek odsouzen mj. taktéž podle §248 odst. 3 písm. c) trestního zákona, což je ovšem v rozporu se skutečnou právní kvalifikací zvolenou krajským soudem v napadeném rozsudku, porušil svým rozhodnutím právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Obsahuje-li určitá kvalifikovaná skutková podstata více znaků, pak je třeba vážit, zda obviněný svým jednáním naplnil pouze jeden takový znak, anebo více takových znaků, popřípadě všechny. Totiž, ačkoliv zjištění této skutečnosti nemá vliv na samotné rozpětí trestní sazby, může bezpochyby mít svůj význam při ukládání nejen výše trestu, ale též i jeho druhu, připouští-li jich zákon více. Naplnění všech nebo jen jediného z více ...
II. ÚS 3863/13 25. 3. 2014 Ústavní soud respektuje, že platná právní úprava připouští, že přiměřené zadostiučinění podle §31a odst. 2 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nemusí být vždy přiznáno v penězích, a rozhodnutí soudů, jimiž bylo "jen" konstatováno porušení práva, akceptuje a považuje je za souladná se zárukami plynoucími z čl. 36 Listiny základních práv a svobod [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2528/08 ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 3146/09 ze dne 24. 6. 2010 (v SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Citovaná zákonná úprava tedy ponechává na soudech, aby v každém jednotlivém případě a s přihlédnutím k jeho okolnostem buď toliko konstatovaly porušení práva, či nadto přiznaly náhradu nemajetkové újmy v penězích (ve výši přiměřené danému případu). Toto p ...
III. ÚS 3988/13 24. 3. 2014 Ustanovení §85b trestního řádu dopadá především na ty případy, kdy by orgány činné v trestním řízení provedením prohlídky v advokátní kanceláři mohly získat důvěrné informace důležité pro přípravu obhajoby jejího klienta, který je tímto podezřelým nebo obviněným, a tak zasáhnout do práva na obhajobu, a tím oslabit nebo zcela prolomit požadavek mlčenlivosti advokáta a potažmo také rovnosti zbraní v trestním řízení. Současně touto úpravou zákonodárce poskytuje ochranu práv třetích osob, vůči kterým vykonává advokát svou profesní činnost nesouvisející s probíhajícím trestním řízením.
IV. ÚS 500/12 19. 3. 2014 Pokud jde o pojem "důvodů hodných zvláštního zřetele", nevyplývají z dikce ustanovení §150 občanského soudního řádu žádná omezení co do rozsahu skutečností, které lze takto zohlednit. Za důvod hodný zvláštního zřetele tedy lze považovat i podíl třetí osoby na vzniku sporu. Jestliže účastník řízení takovou okolnost namítal, je soud povinen se s jeho argumentací věcně vypořádat. Pokud tak neučinil, porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 3109/13 18. 3. 2014 Městský soud v Praze shledal důvod vazby dle §67 písm. c) tr. řádu v okolnostech, které mohly mít relevanci při vzetí stěžovatele do vazby Obvodním soudem pro Prahu 4. Tento důvod vazby byl však u stěžovatele zrušen usnesením stížnostního soudu a po celou další dobu trvání vazby již byl shledáván pouze tzv. útěkový důvod vazby dle §67 písm. a) tr. řádu. K tomu, aby bylo možno po více než ročním trvání vazby stěžovatele uvažovat o rozšíření vazebních důvodů o tzv. důvod předstižný, bylo by nutno v jeho dosavadním jednání nebo v jiných konkrétních skutečnostech shledat důvodnou obavu z opakování trestné činnosti, přičemž toto nebezpečí další trestné činnosti musí hrozit bezprostředně, jinými slovy, musí hrozit akutní, časově naléhavé nebezpečí další trestné činnosti. Městský soud v Praze při rozhodování o dalším trvání vazby stěžovatele a dalších spoluobviněných nijak nezohlednil ve vztahu ke stěžovateli rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým tento soud rozhodl v přípravném řízen ...
I. ÚS 3026/10 18. 3. 2014 K omezení dispozičního práva žalobců představujícímu porušení základního práva na zákonného soudce chráněného článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dojde postupem obecných soudů, které na sebe atrahují právo rozhodovat o místní příslušnosti, a to bez náležitých tvrzení strany žalující, která by je k tomu opravňovala.
I. ÚS 1956/12 13. 3. 2014 Výše přiznané náhrady nákladů má obecně kompenzovat účelně vynaložené náklady účastníka řízení při úspěšném uplatnění či bránění práva. V řízeních o formulářových žalobách jsou tyto náklady podstatně nižší než u běžných žalob, neboť úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Obecné soudy by tak měly určit výši odměny za zastupování advokátem s ohledem na princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů.
I. ÚS 2310/13 13. 3. 2014 Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze výdaje související se zastupováním vedlejšího účastníka advokátem v soudním řízení neposoudil z hlediska jejich potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva, jak dovozuje konstantní judikatura Ústavního soudu, a tedy z hlediska toho, zda jejich úhradu lze spravedlivě žádat po stěžovateli s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř., porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Pokud stěžovateli uložil povinnost k peněžitému plnění z jeho majetku, zasáhl současně do jeho vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. Na uvedeném nemůže nic změnit ani tvrzení vedlejšího účastníka, že se jedná o spor o ochranu osobnosti, který zaměstnanci úřadu městské části v rámci své agendy standardně neřeší. Ústavní soud se domnívá, že pokud vedlejší účastník zaměstnává pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním, lze mít za to, že tito zaměstnanci by měli být schopni řešit právní záležitosti týkajíc ...
III. ÚS 1884/13 13. 3. 2014 1. Intenzita zásahu do sféry osobní svobody v důsledku uplatněných omezení dle §74a trestního řádu je na rozdíl od "standardní" vazby záležitostí závisející na konkrétní situaci odsouzeného jedince, toho, co je mu kladeno za vinu, a na postupu státního zástupce a soudu, když není výslovně uvedeno, jaká omezení mají být konkrétně uložena. 2. Ustanovení §74a odst. 3 in fine trestního řádu je proto třeba vykládat ve vazbě na kautely práva na spravedlivý proces tak, že se může týkat jen procesního postupu orgánů činných v trestním řízení v případech, kdy nejsou požadavky na slyšení potřebné s ohledem na závažnost zásahu do základních práv a svobod osoby, která je již omezena v důsledku výkonu trestu odnětí svobody. 3. Povinností soudu, který o takovém návrhu státního zástupce rozhoduje, je proto ve smyslu čl. 4 Ústavy České republiky posoudit, zda zásah, ke kterému v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody dojde uložením dalších dočasných omezení osobě ve výkonu trestu, nepřekročí hranice, ...
III. ÚS 859/13 13. 3. 2014 Institut spolupracujícího obviněného (§178a trestního řádu) je legitimním nástrojem trestního řízení, vyhovujícím požadavkům právního státu. Aplikace procesního institutu spolupracujícího obviněného musí být podrobena velmi přísným nárokům. Proces hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného musí být mimořádně pečlivý; musí být posouzeny mj. jeho osobnostní rysy, jeho motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními důkazy shromážděnými ve věci. Ze zásady volného hodnocení důkazů plyne mimo jiné to, že zákon nepředepisuje důkazní sílu jednotlivých druhů důkazů ani nevylučuje použití odvozeného důkazu (např. tzv. "svědectví z doslechu").
Pl. ÚS 46/13 11. 3. 2014 2 Právo vyjádřit se k průběhu řízení a právo na předvídatelné rozhodnutí náleží k základním atributům práva na spravedlivý proces (§1, 5, 6, §18 odst. 1, §123 o. s. ř.), zejména jde-li o kontradiktorní řízení. Uvedené se přirozeně týká i rozhodování o nákladech řízení, zejména má-li být použito výjimečné ustanovení §150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Pro naplnění práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby odvolací soud poučil účastníky o možném použití moderačního práva podle §150 o. s. ř., a v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak poskytl žalovanému prostor, aby se k eventualitě aplikace citovaného ustanovení vyjádřil. Tento prostor nelze vnímat výhradně extenzivně a zobecnit vzniklý procesní stav tak, že by obecné soudy měly vždy za účelem "poskytnutí prostoru" umožnit účastníkům po svém poučení písemné vyjádření. Je zajisté nezbytné strany poučit o možnosti aplikace §150 o. ...
II. ÚS 1667/12 11. 3. 2014 Podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 42/09 ze dne 29. 12. 2009 (N 260/55 SbNU 509)]. Způsobit škodu za určitých okolností může i nezákonné rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo vydáno in favorem poškozeného účastníka a které bylo dodatečně jako nezákonné zrušeno, ač k tomu došlo nezávisle na jeho procesní aktivitě. Totiž u takových rozhodnutí je logicky vyloučeno, aby se poškozený účastník domáhal jejich formálního zrušení (leda v případě, že mu bylo vyhověno jen zčásti a opravným pros ...
II. ÚS 1457/13 11. 3. 2014 Neúplné a nedostatečné odůvodnění rozhodnutí obecného soudu je zásahem do účastníkova práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jedná-li se o majetkový spor, je v důsledku porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod porušeno i právo účastníka garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2427/13 11. 3. 2014 "Obecné soudy nemohou rozhodovat na základě sice zdánlivě snadno se nabízejícího formalistického argumentu, ve skutečnosti však argumentu jsoucího v rozporu s obsahem spisu" [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2061/08 ze dne 7. 4. 2011 (N 63/61 SbNU 29). Výslovné vyjádření obviněného o zpětvzetí dovolání nemůže nahradit či jinak zaměnit ani obecné ustanovení plné moci udělené advokátovi (obhájci), podle kterého je advokát oprávněn využívat opravných prostředků a současně i vzdávat se jich, poněvadž připuštění takového výkladu vede k popření povahy dispozice s dovoláním ze strany obviněného a je i v rozporu se samotným smyslem požadavku výslovného prohlášení zpětvzetí dovolání, jasně artikulovaným v ustanovení §265g odst. 1 tr. ř. a v ústavněprávní rovině vede k porušení práva obviněného na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod
III. ÚS 1956/13 6. 3. 2014 1. Pouhý paušální odkaz na ustanovení §65 odst. 1 trestního řádu, které postihuje řadu různých situací, nemůže v podmínkách demokratického právního státu pro odepření nahlédnutí do spisu tzv. jinou osobou dostačovat. Pojem "jiná osoba" dopadá na množinu subjektů, jejichž postavení se může od osoby, proti které vyšetřování směřuje, zásadním způsobem lišit. 2. Pro odepření musí i v případě tzv. "jiné osoby" existovat legitimní důvod (např. ochrana utajovaných skutečností, dle zákona nařízená ochrana svědků, novými skutečnostmi zvýšená pravděpodobnost znovuotevření trestního řízení atd.) a státní zástupce nebo policejní orgán jako orgán veřejné moci povinovaný respektem k zákonným, tím spíše pak ústavním právům nemůže bez dalšího znemožňovat podezřelým nebo podezíraným osobám jejich snahu o prosazení jejich legitimních zájmů, zejména jedná-li se o věc odloženou. 3. Žadatel musí dát státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu možnost posoudit naplnění kritéria §65 odst. 1 trestního řádu, ted ...
II. ÚS 3035/12 5. 3. 2014 Povinností obecných soudů je v řízení o náhradě škody proti státu podle občanského zákoníku žalobci nahradit škodu ve výši podle principů stanovených v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, pokud již došlo k porušení práva žalobce na ochranu majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, případně by k němu došlo právě neposkytnutím náhrady škody. Obdobnou povinnost mají soudy, i pokud by postupovaly podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Při stanovování výše škody musí soudy vycházet ze skutečné tržní ceny majetku, který měl žalobce v držbě. Ta však nebude zpravidla v případě osob, které nebyly shledány vlastníky tohoto majetku, nahrazována celá. Pro stanovení spravedlivé výše škody podle konkrétních skutkových ...
I. ÚS 2430/13 5. 3. 2014 I. Ke splnění podmínky "rasové perzekuce" podle §3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, nedostačuje národnostní perzekuce, nýbrž je nutné, aby perzekuce, jíž se okupační orgány dopustily, byla motivována alespoň zčásti též důvody rasovými, tak jak byly zaměřeny zejména vůči Židům. Nemuselo ovšem jít ze strany okupačních orgánů o motivaci výlučnou; dostačuje, aby rasová motivace byla i jednou z motivací pro perzekuci konkrétní osoby. II. Pokud je důkaz předložený k žalobě na obnovu řízení podle §228 občanského soudního řádu obecnými soudy chybně posouzen a žaloba na obnovu řízení je zamítnuta, přestože při správném hodnocení důkazů by jí bylo vyhověno, jde nejen o nesprávné hodnocení důkazů, ale také o odepření spravedlnosti, rozporné s právem na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pl. ÚS-st. 38/14 4. 3. 2014 1 Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
II. ÚS 148/13 4. 3. 2014 "S ohledem na právě uvedený význam řádného odůvodnění soudního rozhodnutí - coby jedné z klíčových složek práva na spravedlivý proces - je však nutno dovodit, že možnost neodůvodňovat usnesení dle §104a o. s. ř. je nutno jako výjimku interpretovat restriktivně. Jinak řečeno, fakt, že toto usnesení nemusí být v obecné rovině vždy odůvodněno, ještě neznamená, že konkrétní okolnosti případu si nebudou žádat, aby soud své rozhodnutí odůvodnil. Pod tyto okolnosti konkrétního případu lze podřadit i situaci, kdy účastníci ve svých vyjádřeních k věcné příslušnosti zaujmou stanovisko, s nímž nebude vrchní soud rozhodující o této otázce srozuměn. V takovém případě lze legitimně požadovat, aby se v odůvodnění svého usnesení s argumentací účastníků - byť stručně - vypořádal a vyložil důvody svého závěru o věcné příslušnosti" [srov. nález sp. zn. I. ÚS 904/08 ze dne 1. června 2010 (N 118/57 SbNU 455), obdobně též nález sp. zn. II. ÚS 2193/10 ze dne 2. září 2010 (N 183/58 SbNU 605) či nález sp. zn. ...
III. ÚS 1836/13 27. 2. 2014 Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a tudíž v rozporu s právem na spravedlivý proces, není-li z jeho odůvodnění patrný vztah mezi provedenými důkazy a předmětným skutkovým závěrem, který je významný z hlediska právního posouzení věci. To za podmínky, že nelze dospět k závěru, že by provedené, byť výslovně nehodnocené (resp. neoznačené) důkazy vylučovaly jiný skutkový závěr, než k jakému dospěl obecný soud, a nejde-li současně o pouhý formální nedostatek, kdy by případný kasační zásah Ústavního soudu měl jen akademický význam a vedl by jen ke zbytečnému prodlužování soudního řízení. Úkolem Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti však není, aby obecné soudy při potřebném důkazním zjišťování nahrazoval.
IV. ÚS 2078/12 26. 2. 2014 Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení.
I. ÚS 2733/13 26. 2. 2014 Vydání platebního rozkazu podle §172 občanského soudního řádu je specifickou formou rozhodování v občanskoprávních věcech, s jejímž uplatněním je - v zájmu rychlosti a efektivity soudního rozhodování - pojmově spjato potlačení práva na přístup k soudu a jednoho ze základních principů spravedlivého procesu vyjadřovaného slovy "slyšena budiž i druhá strana", jenž je zakotven v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zmíněné potlačení práva na přístup k soudu by ovšem nemohlo být považováno za ústavně souladné, pokud by nebylo podmíněno procesní nečinností žalovaného. S ohledem na uvedené zákonná úprava sice nezakotvuje žádný opravný prostředek k přezkoumání správnosti či zákonnosti platebního rozkazu, avšak počítá s možností podání odporu žalovaným. Využitím této možnosti je platební rozkaz bez dalšího zrušen, v důsledku čehož může žalovaný v následném řízení účinně hájit svá práva. Účinky odporu přitom nastávají bez ohledu na to, zda je odůvodněn; ke zrušení platebního rozkazu ...
I. ÚS 1011/12 20. 2. 2014 Tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Je nepochybné, že pracovněprávní vztahy jsou elementární součástí činnosti orgánu jednajícího za stát, který zaměstnává mnoho pracovníků a disponuje i samostatným právním odborem. Dává-li takový orgán svému zaměstnanci výpověď, musí být schopen tento zásadní právní úkon také sám obhájit v soudním procesu, resp. nést následky předpokládané právem, protože jde o úkon, který vyplývá z jeho činnosti jako zaměstnavatele.
III. ÚS 420/13 20. 2. 2014 Zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.) má do řízení o ústavní stížnosti dopad tehdy, jestliže na jejím základě bylo jí napadené usnesení obecného soudu vydáno a jestliže stěžovatelka předtím dosáhla postavení vedlejšího účastníka řízení, v němž ke zrušení vyhlášky došlo. Znaky protiústavnosti tohoto usnesení jsou dány důvody této derogace potud, že identifikují i porušení základních práv povinného, jemuž je na jejím základě ukládána povinnost k náhradě nákladů exekuce, bylo-li tomu tak i ve věci ...
III. ÚS 934/13 20. 2. 2014 Ústavní soud připomíná, že princip subsidiarity trestní represe (princip ultima ratio), namítaný stěžovateli v souvislosti s trestním postihem drogové kriminality, je možno chápat ve dvojím smyslu: Předně jde o pravidlo limitující intenzitu trestní represe při definování skutkových podstat trestných činů a při stanovení dalších obecných podmínek trestní odpovědnosti. Tímto principem se vyjadřuje myšlenka, že k použití tak přísného prostředku, jakým je trestní právo, spojeného s razantními zásahy do lidských práv a svobod se má sáhnout až v případech nezbytí, tj. tehdy, jestliže k nápravě důsledků protiprávního jednání a k účinné ochraně společnosti nepostačují jiné, mírnější prostředky, ať již prostředky, jimiž disponují jiná právní odvětví, nebo prostředky mimoprávní. Tyto mimotrestní prostředky mají mít zásadně přednost. V naznačeném smyslu je princip subsidiarity trestní represe kriminálně politickou směrnicí platnou pro zákonodárce a Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do jejího nap ...
I. ÚS 3304/13 19. 2. 2014 Pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta. Zároveň ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.
III. ÚS 1888/13 13. 2. 2014 1. Předběžné opatření je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod, neboť se jím dočasně omezují vlastnická práva, konkrétně ta jejich složka, která spočívá v dispozicích s majetkem. Nelze proto vyloučit přípustnost ústavní stížnosti proti vydání předběžného opatření, i když jde o zatímní úpravu poměrů účastníků řízení. 2. Pasivita zákonodárce při úpravě institutu předběžného opatření v souvislosti s právním názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.) nemůže být důvodem pro jeho pominutí ze strany soudů obecných. Úkolem obecných soudů je při respektování čl. 89 odst. 2 Ústavy najít v této nežádoucí situaci ústavně konformní způsob ochrany základních práv a svobod účastníků řízení, a vyplnit tak prostor legislativní mezery vzniklé derogačním nálezem Ústavního soudu. 3. Respekt k procesním ústavním pravidlům ovšem nemá bránit v tom, že Ústavní soud bude rovněž přihlížet k tomu, jaké následky by v konkr ...
IV. ÚS 1829/13 12. 2. 2014 Městský soud chybně zhodnotil dosah zaručeného elektronického podpisu, jestliže dospěl k závěru, že se tento nevztahuje na přílohu elektronické zprávy. Při výkladu ustanovení §42 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §42 odst. 3 věty druhé o. s. ř. nerespektoval, že smyslem a účelem příslušných ustanovení je záruka identifikace účastníka řízení a autenticity podání. Důvodem, proč mají být elektronická podání doplňována (ustanovení §42 odst. 3 věty druhé o. s. ř.), je snaha o odstranění pochybností ohledně totožnosti osoby, která podání učinila, tj. zabránit tomu, aby jménem podatele činil bez jeho vědomí či proti jeho vůli podání někdo jiný. Elektronické podání odeslané e-mailem a opatřené zaručeným elektronickým podpisem s přílohou, která je součástí tohoto elektronického podání a obsahuje rozvedený text námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, i když není samostatně opatřena zaručeným elektronickým podpisem, splňuje podmínky ustanovení §42 odst. 5 o. s. ř. Městský soud k p ...
I. ÚS 115/14 7. 2. 2014 Definičním znakem ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod fyzických nebo právnických osob. V situaci, kdy se zastupitel pražské městské části domáhá poskytnutí informace podle §51 odst. 3 písm. c) ve spojení s §87 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, realizuje své oprávnění z titulu své funkce, nikoli své základní právo, proto mu v této situaci nenáleží aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti.
IV. ÚS 2259/13 5. 2. 2014 Ačkoli Ústavní soud ve své judikatuře dává najevo svou zdrženlivost v poměru k rozhodování civilních soudů v otázkách nákladů řízení [např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 426/03 ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. III. ÚS 259/02 ze dne 13. 8. 2002 a další (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)], v daném případě shledal důvod pro svůj zásah jednak proto, že stěžovateli - jak bylo zjištěno - nebyl dán odpovídající prostor vyjádřit se k možnému použití ustanovení §150 o. s. ř. [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2569/07 ze dne 23. 10. 2008 (N 181/51 SbNU 235) ve znění opravného usnesení sp. zn. I. ÚS 2569/07 ze dne 16. 12. 2008, nález sp. zn. I. ÚS 4677/12 ze dne 30. 4. 2013 (N 73/69 SbNU 273) a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 9815/10 ve věci Čepek proti České republice], ale také a především proto, že zdůvodnění aplikace uvedené normy - umožňující jen výjimečně prolomení zásady úspěchu ve věci - odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí nepovažuje Ústavní soud ve ...
IV. ÚS 1148/13 5. 2. 2014 Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy, kdy jedním z těchto principů je i povinnost soudu svůj rozsudek řádně odůvodnit. Naplnění tohoto principu nelze spatřovat v tom, že se obecný soud vypořádá s námitkou účastníka řízení tak, že pouze odkáže na jiné soudní rozhodnutí s tím, že tato argumentace stěžovatelky zde již byla vyřešena, přičemž z odkazu nevyplývá, z jakých důvodů se s ním odkazující soud ztotožnil, jakými úvahami se soud při svém rozhodování řídil a z jakých předpokladů vycházel.
IV. ÚS 3058/13 29. 1. 2014 Důvodem k zásahu Ústavního soudu je zjištění, že stěžovateli jako účastníkovi řízení nebylo doručeno vyjádření znalecké kanceláře, která vypracovala znalecký posudek, tak, aby se k němu mohl vyjádřit. Odvolací soud tímto postupem odepřel stěžovateli možnost zpochybnit argumenty obsažené v tomto vyjádření, a nedostál tak svým procesním povinnostem při rozhodování o podaném odvolání, v důsledku čehož došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 1221/13 29. 1. 2014 I. Překážkou povolení vydání cizince k trestnímu stíhání či výkonu trestu do cizího státu je skutečnost, že osobě, o jejíž vydání jde, byla v České republice udělena mezinárodní ochrana, nebo že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu [převzato ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 ze dne 13. 8. 2013 (ST 37/70 SbNU 619; 262/2013 Sb.)]. II. V případě, že v zemi, do níž má být cizinec vydán, došlo ke změně okolností, jež dříve odůvodňovaly nepřípustnost jeho vydání, nelze automaticky konstatovat, že neexistuje reálné nebezpečí, že dotčený cizinec nebude vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu, případně nebezpečí flagrantního odepření spravedlnosti. V takové situaci je nutné analogicky s §17 odst. 2 a s §17a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zkoumat, zda změna poměrů v cizím státě je pro vydávaného cizince v dané situaci ...
Pl. ÚS 49/10 28. 1. 2014 2 Institut rozsudku pro zmeškání (tzv. "kontumační rozsudek") v občanském soudním řádu (§153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) není sám o sobě v rozporu se zásadou rovného postavení účastníků řízení, pokud příslušný soud respektuje materiální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, které formulovala judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu. Materiální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání potom vyplývají z použití slovesa "může" v §153b odst. 1 občanského soudního řádu, který stanoví, že "[z]mešká-li žalovaný ... první jednání, které se ve věci konalo, ... může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání". To znamená, že soud při splnění formálních podmínek uvedených v §153b občanského soudního řádu může, ale nemusí rozsudek pro zmeškání vydat. Obecné soudy tedy mají při používání rozsudku pro zmeškání určitou diskreci, je ...
II. ÚS 1604/12 28. 1. 2014 Nabytí konfiskovaného majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, a č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění pozdějších předpisů, je veřejnoprávní povahy a rozhodovalo se o něm pravomocným rozhodnutím pověřeného Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Bylo to rozhodnutí přídělové. Pro nabytí vlastnického práva nebylo proto zapotřebí ani vkladu práva vlastnického do pozemkových knih (tzv. intabulací práva vlastnického neboli provedení knihovního pořádku), ani hmotného odevzdání nemovitosti [srov. i nález ze dne 21. října 1998 sp. zn. II. ÚS 423/97 (N 127/12 SbNU 221)]. Zjevně nesprávnou interpretací konstrukce ustanovení §2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některýc ...

Za rok 2014 bylo zveřejněno 261 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou, zobrazena strana 5 z celkem 6 stran,
v čase 0,000100 sekundy z toho 0,000027 sekundy NoSQL databáze.