| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| IV. ÚS 454/21 | 6. 4. 2021 | Poučí-li odvolací soud v trestním řízení nesprávně stranu řízení o nepřípustnosti dovolání, ačkoliv v dané věci je dovolání přípustné, představuje takový postup porušení práva této strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť takovým postupem jí znemožnil realizaci jejího procesního práva podat mimořádný opravný prostředek a tím jí odepřel přístup k dovolacímu soudu. | |
| IV. ÚS 3524/20 | 6. 4. 2021 | Podle §205 odst. 2 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebrání případné promlčení trestní odpovědnosti podle práva České republiky rozhodnutí o nepředání odsouzeného k výkonu trestu do dožadujícího státu, ani následnému zahájení řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí v České republice. Takový požadavek nelze dovodit ani z předpisů práva Evropské unie založených naopak na principu vzájemné důvěry v rozhodnutí jednotlivých členských států, a tudíž není v rozporu s č. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. | |
| I. ÚS 3962/18 | 6. 4. 2021 | Obecné soudy musí v exekučním řízení zkoumat, zda byla uzavřena řádná rozhodčí smlouva, a to jak rozhodčí doložka, tak smlouva o rozhodci, a zda vůbec měli rozhodci pravomoc rozhodčí nález vydat. Názor Ústavního soudu, že neplatnost úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost i rozhodčí doložky, se uplatní i na případ, kdy je zde samostatná rozhodčí smlouva, kterou lze obsahově a z hlediska jejího účelu považovat za rozhodčí doložku. | |
| III. ÚS 4092/19 | 6. 4. 2021 | Institucionálně garantovaná možnost účastníků řízení návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu, patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů. Rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, pak musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Přistoupit k posouzení věci z pohledu existence překážky pro vydání předmětných nemovitostí podle §8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a k provedení testu proporcionality bude možné teprve po náležitém zhodnocení významu předmětných nemovitostí pro funkčnost celého areálu, ať již z pohledu jeho hospodářského využití nebo schopnosti plnit své funkce v rámci veřejného zájmu. Akceptoval-li krajský soud částečně připomínky Nejvyššího soudu svědčící pro závěr ve prospěch ved ... | |
| I. ÚS 1343/20 | 6. 4. 2021 | Neodůvodní-li obecný soud přesvědčivým způsobem, proč se při právním posouzení věci (otázky věcné projednatelnosti návrhu účastníka na zastavení již skončené exekuce) neřídí ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu jako vrcholného sjednocovatele soudní praxe, jedná v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a absencí řádného odůvodnění porušuje právo účastníka na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 3299/20 | 6. 4. 2021 | I. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje i na správní řízení, které soudnímu řízení předcházelo. II. Při porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jednotlivcům svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, a to včetně správního řízení předcházejícího soudnímu řízení. Z ústavněprávního hlediska je třeba považovat za jeden celek řízení od okamžiku zahájení rozhodování ve věci základního práva až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci; teprve v takovém okamžiku je totiž věc „projednána“ ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. | |
| IV. ÚS 643/21 | 6. 4. 2021 | Účelem správního soudnictví je primárně ochrana veřejných subjektivních práv jednotlivce. Proto nezruší-li správní soud rozhodnutí orgánu veřejné správy, přestože odporuje zákonu, z důvodu, že takovým rozhodnutím není současně negativně dotčena právní sféra jednotlivce, nejde o porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 1276/20 | 31. 3. 2021 | Zamítnutí žádosti cizince, který nelegálně pobývá na území České republiky a realizuje zde své právo na rodinný život, o to, aby bylo v jeho věci upuštěno od povinnosti podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu osobně na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je občanem (§169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), může za velmi specifických okolností představovat porušení jeho práva na rodinný život dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posuzování ústavní konformity příslušných správních rozhodnutí a navazujících rozhodnutí správních soudů je třeba zohlednit: a) rozsah, v jakém by v důsledku vydání napadených rozhodnutí bylo narušeno právo cizince na rodinný život; b) rozsah vazeb cizince a jeho rodinných příslušníků, zejména nezletilých dětí, na Českou republiku; c) existenci nepřekonatelných překážek realizace práva na rodinný život v zemi původu cizince ... | |
| Pl. ÚS 9/20 | 30. 3. 2021 | 2 | Právo na přístup k soudu je v čl. 36 odst. 1 Listiny formulováno tak, že „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva …“ Na této formulaci je podstatná podmínka, že práva se lze domáhat „stanoveným postupem“. Ústavní soud považuje „stanovený postup“ upravený v napadeném ustanovení za přísný, avšak ústavně konformní. Každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí. |
| IV. ÚS 2071/20 | 30. 3. 2021 | Nejvyšší soud při posuzování, zda jsou v dovolání obsaženy údaje o jeho přípustnosti, musí vycházet z celého obsahu dovolání a k otázce, zda je v dovolání vymezena „ustálená rozhodovací praxe“, od níž se měl odvolací soud odchýlit, nesmí Nejvyšší soud přistupovat přepjatě formalisticky, aby nedošlo k porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 2234/20 | 30. 3. 2021 | I. V řízení o zadostiučinění za průtahy v řízení nemohou úvahy o lehkovážnosti jednání obětí podvodu vést k jejich nepřijatelné sekundární viktimizaci; ponížit výši zadostiučinění pro chování poškozeného může soud pouze tehdy, mělo-li prokazatelný vliv na délku trestního řízení. II. Obecné soudy v řízení o odškodnění musí dbát na to, aby rozhodnutím o nákladech řízení neprohlubovaly újmu způsobenou porušením práva na přiměřenou délku soudního řízení. O to větší je tato potřeba u obětí trestné činnosti v procesním postavení poškozených, neboť tak vzniká vedle újmy způsobené jim pachatelem trestné činnosti ještě sekundární újma v podobě porušení jejich ústavních procesních práv podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 467/21 | 30. 3. 2021 | Je-li účastnicí nebo vedlejší účastnicí řízení před Ústavním soudem veřejná obchodní společnost, jejímiž dvěma společníky jsou advokát a jiná obchodní společnost zapsaná v seznamu advokátů, nemusí být podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., zastoupena jiným advokátem, zastupuje-li ji její společník, který je advokátem. | |
| III. ÚS 107/21 | 24. 3. 2021 | Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle §327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny interpretována restriktivně; tuto možnost lze využít v případech, pokud je žadateli vyhovováno, pokud žadatel vznáší irelevantní argumenty nebo pokud je jeho podání opakované či neodůvodněné. V takových případech je dostačující, pokud usnesení podle §327 odst. 1 písm. b) trestního řádu neobsahuje odůvodnění, popř. pokud soud jen odkáže na předchozí zamítavé usnesení, ve kterém se s vznášenými připomínkami vypořádal. Vznáší-li však žadatel relevantní argumenty odůvodňující upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, soud se s nimi musí – byť stručně – vypořádat a žadateli je sdělit. | |
| I. ÚS 1893/18 | 23. 3. 2021 | 1. Je otázkou podústavního práva, která větev obecných soudů rozhoduje o žalobách proti dílčím (nikoliv konečným) procesním rozhodnutím vydaných v rámci správního řízení o věcech vyplývajících ze vztahů soukromého práva. Jestliže judikatura zvláštního senátu (zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů) a Nejvyššího správního soudu došla k závěru, že k rozhodování o takových žalobách jsou příslušné správní soudy, nemá proti tomu Ústavní soud ústavněprávní námitky – správní soudy jsou účastníkům schopny poskytnout dostatečnou a efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Pokud civilní soudy odmítnou svou příslušnost při rozhodování o žalobách proti dílčím (nikoliv konečným) procesním rozhodnutím vydaných v rámci správního řízení o věcech vyplývajících ze vztahů soukromého práva, jsou povinny žalobce poučit dle §104b odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví. 3. Rozhodnutí o (ne)u ... | |
| I. ÚS 1565/19 | 23. 3. 2021 | Rozhodujícím kritériem pro stanovení výše odměny podle §7 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční tarif“) je podle komentářové literatury i názoru Ústavního soudu to, jak jsou vyklízené nemovitosti označeny v exekučním titulu. Určujícím při stanovení výše odměny v daném případě tak nemohlo být vyklízení jednotlivých nebytových prostor, ale vyklízení budovy č. p. 786 („Kliniky“) en bloc, tj. stavby jako celku; tak jak je ostatně označena i v exekučním titulu. Tato interpretace je podpořena rovněž komentářem týkajícím se vyklízení bytového domu, kdy je rozhodné, zda mají být podle exekučního titulu vyklizeny jednotlivé byty, nebo zda jde o vyklizení stavby jako celku. V druhém uvedeném případě pak náleží exekutorovi odměna pouze ve výši 10 000 Kč. Tento výklad per analogiam (a simili) je pak nut ... | |
| I. ÚS 1975/20 | 23. 3. 2021 | Církevní právnická osoba nemůže v restitučním řízení nebo v řízení souvisejícím s jí uplatněným nárokem podle zákona č. 428/2012 Sb. očekávat prohlášení historických konfiskačních správních aktů, postihujících její majetek či majetek jejího předchůdce, za nicotné či jinak vadné, jestliže tyto správní akty byly vydány před rozhodným obdobím dle ustanovení §1 zákona č. 428/2012 Sb. (tj. do 25. 2. 1948). Brání tomu soudní doktrína jejich zásadní nedotknutelnosti. Církevní právnická osoba ovšem naopak může oprávněně očekávat, že orgány veřejné moci náležitě zhodnotí, zda předmětné nemovitosti, jež jsou (byly) předmětem uplatněného restitučního nároku, byly také účinně konfiskovány. Stojí-li v důkazní situaci proti sobě na straně jedné pouze holý konfiskační správní akt, kdežto na straně druhé existuje celá řada důkazů vypovídajících o tom, že k faktickému převzetí pozemků státem v době předcházející rozhodnému období nedošlo, resp. že pozdější postup orgánů státu v rozhodném období nebyl v ... | |
| IV. ÚS 2957/20 | 23. 3. 2021 | Požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí je jedním za základních atributů řádně vedeného soudního řízení a součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadujícím transparentnost a přezkoumatelnost a vylučujícím libovůli v soudním rozhodnutí (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jež není v právním státě akceptovatelná; jde o kvalifikovanou vadu způsobující nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také neústavnost. Nevypořádal-li odvolací soud námitku týkající se otázky, na níž závisí výsledek soudního řízení, v důsledku čehož nejsou seznatelné důvody jeho rozhodnutí, je to v rozporu s právě uvedenými požadavky. | |
| IV. ÚS 2983/20 | 23. 3. 2021 | Nereaguje-li obecný soud na řádně vznesenou námitku promlčení účastníkem řízení, dojde k porušení práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 2659/20 | 23. 3. 2021 | Využije-li dovolatel při vymezení předpokladu přípustnosti jeho dovolání vícero možností plynoucích z §237 o. s. ř. jako „případných“ předpokladů v jejich posloupnosti, neporušuje tím požadavek, že v konkrétním případě může být splněno vždy jen jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání. Odmítne-li Nejvyšší soud v takovém případě reagovat na otázku, kterou dovolatel odůvodnil přípustnost jeho dovolání, dojde k porušení práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 998/20 | 23. 3. 2021 | Součástí řádně vedeného soudního řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je rovněž právo na kontradiktorní řízení, ze kterého lze dovodit právo účastníků řízení seznámit se s každým důkazem nebo vyjádřením, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k nim vyjádřit i v případě, kdy odvolací soud může postupovat podle §214 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu. Respektování tohoto požadavku je o to naléhavější v odvolacím řízení v případě, nemá-li již účastník řízení procesní prostředek, jak své námitky uplatnit. | |
| IV. ÚS 3038/20 | 23. 3. 2021 | Požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí je jedním za základních atributů řádně vedeného soudního řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho dodržování zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vylučuje libovůli (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod); chybí-li v rozhodnutí řádné odůvodnění, je tím založena nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také neústavnost v podobě kvalifikované vady. Nejsou-li zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, jež není v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) akceptovatelná. Neuložil-li obecný soud za použití §271 věty druhé občanského soudního řádu oprávněné hradit náklady exekuce, přestože podle jeho názoru její zastavení zavinila, a ačkoli sám připustil, že toto ustanovení prostor pro možnost odchýlit se od pravidla stanoveného v §89 větě první exekučního řádu oproti §150 občanské ... | |
| IV. ÚS 3389/20 | 23. 3. 2021 | V právním státě, založeném podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na úctě k právům a svobodám člověka a občana, nemůže být ten, který se obrací na soud v souladu s požadavky čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vystaven zásahu do svých práv a svobod, aniž by to bylo – bez výslovně zákonem stanovené výjimky – odůvodněno. Vznáší-li proto žadatel relevantní argumenty odůvodňující upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění podle §327 odst. 1 písm. b) trestního řádu, soud se s nimi musí – byť stručně – vypořádat a žadateli je sdělit. To platí tím spíše, rozhoduje-li obecný soud v neveřejném zasedání, a žadatel se tak nemohl důvody zamítnutí jeho žádosti seznámit ani při ústním jednání, kterýžto postup by mohl požadavku na dostatečné odůvodnění učinit zadost, byla-li přitom poskytnuta stěžovateli možnost, aby se případně proti takovým důvodům mohl procesně bránit. | |
| IV. ÚS 530/21 | 23. 3. 2021 | Rozhodne-li stížnostní soud nejdříve o stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé a teprve následně o stížnosti podle §30 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, proti usnesení, kterým nebyl soudce nalézacího soudu vyloučen z rozhodování v dané věci, neuplatní se procesní překážka nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., a věc bude soudcem zpravodajem předložena k rozhodnutí příslušnému senátu Ústavního soudu. | |
| III. ÚS 2498/19 | 16. 3. 2021 | Založí-li obecné soudy svoje rozhodnutí na názoru, že ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení podle §12 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je třeba splnění notifikační povinnosti podle §12 odst. 2 tohoto zákona, dopouští se nepřípustné libovůle spočívající ve výkladu nerespektujícím jednoznačně znějící právní normu. Takový postup je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 3001/20 | 16. 3. 2021 | Neodůvodní-li obecný soud náležitě své rozhodnutí, především nevyplývá-li z něj vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, případně nejsou-li tyto právní závěry přesvědčivé, je takové rozhodnutí v rozporu s ústavně zaručeným právem účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 2480/20 | 16. 3. 2021 | 1. Právo na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny či čl. 8 Úmluvy není právem absolutním. Lze do něj zasáhnout na základě zákona a přiměřeně ke sledovanému legitimnímu zájmu, jímž je ochrana jiného základního práva nebo ústavním pořádkem chráněného statku. Tímto chráněným statkem je rovněž ochrana života a zdraví dítěte v průběhu porodu. Je proto nutno vážit zájmy matky na ochraně nedotknutelnosti její osoby a zájmy dítěte na životě a zdraví. Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby v ústavněprávní rovině omezit lze, nicméně za předpokladu, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví dítěte. 2. Základní hodnotou ústavního pořádku je respekt ke svobodě jednotlivců (čl. 1 Listiny a preambule k Ústavě). Součástí této svobody je možnost jednotlivců činit vlastní rozhodnutí o způsobu svého života, a být tak aktivním tvůrcem své životní dráhy. P ... | |
| Pl. ÚS 12/21 | 16. 3. 2021 | Vláda nouzový stav vyhlašuje na základě čl. 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a činí tak v rámci své exekutivní funkce, která nemá povahu správní, nýbrž ústavní. Rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu je mimořádným, specifickým ústavním aktem („aktem vládnutí“) vydaným za situace, kdy existuje nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy a zdraví. Tento ústavní akt je v rámci parlamentní kontroly, které odpovídá i obecná konstrukce odpovědnosti vlády podle čl. 68 odst. 1 Ústavy, oprávněna přezkoumávat Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Jedná se vlastně o ústavně-politickou kontrolu vlády v mimořádné situaci. Ústavní soud nemá Ústavou ani zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanovenou obecnou pravomoc usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu přezkoumávat. Jiná situace by mohla nastat za okolností, které Ústavní soud uvedl již v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020 (bod 27). Roz ... | |
| II. ÚS 279/21 | 15. 3. 2021 | Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle §327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládána restriktivně. Upustit od odůvodnění je tak možné zejména, pokud je žadateli vyhovováno, pokud žadatel vznáší irelevantní argumenty nebo pokud je jeho podání opakované či neodůvodněné. Vznáší-li však žadatel relevantní argumenty, soud se s nimi musí – byť stručně – vypořádat a žadateli je sdělit. | |
| II. ÚS 1452/20 | 10. 3. 2021 | Z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny v civilních věcech vyplývá povinnost při zachování rovného postavení účastníků zjistit skutkový stav věci tak, aby strany, které vyjádřily, čeho chtějí dosáhnout, ale nepřesně formulovaly žalobní návrh, měly možnost tento návrh upravit. Funkcí soudů je poskytovat ochranu základním právům, včetně práva na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny, i v horizontálních vztazích, kde strana sporu nemá jinou možnost domoct se informací než prostřednictvím soudu. Je proto nezbytné, aby soudy důsledně zvážily, jestli byly potřebné skutečnosti dostatečně prokázány, jestli navrhované důkazy jsou relevantní. Součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny je rovněž poučení o možnosti návrh na základě zjištěného skutkového stavu věci upravit. | |
| I. ÚS 3174/20 | 10. 3. 2021 | Odmítne-li soud návrh účastníka na nařízení předběžného opatření podle §75b odst. 2 občanského soudního řádu, byť byla dříve složená a dosud nevrácená jistota za dřívější zamítnutý návrh stejného účastníka v den podání pozdějšího návrhu v dispozici daného soudu a byť účastník projevil svoji vůli použít tuto složenou a dosud nevrácenou jistotu jako jistotu pro jeho nový návrh srozumitelně a bez jakýchkoliv pochybností, je takový postup soudu nepřípustně formalistický a zároveň je v rozporu s právem účastníka na přístup k soudu a spravedlivý proces a podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. | |
| III. ÚS 61/21 | 9. 3. 2021 | Hájitelným je tvrzení obviněného vykonávajícího svou obhajobu bez účasti obhájce, který namítá, že neporozuměl podstatě a následkům procesního úkonu, kterým se vzdal opravného prostředku, což je úkon, který musí být učiněn svobodně, poučeně a vědomě, za současného prokázání, že obviněný mohl rozumně předpokládat důsledky takového postupu, proběhl-li takový úkon před soudem a soud tento úkon zvukově nezaznamenal. Soud, jenž nese v případě takového hájitelného tvrzení obviněného důkazní břemeno, a uvedené, zejména zvukovým záznamem, neprokáže, poruší ústavně zaručené právo obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nerozhodne-li v zákonné lhůtě meritorně o opravném prostředku podaném obviněným. | |
| II. ÚS 3285/19 | 9. 3. 2021 | I. Zásada audiatur et altera pars jako komponenta práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny vylučuje, aby v několika občanských soudních řízeních vycházejících ze společného skutkového základu přebíraly obecné soudy skutkové závěry učiněné v jednom takovém řízení bez samostatného dokazování relevantních skutečností i v dalších takových řízeních, nejsou-li všichni účastníci všech takových řízení totožní. II. Je porušením práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud se soud nevypořádá s relevantně předloženou právní otázkou ani nezdůvodní, proč by její zodpovězení nemohlo na rozhodnutí ve věci samé ničeho změnit. | |
| I. ÚS 4012/18 | 8. 3. 2021 | Pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšného účastníka civilního řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Při zhodnocení uplatněných nákladů řízení musí obecného soudu brát na zřetel všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů žalobce. Provedené zhodnocení musí obecné soudy srozumitelně uvést v odůvodnění rozhodnutí. | |
| II. ÚS 2007/20 | 5. 3. 2021 | Legitimním cílem rozhodování o nahrazení souhlasu České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, nalezených orgánem provádějícím úkon při prohlídce prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, je v intencích §85b trestního řádu především posílení ochrany klientů, vůči nimž má advokát povinnost mlčenlivosti. Na zmíněné ochraně se tak významně podílí soud, jenž je přitom obecně vázán veřejným zájmem na řádném zjištění skutkového stavu nezbytného pro rozhodnutí (§2 odst. 5 trestního řádu). Poměřování těchto hodnot, k němuž přistupuje zvážení právní pozice advokáta, je ve sporných případech předmětem interpretace. V nyní posuzované věci však obecný soud neobstál již v testu legality, neboť se s listinami, v rozsahu nezbytném pro vyhovující rozhodnutí podle §85b odst. 7, 9 trestního řádu, řádně neseznámil. Stanovení tzv. klíčových slov může být pouze podkladem pro závěr o obsahu listin z hlediska skutečností, ohledně nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost. V případ ... | |
| II. ÚS 1250/20 | 3. 3. 2021 | V oblasti soukromého práva má být každému co nejvíce umožněno konat v souladu s vlastními zájmy, čemuž ze strany státu odpovídá nutnost respektovat ústavní zásady, chránící zejména smluvní svobodu, a to i pro její společenskou a hospodářskou funkci. Účastníci soukromoprávních vztahů se musí s důvěrou spolehnout na princip pacta sunt servanda, zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“ a ochranu autonomie vůle, neboť jde o jednu ze základních podmínek fungování právního státu, který je v moderním ústavním právu chápán pouze jako materiální právní stát. Stěžejní je vždy interpretace vůle smluvních stran a přednostní role takového výkladu, jenž nevede k neplatnosti zkoumané smlouvy, pokud není zcela zřejmé, že smlouva odporuje zákonu (zde je však na místě restriktivní interpretace) nebo se jednoznačně příčí dobrým mravům. | |
| II. ÚS 1338/20 | 3. 3. 2021 | K přání dítěte Ústavní soud již dříve konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy, své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání za konkrétních specifických okolností, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů, a to i při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky. | |
| I. ÚS 3906/17 | 1. 3. 2021 | Obecné soudy jsou při aplikaci zákona o odpovědnosti státu povinny dostatečně zohlednit podstatu a účel garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny. Úkon nahlížení do spisu ve fázi před rozhodnutím státního zástupce o podané stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin, za nějž hrozil mnoholetý trest odnětí svobody, byl z hlediska povinného zastoupení při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení účelný a stát by měl stěžovateli náklady, které na svou obhajobu za tento úkon vynaložil, nahradit. Úkon nahlížení do spisu byl namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle §11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, k němuž s ohledem na zásah státního zástupce nedošlo. | |
| I. ÚS 3360/20 | 25. 2. 2021 | Nachází-li se aplikace určitého ustanovení podústavního práva, k němuž neexistuje ustálená judikatura, prakticky mimo rozhodovací agendu Nejvyššího soudu, je jeho úloha sjednocovatele judikatury mimořádně obtížná. Publikuje-li v takové situaci v zájmu sjednocení rozhodovací praxe do budoucna Nejvyšší soud ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek dle §24 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnutí, s jehož právním názorem se ztotožňuje, porušuje jiný obecný soud bezdůvodným nerespektováním takového právního názoru právo na soudní ochranu a princip rovnosti před zákonem dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny té osoby, jíž je tento postup k tíži. | |
| I. ÚS 2890/20 | 24. 2. 2021 | V případech, kdy v jedné věci proběhlo více nalézacích řízení, jsou obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení povinny přihlédnout k tomu, zda a jak se předmět řízení původně vymezený žalobou anebo jinými procesními úkony v jeho průběhu změnil a podle toho také posuzovat míru úspěchu účastníků v konkrétním řízení. | |
| I. ÚS 1154/20 | 23. 2. 2021 | Česká republika neodpovídá za délku řízení před Evropským soudem pro lidská práva, neboť jde o orgán na státu nezávislé mezinárodní organizace, nad jehož činností nemá stát kontrolu. Není proto porušením čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ani čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nezahrne-li obecný soud do posuzované délky řízení (z hlediska její přiměřenosti) dobu, po kterou běželo řízení před Evropským soudem pro lidská práva. | |
| I. ÚS 2399/19 | 23. 2. 2021 | Orgány veřejné moci rozhodující v řízení o výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení jsou povinny zkoumat, vedle podmínek stanovených v §261a odst. 1 o. s. ř. (popřípadě ve spojení s §52 odst. 1 ex. ř.), i to, zda povinný měl možnost se bez svého zavinění seznámit s pravomocným rozhodnutím trestního soudu o nárocích poškozeného v trestním řízení, které představuje exekuční titul, a jím ukládanou a vymáhanou povinností, a to bez ohledu na to, zda se takový exekuční titul stal v mezidobí formálně vykonatelným podle trestního řádu. Odsouzenému povinnému musí být poskytnuta alespoň základní třídenní lhůta (§261a odst. 2 o. s. ř., §40 odst. 2 ex. ř.) ke splnění pravomocného rozhodnutí trestního soudu, počítaná ode dne, kdy bylo odsouzenému takové rozhodnutí doručeno (§130 odst. 1 a §137 odst. 4 tr. ř.), a nikoli ode dne, kdy se stalo podle trestního řádu vykonatelným. Nesplnění této podmínky je překážkou pro nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a zjištění jejího nedostatku v jejich průběhu ... | |
| IV. ÚS 2732/20 | 23. 2. 2021 | I. Ačkoliv to §5 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), výslovně nestanoví, z práva na soudní ochranu lze dovodit povinnost soudu seznámit účastníky řízení se záměrem přenést místní příslušnost a dát jim příležitost vyjádřit se k takovému postupu. Nedostál-li soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé uvedenému požadavku a otce neseznámil s návrhem matky na přenesení místní příslušnosti, čímž mu nedal příležitost, aby se k zamýšlenému postupu soudu vyjádřil, a vycházel pouze z údajů sdělených matkou, porušil právo otce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s principem rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Povinnost soudu seznámit účastníky se záměrem přenést místní příslušnost a dát jim příležitost vyjádřit se k takovému postupu, vychází z toho, že soud musí zvážit vhodnost a účelnost takovéhoto opatření s ohledem na konkrétní okolnosti případu, aby mohl po ... | |
| IV. ÚS 2009/20 | 23. 2. 2021 | Je-li jednotlivec povinen snášet zásahy, popř. úkony prováděné orgány veřejné moci, musí mít v demokratickém právním státě podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky k dispozici prostředky ochrany a nápravy, a to včetně odškodnění podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, prokáže-li se, že nejednal jakkoli protiprávně, a nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (jako např. při nesprávném zadržení řidičského průkazu) bylo zasaženo nezákonně do jeho základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 1148/20 | 19. 2. 2021 | Z mezinárodních závazků České republiky ve spojení s čl. 26 odst. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že je stát povinen v případech diskriminace v přístupu k zaměstnání poskytnout oběti diskriminace prostředky právní ochrany, které budou ve svém celku účinné, přiměřené a odrazující. Tyto požadavky na existenci skutečné a efektivní ochrany před diskriminací ve výsledku brání tomu, aby se z antidiskriminačních norem stala prázdná ustanovení bez šance vynutit jejich dodržování. To však neznamená jednoznačný nárok jednotlivce na odstranění následků diskriminace uzavřením pracovní smlouvy (byť za určitých okolností nemusí být přiznání tohoto nároku vyloučeno). | |
| IV. ÚS 2378/20 | 16. 2. 2021 | I. Dovolací soud odepře dovolateli jeho právo na soudní ochranu a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neposoudí-li obsah dovolání důsledně ve všech jeho částech a jejich vzájemných souvislostech, a v důsledku toho ho odmítne pro vady, ač jeho obsah z hlediska zákonných náležitostí nevyvolává pochybnosti o své dostatečnosti, a proto ho měl podrobit meritornímu přezkumu. II. Dojde-li k neopodstatněnému zásahu do majetkové sféry účastníka řízení tím, že soud nepoužije ustanovení právního předpisu, jež nepřipouští jiný výklad (kogentní právní normy), a tento svůj postup ani neodůvodní, poruší tím práva účastníka řízení na ochranu vlastnického práva a na soudní ochranu zaručená v čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 3463/20 | 16. 2. 2021 | O porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Takovým případem je i podání blanketní stížnosti s upozorněním na její pozdější doplnění, kdy však toto doplnění administrativním pochybením není předloženo stížnostnímu soudu, který o stížnosti rozhodne bez jeho znalosti. | |
| I. ÚS 3449/19 | 16. 2. 2021 | Vyjádření útrap sekundární oběti je jen těžko uchopitelné a pomyslným odrazovým můstkem může být právě zdravotní stav primární oběti. Nelze zpochybnit, že sekundární oběti si během úrazů osob blízkých procházejí značným emocionálním vypětím, nicméně, toto lze jen stěží objektivizovat (navíc si lze relativně snadno představit situaci, kdy i u méně závažného poranění budou osoby blízké subjektivně vnímat poranění velmi intenzivně). Z toho důvodu je nesnadné nalezení hranice, při které budou obecné soudy osobám blízkým přiznávat nároky plynoucí z ustanovení §2959 o. z., a kdy nikoliv. Hledání této hranice je pak ponecháno především na judikatuře obecných soudů. | |
| I. ÚS 1783/20 | 16. 2. 2021 | Podmiňují-li přechodná ustanovení aplikaci ustanovení trestního zákoníku datem spáchání trestného činu za účinnosti nové právní úpravy, nepostačuje, byl-li pachatel za účinnosti pouze odsouzen za jednání, jehož se dopustil před účinnosti použité právní úpravy. Vezme-li obecný soud při rozhodování o trestu odsouzeného jako přitěžující okolnost v úvahu jeho dřívější trestní odsouzení v jiném členském státě Evropské unie, ačkoli přechodná ustanovení §11 odst. 2 trestního zákoníku, v rozhodném znění, jeho aplikaci v relevantním období vylučují, poruší princip nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho i právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny. | |
| III. ÚS 3582/20 | 16. 2. 2021 | Při posuzování nároku na bezplatnou pomoc obhájce podle §33 odst. 2 trestního řádu jsou obecné soudy povinny zohledňovat především stávající finanční možnosti obviněného. Vycházejí-li soudy výhradně z tzv. majetkové potenciality obviněného, tedy z budoucích možností obviněného dostát svým závazkům, které však reálně nemusejí nastat, porušují práva obviněného na bezplatnou právní pomoc podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 3314/20 | 15. 2. 2021 | Princip priority výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy vyplývající z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky se uplatní i při výkladu smluv nájemních. I na nájemní smlouvy k bytu uzavřené v době, kdy ustanovení §686 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, za obligatorní náležitost takových smluv označovalo ujednání o výši nájemného či způsobu jejího určení, je tedy třeba hledět jako na platné, je-li s přihlédnutím k okolnostem uzavření nájemních smluv možný takový jejich výklad, který k závěru o splnění této náležitosti vede. |