ECLI:CZ:NSS:2013:1.APS.1.2013:22
sp. zn. 1 Aps 1/2013 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Šluknov
Appartements s. r. o., se sídlem Radlická 103, Praha 5, zastoupené Mgr. Janem Vrzalou,
advokátem se sídlem Lípová 516/8, Teplice, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013, čj. 30 A 101/2012 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně iniciovala svými podněty u žalovaného cenovou kontrolu u jejího dodavatele
tepelné energie společnosti SoLo sport a TUV, spol. s.r.o. (dále jen „SoLo sport“). Po provedení
kontroly zaslal žalovaný žalobkyni přípis ze dne 26. 6. 2012, čj. 02249-3/2012-ERU, kterým
jí sdělil, že nebylo shledáno žádné pochybení za rok 2011. Tento závěr pak na základě žádosti
žalobkyně o podání vysvětlení žalovaný znovu zopakoval v přípise ze dne 3. 8. 2012,
čj. 07240-2/2012-ERU.
[2] Dále žalobkyně podala k žalovanému návrh na zahájení řízení podle §17 odst. 7 písm. a)
zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve kterém se domáhala, aby žalovaný
meritorně rozhodl ve věci správnosti vyúčtování dodávek tepla za rok 2011 provedeného
společností SoLo sport, případně řádně odůvodnil navýšení předběžné ceny. Usnesením ze dne
2. 11. 2012 žalovaný toto řízení zastavil z důvodu nedostatku jeho pravomoci k rozhodování této
otázky.
[3] Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 11. 2012 podanou ke krajskému soudu domáhala
ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve smyslu §82 a násl. s. ř. s.,
který spatřovala v postupu žalovaného při provádění cenové kontroly, včetně jejího výsledku,
v důsledku něhož byla fakticky donucena k placení nepřiměřeně vysoké ceny tepelné energie.
Konkrétně se v petitu žaloby domáhala: (1) zrušení výsledků cenové kontroly za rok 2011
provedené ve Šluknově u dodavatele tepelné energie, společnosti SoLo sport a TUV, spol. s r.o.;
(2) uložení žalovanému předložit kalkulaci ceny tepla provedenou dodavatelem, společností
SoLo sport a TUV, spol. s r. o. ohledně dodávek tepla žalobkyni za rok 2011, popř. aby znovu
přijala opatření směřující k provedené cenové kontrole dodavatele tepla tak, aby byl zajištěn jeho
soulad s energetickým zákonem; (3) uložení povinnosti žalovanému poskytnout žalobkyni řádné
odůvodnění cenové kontroly vyúčtování ceny tepelné energie dodané společností SoLo sport
a TUV, spol. s r. o. žalobkyni v roce 2011 včetně odůvodnění všech položek cenové kalkulace
s přihlédnutím ke skutečnosti, zda doložení navýšení předpokládané ceny tepelné energie
za rok 2011 v lokalitě Šluknov proběhlo v souladu nikoliv jen s kalkulačním vzorcem,
ale zda proběhlo v souladu s energetickým zákonem; (4) konstatování toho, že zásah žalovaného
v podobě výsledků cenové kontroly za rok 2011 provedené ve Šluknově u dodavatele tepelné
energie, společnosti SoLo sport a TUV, spol. s r. o., byl nezákonný.
[4] Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením žalobu žalobkyně odmítl z důvodu její
opožděnosti. Konstatoval, že žalobkyně nedodržela dvouměsíční subjektivní lhůtu pro podání
žaloby podle §84 odst. 1 s. ř. s., neboť se o výsledcích kontroly musela dozvědět již z přípisů
žalovaného, které jí byly zaslány v červnu a srpnu roku 2012.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení
zrušila vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že její žaloba byla podána
opožděně, neboť soud nesprávně počítal začátek subjektivní lhůty k podání žaloby od okamžiku,
kdy jí byla doručena sdělení žalovaného o výsledku cenové kontroly. Měla za to, že počátek
subjektivní lhůty k podání žaloby měl být počítán od doručení usnesení žalovaného
ze dne 2. 11. 2012, jímž rozhodl, že není dána jeho pravomoc zabývat se správností vyúčtování
dodávek tepla. Tímto usnesením podle stěžovatelky žalovaný dokonal nezákonný zásah do jejího
práva na přiměřenou cenu tepelné energie.
[7] Podle názoru stěžovatelky je výklad soudu, podle kterého začala běžet dvouměsíční
subjektivní lhůta již doručením sdělení o výsledcích cenové kontroly ze dne 26. 6. 2012,
nesprávný, neboť by účastníka zbavoval jakékoliv možnosti domáhat se nápravy nezákonného
zásahu podle správního řádu, v tomto případě za účelem získání řádného odůvodnění úředního
postupu žalovaného. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004 – 110, podle něhož se lze bránit proti nezákonnému
zásahu správního orgánu až po bezvýsledném vyčerpání prostředků stanovených právním řádem
k jeho ochraně. Lhůta pro podání žaloby se proto počítá až od okamžiku, kdy se stěžovatelka
dozvěděla o výsledku správního řízení, tedy od doručení usnesení ze dne 2. 11. 2012.
[8] Ke skutečnosti, že byla napadena cenová kontrola směřující proti jinému subjektu,
stěžovatelka uvedla, že byla výsledky této kontroly přímo zkrácena na svých právech (§82 s. ř. s.)
tím, že byla donucena platit nepřiměřeně drahou tepelnou energii.
[9] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 25. 2. 2013 ztotožnil se závěry
usnesení krajského soudu. Stěžovatelka podle něj ve své kasační stížnosti smísila dva zcela odlišné
postupy žalovaného, a to kontrolu podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, a sporné
správní řízení podle §141 správního řádu ve spojení s §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona.
Žalovaný tak přisvědčil názoru krajského soudu, že se stěžovatelka dozvěděla o výsledcích
cenové kontroly již ze sdělení ze dne 26. 6. 2012, upřesněného ještě následnými sděleními
žalovaného, a tudíž byla žaloba podána opožděně. Lhůtu pro podání žaloby nelze počítat
od doručení dosud nepravomocného usnesení ze dne 2. 11. 2012, kterým žalovaný zastavil
sporné správní řízení. Tímto usnesením přitom stěžovatelka nemohla být zkrácena na svých
právech ve smyslu §82 s. ř. s.
[10] Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou.
III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[12] Nevyšší správní soud se v odůvodnění tohoto rozsudku zaměřil zejména na otázku
včasnosti žaloby stěžovatelky a s tím související otázku počátku běhu lhůt pro podání žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu §84 odst. 1 s. ř. s.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Ze spisové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka spatřovala
nezákonný zásah ze strany žalovaného ve výsledcích cenové kontroly; na svých právech se cítila
být zasažena tím, že musela platit nepřiměřeně vysokou cenu za tepelnou energii účtovanou
společností SoLo sport. Toto stěžovatelka ve své kasační stížnosti ani nijak nerozporuje.
Stěžovatelka tvrdí, že se o tomto nezákonném zásahu, respektive jeho dokonání, dozvěděla
z usnesení žalovaného ze dne 2. 11. 2012, kterým bylo zastaveno správní řízení a v němž
žalovaný uvedl, že zde není dána jeho pravomoc zabývat se správností vyúčtování dodávek tepla.
[15] Podle §84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba podána „do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce
dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“
Z citovaného ustanovení vyplývá, že subjektivní dvouměsíční lhůta k podání žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu je vždy vázána na vědomost žalobce o nezákonném
zásahu (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005,
čj. 2 Afs 144/2004 – 110, č. 735/2006 Sb. NSS). Soud se proto musel zabývat otázkou,
kdy se stěžovatelka dozvěděla o tvrzeném nezákonném zásahu ze strany žalovaného, tedy
o výsledcích cenové kontroly prováděné žalovaným u společnosti SoLo sport.
[16] Ze správního spisu je patrné, že stěžovatelka se poprvé dozvěděla o výsledcích cenové
kontroly ze sdělení žalovaného ze dne 26. 6. 2012. Na její žádost jí byly tyto informace ještě
upřesněny v dalším sdělení žalovaného zde dne 3. 8. 2012.
[17] Nejvyšší správní soud proto přisvědčuje závěru krajského soudu, že subjektivní lhůta
pro podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, ať už by byla počítána od doručení
prvního nebo druhého sdělení žalovaného o výsledku cenové kontroly, v době podání žaloby
ke krajskému soudu již uplynula. Z tohoto důvodu považuje Nejvyšší správní soud
za nedůvodnou kasační námitku, že se o nezákonném zásahu, který stěžovatelka pociťovala
ve výsledku cenové kontroly, jež potvrdila správnost cen za tepelnou energii za rok 2011,
dozvěděla až na základě zastavení správního řízení vedeného žalovaným. Z tohoto usnesení
se žalobkyně dozvěděla pouze o skutečnosti, že žalovaný nemá pravomoc v tomto řízení
rozhodovat.
[18] Soud tedy konstatuje, že v posuzovaném případě nebylo pro běh subjektivní lhůty
rozhodné, kdy bylo stěžovatelce doručeno usnesení o zastavení správního řízení ze dne
2. 11. 2012.
[19] Podle §85 s. ř. s. je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem
či donucením správního orgánu nepřípustná také tehdy, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat
jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah
byl nezákonný. Nepřípustností žaloby podle §85 s. ř. s. se zdejší soud zabýval například ve svém
rozsudku ze dne 17. 12. 2010, čj. 4 Aps 2/2010 - 44, č. 2339/2011 Sb. NSS, ve kterém uvedl,
že „§85 s. ř. s. jako podmínku přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nevyžaduje předchozí
vyčerpání řádných opravných prostředků, ale toliko nemožnost domáhat se ochrany nebo nápravy jinými právními
prostředky. V tomto případě je proto třeba zkoumat, zda právní úprava v tom kterém případě prostředky ochrany
před nezákonným zásahem připouští či nikoliv“.
[20] Stěžovatelka uvedla, že výklad soudu, podle kterého se o nezákonném zásahu dozvěděla
již doručením sdělení žalovaného ze dne 26. 6. 2012, by jí znemožnil domáhat se jakékoliv
nápravy nezákonného zásahu podle správního řádu, v tomto případě za účelem získání řádného
odůvodnění úředního postupu žalovaného.
[21] V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že za prostředek nápravy proti
výsledkům cenové kontroly nelze považovat správní řízení o správnosti vyúčtování dodávek tepla
za rok 2011 provedeného společností SoLo sport. V tomto řízení navíc stěžovatelka nenapadala
výsledky kontroly, ve kterých spatřovala nezákonný zásah, nýbrž se domáhala meritorního
rozhodnutí, kterým by žalovaný konstatoval správnost vyúčtování dodávek tepla společností
SoLo sport za rok 2011, případně odůvodnění navýšení předběžné ceny. Právním prostředkem
nápravy, jež by bylo možno použít proti výsledkům cenové kontroly bylo uplatnění námitek
podle §17 zákona o státní kontrole. Ty však může podat pouze kontrolovaná osoba, nikoliv
osoba, která provedení kontroly iniciovala (v tomto případě stěžovatelka). Stěžovatelka tedy
neměla prostředky nápravy vůči výsledkům cenové kontroly ve smyslu §85 s. ř. s.
[22] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud
správně a v souladu se zákonem posoudil žalobu stěžovatelky jako opožděnou, neboť tato žaloba
byla podána po marném uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty ve smyslu §84 odst. 1 s. ř. s.
[23] Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána opožděně, nebylo již nutné se zabývat otázkou,
zda stěžovatelkou tvrzený zásah ze strany žalovaného spočívající ve výsledcích cenové kontroly
opravdu naplňoval znaky nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení ve smyslu §82 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[24] Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky stěžovatelky nedůvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch, žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu