Přehled zveřejněných rozhodnutí
Ústavního soudu s právní větou v roce 2020

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
I. ÚS 2680/19
(méně než 30 dnů)
18. 8. 2020 Jestliže z rozsudku obecného soudu není patrný vztah mezi důkazy provedenými v řízení a skutkovým závěrem ohledně otcem dosahovaného příjmu, který měl vliv na stanovení výše výživného, je takové řízení zpravidla zatíženo vadou, která svou intenzitou dosahuje porušení základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
I. ÚS 2757/18
(méně než 30 dnů)
11. 8. 2020 Pokud povinný v exekučním řízení k výzvě exekutora dobrovolně ve lhůtě splní vymáhanou povinnost, jsou splněny podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu k určení odměny exekutora ve snížené výši, přestože povinný podal návrh na odklad exekuce a návrh na zastavení exekuce. „Dobrovolnost“ plnění nelze zpochybňovat odkazem na podané opravné prostředky a „penalizovat“ tak povinného, který svou povinnost splnil.
I. ÚS 799/20
(méně než 30 dnů)
11. 8. 2020 V případě, že žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokáže základ svého nároku (existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), avšak přiměřené zadostiučinění mu posléze není přiznáno v plné žalované výši, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení §142 odst. 3 občanského soudního řádu, umožňující přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Pokud obecný soud tento výklad nerespektuje a o náhradě nákladů řízení v takovém případě rozhodne podle §142 odst. 2 občanského soudního řádu, poruší právo žalobce na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. ÚS 516/20
(méně než 30 dnů)
11. 8. 2020 Stanovil-li normotvůrce výrazně nižší výši odměny pro advokáta jmenovaného jako opatrovníka nezletilce, resp. i jiných osob zúčastněných na některém z řízení upravených regulovaných zákonem o zvláštních řízeních soudních (pohřešované osoby, osoby umístěné či převzaté do zdravotního ústavu, dědice, zemřelého manžela aj.), snížil tím hodnotu jejich práce oproti zastupování v případech jiných, a to bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění. Je třeba respektovat zásadu, podle níž za odvedenou práci má každý právo na spravedlivou odměnu, přičemž tato odměna má být za srovnatelnou práci ve srovnatelné výši.
III. ÚS 1121/20
(méně než 30 dnů)
11. 8. 2020 I. Ústavní soud rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu. II. V samotných dílčích formálních pochybeních, spočívajících výhradně v určité nekonzistenci odůvodnění předběžného opatření, však nemůže spočívat důvod jeho kasace. Úkolem Ústavního soudu je totiž hodnotit přezkoumávaný proces jako celek, nikoliv jen jeho některé segmenty, tzn. přihlíží k závažnosti eventuálních pochybení v postupu obecných soudů a k jejich d ...
III. ÚS 3644/19
(méně než 30 dnů)
11. 8. 2020 Závěr o neexistenci dobré víry podle §984 odst. 1 občanského zákoníku musí být řádně odůvodněn, jinak dochází k porušení práva na soudní ochranu i práva vlastnického zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Má-li být existence dobré víry ve smyslu §984 odst. 1 občanského zákoníku vyvrácena, musí se tak stát skutečnostmi vyvracejícími přímo dobrou víru o stavu zapsaném ve veřejném seznamu, jež dokládají neexistenci věcného břemene; nepostačuje, svědčí-li tyto skutečnosti toliko výhradně o vědomosti o tom, že stav zapsaný ve veřejném seznamu nebyl v praxi po nějakou dobu naplňován, když to ani nebylo potřebné.
I. ÚS 629/20
(méně než 30 dnů)
4. 8. 2020 Při rozhodování o vyloučení soudce musí soud vycházet nejen ze subjektivního přesvědčení účastníka řízení, ale je jeho povinností veškeré námitky objektivně prověřit a řádně odůvodnit. Není-li z odůvodnění rozhodnutí zjevné, v čem by měl spočívat poměr soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, nemůže závěr o podjatosti soudce obstát.
Pl. ÚS 24/20
(méně než 60 dnů)
28. 7. 2020 2 Bez zákonného zmocnění nemohla obec Provodov platně vydat nařízení o stavební uzávěře; učinila-li tak, jednala ultra vires, což je podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu důvodem pro jeho zrušení.
IV. ÚS 1328/20
(méně než 30 dnů)
28. 7. 2020 I. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte má být předním hlediskem nejlepší zájem dítěte při jakékoli činnosti, která se jej týká, tím spíše se toto hledisko uplatní v soudním řízení, ve kterém se rozhoduje o změně jeho výchovného prostředí a jeho svěření do výlučné péče druhého rodiče. Soud, který hodlá změnit zásadním způsobem dosavadní uspořádání péče o dítě, musí proto dát dostatečný procesní prostor účastníkům řízení, aby se k takové možnosti vyjádřili. II. V takovém případě je povinností obecných soudů rozhodnout o úpravě styku rodičů s dítětem i bez výslovného návrhu, tedy aniž by musel neúspěšný rodič iniciovat nové řízení v této věci. Jiný postup zpravidla nebude v nejlepším zájmu dítěte, a naopak bude v rozporu s čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení se závazky plynoucími pro Českou republiku z čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
IV. ÚS 3555/19
(méně než 60 dnů)
28. 7. 2020 Z ochranné funkce státu plynoucí z ústavních kautel práva na soudní ochranu zakotvených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod vyplývá nejen právo osoby poškozené trestným činem na uplatnění jejích práv samotnou účastí v trestním řízení, nýbrž i právo na zajištění jejich účinného hájení, a to včetně práva požadovat náhradu nákladů s tím spojených; jiný postup, než který požaduje kogentní ustanovení §154 odst. 2 trestního řádu proto musí být jako výjimka ze zásady náležitě odůvodněn, jinak dojde k porušení čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 3354/19
(méně než 60 dnů)
24. 7. 2020 Dojde-li ke zpětvzetí žaloby až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, je soud prvního stupně příslušný k rozhodnutí o tom, zda s ohledem na zpětvzetí má dojít ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu ve věci samé a k zastavení řízení (§96 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu), nebo zda je zpětvzetí neúčinné; proti jeho rozhodnutí je odvolání přípustné (§201 občanského soudního řádu). V případě, že zákon poskytuje účastníkům řízení právo na odvolání, vztahují se na toto řízení záruky plynoucí z práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Odepřou-li obecné soudy účastníkům řízení právo na odvolání, porušují tím jejich právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
I. ÚS 1368/20
(méně než 60 dnů)
22. 7. 2020 Stanoví-li zákon pro přípustnost opravného prostředku hranici odvozenou od hodnoty předmětu žaloby, nemůže být opravný prostředek odmítnut jako bagatelní, byl-li současně vyměřen soudní poplatek z částky přesahující tuto hranici.
I. ÚS 3552/19
(méně než 30 dnů)
21. 7. 2020 Povinnost poskytnout řádné poučení účastníkům řízení o procesních právech a povinnostech vyplývá jak z ustanovení §5 o. s. ř., tak z čl. 36 odst. 1 Listiny, a je naplněním jednoho ze základních předpokladů práva na spravedlivý proces, totiž práva na přístup k soudu (k vyšší přezkumné instanci) podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nesprávným poučením krajský soud odňal stěžovateli přístup k Nejvyššímu soudu a porušil tak jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
I. ÚS 818/20
(méně než 30 dnů)
21. 7. 2020 Napadené rozhodnutí jako forma soudní kontroly zásahu do majetku stěžovatelky nemůže z ústavního pohledu obstát v situaci, kdy zajištění nemovitých věcí stěžovatelky trvá více než tři roky u jedné z nemovitostí, resp. více než šest let u druhé z nich. Po takto dlouhé době trvajícího zajištění musí být konkrétně zdůvodněno a podloženo, že zajištění veškerého majetku je stále potřebné a nezbytné, ať již z hlediska aktuálních cen zajištěných nemovitostí a jejich konfrontace s tvrzeným účelem zajištění, tak z hlediska přiměřenosti zajištění vzhledem k trvající délce zajištění.
IV. ÚS 478/20
(méně než 60 dnů)
16. 7. 2020 K porušení práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod dojde postupem krajského soudu, který rozhodl o instanční stížnosti, aniž by vyčkal na její stěžovatelem ohlášené doplnění o odůvodnění, neověřil si u okresního soudu, zda bylo toto odůvodnění již doručeno, nestanovil stěžovateli konkrétní lhůtu pro doplnění blanketního podání a v odůvodnění svého usnesení neuvedl relevantní důvod pro nutnost vydat rozhodnutí neprodleně.
Pl. ÚS 25/19
(méně než 60 dnů)
14. 7. 2020 2 Ustanovení §80 soudního řádu správního upravující podmínky, za nichž se lze domoci ochrany soudu proti nečinnosti správního orgánu, je v souladu s čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod; lhůta pro podání žaloby představuje podmínku nejzákladnější a pro soudní řízení nejběžnější.
I. ÚS 3705/19
(méně než 60 dnů)
14. 7. 2020 Interpretace a aplikace ustanovení §13 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb. přenášející na stěžovatele (členy společenství vlastníků jednotek) břemeno, neodpovídající jejich možnostem předejít spáchání úvěrového podvodu, porušuje právo stěžovatelů vlastnit majetek, které je jim garantováno ustanovením čl. 11 Listiny.
III. ÚS 2987/19
(méně než 60 dnů)
14. 7. 2020 V řízeních týkajících se předběžné vazby je nutno zkoumat skutečnosti, které odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejíž vydání jde, a nikoli skutečnosti, které jsou z právního i skutkového hlediska rozhodné až pro závěr o přípustnosti jejího vydání do ciziny. Odůvodnění rozhodnutí o vazbě, které staví obavu z útěku stěžovatele toliko na faktu, že se svým pobytem mimo území státu, kde je stíhán nebo pravomocně odsouzen, vyhýbá tam vedenému trestnímu stíhání, nelze považovat za dostatečné. Důvodnost této obavy musí být založena jeho jednání nebo dalšími konkrétními skutečnostmi. Skutečnost, že stěžovatel je cizincem bez vazeb k České republice, je rovněž jen ryze obecný argument. Česká republika je zavázána realizovat mezinárodní zatýkací rozkazy, s čímž je spojen i závazek nenechat zadrženého uprchnout. Omezení osobní svobody předběžnou vazbou není opatřením, které by bylo vždy nezbytné (a tudíž přiměřené ve vztahu k zásahu do osobní svobody) ke splnění těchto mezinárodních závazků. Takový ...
III. ÚS 84/20
(méně než 60 dnů)
7. 7. 2020 Výklad ustanovení §42 odst. 1 trestního řádu, které vymezuje postavení zúčastněné osoby v trestním řízení a některá její procesní práva, musí být prováděn ve smyslu autonomního výkladu pojmu majetek podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, z něhož vyplývá, že majetkem je i pohledávka, která splňuje určitá kritéria. Na základě uvedeného výkladu lze postavení zúčastněné osoby přiznat i zástavnímu věřiteli, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitostech zajištěných podle §79a trestního řádu. Postup orgánů činných v trestním řízení, které zástavnímu věřiteli odmítnou na základě toliko gramatického výkladu §42 odst. 1 trestního řádu přiznat postavení zúčastněné osoby, představuje zásah do procesních práv zástavního věřitele, neboť je mu odpíráno podílet se na průběhu trestního řízení, v němž má být rozhodováno o jeho majetkových právech. Takový postup, který zástavnímu věřiteli odpírá uplatňování procesních práv určených k háje ...
IV. ÚS 652/20
(méně než 60 dnů)
7. 7. 2020 Počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritu věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí.
IV. ÚS 2374/19
(méně než 60 dnů)
7. 7. 2020 I. Má-li být rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, nelze zásadu „úspěchu ve věci“ podle §142 odst. 1 občanského soudního řádu při rozhodování o nákladech řízení posuzovat formalisticky a mechanicky, tj. zejména jen podle toho, v kolika návrzích byl účastník úspěšný, nýbrž na základě komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci, to znamená, že nelze mechanicky srovnat úspěch v meritu věci s neúspěchem v pro věc nepodstatném akcesorickém návrhu. II. Tím spíše je pak porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nepřizná-li obecný soud náhradu nákladů řízení vedlejšímu účastníku řízení, který měl právní zájem pouze na meritorní části řízení, v níž vystupoval na straně plně úspěšného žalobce, na rozdíl od akcesorického návrhu, na jehož podání právní zájem neměl a jehož podání ani nemohl nijak ovlivnit. V takovém případě je z hlediska kognice Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnos ...
Pl. ÚS 40/18
(méně než 60 dnů)
30. 6. 2020 2 Z Listiny nelze dovodit, že mezi základní práva a svobody lze zařadit právo žalobce ukončit soudní spor v okamžiku, kdy je to pro něj maximálně výhodné a pro žalovaného minimálně výhodné. Protože takové základní právo žalobce nemá, je věcí zákonodárce, jakým způsobem ochrání práva žalovaného. Žalovaného, který se stal stranou sporu proti své vůli (ex lege podle §90 o. s. ř.), který má podle Ústavy před soudem rovné postavení a který již ne zcela dobrovolně plnil na základě právě zrušeného soudního rozhodnutí. Zvolil-li zákonodárce řešení obsažené v platném znění §96 odst. 6 o. s. ř. a nespoléhal se na uvážlivé použití §96 odst. 3 o. s. ř., lze polemizovat se vhodností takového řešení, ale nelze jej nazvat protiústavním a ani zcela nevhodným.
Pl. ÚS 1/19
(méně než 60 dnů)
30. 6. 2020 2 Zákon č. 82/1998 Sb. je obecným předpisem pro nároky vyplývající z deliktní odpovědnosti státu za nezákonný výkon veřejné moci. Vzhledem ke svému ústavnímu základu je vystavěn na preferenci ochrany poškozeného jednotlivce a jeho práv a striktní povinnosti státu odčinit jím způsobenou křivdu (nález sp. zn. II. ÚS 1782/19 ze dne 8. 10. 2019, bod 18). Jeho základními pilíři jsou mimo jiné kompenzace veškeré újmy způsobené poškozenému jednotlivci, tj. včetně újmy nemajetkové (§1 odst. 1 a 3), a nemožnost státu zprostit se své deliktní odpovědnosti (§2). Vyloučením zákona č. 82/1998 Sb. a nesystémovou aplikací úpravy obecné odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu způsobenou příslušníkovi sboru podle §98 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která je postavena na zcela odlišných principech pracovněprávní odpovědnosti a - na rozdíl od ustanovení §31a zákona č. 82/1998 Sb. - neupravuje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (viz Druhy náhrad, §101-110 zákona o sl ...
II. ÚS 648/18
(méně než 60 dnů)
30. 6. 2020 Posouzení přiměřenosti rozhodnutí o tom, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 67 600 Kč, se tudíž v pojetí Nejvyššího soudu zredukovalo na otázku, zda stěžovatel pro účely odvolacího řízení setrval na svém právním názoru o důvodnosti podané žaloby. Jakékoliv jiné faktory, jež mohly být potenciálně významné pro posouzení spravedlnosti aplikace §150 o. s. ř. odvolacím soudem, byly zcela odsunuty stranou. Stěžovatel tak byl vlastně „potrestán“ za to, že využil opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně. K tomu lze jen poznamenat, že Ústavní soud obdobně zakročil v situaci, kdy byl jiný stěžovatel nepříznivým nákladovým rozhodnutím sankcionován za samotný fakt, že nepřistoupil na návrh sjednání soudního (pro něj zjevně nevýhodného) smíru; stalo se tak v nálezu ze dne 14. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 145/06 (N 51/44 SbNU 645). Nejvyšší soud opomněl zejména osvobození stěžovatele od soudních poplatků a ustanovení jeho zástupce z ...
II. ÚS 3957/19
(méně než 60 dnů)
30. 6. 2020 Ústavní soud v odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/19 konstatoval, že stanovil-li normotvůrce výrazně nižší výši odměny pro advokáta jmenovaného jako opatrovníka nezletilce, příp. i jiných osob zúčastněných na některém z řízení upravených regulovaných zákonem o zvláštních řízeních soudních (např. pohřešované osoby, osoby umístěné či převzaté do zdravotního ústavu, dědice, zemřelého manžela aj.), snížil tím hodnotu jejich práce oproti zastupování v případech jiných, a to bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění; srov. k tomu odlišnou odměnu při ustanovení advokáta zástupcem účastníka podle §30 občanského soudního řádu. Je třeba respektovat zásadu, podle níž za odvedenou práci má každý právo na spravedlivou odměnu, přičemž tato odměna má být za srovnatelnou práci ve srovnatelné výši. Na tyto závěry navázal III. senát Ústavního soudu nálezem sp. zn. III. ÚS 3872/19 ze dne 12. 5. 2020. V něm již posuzoval situaci, kdy stěžovateli (advokátovi) byla přiznána odměna za výkon funkce opatrovníka ...
IV. ÚS 682/20
(méně než 60 dnů)
30. 6. 2020 Dopustí-li se obecný soud při výkladu §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. interpretační libovůle, která vede k zjevné nespravedlnosti, a v důsledku toho nepřizná účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení, v němž se důvodně domáhal svého nároku, a jež bylo zastaveno pro zpětvzetí jeho žaloby po vynucení splnění povinnosti na základě žaloby z tzv. hlavní intervence v jiném řízení, přičemž žalobce postupoval procesně zodpovědně a naopak přístup žalovaného byl liknavý a svévolný a proto nezodpovědný, poruší stěžovatelovo právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 901/20
(méně než 60 dnů)
30. 6. 2020 Ač jde o rozhodování o nákladech řízení, i taková rozhodnutí mají potenciál, jde-li o vadnost kvalifikovanou, svým významem zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1, resp. i do práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Takovou kvalifikovanou vadou trpí výrok o nákladech řízení, v němž soud přehlédl, že náklady tvoří v souladu s §57 odst. 1 zákona č. 500/2001 Sb., soudního řádu správního, mj. i zaplacený soudní poplatek, na jehož úhradu měl úspěšný žalobce nepochybně nárok. Naopak přiznání paušální náhrady za jednotlivé úkony v řízení žalobcem neprokázané pochybením soudunení.
II. ÚS 2404/19
(méně než 60 dnů)
24. 6. 2020 Vadným poučením o přípustnosti dovolání krajský soud znemožnil realizaci jeho procesního práva podat mimořádný opravný prostředek, který mu zákon poskytuje. Tím zasáhl do práva na soudní ochranu, jak je garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv.
Pl. ÚS 25/17
(méně než 60 dnů)
23. 6. 2020 2 I. Vycházejí-li obecné soudy při zjišťování dobového vlastnictví pro určení restitučního nároku podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích z dobových dokumentů osvědčujících právní vztahy k majetku, jsou povinny provést veškeré (listinné) důkazy řádným způsobem (tj. umožnit účastníkům řízení se s jejich obsahem seznámit a vyjádřit se k jejich obsahu). Jen tak obecné soudy dostojí právům zaručeným účastníkům čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Učiní-li odvolací soud změnu skutkových zjištění rozhodných pro určení restitučního nároku, která neodpovídají obvyklému chápání obsahu provedených důkazů, podrobně vysvětlí své hodnotící úvahy. Za takového stavu se nejen vypořádá se všemi důkazy a úvahami z nalézacího řízení, ale vypořádá se rovněž s otázkou potřebné míry důkazu a požadavků judikatury Ústavního soudu na rozhodování v restitučních věcech. III. Odchýlí-li se odvolací soud od skutkových zjištění plynoucích z provedeného dokazování pr ...
II. ÚS 3790/19 23. 6. 2020 I. V případě státu, který je k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinnosti v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených podle §142 odst. 1 občanského soudního řádu. Tím ovšem není řečeno, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za „neúčelně“ vynaložené za každé situace. Předmětem sporu může být totiž i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuelně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánů státní správy, který zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku specializuje, za adekv ...
IV. ÚS 2056/18 23. 6. 2020 V souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493; č. 477/2005 Sb.) a na něj navazující judikaturou nejsou pro posouzení uplatněných nároků na obnovu vlastnického práva k majetku konfiskovanému na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen „dekret“) podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), rozhodné tvrzené vady správních aktů vydaných ve správním řízení navazujícím na dekret, neboť účinky konfiskace podle dekretu nastávaly ex lege ke dni 23. 6. 1945. Na dekret navazující výměr národního výboru nebo Ministerstva zemědělství představoval deklaratorní akt, přičemž k posouzení majetkové křivdy jako vzniklé v rozhodném období po 25. 2. 1948 ...
I. ÚS 2638/19 23. 6. 2020 Je-li jediná osoba, která je oprávněna za obviněnou právnickou osobu v trestním řízení jednat, vyloučena dle §34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, z toho důvodu, že je v téže trestní věci sama obviněnou, nevztahuje se uvedená zákonná výluka na volbu zmocněnce k vykonávání úkonů za takovou právnickou osobu v trestním řízení dle §34 odst. 1 téhož zákona, ledaže je z konkrétních okolností zřejmé, že se jedná o zjevné zneužití práva (např. volba zmocněnce, který nemá k právnické osobě vůbec žádný vztah, doručuje se mu na adresu v zahraničí, kde je nedostupný apod.). Pouze v takových případech je možné právnické osobě přesto, že jí byl zvolen zmocněnec, ustanovit opatrovníka postupem dle §34 odst. 5 téhož zákona.
IV. ÚS 2257/18 23. 6. 2020 I. Úkolem obecných soudů, stejně jako úkolem Ústavního soudu, je právo dotvářet, nikoli stanovit nová pravidla a právní instituty; není-li určitá otázka dosud právně upravena, ačkoli by podle ústavního pořádku upravena být měla, nelze to řešit zrušením ustanovení zákona, který vzhledem k jednoznačně, srozumitelně, určitě a jasně vyjádřené vůli zákonodárce k její úpravě není určen. Je-li však v rámci plnění ochranné funkce státu prostřednictvím soudů podle čl. 4 Ústavy České republiky možné využít již existujícího právního institutu, jakým je právo na odpověď nebo dodatečné sdělení, je ústavně konformní či dokonce nevyhnutelné takovou ochranu jejich prostřednictvím poskytnout. Vyplnění mezery zde není v rozporu s logikou systému práva a postavením soudní moci v systému dělby mocí v České republice. II. Jde-li o evidenci, registraci, její pravidla, vydávání, šíření atd., jsou internetové zpravodajství a tisk z hlediska mediálního práva odlišné; je jim ale společné to, že mohou být nosite ...
II. ÚS 645/20
(méně než 60 dnů)
23. 6. 2020 Povinnost insolvenčního správce vystupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí zahrnuje také předcházení zbytečným (snadno vyhnutelným) incidenčním sporům, které v důsledku hladkému chodu a dosažení cílů insolvenčního řízení nepomáhají, ale naopak nedůvodně zatěžují insolvenční soudy a mohou jít i na úkor majetkové podstaty. Pokud insolvenční správce takový incidenční spor, kterému lze snadno předejít výzvou věřitele k nápravě jeho pochybení (například při připojování příloh přihlášky pohledávky), zahájí, aniž prve vyzval věřitele k nápravě, a následně vezme žalobu zpět, neboť v průběhu řízení věřitel své pochybení napraví, nelze takový incidenční spor považovat za důvodně zahájený a procesní zavinění za jeho zastavení klást pouze na stranu věřitele (§146 odst. 2 občanského soudního řádu). Obecné soudy nemohou opomenout zbytečnost, respektive předčasnost zahájení takového incidenčního sporu a přiznat insolvenčnímu správci náhradu nákladů řízení vůči věřiteli. Pokud tak učiní, ...
III. ÚS 4121/18
(méně než 60 dnů)
22. 6. 2020 I. Použitím ustanovení restitučního zákona nelze ani s přihlédnutím k zásadě in favorem restitutionis rozšiřovat působnost takového zákona. Při výkladu §7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), musí obecné soudy postupovat s ohledem na smysl a účel restitučních zákonů vstřícně k oprávněným osobám, pro dodržení mezí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod však musí v prvé řadě vycházet z jasného znění zákona a zřetelně vyjádřené vůle zákonodárce. Podmínka účelového užívání majetku podle uvedeného ustanovení zákona nemůže být příklonem k zásadě in favorem restitutionis vykládána tak, že ji restituent splňuje, jelikož byl v dispozici s majetkem historicky omezen, a proto jej neužíval. II. Uplatnění zásady in favorem restitutionis je z podstaty věci intenzivnější tím více, čím obtížn ...
Pl. ÚS 4/20
aktualizován
(méně než 60 dnů)
16. 6. 2020 2 Právní úprava odpovědnosti za přestupky, která má za následek potrestání pachatele přesto, že by jeho odpovědnost za přestupek zanikla dříve, než bude vydáno rozhodnutí o přestupku, neboť ten by byl již za použití nové pro pachatele příznivější právní úpravy promlčen, je v rozporu s ustanovením čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 410/20
aktualizován
(méně než 60 dnů)
16. 6. 2020 Klade-li se důraz jen na určité systematické, logické či formulační nedostatky, ač s ohledem na celkový obsah dovolání lze považovat příslušnou procesní povinnost za splněnou (tzv. přepjatý formalizmus), je ukončení soudního řízení bez meritorního projednání věci porušením základního práva na přístup k soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Obsah dovolání proto musí být důsledně posouzen ve všech jeho částech a jejich vzájemných souvislostech, a vyložen tak, aby toto základní právo (a současně povinnost soudu) mohlo být realizováno v souladu s procesními předpisy, kterými je konkretizováno.
III. ÚS 2552/18 16. 6. 2020 . Jedním z omezení autonomie vůle, jež lze dovodit z ústavního principu rovnosti podle čl. 1 Listiny, je požadavek ochrany slabší strany. Typickým příkladem je ochrana spotřebitele, která je pevnou součástí českého a unijního právního řádu. Východiskem ochrany plynoucí ze spotřebitelského práva je ze své podstaty fakticky nerovné postavení spotřebitele vůči podnikateli. Pokud jedna strana může těžit ze svých profesionálních zkušeností, odborných znalostí, lepší informovanosti o právu či ze snazší dostupnosti právních služeb, zatímco druhá strana takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je tak nutné vzájemné vztahy právně vyvažovat. II. Uvedené se musí nutně uplatnit též v oblasti poskytování úvěrů, resp. pojištění těchto úvěrů dle rámcových pojistných smluv. I zde má pojistitel coby podnikatel profesionál obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem, jehož orientace v právu i f ...
I. ÚS 146/20 16. 6. 2020 Obecný soud je povinen aplikovat právní předpis jako celek, není oprávněn selektivně odepřít aplikaci určitého ustanovení, v daném případě §12 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 %.
IV. ÚS 481/19 16. 6. 2020 Ukončení soudního řízení bez meritorního projednání věci je porušením základního práva na přístup k soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, není-li obsah dovolání s ohledem na zvláštní účel tohoto procesního institutu důsledně posouzen ve všech jeho částech a jejich vzájemných souvislostech, a vyložen tak, aby toto základní právo (a současně povinnost soudu) mohlo být realizováno v souladu s procesními předpisy, kterými je konkretizováno.
IV. ÚS 4141/18 16. 6. 2020 I. Existence kompletní, nezměněné a věrohodné spisové dokumentace je základním předpokladem řádně vedeného daňového řízení a rozhodnutí v něm přijímaných. Mají-li správní soudy při posouzení zákonnosti postupu orgánů finanční správy dostát ústavním kautelám obsaženým v čl. 36 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod, je nezbytné, aby rozhodovaly na základě prokázaného skutkového stavu doloženého v kompletní, nezměněné a řádně vedené spisové dokumentaci orgánů finanční správy. II. Je-li založeno rozhodnutí v soudním řízení správním pouze na neúplném daňovém spisu, jde o vadu, která může vést k nezákonnému rozhodnutí ve věci samé a k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod; v takové procesní situaci důkazní břemeno přechází na orgány finanční správy.
III. ÚS 2707/18 15. 6. 2020 I. V řízení podle §18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), jsou pro zachování mezí ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví a soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod obecné soudy povinny pečlivě posuzovat, zda sporný majetek vůbec podléhal §3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění platném do 31. 12. 2012. V situaci tvrzeného přechodu majetku na stát podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, není ústavně souladným postup, při němž soud z nedostatku důkazů o přechodu majetku na stát před rozhodným obdobím, tj. před 25. 2. 1948, vyvodí závěr o přechodu po 25. 2. 1948, a to v neprospěch účastníka řízení, který ohledně prokázání této skutečnosti neměl povinnost unést důkazní břemeno. II. Při hodnocení dobré víry v o ...
III. ÚS 186/20
(méně než 60 dnů)
10. 6. 2020 Povaha řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví sama o sobě neodůvodňuje obecné potlačení základního pravidla stanoveného o.s.ř. pro náhradu nákladů řízení (úspěch ve věci, §142 odst. 1 o.s.ř.) ve prospěch výjimečného řešení podle §150 osř. Základní pravidlo lze korigovat, nastanou-li okolnosti předvídané zejména v ustanovení §142 odst. 2 až 3, §143 a §150 o.s.ř.
I. ÚS 904/19 9. 6. 2020 Neprojednáním odvolání podaným stěžovatelem proti nákladovému výroku soudu prvního stupně odepřel odvolací soud stěžovateli přístup k soudu, čímž zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, jež je mu garantován čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 362/19 4. 6. 2020 Závěr o příčinné souvislosti, nepřihlížející k podílu poškozeného na porušení bezpečnostních předpisů a založený na nepřesné intepretaci výpovědí v řízení slyšených znalců, vede k závěru o extrémním nesouladu rozhodnutí obecného soudu s vykonanými důkazy. Ani vysoká míra pravděpodobnosti nedostačuje k tomu, aby nebylo použito pravidlo in dubio pro reo; opačný postup vede k porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 2310/19 3. 6. 2020 Jestliže hodlá odvolací soud přehodnotit důkaz svědeckou výpovědí provedený u soudu prvního stupně, musí tento důkaz zopakovat. Nezopakuje-li důkaz svědeckou výpovědí, a přesto jej přehodnotí (srov. §213 odst. 2 o. s. ř.), poruší v souvislosti se zásadou přímosti a ústnosti právo stěžovatele na spravedlivý proces. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost musí vyplynout, z jakého důvodu obsaženého v ustanoveních §237 a 238 občanského soudního řádu dovolací soud shledal, že je podané dovolání nepřípustné, a poté musí tento závěr rozhodující senát také alespoň ve stručnosti (viz ustanovení §243f odst. 3 občanského soudního řádu), odůvodnit. Vyhne-li se Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí stěžejním argumentům, které dovolatel uplatnil, a nijak na ně nereaguje, dopustí se zakázaného odepření spravedlnosti, a tedy porušení práva dovolatele na spravedlivý proces.
I. ÚS 1379/19 2. 6. 2020 Omezení dispozičních oprávnění dlužníka po pravomocném rozhodnutí o povolení řešení jeho úpadku reorganizací dle §330 odst. 2 insolvenčního zákona (IZ) představuje jediné zbývající dispoziční omezení dlužníka, nepočítaje v to soudem omezené nakládání s majetkem dle §332 IZ. Toto zbývající omezení se však týká jen těch právních úkonů, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam (srov. §330 odst. 3 IZ). V tomto směru není rozhodujícím kritériem bez dalšího pouhá hodnota majetku, kterého se právní dispozice dlužníka týká, ani její poměr k ostatnímu majetku dlužníka. Klíčovým je naopak celková povaha, smysl a účel konkrétního právního jednání, tedy zhodnocení toho, zda v jeho důsledku dojde k významné změně hodnoty majetkové podstaty, postavení věřitelů či míry jejich uspokojení. Samotné podání žaloby dlužníkem k vymožení jeho pohledávky vůči třetí osobě v zásadě nepředstavuje zkracující jednání, neboť tím samo o sobě nedochází k významné změně hodn ...
III. ÚS 3378/19 2. 6. 2020 Stanovil-li soud odměnu advokátovi, kterého státní zástupce ustanovil opatrovníkem poškozené právnické osoby, na základě analogického použití §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění platném do 23. února 2020, porušil princip rovnosti podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací a jeho právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 1136/20 2. 6. 2020 Pokud Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, ačkoliv tento poplatek ve skutečnosti zaplacen byl, byť s nesprávně uvedeným variabilním symbolem, došlo jeho postupem k porušení ústavně zaručeného práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
IV. ÚS 322/20 2. 6. 2020 Při výkladu podmínek a podrobností zákonné úpravy výkonu práva na soudní a jinou právní ochranu je třeba dát přednost takovému výkladu, který umožní uplatnění ústavně zaručeného základního práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a který není v rozporu s jeho podstatou a smyslem podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. K takovému pochybení může v rozporu s vykonatelnými rozhodnutími Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) dojít v případě posouzení lhůty k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jako lhůty hmotněprávní, a nikoli lhůty procesní.

Za rok 2020 bylo zveřejněno 169 rozhodnutí Ústavního soudu s právní větou,
zobrazena strana 1 z celkem 4 stran v čase 0,115 ms (z toho 0,035 ms NoSQL).