ECLI:CZ:US:2024:1.US.2489.23.1
sp. zn. I. ÚS 2489/23
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PHARMAWEX s.r.o., sídlem Novoměstská 960, Chrudim, zastoupené Mgr. Danielem Bartošem, advokátem, sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2023, č. j. 1 As 74/2023-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
I. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 1 As 74/2023-30, porušil základní práva stěžovatelky zaručená čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto usnesení se proto ruší.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť tvrdí, že jím porušil její základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení, které předcházelo podání nyní posuzované ústavní stížnosti, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 31 A 40/2021-70, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 3. 9. 2021, č. j. ČOI 114270/21/O100/2700/Bal/Št, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu pro Královéhradecký a Pardubický kraj jako povinného subjektu o odmítnutí žádosti stěžovatelky o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
3. Navazující kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ("s. ř. s."), neboť stěžovatelka přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnila důvody kasační stížnosti.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že doplnění kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu řádně doručila. Tuto skutečnost dokládá náhledem e-mailu ze dne 30. 6. 2023, který byl se zaručeným elektronickým podpisem právního zástupce stěžovatelky spolu s doplněním kasační stížnosti odeslán na adresu elektronické podatelny Nejvyššího správního soudu.
5. Po vydání napadeného usnesení obdržel právní zástupce stěžovatelky sdělení předsedkyně senátu (č. j. 1 As 74/2023-40 ze dne 7. 9. 2023), z jehož obsahu plyne, že doplnění kasační stížnosti bylo doručeno do elektronické podatelny Ministerstva spravedlnosti, tam je však zachytil antispamový program, a proto se podání stěžovatelky nedostalo do sféry Nejvyššího správního soudu.
6. Stěžovatelka uzavírá, že kasační stížnost byla řádně a včas doplněna ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s., a to plně v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu, který proto nebyl oprávněn kasační stížnost odmítnout. Jakékoli okolnosti na straně Nejvyššího správního soudu, jako nesprávné nastavení antispamu, totiž nemohou být kladeny k tíži stěžovatelky. Odmítnutím kasační stížnosti Nejvyšší správní soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, neboť jí bylo odepřeno právo na přístup k soudu.
III. Vyjádření účastníka a replika stěžovatelky
7. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší správní soud, který vysvětlil, že adresu elektronické podatelny Nejvyššího správního soudu spravuje Ministerstvo spravedlnosti. Veškerá podání, která jsou takto doručena kasačnímu soudu, proto nejprve prochází přes server ministerstva, jehož součástí je i antispamový program. Nejvyšší správní soud uvedl, že již na žádost stěžovatelky zjistil, že on sám podání stěžovatelky neeviduje, avšak Ministerstvo spravedlnosti existenci podání potvrdilo a přislíbilo jeho postoupení Nejvyššímu správnímu soudu. O tomto byla stěžovatelka již informována. Následně však vyšlo při opakovaném prověřování najevo, že ono nalezené podání odeslané právním zástupcem stěžovatelky se týkalo jiné věci a pocházelo z jiného data. Nejvyšší správní soud v současné době - s ohledem na technické komplikace na straně Ministerstva spravedlnosti, kdy je kontrola antispamu možná pouze po dobu dvou měsíců - není schopen prověřit a potvrdit osud podání údajně zaslaného dne 30. 6. 2023 e-mailem s označením "Doplnění kasační stížnosti" na adresu elektronické podatelny Nejvyššího správního soudu. Uvedl však, že v inkriminované době bylo nastavení antispamového programu Ministerstva spravedlnosti nesprávné. Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že doloží-li stěžovatelka existenci rozhodných skutečností (což doposud neučinila) a prokáže tak, že doplnění kasační stížnosti v dané lhůtě Nejvyššímu správnímu soudu zaslala, pak napadeným usnesením skutečně mohlo dojít v důsledku technické chyby k potenciálnímu zásahu do jejích základních práv, což je politováníhodné.
8. Česká obchodní inspekce se k ústavní stížnosti navzdory výzvě Ústavního soudu nevyjádřila a konkludentně se tak vzdala postavení vedlejšího účastníka v řízení o ústavní stížnosti (srov. §28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
9. Ústavní soud si vyžádal i vyjádření Ministerstva spravedlnosti, které po prověření logů centrálních Exchange serverů sdělilo, že dne 30. 6. 2023 z adresy mgrbartos@akbartos.cz na adresu podatelna@nssoud.cz nedorazilo žádné e-mailové podání. Ani v období 25. 6. 2023 až 5. 7. 2023 nebyly na Exchange infrastruktuře evidovány žádné logy vztahující se k výše uvedené emailové adrese odesílatel. Prověření logů na interním firewall nebylo možné, jelikož v současné chvíli je zde nastaven maximální možný, a to šedesátidenní limit pro uchovávání. Logy na externím firewall nebylo taktéž možné prověřit; zde byl limit pro uchovávání jeden měsíc. Došlo však již k úpravě limitu na období šesti měsíců.
10. Stěžovatelka v replice sdělila, že podala ústavní stížnost v návaznosti na přiznání pochybení při zpracování doručeného podání Nejvyšším správním soudem. O skutečnosti, že bylo dalším prověřením zjištěno, že Nejvyšší správní soud ani Ministerstvo spravedlnosti předmětné podání stěžovatelky nakonec neeviduje, se tak dozvídá až nyní. V reakci na to předložila další náhledy e-mailu s informací o podpisu zprávy pro prokázání jeho odeslání s tím, že na podané ústavní stížnosti trvá.
IV. Splnění podmínek řízení
11. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
12. Ústavní soud dospěl vzhledem k obsahu ústavní stížnosti k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od něj nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
V. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
13. Po prostudování ústavní stížnosti, vyžádaných spisů a zaslaných vyjádření dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
14. Ústavní soud uvádí, že podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle odst. 2 stejného ustanovení se každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Z právě citovaných ustanovení se tedy podává, že každému je zaručeno právo na soudní ochranu, jehož obsahem je (1.) právo podat příslušný procesní prostředek soudu stanoveným způsobem, a (2.) povinnost soudu se tímto procesním prostředkem odpovídajícím způsobem zabývat. Neučiní-li tak soud, dopustí se protiústavního odepření přístupu k soudu (denegatio iustitiae).
15. Podle §106 odst. 3 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") "nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc."
16. Dle §37 s. ř. s. platí, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. A contrario, je-li ve stanovené lhůtě podání řádně doplněno nebo opraveno, a přesto kasační soud kasační stížnost odmítne, postupuje v rozporu s podústavním právem a současně porušuje základní právo stěžovatele na přístup k soudu.
17. Ústavní soud připomíná rovněž závěry vyslovené ve stanovisku pléna ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21, k doručování e-mailem: "Prokáže-li se v dostatečné míře, že e-mailové podání nebylo předáno soudu včas z důvodů technických závad způsobených na straně provozovatele e-mailového serveru Ministerstva spravedlnosti (či soudu), které účastník řízení zároveň nemohl předvídat, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži účastníka řízení a příslušné podání nelze odmítnout jako opožděné." Obdobně se uvedené závěry logicky uplatní rovněž pro případy, kdy nebylo podání - jinak včasné - soudu předáno vůbec; tato skutečnost totiž nemůže vést k rozhodnutí, které účastníkovi řízení znemožní přístup k soudu. Jakkoliv si proto v konkrétním případě soud nemusí být vůbec vědom technických problémů při doručování e-mailu, podstatné je z ústavněprávního hlediska, že postupoval-li účastník řízení "stanoveným postupem" podle čl. 36 odst. 1 Listiny, není možné mu klást k tíži objektivně vzniklé pochybení - lhostejno, zda vzniklo na straně ministerstva, anebo u soudu.
18. Ústavní soud dále uvádí, že technické problémy vzniklé na straně provozovatelů e-mailových serverů, za které nese stát odpovědnost, nelze prokazovat "pouhou" kopií hlavičky e-mailu. Je totiž obecně známou skutečností, že čas odeslání uvedený v jednoduché hlavičce e-mailu se řídí podle nastaveného času počítače uživatele; v tomto ohledu tedy nemá potřebnou vypovídací hodnotu. Přesně popsanou "cestu" podání z jednoho e-mailového serveru na server další je možné prokázat originálním záhlavím e-mailových zpráv, které obsahuje seznam technických podrobností o zprávě s přesnými časy, ke kterým byla zpráva dodána na příslušný server a které se zároveň neřídí podle nastavení počítače odesílatele, nýbrž podle času jednotlivých serverů. Výpovědní hodnota takových informací je tedy bezpochyby vyšší. Tvrdí-li proto účastník, že e-mailové podání bylo předáno soudu opožděně (nebo vůbec) z důvodu technických problémů na e-mailových serverech, za které odpovídá stát, je nutné, aby toto tvrzení bylo věrohodně prokázáno např. originálním záhlavím e-mailové zprávy či sdělením provozovatele/správce e-mailového serveru odesílatele či provozovatele/správce e-mailového serveru soudu; s kopií/print-screenem odeslaného
e-mailu se spokojit nelze.
19. Ústavní soud v minulosti zároveň popsal (viz sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21), jak mají v hraničních případech, ve kterých existuje pochybnost o přesném okamžiku dodání e-mailového podání, postupovat samy soudy. Je-li okamžik dojití e-mailového podání do elektronické podatelny stěžejní pro rozhodnutí v projednávané věci, musí soud v souladu s právem účastníka na přístup k soudu učinit příslušné kroky směřující ke zjištění přesného okamžiku předání. Vede-li totiž odmítnutí podání pro opožděnost (či jako nyní pro nedoplnění ve stanovené lhůtě) k faktickému zamezení přístupu účastníka k soudu, je třeba mít postaveno najisto, že podání bylo opožděné (tzn., je třeba prokázat přesný okamžik jeho doručení), anebo nebylo uskutečněno vůbec. S prohlubující se elektronizací justice umožňující podání prostřednictvím e-mailu je spojena i povinnost soudu prokazovat přesný okamžik dojití i v případech e-mailových podání, a případně i ve spolupráci s příslušným provozovatelem e-mailového serveru soudu zjistit, kdy došlo k detekci podání na prvním e-mailovém serveru, za který nese odpovědnost stát.
20. V nyní posuzované věci měl Ústavní soud k dispozici náhledy e-mailové zprávy, kterou odeslal právní zástupce stěžovatelky, i sdělení Nejvyššího správního soudu, kterým stěžovatelce existenci takového e-mailu potvrdil. Že by mělo být později zjištěno, že jde o podání v jiné věci a z jiného data, není ve spise Nejvyššího správního soudu nijak doloženo. Naopak, Nejvyšší správní soud potvrdil nesprávné nastavení antispamu ministerstva a rovněž Ústavnímu soudu je z jeho vlastní činnosti znám obdobný případ zadržení elektronického podání antispamovým programem Ministerstva spravedlnosti tak, že se do sféry Nejvyššího správního soudu také nedostalo. S velkou pravděpodobností (přinejmenším se nepodařilo toto její tvrzení vyvrátit) tak lze konstatovat, že stěžovatelka elektronickou zprávu na elektronickou adresu Nejvyššího správního soudu odeslala a její nepředání elektronické podatelně zapříčinilo technické opatření na straně státu, který tak nezajistil její řádně doručení příslušnému soudu.
21. Ústavní soud konstatuje, že mezi účastníky není sporu o právním posouzení věci v případě, že bylo doplnění kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu skutečně podáno a bylo podáno včas. Za daného stavu, kdy samo ministerstvo není schopno ověřit, zda a kdy došlo elektronického podání stěžovatelky, případně co bylo skutečně jeho obsahem, není ze strany soudu dodržena povinnost prokazovat přesný okamžik dojití e-mailových podání tak, jak bylo naznačeno v odkazovaném stanovisku Ústavního soudu. Za těchto okolností je nutné v pochybnostech o existenci podání či jeho doručení, zejména znamenalo-li by to pro stěžovatelku zamezení přístupu k soudu, rozhodnout v její prospěch.
22. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že postup Nejvyššího správního soudu byl zcela v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního. Lapidárně řečeno, s ohledem na shora uvedené rozhodující senát Nejvyššího správního soudu nemohl vědět o podání stěžovatelky (resp. jejího právního zástupce), kterým měla kasační stížnost doplnit.
23. Otázky proto vyvolává zejména postup ze strany Ministerstva spravedlnosti, které Nejvyššímu správnímu soudu doručení a zachycení e-mailu z 30. 6. 2023 nejprve potvrdilo, ačkoliv později jak Nejvyššímu správnímu soudu, tak ve vyjádření k ústavní stížnosti přijetí podání zpochybnilo. Přičemž však není zřejmé, proč se existenci podání nepokusilo řádně prověřit již v době, kdy by bylo možné vyloučit zásah antispamového programu a prověřit záznamy interního i externího firewallu.
24. Jelikož Nejvyšší správní soud nemá k dispozici žádný procesní nástroj, jak své rozhodnutí odstranit a vzniklou situaci napravit (byť ji žádným způsobem nezavinil), Ústavní soud napadené usnesení pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny zrušil a vrátil věc Nejvyššímu správnímu soudu k dalšímu řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. února 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu