ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.145.2018:57
sp. zn. 1 As 145/2018 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. T., zastoupen JUDr.
Jaromírem Kyzourem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného ze dne 23. 6. 2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2018, č. j. 11 A 163/2017 – 45,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2018, č. j. 11 A 163/2017 – 45,
se z r ušuj e a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, který měl spočívat v tom, že příslušníci Policie České republiky (dále též „policie“)
žalobce dne 23. 6. 2017 okolo druhé hodiny odpolední v blízkosti obchodu Jednota v obci Horní
Jiřetín nezákonně vyzvali a nutili k prokázání totožnosti. Žalobce jednak požadoval deklaraci
nezákonnosti uvedeného zásahu (bod 1 petitu) a dále, aby soud žalovanému nařídil, aby zajistil
likvidaci veškerých pořízených záznamů žalobce (obrazových, zvukových písemných či jiných),
pořízených v souvislosti s předmětným nezákonným zásahem ve lhůtě třiceti dnů od právní moci
rozsudku. Žalobce dále žádal, aby jej žalovaný o likvidaci informoval písemně, s úplným
a srozumitelným výčtem všech záznamů, a to do pěti dnů od provedení likvidace (bod 2 petitu).
[2] Městský soud žalobu zamítl.
[3] Soud měl za prokázané, že zasahující policisté žalobce nejprve vyzvali k prokázání
totožnosti z důvodu probíhajícího policejního bezpečnostního opatření souvisejícího s akcí
Klimakemp 2017. Tento prvotní důvod soud neakceptoval jako zákonný důvod k výzvě
k prokázání totožnosti. Samotné probíhající bezpečnostní opatření, přestože jeho konání může
důvodně vycházet ze zvýšeného rizika protiprávních jednání, neumožňuje paušálně legitimovat
libovolné osoby, které se pohybují v prostoru, na nějž je bezpečnostní opatření zaměřeno.
Dle soudu není sporu o tom, že bezprostředním důvodem zásahu policistů proti žalobci
bylo telefonické oznámení pracovníka bezpečnostní agentury z elektrárny Počerady,
týkající se několika osob s vybavením kamerami a mikrofony s logem ČT, pohybujících se v okolí
elektrárny v neoznačené dodávce VW Transporter červené barvy. Na základě tohoto oznámení
policie vyhlásila vozidlo jako „zájmové“ a lokalizovala jej hlídkovým vozem na návsi v Horním
Jiřetíně před obchodem COOP. Průběh dalších událostí byl rovněž dostatečně osvědčen
videozáznamy. Účastníci řízení se svými tvrzeními shodují v tom, že výzva k prokázání totožnosti
zasahujícími policisty byla odůvodněna až v průběhu dohadování ustanovením §63 odst. 2
písm. e) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“). Důvod
uvedený v citovaném ustanovení je naplněn pouze tehdy, pokud osoba odpovídá některé
konkrétní hledané či pohřešované osobě, po které bylo formálně vyhlášeno pátrání (tedy byly
o této osobě uvedeny individualizované informace do informačního systému). Tato podmínka
byla v projednávané věci naplněna, a jednání příslušníků policie ve vztahu k žalobci proto nelze
hodnotit jako nezákonný zásah. Soud přisvědčil žalobci, že v prvé fázi bylo sdělení policistů
ve vztahu k důvodům ověření totožnosti nedostatečné, nicméně v průběhu dalšího zásahu
zákonný důvod žalobci sdělili a žalobce se s ním spokojil.
[4] K otázce zastavení a prohledání vozu se městský soud nevyjadřoval, neboť se žalobce
vyslovení nezákonnosti tohoto zásahu v žalobě nedomáhal. Námitky porušení řady základních
práv a svobod žalobce nijak nezdůvodnil, soud jim tedy nepřisvědčil.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností, navrhuje
jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Soud se nijak nevypořádal
se stěžovatelovou replikou ze dne 15. 3. 2018, ve které reagoval na vyjádření žalovaného
a navrhoval provedení důkazů k prokázání zejména skutečných důvodů, pro které policisté
stěžovatele k prokázání totožnosti vyzvali, ale také počínání policistů při zásahu. Na repliku
odkazoval stěžovatel též při ústním jednání, navržené důkazy však provedeny nebyly, soud
ani neuvedl, proč je považuje za nadbytečné. Navrhované důkazy přitom měly prokázat,
zda skutečně existoval důvod k výzvě k prokázání totožnosti dle §63 odst. 2 písm. e) zákona
o policii. Pouze v úředních záznamech (sepsaných v reakci na žalobu policisty, kteří se zásahu
dopustili) existuje zmínka o údajných důvodných obavách, že červené vozidlo, jímž se stěžovatel
se svými kolegy pohyboval, mohlo být odcizené. Úřední záznam ze dne 9. 3. 2018 nijak
nepotvrzuje, že by pracovník bezpečnostní agentury měl podezření, že je vozidlo odcizené
a takové podezření sděloval policii. K tomuto skutkovému ději (pohyb osob u elektrárny
Počerady) měl být proveden bezprostřednější a věrohodnější důkaz záznamem komunikace
na tísňové lince 158. Z výpisu ze systému Jitka také neplyne, že by policie měla podezření,
že vozidlo může být odcizené; vozidlo zde bylo pouze označeno jako „zájmové“. Reálné důvody,
které vedly ke stěžovatelově perlustraci, by bylo možno zjistit ze zaznamenané radiové, textové
či jiné komunikace, jak stěžovatel navrhoval v replice. Nebyl proveden ani navržený důkaz
záznamem z minikamery policistů. Ten by poskytl informace zejména k počátku a době trvání
zásahu, což je okolnost důležitá pro úvahu, zda už jen část zásahu od výzvy k prokázání
totožnosti do okamžiku sdělení zákonného důvodu nemohla dosáhnout intenzity nezákonného
zásahu. Požadavek stěžovatele na provedení navrhovaných důkazů tedy není samoúčelný.
[7] Soud zcela nedostatečně vyložil splnění podmínek pro výzvu k prokázání totožnosti
dle §63 odst. 2 písm. e) zákona o policii. Soud uvedl, že musí být splněna formální podmínka
vyhlášení pátrání po určité osobě, a to uvedením individualizovaných informací do informačního
sytému. Stěžovatelovo vozidlo však bylo označeno pouze jako „zájmové“, ze záznamu
však neplyne, že bylo nutné posádku kontrolovat (záznam obsahuje pouze požadavek informovat
štáb), nebo že by dokonce posádka mohla být omezena na svobodě. V rozsudku není
srozumitelně vysvětleno, v čem konkrétně soud spatřoval zákonné důvody pro omezení osobní
svobody osádky „zájmového“ vozidla, aby mohlo jít o hledané osoby. Soud v rozsudku uvádí,
že z prostoru elektrárny Počerady měla být vykázána skupina pěti osob ve vozidle VW červené
barvy. Ze záznamu v systému Jitka však plyne, že vozidlo se mělo nacházet mimo areál
elektrárny. Ani z vyjádření pracovníka bezpečnostní agentury neplyne, že by se vozidlo nacházelo
v areálu elektrárny.
[8] Podle stěžovatele je rozsudek nezákonný též pro nesprávné posouzení právní otázky.
Nesouhlasí se závěrem soudu, že pochybení spočívající v nedostatečném sdělení důvodů
k prokázání totožnosti hned na počátku zásahu nebylo nijak zásadní. Stěžovatel odhaduje čas
od zahájení zásahu do sdělení zákonného důvodu na cca 20 minut. Přesnější čas soud v řízení
ani nezjišťoval (protože neprovedl potřebné důkazy, zejména záznam z minikamer policistů).
Po celou tuto dobu byl stěžovatel vystavován výzvám k prokázání totožnosti, které zjevně
postrádaly odůvodnění, byl na něj vyvíjen nátlak pohrůžkami, že bude předveden na policejní
stanici, pokud výzvě dobrovolně nevyhoví. Bylo by popřením lidské důstojnosti, aby lidé mohli
být libovolně obíráni o svůj drahocenný čas obtěžováním ze strany policistů, kteří nedokážou
důvody úkonu vysvětlit. Policista musí již před prováděním a v průběhu úkonu vědět, co a proč
činí, protože má podle §13 zákona o policii povinnost o důvodech úkonu poučit osobu,
jíž se úkon týká, v zásadě již před jeho provedením. Dle stěžovatele tedy již celý děj do první
zmínky o „hledané a pohřešované osobě“ dosahoval dostatečného rozsahu a intenzity na to,
aby mohl být považován za samostatný zásah. V takové situaci nemohl soud žalobu zamítnout
jako celek; mohl navržený výrok časově upřesnit (do kdy zásah trval).
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že podstatou žaloby byla tvrzená
nezákonnost postupu, kterým byl stěžovatel vyzván k prokázání totožnosti, přičemž nezákonnost
stěžovatel dovozoval z nedostatku důvodů pro aplikaci §63 odst. 2 písm. e) zákona o policii.
Žalovaný má za to, že skutkový děj byl jednoznačně prokázán, včetně existence zákonného
důvodu k výše popsanému postupu policie. Stěžovatel nijak nezpochybnil fakt, že se s daným
vozidlem a dalšími osobami nacházel v bezprostřední blízkosti elektrárny Počerady a že právě
on byl jednou z osob, kterou bezpečnostní agentura z areálu elektrárny vykázala. Žalovaný
poukázal na to, že důvodem k perlustraci osob nebylo konkrétní protiprávní jednání osob u této
elektrárny, ale tento důvod vzešel z vyhodnocení informací sdělených na linku 158 vedoucím
bezpečnostní agentury. Okolnosti uvedené v informačním systému Jitka (pohyb v prostoru
vstupu do elektrárny, neoznačené vozidlo, vesty s logem České televize, záznamová zařízení)
vedly policii k závěru o nutnosti zařazení daného vozidla jako zájmového a k následnému
provedení kontroly osob. Je nutné brát v úvahu celý kontext bezpečnostního opatření, které bylo
na území Ústeckého kraje vyhlášeno v souvislosti s možnými bezpečnostními riziky akce
Klimakemp. Žalovanému není jasné, z čeho stěžovatel dovozuje účelovost předložených
úředních záznamů (o výpovědi vedoucího bezpečnostní agentury a záznam z informačního
systému Jitka), které mají v souladu s pravidly správního procesu sloužit k prokázání skutkových
tvrzení žalovaného. K záznamu z policejní minikamery žalovaný při jednání uvedl, že tento
záznam existuje, ale jelikož zachycuje obdobný děj jako videozáznamy předložené stěžovatelem,
nepovažoval žalovaný za nutné záznam předkládat; k jeho předložení ani nebyl vyzván.
[10] Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
III. Posouzení věci
[11] Soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi kasační stížnosti a dospěl k závěru,
že je projednatelná a přípustná. Po jejím věcném posouzení uzavřel, že je též důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud nejprve níže stručně rekapituluje skutkový stav zjištěný městským
soudem na základě provedeného dokazování, a to ty jeho části, které jsou pro posouzení věci
podstatné a o nichž není mezi stranami sporu.
III.a) Skutkové okolnosti
[13] Ve dnech 21. až 25. 6. 2017 probíhala na území obce Horní Jiřetín a v jejím okolí akce
Klimakemp 2017. Policie v souvislosti s touto akcí předpokládala na území Ústeckého kraje
zvýšený pohyb osob a vozidel a také tzv. přímou akci (pasivní blokáda, aktivní konání směřující
k narušení elektrárenské činnosti). Proto ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje
vyhlásil bezpečnostní opatření související s uvedenou akcí. Dne 23. 6. 2017 kolem 11:00 hod.
se v okolí elektrárny Počerady (u brány č. 3) pohyboval stěžovatel (tuto skutečnost potvrdil
při jednání) společně s dalšími osobami v dodávkovém vozidle VW červené barvy, dvě osoby
z této skupiny měly na osobě vesty s logem České televize, skupina byla vybavena televizní
technikou (kamera, mikrofon, stativ atd.). Pracovník bezpečnostní agentury skupinu z prostoru
u elektrárny vykázal a v 11:32 hod. o události informoval prostřednictvím linky 158 policii
(to vyplývá jednak z úředního záznamu ze dne 9. 3. 2018, který zachycuje tvrzení pracovníka
bezpečnostní agentury, a z výpisu z informačního systému Jitka). Na základě uvedeného
oznámení operační štáb zachytil v systému Jitka následující poznatek:V 11:00 hodin byla
bezp. agenturou ELE Počerady vykázána osádka dodávky VW T4, červené barvy, nezj. RZ, vozidlo
„omlácené“, celkem 5 osob, 4x muž, 1x žena, všichni do 30-ti let věku. Žena blond, jeden z mužů kšiltovku
s červeným kšiltem. 2 osoby měly vesty České televize. Vybaveni byli kamerou, stativem a ruchovým mikrofonem
(chlupatým). Byli na příjezdové cestě k bráně č. 3, mimo areál ELE Počerady. Policie poté kontaktovala
Českou televizi, která nemohla vyloučit, že se jedná o externisty. Vozidlo proto bylo následně
v informačním systému vyhlášeno jako „zájmové“. Ve 12:54 byl do informačního systému vložen
další poznatek: Možný poznatek k vozidlu pohybujícímu se v okolí ELE Počerady, Volkswagen Transporter
T4, červená barva, rz x, markanty vozidla bílé disky kol, bílé víčko nádrže, současně je vozidlo v místě Kempu,
žádám o zvýšenou pozornost k pohybu vozidla, monitoring v okolí rizikových objektů, v případě zjištění vozidla
žádám ihned o info na štáb.
[14] Další průběh skutkového děje, který se odehrává kolem 14:00 hod. před obchodem
Jednota v obci Horní Jiřetín, osvědčují videonahrávky předložené stěžovatelem. Skutečnosti
zachycené na nahrávkách se v podstatných okolnostech shodují též se skutkovým dějem
popsaným zasahujícími policisty (nstržm. K. a prap. M.) v úředních záznamech ze dne 1. 11. 2017
a 30. 10. 2017. Mezi stranami není spor o to, že dne 23. 6. 2017 v uvedenou hodinu tříčlenná
policejní hlídka vyzvala stěžovatele a další dvě osoby, které vycházely z obchodu Jednota
v Horním Jiřetíně a mířily ke svému vozidlu (červená dodávky VW), aby prokázaly svou
totožnost. Stěžovatel policistům sdělil, že svou totožnost prokáže, až mu bude sdělen zákonný
důvod. Další sled událostí pak zachytil vlastními technickými prostředky.
[15] První nahrávka (DVD nazvané „Důkazy – videa“, záznam Náves 3-1) nejprve zachycuje
dva policisty a začíná slovy jednoho z kontrolovaných mužů „ale to musí být na něco opatření…“,
na která jeden z policistů odpovídá „na Klimakemp“, na což muž kontruje, že Klimakemp není
zákonný důvod. Policista konstatuje „takže mi to nepředložíte.“ Muž odpovídá „předložím,
když mi řeknete důvod“, na což policista odpovídá, že ho sdělil. Jeden z mužů následně říká,
že důvod neslyšel. Policista odchází k policejnímu vozu, do něhož se zavírá spolu s dalšími dvěma
policisty. Policistka ve voze hovoří vysílačkou, u čehož nahlíží do občanského a řidičského
průkazu jednoho z mužů. Druhý policista ve voze telefonuje. Od okamžiku, kdy policisté
odejdou od kontrolovaných mužů a zavřou se v policejním voze, uplynou cca dvě a půl minuty,
poté nahrávka končí. V nahrávce je možné zahlédnout zadní část červeného automobilu typu
dodávka.
[16] Druhá nahrávka (DVD nazvané Video Turner 2, záznam Náves 3-2) začíná v okamžiku,
kdy policistka vyzývá muže s kamerou a další osoby k předložení občanských průkazů, poučuje
je o tom, že „kdybyste nepředložili průkazy nám, půjdete s námi na oddělení, protože jste neprokázali svoji
totožnost“. Po dotazu na zákonný důvod policistka odkazuje na §63 zákona o policii
s tím, že pokud výzvu neuposlechnou, „předvedeme vás a vyřešíme to na oddělení“. Muž znovu vyzývá
policistku a policistu ke sdělení konkrétního důvodů podle řečeného ustanovení zákona a trvá
na tom, že výzvu policie musí odůvodnit. Nato policisté odcházejí k hlídkovému vozidlu
a telefonují. Policisté trvají na prokázání totožnosti všech přítomných osob, muži trvají na sdělení
důvodu. Policistka uvádí „V rámci akce KLIMAKEMPU provádíme kontrolu všech osob“, což hlas
muže za kamerou komentuje tak, že to není žádný zákonný důvod. Třetí z policistů následně říká
„Takže pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách, to jste chtěl slyšet?“ a muž za kamerou mu předává
doklady. Policista to komentuje slovy „Takže vy nás tady vlastně zkoušíte. Důvod jsem vám řekl“,
na to muž za kamerou odpoví „Super, my vás nezkoušíme, na to jsme čekali, jen chceme, aby policie jednala
podle zákonů.“
III.b) Nepřezkoumatelnost a jiné vady řízení před soudem
[17] Stěžovatel v prvé řadě namítá, že se městský soud zcela opomněl vypořádat s několika
jeho důkazními návrhy. Tato námitka je důvodná.
[18] Stěžovatel v replice ze dne 15. 3. 2018 výslovně uvedl, že soudu navrhuje provedení
dalších důkazů, a to rozkaz ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje č. 46/2017
ze dne 15. 6. 2017, radiovou, textovou či jinou komunikaci policie (řídícího štábu a zasahujících
policistů) a dále veškerou komunikaci o incidentu u elektrárny Počerady (zejména telefonát
policistů provedený z policejního vozu během snah o ztotožnění stěžovatele) a videozáznam
pořízený policisty.
[19] Městský soud se v odůvodnění rozsudku k těmto důkazním návrhům nijak nevyjádřil;
jde tedy o důkazy opomenuté. Ústavní soud v řadě svých nálezů [nález sp. zn. III. ÚS 61/94
ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51), nález sp. zn. III. ÚS 95/97 ze dne 12. 6. 1997 (N 76/8
SbNU 231), nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn.
III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339), nález sp. zn. III. ÚS 139/05 ze dne
20. 10. 2005 (N 200/39 SbNU 117), usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38
SbNU 579) a další] podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu
volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí.
Je samozřejmě na úvaze a rozhodnutí soudu, zda navrhovaný důkaz provede, či nikoli. To ovšem
neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které
z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové
závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá
povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také -
pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování
důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle
něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní
souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit
ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí.
Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož
ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných
pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže tak soud nepostupuje, zatíží
své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů,
ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36
odst. 1, čl. 38 odst. 2). Tak tomu bylo i v nyní souzené věci.
[20] Nejvyšší správní soud se seznámil též se záznamem ústního jednání, které proběhlo dne
22. 3. 2018. Ani v jeho průběhu však předsedkyně senátu nevydala žádné procesní usnesení, které
by se k uvedeným důkazům vztahovalo. Během tohoto jednání se účastníků řízení nedotázala,
zda požadují dokazování ještě doplnit, či zda trvají na navržených důkazech; nekonstatovala
ani, že dokazování je již ukončeno. Ani v průběhu jednání tak nebyly stěžovatelem navrhované
důkazy řádně procesně vypořádány.
[21] V této souvislosti je nutno zdůraznit, že právě v řízení o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením je (například na rozdíl od typického řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) specifické v tom, že těžiště dokazování se nachází
právě v řízení před soudem. Neprobíhá zde žádné formalizované řízení před správním orgánem,
ve kterém by byly shromážděny a provedeny důkazy, které může následně správní soud použít.
Naopak je to právě procesní aktivita stran v řízení o žalobě, která napomáhá soudu k vyhledání
dostatečného množství relevantních důkazů, na jejichž základě soud může učinit dostatečná
zjištění stran skutkového stavu. Zvýšeným požadavkům na procesní (důkazní) aktivitu účastníků
řízení pak odpovídá též povinnost soudu obezřetně a pečlivě se veškerými vznesenými důkazními
návrhy zabývat. Neučinil-li tak soud, zatížil svůj rozsudek jinou vadou způsobující nezákonnost,
pro kterou je třeba jej zrušit.
[22] Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu je zatížen
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, přičemž k této vadě musel soud přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[23] Ačkoli to stěžovatel v kasační stížnosti nenamítá, soudu neuniklo, že stěžovatelův žalobní
návrh se skládal ze dvou částí. Požadoval jednak určení, že vymezený zásah byl nezákonný, a také
likvidaci záznamů stěžovatele pořízených při zásahu. Veškerá argumentace soudu obsažená
v odůvodnění rozsudku však směřuje pouze k první části žalobního návrhu
(tedy zabývá se otázkou zákonnosti zásahu); městský soud se vůbec nezabýval stěžovatelovým
požadavkem na likvidaci záznamů. Nevěnoval se tedy části předmětu řízení, jak byl vymezen
v žalobním návrhu. Soud žalobu zamítal jako celek, z odůvodnění napadeného rozsudku
však nelze seznat žádné úvahy, které soud vedly k závěru, že i druhá část žaloby je nedůvodná.
Proto je rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, přičemž tato vada mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
III.c) Zákonné důvody pro prokázání totožnosti stěžovatele
[24] Shora uvedené nedostatky samy o sobě postačují pro zrušení rozsudku městského soudu.
Nejvyšší správní soud však považuje za účelné vyjádřit se též ke kasačním námitkám mířícím
proti věcnému posouzení celé věci, neboť je to dle jeho názoru vhodné z hlediska následného
postupu městského soudu v dalším řízení.
[25] Městský soud dospěl, stručně řečeno, k závěru, že prvotní výzva k prokázání totožnosti
nebyla podložena žádným zákonným důvodem. Ke zhojení této vady však došlo následným
postupem policistů, kteří výzvu k prokázání totožnosti odůvodnili pátráním po hledaných
nebo pohřešovaných osobách [§63 odst. 2 písm. e) zákona o policii], přičemž tento důvod
byl dle městského soud za daných okolností naplněn.
[26] Tento závěr nemá oporu v doposud zjištěném skutkovém stavu.
[27] Podle §63 odst. 2 písm. e) zákona o policii je policista oprávněn vyzvat k prokázání
totožnosti osobu odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby.
[28] Podle §111 písm. c) a d) zákona o policii, kde se v tomto zákoně mluví o hledané osobě,
rozumí se jí fyzická osoba, u které je dán některý ze zákonných důvodů omezení její osobní
svobody, místo jejího pobytu není známo a policií bylo po ní vyhlášeno pátrání. Jde-li
o pohřešovanou osobu, rozumí se jí fyzická osoba, o níž se lze důvodně domnívat, že je ohrožen
její život nebo zdraví, místo jejího pobytu není známo a policií po ní bylo vyhlášeno pátrání.
[29] Jak již soud vyslovil v rozsudku ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2 As 35/2014 - 109, důvod
uvedený v §63 odst. 2 písm. e) zákona o policii umožňuje policistovi vyzvat k prokázání
totožnosti osoby, které svým vzhledem či dalšími znaky (vozidlo, chování, oblečení, přítomnost
ve skupině dalších osob) odpovídají popisu hledané či pohřešované osoby. Vymezení hledané
a pohřešované osoby obsahuje §111 písm. c), resp. d) zákona o policii, přičemž
u obou z nich musí být splněna podmínka formálního vyhlášení pátrání po této osobě,
jež je provedeno uvedením individualizovaných informací o ní do informačního systému.
Z toho vyplývá, že důvod předjímaný §63 odst. 1 písm. e) zákona o policii je naplněn tehdy,
pokud osoba odpovídá některé konkrétní hledané či pohřešované osobě. Bez splnění této
podmínky nelze tento důvod pro prokázání totožnosti aplikovat, a to ani s poukazem na obecné
vymezení úkolů policie v §2 zákona o policii, ani při plošně vymezené bezpečnostní akci
zaměřené na pátrání po osobách či věcech.
[30] Pro naplnění důvodů, za kterých je možno vyzvat osobu k prokázání totožnosti podle
§63 odst. 2 písm. e) je tedy nutno, aby byly splněny kumulativně podmínky, které definují osobu
jako pohřešovanou či hledanou. V nyní souzené věci zjištěný skutkový stav neosvědčuje,
že by byla naplněna podmínka společná oběma „typům“ osob (pohřešované i hledané),
tedy formální vyhlášení pátrání po konkrétní osobě. Z výpisu z informačního systému Jitka
je zřejmé, že vozidlo, kterým se zřejmě pohyboval též stěžovatel, bylo označeno jako „zájmové“
a že v případě zjištění vozidla mají policisté informovat štáb. Z této skutečnosti však dle soudu
nelze dovodit, že bylo vyhlášeno pátrání po osobě, jejíž popis odpovídá popisu stěžovatele.
Ostatně ani městský soud tímto směrem v odůvodnění rozsudku neučinil žádné úvahy, neboť
toliko stroze konstatoval, že podmínka vyhlášení pátrání byla naplněna tím, že na základě hlášení
bezpečností agentury z elektrárny Počerady bylo vozidlo vyhlášeno jako zájmové (srov. body 39
a 41 rozsudku). Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval výše, z těchto skutkových zjištění
takový závěr nelze dovodit. Bude-li tedy městský soud v dalším řízení chtít setrvat na tomto
závěru, bude na místě, aby tímto směrem doplnil dokazování tak, aby bylo zcela zjevné,
že k naplnění podmínek obsažených v §63 odst. 2 písm. e) ve spojení s §111 zákona o policii
došlo. Městský soud přitom musí mít na paměti též to, že formální vyhlášení pátrání po určité
osobě je pouze jednou ze zákonných podmínek definujících hledanou osobu. V případě,
že by existence této podmínky byla osvědčena, musí se dále zabývat otázkou, zda byly naplněny
i podmínky ostatní.
[31] Soud připomíná, že dle §2 zákona o policii je úkolem policie chránit bezpečnost osob
a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další
úkoly a úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony. Jedním z prostředků, kterým
policie může dosahovat řádného plnění svých úkolů je i zjišťování totožnosti osob. Policisté jsou
nadáni oprávněním vyzvat k prokázání totožnosti osobu, vždy se tak musí dít na základě jednoho
(či více) důvodů předpokládaných zákonem. Důvod pro lustraci musí existovat již v době výzvy
k prokázání totožnosti, nelze jej následně domýšlet, či vytvářet jen proto, aby byl „nějaký“ důvod
sdělen; jeho sdělení tedy nesmí být samoúčelné. V této souvislosti je nutno podotknout, že podle
§13 zákona o policii je policista povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou
úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv
nebo svobod osoby, také o jejich právech a povinnostech. Úkolem soudu v řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem je pak posuzovat zákonnost jednání policistů právě
z hlediska toho, jaký zákonný důvod byl uveden jako důvod pro lustraci.
[32] Zcela závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že skutkové okolnosti souzené věci,
tak jak byly doposud zjištěny, vyvolávají dojem, že důvod pro lustraci dle §63 odst. 2 písm. e)
zákona o policii byl stěžovateli sdělen účelově, za účelem dodatečného „ospravedlnění“ výzvy
k prokázání totožnosti. V této souvislosti tedy bude v dalším řízení úkolem městského soudu
též to, aby prověřil, zda zákonný důvod pro výzvu k prokázání totožnosti byl skutečně dán
již ve chvíli, kdy policisté výzvu učinili, a zda nebyl později bez opory v reálných okolnostech
pouze formálně doplněn.
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
V souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. proto rozsudek městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení, v němž bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Zejména se tedy vyjádří ke všem stěžovatelem navrhovaným důkazům (buď je provede,
nebo řádně odůvodní, proč tak neučinil), vyjeví své úvahy ve vztahu k důvodnosti podané žaloby
z hlediska druhého petitu a na základě provedeného dokazování opětovně posoudí, zda v daném
případě existovaly takové okolnosti, které mohly vést k naplnění důvodu k prokázání
stěžovatelovy totožnosti dle §63 odst. 2 písm. e) zákona o policii.
[34] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu