ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.150.2015:50
sp. zn. 1 As 150/2015 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalované:
Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Lidické nám. 9, Ústí
nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015,
čj. 15 A 54/2015 – 142,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, čj. 15 A 54/2015 – 142,
se zrušuje ve výroku II. a III. a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalované domáhal, aby krajský
soud vyslovil, jednak že: zásah policistů Policie ČR dne 20. 3. 2013 v době kolem 22.30 hodin v Ústí
nad Labem, ul. Všebořická, na parkovišti u prodejny Lidl, č. o. 51, kteří provedli služební zákrok - kompletní
bezdůvodnou lustraci řidiče, test na alkohol a drogy a opakovanání prohlídky vozidla včetně povinné výbavy
a technického stavu vozidla, trvající skoro jednu hodinu, byl nezákonný (dále jen „zásah č. 1“), a jednak
že: zásah policistů Policie ČR dne 20. 3. 2013 v době kolem 22.30 hodin v Ústí nad Labem, ul. Všebořická,
na parkovišti u prodejny Lidl, č. o. 51, spočívající v provedení služebního zákroku - zákazu další jízdy žalobci
vozidlem tov. zn. SEAT Toledo, r. z. X, byl nezákonný (dále jen „zásah č. 2“)
II. Právní názor krajského soudu
[2] Krajský soud žalobu v části týkající se zásahu č. 1 zamítl podle §87 odst. 3
zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a vyhověl žalobě v části týkající
se zásahu č. 2.
[3] Uvedl, že žalobce neopodstatněně namítal, že u něj byla provedena silniční kontrola
bezdůvodně a bez důvodného podezření. K předmětné kontrole došlo bezprostředně poté,
co si hlídkující policisté všimli rychle jedoucího vozidla, a proto se rozhodli toto vozidlo
zkontrolovat. Žalobce tak sám na sebe policisty upozornil rychlou jízdou, přičemž v rozhodnou
dobu v dané lokalitě panovaly nepříznivé klimatické podmínky. Toto však neznamená, že žalobce
jel nedovolenou rychlostí, nýbrž že žalobce jel nepřiměřeně rychle k daným povětrnostním
podmínkám, čímž zavdal legální důvod pro následnou kontrolu.
[4] Kontrolující policisté byli v době kontroly ve služebním stejnokroji (vzor č. 92), tedy byli
oprávněni podle §124 odst. 9 písm. a) zákona o silničním provozu vykonávat dohled
nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, a to v podobě
provedené kontroly dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních
komunikacích. Žalobce jakožto řidič vozidla byl bezesporu účastníkem silničního provozu
a mohla tak u něj být provedena silniční kontrola. Policisté byli oprávněni podle §124 odst. 10
zákona o silničním provozu mj. zastavovat vozidla, vyzvat řidiče k vyšetření podle zvláštního
právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, vyzvat
řidiče k předložení dokladů k řízení a provozu vozidla a vyzvat řidiče ke kontrole technického
stavu vozidla. V souvislosti s pravomocemi policistů jsou pak striktně zakotveny povinnosti
řidičů, a to zejména v §5 odst. 1 zákona o silničním provozu, mezi které patří mj. povinnost
řidičů užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.
Provedená kontrola povinné výbavy vozidla, technického stavu vozidla, všech dokladů žalobce
a od vozidla, a také provedené testy na přítomnost alkoholu a drog v těle žalobce, nepředstavuje
šikanózní kontrolu, a tedy nezákonný zásah vůči žalobci, jelikož k provedené kontrole měli
policisté pravomoc podle §124 odst. 9 písm. a) ve spojení s §124 odst. 10 písm. b), písm. e),
písm. g), písm. h) a písm. i) zákona o silničním provozu.
[5] Délka trvání předmětné kontroly neznamená sama o sobě šikanóznost, přičemž je nutné
rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že vůči žalobci bylo následně vedeno přestupkové řízení.
Stejný charakter nemá ani provedení testů na přítomnost alkoholu a drog v těle žalobce, neboť
pravomoc takovéto kontrolní zjištění provést není podle §124 odst. 10 písm. e) a písm. g) zákona
o silničním provozu vázána na podezření policistů. Naopak lze provádět i namátkové kontroly.
Bylo nevhodné, aby během silniční kontroly žalobce telefonoval s třetí osobou a kontrolujícím
policistům nevěnoval pozornost, avšak mu nebylo nijak fyzicky bráněno v telefonování s právním
zástupcem, jak tvrdil. Soud považoval za nadbytečné, aby provedl dokazování, jak navrhl právní
zástupce žalobce, tedy aby byl proveden výslech žalobce, výslech obou zasahujících policistů,
aj, a to s ohledem na žalobní tvrzení, kterému korespondoval skutkový stav zachycený
ve správním spise. Provedenou kontrolu (zásah č. 1) soud nevyhodnotil jako nezákonný zásah.
[6] Část žaloby směřující do zásahu č. 2, spočívající v ústním zákazu další jízdy žalobci
s daným vozidlem, shledal krajský soud důvodnou. Vyslovený zákaz další jízdy žalobci
s kontrolovaným vozidlem pro osazení náprav vozidla pneumatikami s odlišným dezénem
žalovaná opírala o §124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu v návaznosti
na §21 odst. 13 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel s poukazem na špatné povětrnostní
podmínky panující v době kontroly, a také s poukazem na to, že s ohledem na skutkové okolnosti
případu se u žalobce nejednalo o tzv. nouzové dojetí. Je pravdou, že podle §21 odst. 13 vyhlášky
o technické způsobilosti vozidel se nesmí, s výjimkou nouzového dojetí, současně použít
pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud při schválení technické způsobilosti není
stanoveno jinak, a dále že na téže nápravě musí být použity pouze shodné pneumatiky. Rovněž
je pravdou, že jsou policisté podle §124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu oprávněni
zakázat řidiči jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu přikázat směr jízdy, vyžaduje-li
to bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popř. jiný veřejný zájem. Užití
neshodných pneumatik, tj. nestejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu či značky, tedy
odporuje dikci §21 odst. 13 vyhlášky o technické způsobilosti vozidel.
[7] Policisté tedy obecně mají pravomoc vyslovit zákaz další jízdy řidiči, avšak jsou
při tom výrazně limitováni časovým úsekem, pro který lze daný zákaz vyslovit. Ustanovení
§124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu říká, že zákaz lze vyslovit jen na nezbytně
nutnou dobu. V daném případě je pro posouzení zákonnosti daného zákazu zásadní, že policisté
tento zákaz časově nelimitovali na dobu nezbytně nutnou. Pověřená pracovnice žalované
při ústním jednání konaném dne 25. 5. 2015 potvrdila, že dotyčný zákaz nebyl policisty nijak
časově limitován. Policisté tedy překročili zákonný rámec podle §124 odst. 10 písm. e) zákona
o silničním provozu, jelikož nevyslovili zákaz další jízdy, který by zároveň časově limitovali
na nezbytně nutnou dobu. Soud neshledal potřebu ve věci provádět další dokazování, jelikož
relevantní skutečnosti byly zřejmé z obsahu správního spisu, kterému korespondovalo i vyjádření
žalované v řízení před soudem.
III. Obsah kasační stížnosti
[8] Žalovaná (dále jen „stěžovatel“) napadla rozsudek krajského soudu ve výroku II. včasnou
kasační stížností z důvodů, jež podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Napadený
rozsudek je nezákonný a nepřezkoumatelný. Nezákonnost spatřuje v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nepřezkoumatelnost pak v nesrozumitelnosti,
logické a vnitřní rozpornosti a v nedostatku důvodů rozsudku.
[9] Argumentace obsažená v napadeném rozsudku k výroku II. vychází z předpokladu,
že lze využít §124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu pouze za podmínky,
že lze pregnantně stanovit dobu platnosti zákazu na nezbytně nutnou dobu vyjádřením časového
údaje. Zákonodárce dal příslušníkům v tomto ustanovení možnost velmi širokého správního
uvážení, přičemž krajský soud jej v rozporu s mezemi danými zákonem a jejich logickým
výkladem zúžil, jelikož spojil výklad správního uvážení o nezbytně nutné době pouze s časovým
okamžikem. Ve většině případů však objektivně nelze naplnit požadavek konkrétního časového
údaje bez dalšího způsobem, aniž by se toto oprávnění nestalo ve svém důsledku zcela
neaplikovatelným. Výkladem časového určení nezbytně nutné doby je možno odvozovat
od podmínek a délky jejich trvání v čase, na kterých byl zákaz jízdy řidiči na nezbytně nutnou
dobu vystaven, tedy co konkrétně naplnilo neurčitý právní pojem „vyžaduje-li to bezpečnost
a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popřípadě jiný veřejný zájem“. V daném
případě to bylo osazení pneumatik na obou nápravách v rozporu s §21 odst. 13 vyhlášky
o technické způsobilosti vozidel ve spojení s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Pojem
nezbytně nutná doba tedy lze vykládat jako dobu, po kterou trvá alespoň jedna z těchto
podmínek. Vyslovení prostého časového údaje by bez dalšího podmínění nevedlo k dosažení
účelu sledovaného zákonem, tedy zamezení jízdy řidiči, vyžaduje-li to bezpečnost a plynulost
silničního provozu na pozemních komunikacích, popřípadě jiný veřejný zájem.
[10] Krajský soud dovodil, že ze správního spisu ani z vyjádření žalované strany neplyne,
že by vyslovený zákaz další jízdy žalobci s vozidlem byl udělen jen na nezbytně nutnou dobu.
Stěžovatel s tímto nesouhlasí, neboť se domnívá, že tato informace ve správním spise obsažena
je. V této souvislosti poukazuje na úřední záznam obsažený v oznámení přestupku zpracovaný
dne 21. 3. 2013, čj. KRPU-66582-2/PŘ-2013-041016, ze kterého vyplývá, že doba platnosti
vysloveného zákazu byla vymezena dvěma podmínkami, a tedy dostatečně. V tomto úředním
záznamu je výslovně uvedeno, že „… Po provedení všech úkonů hlídky na místě, byly řidiči vráceny všechny
doklady a byla mu ústně zakázána další jízda s vozidlem na těchto pneumatikách, vzhledem k povětrnostním
a klimatickým podmínkám a v zájmu ochrany života, zdraví a majetku všech účastníků silničního provozu…“
Okolnosti podmiňující časové určení doby nezbytně nutné jsou ve správním spisu zopakovány
v úředních záznamech o podání vysvětlení podle §61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb.,
o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“), zasahujících policistů
PČR ze dne 12. 6. 2013, čj. KRPU-133318-4/ČJ-2013-0410UO, a ze dne 12. 6. 2013,
čj. KRPU-133318-5/ČJ-2013-0410UO.
[11] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů spatřuje stěžovatel
ve skutečnosti, že krajský soud nepostavil najisto, zda byl proveden zásah v okamžiku žalobcova
nouzového dojetí či nikoli.
[12] K hodnocení zákonnosti zásahu patří i hodnocení jeho přiměřenosti. V daném případě
byl učiněn zásah ve formě pouhého ústního zákazu další jízdy, který ovšem nebyl ze strany
žalobce respektován, jelikož o dvě hodiny později bylo téže vozidlo v témže technickém stavu
včetně absence povinné výbavy kontrolováno stejnou policejní hlídkou, avšak řízené jinou
osobou.
[13] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek ve výroku II.
a na něm závislém výroku III. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
IV. Vyjádření žalobce
[14] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 29. 7. 2015, ve kterém z větší části
shrnul obsah kasační stížnosti a obsah napadeného rozsudku, přičemž v několika dalších
odstavcích uvedl, že nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Namítl, že kasační stížnost
podepsala a podala osoba neoprávněná jednat jménem žalované. Odkázal na §33 odst. 5 s. ř. s.
a zdůraznil, že jedinou osobou oprávněnou jednat jménem žalované je pouze její vedoucí
plk. Mgr. T. L., nikoli kpt. JUDr. J. Z., která soudu doložila diplom o absolvování právnické
fakulty a tři úřední blíže nespecifikované úřední záznamy. Žalovaná nevydala žádný vnitřní právní
předpis, který by upravoval, že za ní může jednat kpt. JUDr. Z. Pověřením k jednání před
správními soudy nelze nahrazovat vnitřní právní předpis žalované. Vedoucí žalované rovněž
mohl rozkazem právně zavázat podřízenou policistku k zastupování žalované, což se však
nestalo. Navrhl tedy, aby se Nejvyšší správní soud pokusil odstranit vady kasační stížnosti podle
§109 s. ř. s.
[15] Souhlasí s posouzením své žaloby krajským soudem v otázce uvedení časového omezení
zákazu jízdy. Předmětný zákaz jízdy měl být časově konkrétní, jelikož by mu de iure bylo
zakázáno navždy jako řidiči jet motorovým vozidlem tovární značky Seat, a to i kdyby ho osadil
nově řádně pneumatikami. Zákaz nebyl udělen ani do doby nápravy věci ze strany žalobce. Nelze
rozumně chtít po žalobci, aby si okamžik změny povětrnostních a klimatických podmínek
umožňujících pokračování v jízdě určoval sám.
[16] Nesouhlasí s tvrzením žalované, že nerespektoval udělený zákaz, neboť stejné vozidlo
kontrolované o dvě hodiny později neřídil. Proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost je důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost podala osoba
oprávněná jednat jménem stěžovatele. Společně s kasační stížností doručila žalovaná zdejšímu
soudu pověření kpt. JUDr. J. Z. k jednání před soudem ve věci žaloby na ochranu před
nezákonným zásahem správního orgánu, které bylo podepsáno plk. Mgr. T. L., ředitelem
žalované, a rovněž doklad o získání vysokoškolského vzdělání v oboru Právo. V daném pověření
je výslovně uvedeno, že ředitel žalované pověřuje kpt. JUDr. Z. „[…] ve smyslu §33 odst. 5 soudního
řádu správního“.
[20] Podle §33 odst. 5 s. ř. s. „nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jedná za správní orgán jeho vedoucí,
popřípadě jiná osoba k tomu oprávněná podle vnitřních předpisů.“
[21] Odborná literatura k tomuto ustanovení uvádí, že „oprávnění jednat za správní orgán
se neprokazuje plnou mocí, ale pověřením.“ (srov. POTĚŠIL, L., ŠIMÍČEK, V. a kol. Soudní řád správní.
Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 210).
[22] Nejvyšší správní soud v této části uzavírá, že předmětná kasační stížnost byla podepsána
a podána osobou k tomu oprávněnou. Dikce §33 odst. 5 s. ř. s. výslovně uvádí možnost,
že kasační stížnost může být podána i osobou odlišnou od osoby vedoucího správního orgánu,
k čemuž však tato osoba potřebuje oprávnění podle vnitřního předpisu, nikoli vnitřního právního
předpisu, jak se nesprávně domnívá žalobce. Pověření vydané v posuzovaném případě
je zmíněným vnitřním předpisem vydaným vedoucím, neboť i tato skutečnost vyplývá
ze samotného pověření obsahujícího výslovný odkaz na §33 odst. 5 s. ř. s.
[23] Soud dále zkoumal, zda řízení před krajským soudem nebylo zatíženo vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. Krajský soud
při úvahách o důvodnosti žaloby primárně vycházel z obsahu správního spisu, jehož součástí jsou
mj. úřední záznamy o podání vysvětlení zasahujících policistů.
[24] Podle §137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) je použití
záznamu o podání vysvětlení jako důkazního prostředku zakázáno. Nejvyšší správní soud k tomu
konstatoval, že „[…] úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek a kdo je z jeho spáchání podezřelý,
poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci o věci; nelze jej však považovat za důkazní prostředek
(§51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu
slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam.“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008 - 115). V rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 9. 2010, čj. 1 As 34/2010 - 73, soud judikoval, že „[…] význam úředního záznamu
o podaném vysvětlení dle §61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, spočívá v přestupkovém
řízení v tom, že na jeho základě si může správní orgán předběžně vyhodnotit relevanci případné svědecké výpovědi
dané osoby z hlediska skutečností, které je třeba v konkrétním řízení o přestupku prokazovat. Při samotném
výslechu svědka (obviněného) však nesmí být úřední záznam o podaném vysvětlení čten namísto výpovědi svědka
(obviněného).“
[25] S ohledem na výše uvedenou právní úpravu a ustálenou judikaturu zdejšího soudu
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud zatížil řízení o předmětné žalobě vadou, která
měla za následek nezákonné rozhodnutí, neboť při zjišťování skutkového stavu vycházel
primárně z úředních záznamů zasahujících policistů, jejichž použitelnost jakožto důkazního
prostředku je nepřijatelná. Krajský soud mohl a měl přinejmenším provést výslech zasahujících
policistů a žalobce, aby byl schopen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
a nikoli se spokojit pouze s přečtením obsahu zmíněných úředních záznamů. Prostor
pro provedení těchto důkazů měl krajský soud dostatečný. Napadený rozsudek je tak nezákonný,
jelikož je postaven „na důkazech“, jejichž použití je ex lege zakázáno.
[26] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, kterou má rovněž zkoumat ex offo, a rovněž námitkou nesprávného posouzení právní
otázky, jelikož tyto dvě námitky jsou v tomto konkrétním případě nedílně spojené. Nejvyšší
správní soud konstatuje, že bude možné dovodit závěr o zákonnosti zásahu kontrolujících
policistů až v okamžiku, kdy krajský soud provede výslech zasahujících policistů, a postaví
tak najisto, jak přesně byl zákaz formulován. Kasační soud však předesílá, že nesouhlasí
s právním názorem krajského soudu, že pojem „nezbytně nutná doba“ je nutno blíže určit
časovým vyjádřením. V daném případě pravděpodobně byla žalobci zakázána jízda z důvodu
technické nezpůsobilosti předmětného vozidla s přihlédnutím k povětrnostním a klimatickým
podmínkám, které v daném místě panovaly. Pokud by tomu tak bylo, pak z logiky věci vyplývá,
že časovým vymezením nelze určit konec trvání daného zákazu bez dalšího, nýbrž v tomto
konkrétním případě se naopak nabízí jediná možná varianta vymezení časového úseku trvání
zákazu další jízdy, a to ukončením trvání stavu, který ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu
na pozemních komunikacích, tedy dokud trvá technická nezpůsobilost vozidla žalobce
v kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Znamená to tedy, že pokud
by kontrolující policisté ústně zakázali žalobci další jízdu z důvodu technické nezpůsobilosti jeho
vozidla s ohledem na počasí v danou dobu v dané lokalitě, dostatečně by tak určili, kdy vyslovený
zákaz přestává být vůči žalobci účinný. Osoba, která byla schopna úspěšně získat řidičské
oprávnění, je jistě natolik rozumově vyspělá, aby si v tomto konkrétním případě moment konce
trvání předmětného zákazu dovodila sama. Je pravdou, že zástupkyně žalované při ústním
jednání na dotaz soudu, jestli policisté nějak časově limitovali vyslovený zákaz další jízdy,
odpověděla negativně. Jak však kasační soud uvedl výše, dobu trvání zásahu je dle jeho názoru
možné vymezit i jinak než časovým určením, resp. v tomto konkrétním případě to ani zřejmě
možné nebylo.
[27] Krajský soud tedy nejprve postaví najisto, jak přesně byl předmětný zákaz další jízdy
formulován, a až následně provede jeho posouzení z hlediska jeho zákonnosti, přičemž bude
vázán výše vysloveným právní názorem. Krajský soud se rovněž bude zabývat otázkou,
zda provedený zásah byl proveden v okamžiku žalobcova tvrzeného nouzového dojetí či nikoli.
[28] S ohledem na vše shora uvedené proto Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
ve výroku II. a III. Krajský soud bude pokračovat v řízení v rozsahu zrušení jeho rozhodnutí,
přičemž podle §110 odst. 4 s. ř. s. bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku. O nákladech řízení krajský soud rozhodne podle výsledku
průběhu dalšího řízení (§110 odst. 3 s. ř. s.).
VI. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[29] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. shledal jako důvodnou a zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku II.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti nerozhodl Nejvyšší správní soud, jelikož
v případě zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení, o nákladech
rozhodne podle §110 odst. 3 s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu