ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.151.2013:38
sp. zn. 1 As 151/2013 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., zastoupena
JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc,
proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, čj. 10 A 162/2012 - 56,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, čj. 10 A 162/2012 – 56,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. Janě Kašpárkové,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 8228 Kč,
která ji bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci její žádosti
ze dne 22. 6. 2012. Následně soud požádala o osvobození od soudního poplatku.
Na základě informací vyplývajících z předloženého prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků městský soud usnesením ze dne
15. 1. 2013, čj. 10 A 162/2012-37 žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznal.
Následně však městský soud dne 11. 11. 2013 v záhlaví cit. usnesením osvobození od soudních
poplatků žalobkyni se zpětnou účinností odňal. Odkázal přitom na to, že spor vedený
stěžovatelkou není takové povahy, aby měl vztah k podstatným okolnostem její životní sféry.
Upozornil též na povahu a mnohost sporů, které žalobkyně vede.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu včasnou
blanketní kasační stížnost. V ní požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 4. 12. 2013 ustanovil zástupkyni, která důvody kasační
stížnosti posléze doplnila. Stěžovatelka tvrdí, že odnětí osvobození od soudních poplatků
bylo nezákonné. Dle jejího názoru lze osvobození od soudních poplatků odejmout pouze
za zákonem stanovených podmínek, tj. jen v případě, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Stěžovatelka má za to, že její poměry se nijak nezměnily
a ani městský soud v tomto směru neprovedl žádné dokazování. Nesouhlasí se závěrem
městského soudu o povaze sporu, tj. závěrem, že se spor netýká okolností její životní sféry. Soud
v tomhle směru neučinil žádná skutková zjištění. Proto také namítá, že nyní napadené usnesení
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Stěžovatelka konečně tvrdí,
že řízení před městským soudem bylo zmatečné, neboť ve věci rozhodovali vyloučení soudci.
Napadené usnesení bylo proto překvapivé a narušovalo princip právní jistoty.
[3] Žalovaný je toho názoru, že napadené usnesení je v souladu se zákonem. Připomíná,
že stěžovatelka dlouhodobě zneužívá práv zakotvených v zákoně č. 106/1999 Sb. a v jiných
zákonech, že její jednání působí v rozporu s rozumným uspořádáním společenských vztahů
a že stěžovatelka svým jednáním způsobuje újmu každému členu společnosti. Na vedení
správních a soudních řízení s její osobou stát vynakládá nezanedbatelné částky peněz z veřejných
rozpočtů. Upozorňuje, že stěžovatelka byla toho času dlouhodobě nezaměstnaná a podáváním
enormního množství civilních i správních žalob cílila na získání finančního prospěchu.
Vůči žalovanému a její bývalému zaměstnavateli – Národnímu památkovému ústavu dlouhodobě
a systematicky uplatňuje právo na informace šikanózním způsobem. Žalovaný dále vypočítává
množství soudních řízení vedených stěžovatelkou a z vybrané judikatury v jejích věcech obsáhle
cituje.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Městský soud v nyní napadeném usnesení uzavřel, že „i když majetkové poměry žalobkyně
svědčily tomu, že jí ze zvlášť závažných důvodů bylo možné plně osvobodit od soudních poplatků, mnohost sporů
vedených navrhovatelkou a jejich charakter představuje vážný důvod pro odebrání osvobození.“
[7] Dle §36 odst. 3 věty čtvrté s. ř. s. soud přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
[8] Norma uvedená ve čtvrté větě §36 odst. 3 pamatuje na dvě situace: v průběhu řízení
se ukáže, že tu buď nikdy nebyly důvody pro osvobození (situace žadatele byla jiná,
než z jaké soud ve svém rozhodnutí vycházel), anebo důvody pro osvobození tu sice v okamžiku
rozhodnutí byly, ovšem v průběhu dalšího řízení se situace účastníka změnila.
[9] Zpětné odnětí osvobození představuje částečné prolomení zásady, podle níž je soud
vázán svými předchozími rozhodnutími. Je nepřípustné, aby možnost odejmout osvobození
zakládala soudu ničím a nijak nelimitovanou pravomoc kdykoliv v průběhu řízení změnit názor
na správnost osvobození. Důvodem pro možnost aplikovat zpětné odejmutí osvobození bude
situace, v níž se ukáže, že poměry účastníka byly jiné, než on sám tvrdil a které soud původně
zjistil. Důvody, které městský soud použil pro své napadené usnesení (mnohost sporů vedených
stěžovatelkou a jejich charakter), však existovaly již k datu původního rozhodnutí o osvobození
stěžovatelky a byly také samotnému městskému soudu velmi dobře známy.
[10] Obdobné závěry lze najít též v civilní judikatuře vykládající srovnatelné ustanovení §138
odst. 2 o. s. ř. Podle nich přiznané osvobození může soud odejmout jen ve dvou případech:
jednak tehdy, pokud došlo ke změně poměrů osvobozeného a následkem této změny poměrů
přestává být osvobození důvodné, jednak tehdy, pokud soud dodatečně zjistí, že poměry
účastníka byly již v okamžiku přiznání jiné, než z jakých vycházel soud při přiznání osvobození.
Pokud však poměry účastníka byly zjištěny řádně a nedošlo k jejich změně, není možné jednou
přiznané osvobození odejmout jen proto, že soud změní své hodnocení těchto poměrů.
Při nezměněných poměrech účastníka, které byly zjištěny v okamžiku přiznání osvobození,
je soud svým původním rozhodnutím vázán (viz Drápal, L. - Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád
I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 958 nebo Svoboda, K. - Smolík, P. - Levý,
J. - Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 487;
oba komentáře vycházejí z rozhodnutí NS SSR ze dne 7. 4. 1971, sp. zn. 1 Cz 18/71, č. 16/72 Sb.
rozh. civ.).
[11] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že usnesení městského soudu stojí na nesprávném
posouzení právní otázky [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a tudíž je nezákonné.
Tímto rozhodnutím samozřejmě Nejvyšší správní soud neříká, že stěžovatelka od soudních
poplatků osvobozena být měla. Pokud ale již v této věci osvobozena byla, nelze takovéto
osvobození libovolně odejmout týmž soudem, který původně o osvobození rozhodl.
[12] K dalším námitkám se proto již soud nemusel vyjádřit. Jen stručně upozorňuje,
že rozhodnutí městského soudu není nepřezkoumatelné, jak mylně uvádí stěžovatelka, ale stojí
na přezkoumatelném, byť nesprávném právním názoru.
[13] Nejvyšší správní soud se však musí vyjádřit k námitce zmatečnosti řízení před městským
soudem. Dle stěžovatelky rozhodovali vyloučení soudci. Jakkoliv stěžovatelka námitku podjatosti
nevznesla v řízení před městským soudem, skutečnost, že ve věci rozhodoval soudce,
který měl být správně vyloučen, způsobuje zmatečnost řízení. Jako taková je tato skutečnost
jedním z důvodů kasační stížnosti [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. V daném případě
však stěžovatelka nevznáší žádný relevantní argument ve prospěch své teze o podjatosti
rozhodujících soudců. Její argumenty zůstávají povýtce jen v rovině minulých rozhodnutí těchto
soudců, kterýžto důvod jako podjatost ovšem zákon výslovně vylučuje (viz §8 odst. 1
in fine s. ř. s.).
IV.
Závěr a náklady řízení
[14] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a tak podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.)
[16] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupkyni
JUDr. Janu Kašpárkovou. Odměna byla advokátce stanovena podle §35 odst. 8 s. ř. s.
za dva úkony právní služby (převzetí věci a sepsání doplnění důvodů kasační stížnosti), tedy
ve výši 2 x 3.100 Kč a 2 x 300 Kč, celkem 6.800 Kč [dle §9 odst. 4 písm. d) a dle §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Protože advokátka zastupující
stěžovatelku je plátcem DPH, zvyšuje se odměna o částku 21 % z částky 6.800 Kč,
tedy o 1.428 Kč, odpovídající dani, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§57 odst. 2 s. ř. s.). Zástupkyni bude do 1 měsíce od právní moci rozsudku vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu odměna ve výši 8.228 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu