ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.191.2019:14
sp. zn. 1 As 191/2019 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze, ze dne 30. 4. 2019, č. j. 11 A 56/2019 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá ochrany proti nečinnosti žalované.
Žalobce uvedl, že požádal Věznici Vinařice dne 18. 10. 2018 o poskytnutí informací z oblasti
managementu věznice. Na tuto žádost mu nebyla poskytnuta žádná odpověď, přestože dne
29. 1. 2019 podal na postup povinného subjektu stížnost. Žalobce se proto domáhá, aby žalovaná
zjednala nápravu při vyřizování uvedené žádosti. Společně s žalobou podal žalobce také žádost
o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský soud žádosti
o osvobození od soudních poplatků (výrok I. usnesení) a o ustanovení zástupce z řad advokátů
(výrok II. usnesení) zamítl. Současně žalobce vyzval k úhradě soudního poplatku (výrok III.).
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Uvedl,
že vzhledem ke svému sociálnímu postavení, které vzniklo v důsledku justičních zločinů,
nucenému insolvenčnímu řízení i svévolnému odmítání práva na informace, má rozhodnutí
městského soudu za ukázkový příklad justiční mafie a nadržování. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Stěžovatel dále požádal o osvobození od soudních poplatků za kasační stížnost a ustanovení
zástupce z řad advokátů pro celé řízení o žalobě.
[3] K žádosti o osvobození od soudních poplatků soud uvádí, že podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým
se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce nepochybně je takovým
procesním rozhodnutím. Soud proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
nepožadoval, neboť poplatková povinnost stěžovatele netíží. Obdobné závěry dovodil rozšířený
senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem, není proto třeba trvat na tom, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. K posouzení žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě není
Nejvyšší správní soud příslušný, proto se jí vůbec nezabýval (zákonnost postupu městského
soudu při posouzení této stěžovatelovy žádosti je však předmětem meritorního přezkumu v nyní
souzené věci).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[6] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek ze dne 26. 10. 2011, č. j.
7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají
se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[7] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí souboru informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím, a to v oblasti managementu Věznice Vinařice,
v níž se stěžovatel nenachází (a ani netvrdí, že by mu hrozilo přemístění do tohoto zařízení).
Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození
od soudních poplatků neplyne, že by požadovaná informace měla jakýkoliv vztah k podstatným
okolnostem jeho životní sféry. Naopak jde o spor zřejmě vyvolaný zájmem stěžovatele o veřejné
záležitosti a fungování veřejných institucí. Nadto je městskému i kasačnímu soudu z úřední
činnosti známo, že stěžovatel rozeslal žádosti o poskytnutí informací různého druhu takřka
do všech vězeňských zařízení a se žalovanou (resp. s různými vězeňskými zařízeními) vede
množství „sporů“ týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu
k informacím, které často pokračují před soudy (jen u Nejvyššího správního soudu bylo do této
chvíle vedeno přes 200 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení má stěžovatel
plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí
v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení
za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.
[8] Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými
příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek
prostředků, a přitom je na místě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající
jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. Takovou
povahu však nyní vedené řízení nemá. Za situace, kdy stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení
(například tím, že opakovaně napadá jednotlivé procesní rozhodnutí soudů či postup správních
orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný
názor Nejvyššího správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle
kasačního soudu správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím nákladů, včetně nutnosti
hrazení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j.
6 Ans 14/2012 - 11). Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované
pro výkon advokacie. Stěžovateli tedy nelze přisvědčit, že městský soud postupoval libovolně
a vůči stěžovateli neodůvodněně odlišně.
[9] Městský soud nepostupoval v rozporu s právními předpisy, pokud učinil závěr,
že je na místě stěžovateli výjimečně osvobození od soudních poplatků odepřít, a to v plné výši.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních
poplatků, nemohl mu pak být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35 odst. 10 věta první
s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov.
např. rozsudek ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Městský soud tedy nepochybil
ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů.
[10] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[11] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly,
jejich náhradu jí proto soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu