ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.204.2018:204
sp. zn. 1 As 204/2018 - 204
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. D. D., zastoupen
Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 256/40a, Olomouc, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2016, č. j. KUOK 93502/2016, sp. zn.
KÚOK/83452/2016/ODSH-SD/7471, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2018, č. j. 22 A 70/2016 – 557,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Konice (dále jen „městský úřad“) vydal dne 30. 6. 2016 rozhodnutí sp. zn.
DOP 103/2016 DOL, č. j. KON 7175/2016, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání
přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se dopustil
tím, že dne 15. 4. 2016 ve 14:10 hod. v obci Ospělov, okres Prostějov, ve směru od obce Milkov
na Kozlov, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, registrační značky: X, a to v takové
době po užití jiné návykové látky, po kterou byl ještě pod jejím vlivem, neboť dle znaleckého
posudku ze dne 27. 5. 2016, který vyhotovil Ing. Ivo Válka, CSc., znalec v oboru zdravotnictví,
odvětví toxikologie, byl při analýze biologického materiálu, zaměřené na přítomnost návykových
látek ze skupiny kanabinoidů v žalobcově krevním séru, prokázán tetrahydrocannabinol (THC),
v koncentraci 3,2 ng/ml. Tímto jednáním porušil §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním
provozu. Městský úřad žalobci uložil pokutu 10.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve
výši 2.500 Kč.
[2] Žalovaný zamítl odvolání jako opožděné.
[3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který
ji zamítl. Zdůraznil, že rozsah soudního přezkumu byl vymezen nejen uplatněnými žalobními
body, ale též obsahem napadeného rozhodnutí, v němž se žalovaný zabýval pouze včasností
a přípustností odvolání. Soud se proto nezabýval okruhem žalobních námitek směřujících
do merita věci. Dovodil, že odvolání bylo nutno podat nejpozději dne 2. 8. 2016.
[4] Tvrzení žalobce, že již dne 19. 7. 2016 podal blanketní odvolání proti rozhodnutí
o přestupku, není pravdivé. Z obsahu podání ze dne 19. 7. 2016 jednoznačně a bez jakýchkoli
pochybností vyplývá, že jde o blanketní odvolání směrující proti rozhodnutí o zadržení řidičského
průkazu (rozhodnutí městského úřadu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. DOP 91/2016 DOL, č. j.
KON 5556/2016). Pochybnosti městského úřadu ohledně obsahu blanketního odvolání ze dne
19. 7. 2016 nemohly vyplynout ani z komunikace správního orgánu s žalobcem. I z e-mailové
komunikace (dotaz na správní orgán, kdy došlo k doručení rozhodnutí fikcí) ze dne 1. 8. 2016
jasně vyplývá, že žalobce odvolání dosud nepodal a hodlá tak teprve učinit. Pokud žalovaný,
vycházeje z výše uvedených závěrů, dospěl k tomu, že odvolání žalobce ze dne 19. 7. 2016
směřuje proti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, pak učinil zcela logický závěr, který
odpovídal obsahu podání a okolnostem kolem jeho podání (které předcházely i následovaly
po tomto podání). Ze správního spisu tak vyplývá, že pokud žalobce ve věci přestupku podal
skutečné odvolání až dne 12. 8. 2016, přičemž lhůta k odvolání běžela od 19. 7. do 2. 8. 2016
(včetně), podal toto odvolání opožděně (podáno e-mailem dne 12. 8. 2016 a následně potvrzeno
písemně dne 15. 8. 2016).
II. Obsah kasační stížnosti a posouzení věci
[5] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
[6] Stěžovatel očekával, že městský úřad rozhodne o přestupku na konci června nebo
na začátku července roku 2016; neznal tedy předem číslo jednací odsuzujícího rozhodnutí.
Od 1. 7. 2016 proto psal úředníkovi městského úřadu majícímu na starost jeho věc o sdělení čísla
jednacího a současně dokládal další důkazy případného vadného rozhodnutí, aby mohl podat
řádné a včasné bianco odvolání. Dne 19. 7. 2016 podal stěžovatel bez znalosti čísla jednacího
bianco odvolání. Rozhodnutí o přestupku mu bylo doručeno fikcí do poštovní schránky dne
20. 7. 2016, v den jeho odjezdu do Říma. V odvolání uvedl alespoň poslední jemu známé číslo
jednací (rozhodnutí o zabavení řidičského průkazu) a uvedl, že jakmile se vrátí ze zahraničí,
odvolání řádně označí a odůvodní, což udělal. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá,
že stěžovatel dával správnímu orgánu dopředu vědět o své dočasné nepřítomnosti. Správní
orgány zcela ignorovaly důkazní situaci.
[7] Stěžovatel požaduje zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení,
případně aby Nejvyšší správní soud ve věci sám rozhodl.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[9] Poté, co Nejvyšší správní soud ověřil, že kasační stížnost je včasná, podána osobou
oprávněnou a řádně zastoupenou, míří proti rozhodnutí, které kasační přezkum připouští
a je projednatelná, přistoupil k jejímu věcnému posouzení.
[10] Podle ustálené judikatury rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání
pro opožděnost nebo nepřípustnost podle §92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž
by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka řízení. Rozhodnutím podle §92 odst. 1
správního řádu odvolací správní orgán zamítá odvolání z důvodu jeho opožděnosti
či nepřípustnosti, tj. z důvodu nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek,
bez níž nelze podané odvolání meritorně posoudit, proto také není odvoláním napadené
rozhodnutí na základě opožděného či nepřípustného odvolání současně potvrzováno. V souladu
s ustálenou judikaturou je tedy soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání
jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze
to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen
na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (rozsudky ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 5 As 41/2009 – 91, č. 2127/2010 Sb. NSS, ze dne 27. 4. 2012, č. j. 5 As 111/2011 – 87,
ze dne 11. 7. 2016, č. j. 1 As 121/2016 – 42, č. 3451/2016 Sb. NSS, či ze dne 7. 9. 2017,
č. j. 4 Azs 174/2017 – 51).
[11] Ve stěžovatelově věci je proto na místě vyřešit otázku, zda podal včasné odvolání proti
rozhodnutí městského úřadu popsanému v bodu [1] rozsudku. Nejvyšší správní soud se plně
ztotožňuje s podrobným odůvodněním, které vedlo krajský soud k závěru, že stěžovatel včasné
odvolání nepodal.
[12] Z předložených správních spisů plynou následující podstatné skutečnosti. Se stěžovatelem
byla vedena dvě (pro posouzení věci relevantní) správní řízení. V prvním z nich rozhodl městský
úřad rozhodnutím ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. DOP 91/2016 DOL, č. j. KON 5556/2016,
o zadržení stěžovatelova řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku.
Odvolání ze dne 19. 7. 2016 proti tomuto rozhodnutí posoudil žalovaný samostatně,
a to v rozhodnutí ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. KÚOK/82155/2016/ODSH-SD/7471).
[13] Druhé správní řízení (zahájené oznámením ze dne 3. 6. 2016, č. j. KON 6049/2016,
sp. zn. DOP 103/2016 DOL) se týkalo shora popsaného dopravního přestupku. Společně
s oznámením o zahájení správního řízení městský úřad stěžovatele předvolal k ústnímu jednání
konanému dne 21. 6. 2016. Stěžovatel se k ústnímu jednání dostavil. Městský úřad následně vydal
rozhodnutí, kterým stěžovatele uznal vinným z přestupku (viz bod [1] rozsudku). Toto
rozhodnutí bylo stěžovateli doručováno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb.
Protože stěžovatel nebyl v místě svého bydliště zastižen, byla zásilka obsahující rozhodnutí
uložena na poště a připravena k vyzvednutí od 8. 7. 2016. Současně byl stěžovatel vyzván
k vyzvednutí zásilky a poučen o následcích jejího nevyzvednutí v desetidenní lhůtě. Po marném
uplynutí této lhůty byla zásilka dne 20. 7. 2016 vhozena do stěžovatelovy schránky.
[14] Dne 20. 7. 2016 obdržel městský úřad odvolání stěžovatele ze dne 19. 7. 2016 (k poštovní
přepravě předáno téhož dne). V tomto podání je jako „věc“ uvedeno „odvolání proti rozhodnutí
o odebrání ŘP“, v záhlaví podání je uvedeno č. j. KON 4335/2016 (jde o č. j. oznámení o zahájení
správního řízení o zadržení řidičského průkazu, pozn. soudu), sp. zn. DOP 91/2016 DOL. Obsahem
podání je pak mj. následující sdělení: „Protože nejsem v místě trvalého bydliště a budu se vracet
až 15. 8. 2016 a správní orgán by mohl do této doby rozhodnout a já minout lhůtu k odvolání,
odvolám se proti odebrání ŘP s tím, že právní argumentaci dodám po návratu dne 15. 8. 2016.“
[15] Dne 1. 8. 2016 zaslal stěžovatel oprávněné úřední osobě (p. D.) e-mailovou zprávu
s následujícím obsahem: „Dobrý den, pan D., můžete mi prosím říci, kdy bylo Vaše rozhodnutí
fikcí doručeno do schránky mého bydliště? Jsem od 20. 7. 2016 mimo ČR a rodina ho v pátek
29. 7. 2016 našla ve schránce a nerad bych minul termín odvolání, jsem až do 15. 8. 2016 mimo
ČR.“ Jako předmět této zprávy stěžovatel uvedl: „Důkazy pro řízení č. j. KON 4335/2016 sp. zn.
DOP91/2016 DOL“.
[16] Následně obdržel prvostupňový správní orgán elektronická podání odeslaná z e-mailové
adresy X dne 12. 8. 2016, 13. 8. 2016 a 8. 9. 2016. Podání ze dne 12. a 13. 8. 2016, označené jako
„První dodatek odvolání ze dne 19. 7. 2016 proti rozhodnutí Městského úřadu Konice ze dne
30. 6. 2016, č. j. KON 7175/2016, sp. zn. DOP 103/2016 DOL“, bylo potvrzeno písemným
podáním doručeným na Městský úřad Konice dne 15. 8. 2016 a na Krajský úřad Olomouckého
kraje dne 16. 8. 2016. Podání ze dne 8. 9. 2016, označené jako „Druhý dodatek odvolání na
rozhodnutí MěÚ Konice ze dne 30. 6. 2016, č. j. KON 7175/2016, sp. zn.
DOP 103/2016 DOL“, bylo potvrzeno písemným podáním doručeným Krajskému úřadu
Olomouckého kraje dne 12. 9. 2016.
[17] Podle §20 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“),
se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§19 odst. 4), na adresu
evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány
písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo
při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě
lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Podle §23 správního řádu, nebyl-li v případě doručování
podle §20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným
podle §20, písemnost se uloží. Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení
písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě
10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost
vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů
vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který
ji vyhotovil. Zároveň s oznámením o neúspěšném doručení se adresát písemně poučí o právních
důsledcích, které by jeho případné jednání podle §24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti
postupu podle §24 odst. 2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který
písemnost odesílá, a jeho adresu. Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou
posledním dnem této lhůty (§24 odst. 1 správního řádu).
[18] Podle §83 odst. 1 správního řádu odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení
rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle §92 odst. 1 správního řádu opožděné
nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.
[19] Ze shora popsaných skutkových okolností vyplývá, že rozhodnutí městského úřadu
o přestupku je nutno považovat za doručené (a tedy i oznámené - §72 správního řádu) ve smyslu
§24 odst. 1 správního řádu dnem 18. 7. 2016, tedy desátým dnem poté, co byla připraveno
k vyzvednutí, nikoli až dne 20. 7. 2016, jak tvrdí stěžovatel. Posledním dnem lhůty k podání
odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo úterý 2. 8. 2016. Odvolání podané dne 12. 8. 2016
(a 13. 8. 2016), resp. jeho doplnění podané dne 8. 9. 2016, proto žalovaný správně vyhodnotil
jako opožděné.
[20] Stěžovatelovo tvrzení, že odvoláním proti rozhodnutí městského úřadu o přestupku bylo
již jeho podání ze dne 19. 7. 2016, není pravdivé. Z obsahu tohoto podání, jak byl výše popsán,
jednoznačně vyplývá, že šlo o odvolání proti rozhodnutí ze dne 18. 5. 2016 o zadržení řidičského
průkazu. To vyplývá jak z předmětu podání, čísla jednacího i spisové značky, tak ze samotného
textu obsaženého v podání. Toto podání v žádné své části neobsahuje nejmenší náznak,
ze kterého by bylo možno dovodit, že míří proti rozhodnutí o přestupku. Za odvolání nelze
považovat ani e-mailový dotaz zaslaný pověřené úřední osobě dne 1. 8. 2016. Také tento dotaz
(dle uvedené spisové značky a čísla jednacího) směřoval k rozhodnutí o zadržení řidičského
průkazu; nadto svým obsahem nedává žádných pochyb, že jde pouze o neformální dotaz, nikoli
o řádný opravný prostředek.
[21] Nepřípadná je též stěžovatelova argumentace, že odvolání nemohl podat, neboť neznal
číslo jednací rozhodnutí o přestupku (a proto podal odvolání s číslem jednacím jemu posledně
známého rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu). Z průběhu správního řízení je jednak
zřejmé, že se stěžovatel ve věci přestupku zúčastnil nařízeného ústního jednání, na kterém
se seznámil mj. též se spisovou značkou řízení o přestupku. Nic mu tedy nebránilo podat
odvolání označené alespoň touto spisovou značkou. Nadto uvedení přesného čísla jednacího není
podstatnou náležitostí odvolání (srov. §82 odst. 2 správního řádu); postačuje, aby odvolatel uvedl
údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje – zcela by tedy v této věci dle soudu postačovalo
uvést např. „odvolání proti rozhodnutí o přestupku“ či „o uložení pokuty“ nebo jakoukoli
obdobnou formulaci, ze které by správní orgán mohl seznat, proti jakému rozhodnutí míří.
Uvedl-li ale stěžovatel ve svém podání, že podává odvolání proti rozhodnutí o zadržení
řidičského průkazu, nelze správnímu orgánu vytýkat, že je neposoudil jako odvolání proti zcela
jinému rozhodnutí a nevyzval stěžovatele k jeho doplnění. Taktéž skutečnost, že stěžovatel
správnímu orgánu avizoval svůj zahraniční pobyt, nemůže nic změnit na posouzení včasnosti
podaného odvolání. Stěžovatel s tímto svým tvrzením nespojil žádný další procesní úkon
(např. nepožádal o určení neplatnosti doručení dle §24 odst. 2 správního řádu, nebo o prominutí
zmeškání úkonu dle §41 správního řádu), soudu proto není zřejmé, jak měl správní orgán toto
stěžovatelovo tvrzení v řízení zohlednit.
[22] Závěrem soud poznamenává, že stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti
opakovaně dodával do spisu obsáhlá podání různého obsahu, zpravidla odkazující na jiná
probíhající řízení, ve kterých je účastníkem sám stěžovatel, případně spolek Cannabis is the Cure,
jehož je členem. Tato podání však nijak nesouvisela s předmětem kasační stížnosti
a neobsahovala žádné námitky, které by bylo možno chápat jako kasační (tedy mířící proti
napadenému rozsudku krajského soudu). Nejvyšší správní soud se proto těmito podáními
v odůvodnění tohoto rozsudku nezabýval.
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[23] Soud uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovaný nepožadoval náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, ani mu žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu