ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.208.2014:60
sp. zn. 1 As 208/2014 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) M. R., a b)
M. Rc., oba zastoupeni Mgr. Markem Vlkem, advokátem, se sídlem Drahlovského 17, Přerov,
proti žalovanému: 1) Krajské ředitelství Policie Olomouckého kraje, se sídlem tř.
Kosmonautů 10, Olomouc a 2) Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27,
Praha o přezkoumání vyrozumění žalovaného 1) ze dne 28. 5. 2014, č. j. KRPM-53399-9/ČJ-
2014-140066-S a sdělení žalovaného 2) ze dne 14. 5. 2014, č. j. PPR-10419-10/ČJ-2014-990210-S
a č. j. PPR-10419-16/ČJ-2014-990210-S v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2014, č. j. 65 A 17/2014 - 15,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2014,
č. j. 65 A 17/2014 – 15 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V ubytovně, kde jsou oba žalobci hlášeni k pobytu, došlo 16. 3. 2013 k incidentu,
na základě kterého přivolala majitelka ubytovny hlídku městské policie. Po jejím odjezdu přivolal
žalobce a) rychlou záchrannou službu a Policii ČR, protože dle jeho tvrzení jej příslušníci hlídky
napadli.
[2] Téhož dne byl zasahující hlídkou Městské policie Přerov sepsán úřední záznam,
v němž je uvedeno, že jelikož hrozilo vyhrocení situace a napadení zakročujících strážníků
skupinou lidí vedenou žalobcem a), zasáhla hlídka proti tomuto žalobci slzotvorným
prostředkem.
[3] Následně byli oba žalobci a další účastníci incidentu vyzváni k podání vysvětlení ve věci,
k čemuž došlo v rozmezí 26. 11. 2013 – 27. 1. 2014. Dne 4. 2. 2014 byl Krajským ředitelstvím
Policie ČR sepsán úřední záznam, jímž byla věc v bodě napadení žalobců pro nedostatek důkazů
a z důvodu posouzení použití donucovacích prostředků strážníkem jako přiměřených uložena
na oddělení. Naopak o jednání žalobců bylo konstatováno, že naplňuje skutkovou podstatu
přestupku proti veřejnému pořádku. Tento přestupek byl oznámen Magistrátu města Přerova.
Magistrát věc dne 10. 2. 2014 vrátil Krajskému ředitelství Policie ČR k došetření.
[4] Dne 18. 2. 2014 podali žalobci k obvodnímu oddělení PČR stížnost na postup a způsob
vyřízení shora popsané věci. Stížnost byla zaevidována pod č. j. KRPM-26367/ČJ-2014-140066-S
a řešena příslušným odborem vnitřní kontroly. Dne 17. 3. 2014 byli žalobci vyrozuměni o jejím
vyřízení.
[5] Dne 25. 3. 2014 podali žalobci další stížnost, která byla vyhodnocena jako nesouhlas
s vyřízením předchozí stížnosti a postoupena Policejnímu prezidiu Policie ČR. Žalobci ji doplnili
podáním ze dne 27. 3. 2014, přičemž část tohoto podání byla posouzena jako stížnost nová.
Tato nová stížnost byla zaevidována pod č. j. KRPM-53399-9/ČJ-2014-140066-6, řešena opět
odborem vnitřní kontroly krajského ředitelství a shledána nedůvodnou, o čemž byli žalobci
vyrozuměni dne 2. 6. 2014.
[6] Původní stížnost byla rovněž shledána nedůvodnou, o čemž byli žalobci vyrozuměni
dne 16. 5. 2014 sdělením Policejního prezidenta č. j. PPR-10419-10/ČJ-2014-990210-S
a č. j. PPR-10419-16/ČJ-2014-990210-S.
[7] Žalobci podali proti těmto třem výsledkům šetření dne 14. 6. 2014 žalobu ke Krajskému
soudu v Ostravě-pobočce v Olomouci. Současně požádali o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce. Krajský soud při posuzování věci dospěl k závěru, že žalobou napadené
akty nejsou akty přezkoumatelnými ve správním soudnictví, a žalobu proto odmítl. Zároveň
konstatoval, že vzhledem k tomu, že ve věci nerozhodoval meritorně, nýbrž žalobu odmítl
pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, nerozhodoval v souladu s usnesením NSS
ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 7 Afs 146/2014 a judikaturou zde uvedenou ani o žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Případný zástupce by totiž již nemohl
být žalobci nijak nápomocen.
II. Kasační stížnost
[8] Žalobci (dále „stěžovatelé“) podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Domnívají se, že k odmítnutí žaloby
nebyly dány důvody. Došlo k omezení jejich volného přístupu k soudu a také k porušení pravidel
spravedlivého procesu. Navrhují, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení v celém rozsahu
zrušil z důvodu jeho nezákonnosti a aby věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] V doplnění kasační stížnosti učiněném prostřednictvím ustanoveného advokáta
stěžovatelé dovozují, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném posouzení právní
otázky, a je proto nezákonné. Usnesení je zároveň vnitřně rozporné, jelikož jeho odůvodnění
je v příkrém rozporu s výrokem. Krajský soud totiž v usnesení konstatoval, že Policie ČR v dané
věci nevystupovala jako orgán činný v trestním řízení, nýbrž jako orgán správní. Žalovaný 1) a 2)
ve věci tedy vystupovali jako správní orgány vyřizující stížnost na postup příslušníků Policie ČR.
Taková stížnost však není návrhem na zahájení správního řízení. Ani její prošetření tak nemá
charakter správního řízení, jeho výsledek není správním rozhodnutím a není přezkoumatelný
ve správním soudnictví. S tímto závěrem stěžovatelé nesouhlasí.
[10] Usnesení krajského soudu je nezákonné také z toho důvodu, že jím soud odmítnul
žalobu, aniž by stěžovatele předem informoval o důvodech, pro něž bude možné žalobu
odmítnout a aniž by jim dal možnost doplnit žalobu tak, aby byla projednatelná ve správním
soudnictví včetně zachování možnosti rozhodnout o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení právního zástupce. Tímto postupem soud porušil právo stěžovatelů na spravedlivý
proces.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobami oprávněnými, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Stěžovatelé namítají, že před odmítnutím žaloby mělo být rozhodnuto o jejich žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K této otázce se Nejvyšší
správní soud opakovaně vyjadřuje. Jedno z posledních rozhodnutí ze dne 11. 12. 2014,
sp. zn. 7 As 147/2014, které se jí zabývá, se týká totožných stěžovatelů. Nejvyšší správní soud
zde dovodil, že tím, že o neustanovení zástupce bylo rozhodnuto současně s odmítnutím žaloby,
došlo ke zkrácení stěžovatelů na jejich právech a k popření jejich práva na právní pomoc. Nikoliv
tím, že soud rozhodl o neustanovení zástupce pro řízení o žalobě, ale tím, že tak učinil
až v usnesení o odmítnutí žaloby. Závěry Nejvyššího správního soudu prezentované v tomto
rozhodnutí lze aplikovat i při rozhodování o aktuální kasační stížnosti.
[14] V nyní posuzovaném případě stěžovatelů krajský soud o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce nerozhodnul ani v rámci odmítavého rozhodnutí o žalobě.
Tento postup odůvodnil konstatováním, že o věci nerozhodoval meritorně, nýbrž žalobu odmítl
pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Jelikož by případný zástupce s ohledem
na důvod odmítnutí žaloby již nemohl být žalobcům nijak nápomocen, nerozhodoval soud
ani o jeho ustanovení, ani o osvobození od soudních poplatků. Toto odůvodnění podporuje soud
odkazem na totožný postup Nejvyššího správního soudu např. v rozhodnutí ze dne 21. 8. 2014,
sp. zn. 7 Afs 146/2014. V tomto rozhodnutí prezentovaný právní názor však vychází za zcela jiné
situace. Nejvyšší správní soud neodmítnul kasační stížnost na základě svého posouzení právní
otázky v ní vytyčené, ale z důvodu její opožděnosti. Ustanovený advokát by na skutečnosti,
že byla kasační stížnost podána opožděně, nemohl svým podáním již nic změnit.
[15] Naopak stěžovatelé podali žalobu ke krajskému soudu 14. 6. 2014, tedy měsíc
po doručení dvou napadených dokumentů policejního prezidia a necelé dva týdny po doručení
vyrozumění odboru vnitřní kontroly – třetího z napadených aktů. Dvouměsíční lhůta pro podání,
resp. doplnění žaloby tedy ještě nebyla vyčerpána. Navíc dle §35 odst. 8 s. ř. s. lhůta pro podání
návrhu na zahájení řízení neběží, dokud rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce nenabude právní moci. Krajský soud však o žádosti stěžovatelů
vůbec nerozhodnul, čímž jim upřel nejen možnost se případnému zamítavému rozhodnutí bránit,
ale také možnost nechat se ve věci zastoupit na základě plné moci.
[16] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud krajský soud o žádosti
o ustanovení zástupce nerozhodnul samostatně, ale až s konečným rozhodnutím, je třeba jeho
rozhodnutí z úřední povinnosti zrušit, protože řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (tento závěr vyplývá z kromě již citovaného
rozhodnutí sp. zn. 7 As 147/2014 např. z rozsudku ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 4 Ads 149/2011).
Tento závěr lze vztáhnout i na nyní posuzovaný případ, ve kterém krajský soud o osvobození
od poplatků a ustanovené právního zástupce nerozhodnul vůbec, tedy ani v rámci rozhodnutí
o odmítnuté žaloby.
[17] Krajský soud svým postupem tedy pochybil, zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud se tak již nezabýval
druhou kasační námitkou stěžovatelů, tedy povahou aktů, proti nimž stěžovatelé žalobou brojili.
Posouzení této otázky bude předmětem dalšího řízení před krajským soudem.
[18] S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost žalobců
důvodnou, a proto postupem podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud
vázán právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu. V novém řízení rozhodne
krajský soud i o náhradě nákladů v řízení o kasační stížnosti žalobců (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu