ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.232.2021:12
sp. zn. 1 As 232/2021 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému:
Okresní soud v Karviné, se sídlem park Bedřicha Smetany 176/5, Karviná, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 14. 7. 2021, č. j. 22 A 52/2021-7
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu
proti nečinnosti žalovaného ve věci žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žádosti žalobce zamítl. Vyšel přitom
z nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 4 As 114/2021-21,
v němž kasační soud řešil obdobnou věc téhož žalobce. Podle tohoto rozsudku je sice smyslem
osvobození od soudních poplatků ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením
přístupu k soudu, avšak nikoliv „odbřemenění“ nemajetných účastníků ve všech soudních
sporech, tedy i těch, které účastníci opakovaně a soustavně vyvolávají a které nemají zjevný
dopad do jejich životní sféry. Stejné závěry podle krajského soudu ostatně vyplývají i z dřívějšího
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012
Sb. NSS.
[3] Soud shrnul, že uvedené judikaturní závěry plně dopadají na projednávanou věc, přičemž
neshledal žádný důvod, pro který by se od nich měl odchýlit. Žalobce se i v nynějším řízení
u žalovaného domáhal poskytnutí informací z činnosti v oblasti ekonomiky, informatiky,
personalistiky a ochrany veřejného zdraví, které se nedotýkají žalobcovy životní sféry. Výjimkou
byl dotaz na informace o osobních údajích, které žalovaný o žalobci vede. Ani v tomto případě
se však v konečném důsledku nejedná o skutečnosti týkající se podstatných okolností životní
sféry žalobce, tj. jeho majetku či životních podmínek, ale jedná se toliko o přehled osobních
údajů, které žalovaný v rámci výkonu své působnosti vede o žalobci. O tom, že ani sám žalobce
nepřikládal těmto informacím zásadní význam, svědčí i skutečnost, že dotaz vtělil do hromadné
žádosti týkající se množství jiných otázek ohledně činnosti žalovaného. S ohledem na všechny
tyto skutečnosti dospěl krajský soud k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Z tohoto důvodu nevyhověl ani jeho žádosti na ustanovení zástupce,
k čemuž doplnil, že sám žalobce je bývalým advokátem a má tedy právnické vzdělání. Proto není
ustanovení zástupce z řad advokátů nezbytné k ochraně jeho práv.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž namítá, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy, a proto průběžně požaduje
informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, což je jeho politické právo.
[5] Krajský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl na základě toho,
že žádost o informace se netýkala jeho životní sféry. Stěžovatel se domnívá, že hodnocení soudu,
podle něhož informace o osobních údajích, které o něm žalovaný vede, se nedotýkají jeho životní
sféry, je bezprecedentním porušením zákonnosti a principů právního státu. Považuje je za výraz
soudní arogance a zneužití soudní moci. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Závěrem požádal o osvobození
od soudních poplatků a navrhl, aby kasační soud přikázal věc k projednání jinému senátu
krajského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud se zabýval splněním podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu
§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. S ohledem
na závěry vyplývající z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19,
nemusí být stěžovatel v nynějším řízení (týkajícím se kasační stížnosti proti usnesení
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce) zastoupen advokátem a nemusí
ani hradit soudní poplatek. Proto soud nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[9] Krajský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na existující judikaturu kasačního
soudu, která se ostatně týká i přímo stěžovatele. V rozsudku ze dne 26. 10. 2011, č. j.
7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[i] když účastník
je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.
O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často
pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní
sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí,
nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[10] V dané věci krajský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství (několik
set) soudních řízení, která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování
informací s tím, že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní
sféry. Nejvyšší správní soud se s tímto posouzení krajského soudu ztotožňuje.
[11] Stěžovatel má sice nezpochybnitelné politické právo žádat povinné subjekty o informace,
avšak to neznamená, že v takovém množství sporů, které stěžovatel před správními soudy vede,
musí být vždy osvobozen od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední
činnosti známo, že stěžovatel svými žádostmi o informace zahlcuje jak povinné subjekty,
tak správní soudy (jen Nejvyšší správní soud eviduje již téměř 400 řízení, v nichž stěžovatel
vystupuje jako účastník). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom, aby se domáhal svého
politického práva a z něj tvrzených nároků soudní cestou, s ohledem na popsané skutečnosti
je zcela na místě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků.
[12] Nejvyšší správní soud se přitom ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, že nyní
projednávaný spor nemá vztah k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry (netýká se
účastníkova „majetku, jeho životních podmínek či jiných podobných záležitostí“), a to i pokud
jde o jednu z požadovaných informací, jíž bylo sdělení osobních údajů, které žalovaný
o stěžovateli eviduje v souladu se zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že jeho osobní údaje se nepochybně týkají jeho vlastní
životní sféry, avšak nejedná se o informace, jejichž vědomost by v daný okamžik byla pro jeho
životní sféru nezbytná. Jak krajský soud správně uvedl, stěžovatel těmto informacím zřejmě
ani takový význam sám nepřikládal, pokud žádost o ně zařadil jako poslední bod rozsáhlé žádosti
o celou řadu dalších informací o činnosti žalovaného. Přitom ani v kasační stížnosti
nekonkretizoval, že by tyto informace nezbytně potřeboval k uplatňování či ochraně svých práv.
Konečně, pokud by stěžovatel skutečně považoval tyto informace za zcela stěžejní pro svou
životní sféru, nežádal by o jejich zpřístupnění podle „obecného“ zákona o svobodném přístupu
k informacím, nýbrž podle §28 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, který
přímo upravuje problematiku ochrany osobních údajů a specificky i zpřístupňování osobních
údajů jejich subjektům.
[13] Kasační soud tedy shledal postup krajského soudu spočívající v neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce za zákonný a souladný s ustálenou rozhodovací
praxí.
[14] Pokud se jedná o závěrečný návrh na přikázání věci jinému senátu krajského soudu,
stěžovatel jej žádným způsobem neodůvodnil, a není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností
se ho domáhá. Soudní řád správní takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc
jinému soudu (viz §9 s. ř. s.), nikoliv však jinému senátu. Ani v této souvislosti však stěžovatel
nepředestřel žádnou argumentaci. Proto se soud uvedeným požadavkem blíže nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu