ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.250.2021:36
sp. zn. 1 As 250/2021 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupena Mgr. Janem
Bučkem, advokátem se sídlem Vítězslava Nezvala 604, Frýdek – Místek, proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 19. 12. 2018, č. j. 10.01-001382/18-002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 14 A 4/2019 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 12. 2018, č. j. 10.01-001382/18-002 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby podle §18c
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění od 1. 7. 2018 (dále jen „zákon o advokacii“).
[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou podanou u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Ten shledal žalobu nedůvodnou. Nejdříve se zabýval otázkou,
zda mohla žalovaná rozhodovat o určení advokáta pro řízení o kasační stížnosti ve věci, kde byla
sama žalovanou. Jelikož je žalovaná samosprávnou stavovskou organizací ve věcech advokátů,
náleží výlučně jí rozhodovat o určení advokáta podle §18 a násl. zákona o advokacii. Dále došel
městský soud k závěru, že žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech, jestliže nebyla žalovanou
vyzvána k předložení žádosti o určení advokáta zákonem stanovenou formou. Žalobkyně totiž
nepodala žádost na zákonem požadovaném formuláři. Jelikož zákon o advokacii vyloučil aplikaci
§37 odst. 3 a §45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nebyla žalovaná povinna
vyzvat žalobkyni k odstranění nedostatků podání.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Namítla především nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jelikož městský soud
nereflektoval její námitku týkající se splnění podmínek dle §18c odst. 3 zákona o advokacii,
tedy že doložila potvrzení od nejméně dvou advokátů, které neúspěšně oslovila s žádostí
o zastupování.
[5] Další kasační námitkou brojila proti závěru městského soudu, že žalovaná nemusela
stěžovatelku vyzývat k odstranění nedostatků podání v případě, kdy nepodala žádost o určení
advokáta na požadovaném formuláři. Tento postup dle stěžovatelky neměl oporu v zákoně
o advokacii a napadený rozsudek je tak zatížen nezákonností, neboť v jiném případě
ji k odstranění nedostatků vyzval.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, k níž je případně povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Vlastní přezkum rozhodnutí městského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje
kritéria přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno
o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho
výroku. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud
rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem
(viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS),
nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např.
rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 - 58, ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 2 Afs 203/2016 - 51).
[10] Je důležité připomenout, že absence odpovědi na konkrétní argument stěžovatelky
nezakládá nezákonnost či nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Je podstatné, aby soud předložil
vlastní ucelenou argumentaci, která oprávněnost námitek navrhovatelů vyvrací. Tento postup
je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, který již v nálezu ze dne 12. 2. 2009,
sp. zn. III. ÚS 989/08, vyslovil, že „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy
nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim
staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich
závěrů je sama o sobě dostatečná“.
[11] Městský soud uceleně a přezkoumatelně odůvodnil svůj závěr ohledně nedůvodnosti
žaloby. Poukázal na to, že stěžovatelka nesplnila ani další požadavky, které §18c zákona
o advokacii klade na žádost o ustanovení advokáta.
[12] Podle §18 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii „[t]en, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení
advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak
(dále jen „žadatel“), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí
právní služby podle §18c.“
[13] Podle §18c odst. 1 zákona o advokacii „[ž]adatel, jehož příjmové a majetkové poměry
to odůvodňují, a který není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní služby, zastoupen jiným advokátem nebo osobou
podle §2 odst. 2 písm. a), má právo, aby mu Komora určila advokáta k poskytnutí právní služby. V téže věci
může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát
poskytnout právní služby z důvodů uvedených v §19, nebo nastane-li situace uvedená v §20 odst. 2.“
[14] Podle odstavce 2 téhož ustanovení „[ž]ádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby lze
podat pouze na formuláři. Žádost kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahuje a) popis věci,
v níž by měla být právní služba poskytována, a b) prohlášení žadatele, že jej ve věci, v níž je právní služba
žádána, nezastupuje jiný advokát nebo osoba podle §2 odst. 2 písm. a).“
[15] Podle §55a odst. 1 zákona o advokacii „[v]e věcech uvedených v §18a až 18c postupuje Komora
podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Ustanovení §13, §15 odst. 4, §18, 35, §36 odst. 3,
§37 odst. 3, §41, §45 odst. 2, §47, 49, §51 odst. 2, §80 až 93, §100 až 129, §131, 133, §137
až 139, §152 a 178 správního řádu se přitom nepoužijí.“
[16] Ze zákona o advokacii jasně plyne, že se v řízení o určení advokáta podle §18 a násl.
téhož zákona se nepoužijí mimo jiné §37 odst. 3 a §45 odst. 2 správního řádu. Nejvyšší správní
soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že žalovaná postupovala správně, pokud
stěžovatelku nevyzvala k odstranění nedostatků podání, jelikož jí tuto povinnost zákon
o advokacii neukládá. Městský soud proto postupoval zcela v souladu se zákonem o advokacii.
[17] V nyní souzeném případě se nemohlo jednat ani o přepjatý formalismus ze strany
žalované či městského soudu, jelikož je nutné také přihlédnou k faktu, že stěžovatelka nedoložila
ani další požadované náležitosti potřebné pro určení advokáta na základě žádosti, jak konstatoval
již městský soud a žalovaná (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 7. 2021, č. j. 8 As 138/2021 - 30). Jednalo se zejména o předchozí rozhodnutí soudu
o neustanovení advokáta (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2021,
č. j. 9 As 121/2021 - 29) a tvrzení a doložení finančních a majetkových poměrů. Žádost
stěžovatelky tak neobsahovala náležitosti, které jsou požadovány zákonem a stanoveným
formulářem.
[18] Nejvyšší správní soud připomíná, že právní služba se dle §18c zákona o advokacii
poskytuje žadateli, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují. Samotné splnění
podmínky odmítnutí poskytnutí právní služby alespoň dvěma advokáty dle §18c odst. 3 tohoto
zákona k určení advokáta k poskytnutí právní služby není v takovém případě dostatečné.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její úřední
činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu