ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.256.2016:13
sp. zn. 1 As 256/2016 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: L. K., proti
žalovanému: Vězeňská služba ČR, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice, o žalobě
proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 23. 7. 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2016, č. j. 31 A 2/2015 – 59,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobce brojí žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové proti v záhlaví označenému
rozhodnutí. Současně s podáním žaloby požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud v záhlaví uvedeném usnesení rozhodl tak, že žalobce osvobodil od soudních
poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud dospěl k závěru,
že u žalobce není splněna podmínka, že ustanovení zástupce je nezbytně nutné k ochraně jeho
práv.
[3] Možnost ustanovení zástupce se vztahuje pouze na ty účastníky, u nichž je to nezbytně
třeba k ochraně jejich práv. Smyslem úpravy je zdůraznění mimořádnosti tohoto institutu.
Všechna podání, která žalobce ve věci podal, jsou podle krajského soudu zcela jasná, konkrétní
a vypovídající o tom, že se žalobce v předmětu věci zcela orientuje. Vzhledem k uvedenému
dospěl soud k závěru, že v dané věci není nutné použít tohoto mimořádného institutu, neboť
žalobce je schopen svá práva hájit sám a není nezbytně třeba k ochraně jeho práv ustanovit
zástupce z řad advokátů.
II.
Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že krajskému soudu je známo,
že je ve výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel sice může činit veškeré úkony v soudním řízení,
avšak ne takové, u kterých je třeba osobní účast (nahlížení do spisu apod.). Nemůže tedy v řízení
naplno hájit svá práva, a to i kdyby se jednalo o jednoduchou věc a stěžovatel měl vysokoškolské
právnické vzdělání. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud výrok o zamítnutí žádosti
o ustanovení advokáta obsažený v usnesení krajského soudu zrušil a sám mu advokáta ustanovil.
[5] Stěžovatel zároveň s podanou kasační stížností požádal o ustanovení advokáta pro řízení
o kasační stížnosti, neboť toto zastoupení je povinné.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, osobou oprávněnou, a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stěžovatelovu žádostí o ustanovení advokáta pro
řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) v nynějším řízení není nutné, s ohledem na jeho specifické
okolnosti. Předmětem přezkumu totiž není rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé
(o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a),
§2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] (srov.
usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS,
bod 29). Zároveň dle soudu je předmětem řízení o kasační stížnosti natolik jednoduchá otázka,
že k ochraně práv stěžovatele není advokáta nezbytně třeba (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.). Proto soud
žádost stěžovatele o ustanovení advokáta výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Tvrzenou nezákonnost spatřuje především v tom, že v důsledku rozhodnutí krajského soudu
o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta zůstanou jeho práva neochráněna. Nemůže totiž
osobně vykonávat některé úkony během soudního řízení.
[9] Dle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby
byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Ze samotného znění tohoto ustanovení
je zřejmé, že se jedná o rozhodnutí vydávané na návrh. Účastník řízení je tak povinen podat
žádost o ustanovení advokáta, ve které uvede důvody, o které tuto žádost opírá. Soud následně
tyto důvody posoudí a rozhodne, zda advokáta ustanoví, či nikoliv.
[10] V projednávané věci stěžovatel společně s podáním žaloby požádal o ustanovení právního
zástupce. Žádost odůvodnil slovy „složitost věci žalobce si žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů“.
Krajský soud takto odůvodněnou žádost zamítl s tím, že dle něj si složitost věci advokáta nežádá.
Krajský soud mu tak odpověděl na jeho důvody žádosti, kterým nepřisvědčil. Proto žádost zamítl.
Tento závěr nyní stěžovatel nijak nenapadá, vůbec se k němu v kasační stížnosti nevyjadřuje.
Krajský soud správně žádost zamítl, shledal-li důvod žádosti neopodstatněným. Jestliže stěžovatel
chtěl advokáta ustanovit z nyní uváděného důvodu (možnost osobní účasti na řízení), měl tento
důvod v žádosti uvést.
[11] O stěžovatelem v kasační stížnosti uváděných důvodech krajský soud vůbec
nerozhodoval, neboť je stěžovatel u soudu neuplatnil. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o ustanovení advokáta nicméně není za každé situace definitivní. Soudy při rozhodování o žádosti
o ustanovení zástupce musejí posuzovat aktuální situaci žadatele. Je přitom pravdou, že zpravidla
není možno žádat o ustanovení zástupce opakovaně, poté co o ní krajský soud rozhodl, neboť
rozhodnutím o takové žádosti je založena překážka věci rozhodnuté. Výjimku však představují
případy, kdy na straně žadatele dojde ke změně skutečností, jež byly rozhodující z hlediska jeho
první žádosti a tudíž i z hlediska zákonných podmínek pro ustanovení zástupce. Změní-li se tedy
složitost věci, nebo vyvstane-li nezbytná potřeba osobní účasti stěžovatele na řízení, překážka
věci rozhodnuté v takovém případě není založena, a žadatel může o ustanovení zástupce zažádat
opakovaně a krajský soud má povinnost o takové nové žádosti, s přihlédnutím k nově tvrzeným
skutečnostem, rozhodnout (srov. rozsudek ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 – 150).
Takovou nově tvrzenou skutečností může být například i (oproti situaci v době poslední žádosti)
vyvstání potřeby stěžovatele, aby se jeho zástupce zúčastnil jednání u soudu.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení
rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce
nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu