ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.351.2019:13
sp. zn. 1 As 351/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, čj. MPSV-2018/67950-920, sp.
zn. SZ/MPSV-2018/66598-920, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, č. j. 32 A 31/2018 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a její posouzení krajským soudem
[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) rozhodnutím ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1871/2018/TEL, žalobci snížil příspěvek
na živobytí z 3.410 Kč na 2.200 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které
žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“). Současně navrhl, aby bylo ve věci nařízeno jednání a požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením návrh žalobce
na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Na základě obsahu a zpracování podané žaloby
shledal, že žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti, vymezuje předmět řízení
a je soudem projednatelná. Je zpracována zcela fundovaně a obsahuje skutečnosti, na základě
nichž považuje žalobce napadené rozhodnutí za nesprávné. Krajský soud dále uvedl, že osobou,
která je schopna nejkvalifikovaněji podat informace k věci, je žalobce. Ustanovení zástupce
by se pak vztahovalo jen pro nařízené jednání a i v tomto případě je osobou nejfundovanější
k podání relevantních informací právě žalobce. Vzhledem k uvedenému dospěl krajský soud
k závěru, že byť jsou u žalobce splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
ustanovení zástupce z řad advokátů není nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Uvedl, že nemá dost prostředků na zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce z řad
advokátů. Nemá ani potvrzení o svém právnickém vzdělání. Nebude-li mu ustanoven zástupce
z řad advokátů, může dojít k narušení rovnosti procesních stran. Návrhy a připomínky zástupce
jsou nutné. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Kasační stížnost je včasná, podaná oprávněnou osobou a přípustná. Nejvyšší správní
soud dále konstatuje, že kasační stížnost míří proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu,
konkrétně usnesení ve věci návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovateli v takovém
případě nevzniká poplatková povinnost a není povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS). Řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi, kterým je i řízení o příspěvku
na živobytí (§4 odst. 1 zákona č. 11/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi), je nadto od placení
soudního poplatku ze zákona osvobozeno [§11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích]. Podmínky pro projednání kasační stížnosti jsou proto splněny.
[5] Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát;
hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne.
[9] Z citované právní úpravy vyplývá, že při rozhodování o ustanovení zástupce soud
posuzuje, zda jsou splněny všechny tři podmínky pro ustanovení zástupce (tj. podání návrhu,
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a potřebnost zástupce k ochraně práv
navrhovatele). V projednávané věci je nesporné, že stěžovatel podal u krajského soudu návrh
(žalobu) a současně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jak konstatoval
ve svém rozhodnutí krajský soud na základě prohlášení stěžovatele o jeho osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. První dvě podmínky pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s.
jsou tedy v projednávané věci splněny. Spornou zůstává otázka, zda je ustanovení zástupce
z řad advokátů nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v řízení o žalobě před krajským soudem.
[10] Slovo „nezbytně“ zákonodárce do příslušného ustanovení vložil s účinností od 1. 1. 2012
zákonem č. 303/2011 Sb., za účelem „zdůraznění mimořádnosti tohoto institutu“ (viz důvodová zpráva
k citovanému zákonu). Soud při posouzení potřebnosti zastoupení musí postupovat komplexním
způsobem za účelem zjištění, zda je navrhovatel schopen se sám účinně hájit.
[11] Potřebnost zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech případu. Je třeba zohlednit
zejména schopnost účastníka řízení samostatně hájit své zájmy v řízení (včetně vyjadřovacích
schopností) v návaznosti na komplikovanost projednávané věci, obsah a rozsah návrhu
na zahájení řízení a očekávaný průběh řízení (zda se bude konat jednání, zda bude prováděno
dokazování, apod.). Je-li z návrhu na zahájení řízení bezpečně seznatelné, z jakých důvodů
byl tento návrh podán a čeho se navrhovatel domáhá, ustanovení zástupce zpravidla nebude
nezbytně třeba k ochraně práv navrhovatele, pokud tento ani nepožaduje nařízení jednání nebo
provádění dokazování (srov. Potěšil, L., Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha:
Leges, 2014, s. 248). Ani žádost o nařízení jednání a předpokládané provádění dokazování však
ještě nemusejí samy o sobě nutně odůvodňovat skutečnost, že je ustanovení zástupce v dané věci
nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[12] Jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl krajský soud, s jehož posouzením se Nejvyšší
správní soud plně ztotožňuje, v této věci, v níž se jedná o příspěvek na živobytí, je osobou, která
je schopna nejkvalifikovaněji podat informace k předmětu řízení, právě stěžovatel. Nejvyšší
správní soud rovněž souhlasí se závěrem krajského soudu, že žaloba je sepsána zcela fundovaně
a je z ní bezpečně seznatelné, z jakých důvodů byla podána a čeho se stěžovatel domáhá. Nejvyšší
správní soud tedy nepřisvědčuje námitce stěžovatele, že nebude-li mu pro řízení před krajským
soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, dojde k narušení rovnosti procesních stran.
Z obsahu jeho podání, jakož i okolností projednávané věci vyplývá, že stěžovatel je schopen
se v dané věci sám účinně hájit.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že krajský soud ve svém rozhodnutí nesprávně
odkázal na §35 odst. 9 s. ř. s. namísto §35 odst. 10 s. ř. s. (zákonem č. 111/2019 Sb., kterým
se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, byl totiž
do §35 s. ř. s. s účinností od 24. 4. 2019 vložen nový odstavec 7 a dosavadní odstavce 7 až 9 byly
přečíslovány na odstavce 8 až 10 ). Chybný odkaz na odstavec §35 s. ř. s. však nic nemění
na správnosti závěrů krajského soudu (ostatně text příslušného ustanovení, o které krajský soud
své posouzení opírá, byl v usnesení citován zcela správně).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] S ohledem na předeslané Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádnou náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu