ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.63.2008:34
sp. zn. 1 As 63/2008 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně S. C.,
zastoupené JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem Jungmannova 24, Kyjov,
proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5,
Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2008, č. j. JMK 29114/2008, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2008,
č. j. 57 Ca 34/2008 - 23,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2008, č. j. 57 Ca 34/2008 - 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Shora cit. rozhodnutím žalovaného, v části týkající se žalobkyně
(dále také „stěžovatelka“), bylo s malou dílčí změnou potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu
Kyjov ze dne 28. 11. 2007, č. j. OOP 2913/08, zn. TR.231/07, jímž byla stěžovatelka uznána
vinnou z přestupku proti veřejnému pořádku dle §47 odst. 1 pís m. b) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Rozhodnutí žalovaného stěžovatelka napadla žalobou ke Krajskému soudu v Brně,
v níž mj. požádala o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud usnesením blíže označeným
v záhlaví tohoto rozsudku její žádost zamítl, protože její osobní poměry přiznání osvobození
neodůvodňují. K tomuto závěru dospěl na základě předložených důkazů.
[3] V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud zejména uvedl, že dle zákona
č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, činí částka životního minima k zajištění
výživy a ostatních základních osobních potřeb stěžovatelky jako jednotlivce částku 3126 Kč.
Stěžovatelčiným příjmem je částečný invalidní důchod a vdovský důchod v celkové výši 8400 Kč,
což je zároveň její průměrný měsíční příjem. Stěžovatelka je též vlastníkem osobního automobilu
Škoda Favorit. Z platebního dokladu SIPO soud zjistil úhrady spoj ené s užíváním obecního
bytu ve výši 3577 Kč. Stěžovatelčin průměrný příjem po odečtení přiměřených nákladů
na bydlení překračuje životní minimum o 1697 Kč. Při posuzování výše stěžovatelčiných příjmů
a výše soudního poplatku (2000 Kč) soud zohlednil též skutečnost, že stěžovatelka měsíčně
platí kabelovou televizi ve výši 890 Kč a splácí dva úvěry v celkové výši 230 000 Kč. Stávající
majetkové poměry jsou podle krajského soudu důsledkem jejího jednání, toto však není důvodem
pro osvobození od soudních poplatků, neboť by tím byla přenesena poplatková povinnost
na stát.
II.
[4] Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včas kasační stížnost, v níž výslovně uplatnila
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení právní otázky
nesplnění podmínek pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků krajským soudem.
Konkrétně uvedla, že je samoživitelkou, v měsíci říjnu 2007 došlo k úmrtí jejího manžela
a v současné době pobírá částečný invalidní důchod a vdovský důchod, který je však čas ově
omezen na dobu jednoho roku od úmrtí manžela. Stěžovatelka má značné náklady na ubytování,
které byly doloženy listinnými důkazy, a taktéž má zdravotní problémy zejména psychického
rázu, jež si vyžádají zvýšené náklady. Sama nemá jiný zdroj příjmu a sp lácí dva úvěry v celkové
výši 230 000 Kč. Její majetková situace tak odůvodňuje osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný své vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.
III.
[6] Nejvyšší správní soud vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení netrval
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (viz detailně rozsudek NSS ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, všechna zde uvedená rozhodnutí NSS dostupná
na www.nssoud.cz).
[7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přitom však shledal též vady, k nimž musel
přihlédnout i bez návrhu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích, znemožňujícím ve svém důsledku právo každého
na přístup k soudu, zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
[10] Institut osvobození od soudních poplatků je zařazen v §36 odst. 3 s. ř. s.,
v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník, který doloží, že n emá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[11] Nejedná-li se tedy o případ uvedený ve větě druhé cit . ustanovení §36 odst. 3,
soud (předseda senátu) při rozhodování podle tohoto ustanovení především porovnává na jedné
straně výdělkové a další majetkové a sociální poměry dotyčného úča stníka řízení včetně možnosti
opatření si potřebných prostředků, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem
na případné další náklady spojené s předmětným řízením před soudem (dokazování, náklady
právního zastoupení, apod.) či povahu věci samé. Výsledkem této úvahy je pak závěr,
zda účastníkovi je možné přiznat osvobození od soudních poplatků či nikoli
(k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2006, č. j. 4 Ans 3/2005 - 148).
[12] Závěr, který krajský soud v daném případě ze stěžovatelkou tvrzených údajů učinil,
však plně nevychází ze shora uvedených požadavků. So ud se spokojil s hodnocením,
že stěžovatelku je možno považovat za osobu žijící nad úrovní životního minima.
Tím však rozhodl v rozporu s judikaturou zdejšího soudu, podle níž v tomto typu řízení
nelze vycházet pouze z mechanického porovnání výše příjmu a částek stanovených předpisy
o životním minimu, aniž by byly vzaty v potaz další skutečnosti, mezi nimi i reálná výše životních
nákladů. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu k soudu.
(viz rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2004, č. j. 5 Ads 1/2004 - 63, publ. pod č. 321/2004 Sb. NSS).
[13] Krajský soud zohlednil správně některé stěžovatelkou doložené s kutečnosti (např. úhrady
890 Kč za kabelovou televizi). Pokud však jde o jeho konstatování, že stěžovatelčiny úvěry
(celkem 230 000 Kč) jsou důsledkem jejího jednání, pak v tomto směru je jeho odůvodnění
nepřijatelné. Každé rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je přísně individuální
a musí přihlížet ke všem okolnostem případu. Závěr soudu, že stěžovatelčiny úvěry lze považovat
za důsledek jejího jednání, a proto její situace neposkytuje důvod pro osvobození od soudních
poplatků, není nijak blíže zdůvodněn. Soud přitom vůbec nezohlednil tvrzení stěžovatelčina
zástupce, že jeden ze stěžovatelčiných úvěrů (200 000 Kč) je určen na koupi obecního bytu,
v němž stěžovatelka bydlí. Pokud by tomu tak skutečně bylo, jedná se o skutečnost z hlediska
posuzování jejích majetkových poměrů obzvláště významnou, neboť takovým úvěrem
stěžovatelka realizuje své právo na bydlení (k tomu srov . nález Ústavního soudu
ve věci regulovaného nájemného Pl. ÚS 3/2000, publ. pod č. 231/2000 Sb.). To platí tím spíše,
že stěžovatelka je vdovou a na splacení takového úvěru zůstala sama. Úvěr směřující k zajištění
bydlení, jde-li o byt, v němž dotyčná osoba v současnosti bydlí, totiž jistě nelze bez dalšího
označit za neopodstatněný či nepřiměřený situaci.
[14] Bez povšimnutí soud též ponechal i další stěžovatelčino tvrzení, které může mít vliv
na její celkovou majetkovou a sociální situaci, totiž zvýše né náklady vyplývající
z jejích psychických potíží a jejich léčení. Ačkoli ze stěžovatelkou předložených důkazů vyplývá
jen to, že je pro uvedené obtíže v pravidelné péči lékaře, aniž by z nich jakkoli vyplývala částka,
jíž je stěžovatelka nucena za léčení hradit, není možné tuto sku tečnost zcela ignorovat,
jak to učinil krajský soud. Nelze přitom přehlížet, že ve zdravotnictví byly zák onem
č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, zavedeny regulační poplatky,
jejichž výše je určena zákonem. V této souvislosti lze poukázat např. na odlišné stanovisko
soudce Pavla Holländera k nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08,
publ. pod č. 251/2008 Sb. (ústavnost regulačních poplatků ve zdravotnictví), který poukazuje
jako na extrémní příklad mj. právě na situaci „ osob (důchodců), jejichž příjem se pohybuje nikoli výrazně
nad hranicí hmotné nouze,“ pro které „zavedení regulačních poplatků představuje“ zcela zásadní změnu
jejich sociálních poměrů. Krajský soud proto pochybil, pokud se v napadeném usnesení
ke stěžovatelčiným výdajům na zdravotní péči vůbec nevyjádřil.
[15] Ve vztahu k výše uvedenému nelze přehlédnout, že důkazy, které stěžovatelka
k prokázání své příjmové a sociální situace doložila, nejsou pro řádné posouzení její situace
dostatečné. Povinnost doložit nedostatek prostředků je přitom na účastníkovi řízení
a nikoli na soudu (srov. zejm. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod. č. 537/2005 Sb. NSS). Stěžovatelka soudu doložila vyplněné potvrzení o majetkových
a výdělkových poměrech a další důkazy (fotokopii jedné strany výpisu z účtu, předpis inkasa
a potvrzení lékaře). Pokud však z těchto předložených důkazů nebylo možné dostatečně posoudit
stěžovatelčiny majetkové a sociální poměry a ověřit si její tv rzení, měl ji soud poučit
v tom smyslu, jakým způsobem může svá tvrzení prokázat, aby v řízení neutrpěla újmu.
Krajský soud stěžovatelku ve výzvě ze dne 26. 5. 2008 (č. l. 14 soudního spisu) vyzval k vyplnění
zmiňovaného potvrzení a současně ji podrobně poučil o tom, jakým způsobem musí prokázat
skutečné náklady na bydlení. Krajský soud se však již v e svém poučení vůbec nezmínil
o tom, jakým způsobem by měla doložit případné další skutečnosti (včetně například bližší
specifikace nákladů spojených s nemocí stěžovatelky). Proto nelze stěžovatelce vytýkat,
že zcela nesplnila svou povinnost důkazní, mohla-li se oprávněně domnívat, že všechny soudem
požadované důkazy předložila.
[16] Při posuzování věci však nelze přehlédnout ani to, že stěžovatelkou předložená fotokopie
jedné strany výpisu z účtu obsahuje i údaje rozporné se stěžovatelčinými tvrzeními
a s odůvodněním soudu, přičemž tyto rozpory je pro řádné posouzení její příjmové a sociální
situace nutno vysvětlit. Na jednu stranu z ní sice vyplývá, že stěžovatelka má příjem v podobě
částečného invalidního a vdoveckého důchodu v jí uváděné výši, mezi položkami výpisu
se však objevují i další příjmy, z nichž není nijak zřejmé, k jakým účelům jsou určeny
a zda netvoří společně s důchodem vyšší příjem, než jaký stěžova telka uvádí. I tento rozpor
měl soud zohlednit a stěžovatelku eventuálně vyzvat k vysvětlení či předložení dalších důkazů,
z nichž by její jak příjmová tak výdajová situace byla dostatečně zřejm á; takto však zůstává
jeho usnesení zčásti nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§1 03 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §109 odst. 3 s. ř. s.].
[17] V daném případě tak krajský soud svůj závěr, který by ve svém důsledku
mohl stěžovatelce znemožnit uplatnění či bránění jejího práva u soudu, a to jen pro její majetkové
a sociální poměry, nedostatečně odůvodnil. V dalším řízení se proto bude zabývat i dalšími
aspekty stěžovatelčiny situace, z hledisek výše naznačených, tak, aby náhled na její poměry
a disponibilní zdroje byl pro účely rozhodování o osvobození od soudních poplatků komplexní.
IV.
[18] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v dalším
řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu