ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.90.2015:37
sp. zn. 1 As 90/2015 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Z. Š., zastoupeného
JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti
žalovanému: policejní prezident, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2010, č. j. PPR-19730-24/ČJ-2008-99KP, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2015, č. j. 6 Ad 3/2011 –
48,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2015, č. j. 6 Ad 3/2011 – 48,
se zrušuje .
II. Rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 29. 11. 2010,
č. j. PPR-19730-24/ČJ-2008-99KP, se zrušuje a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě
a o kasační stížnosti částku 19.342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám JUDr. Mgr. Josefa Kopřivy, advokáta.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ředitel Policie České republiky, správy Severomoravského kraje vydal dne 3. 7. 2008
rozhodnutí ve věcech služebního poměru, č. PSM:3714/ČJ-2008-OP, kterým podle
§2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
(dále jen „zákon o služebním poměru”) rozhodl, že „ podle §100 odst. 1 zákona neodpovídá Česká
republika – Ministerstvo vnitra, prostřednictvím Policie České republiky, správy Severomoravského kraje
Ostrava, za změnu zdravotního stavu spočívající v poškození bederní meziobratlové ploténky L4/5 “,
k níž mělo u žalobce, vrchního asistenta podpraporčíka, dojít dne 24. 11. 2005 ve Městě
Albrechticích při služebním zákroku, kdy při vlečení agresivního pachatele ke služebnímu vozidlu
ucítil prudkou bolest v zádech a jen s obtížemi nastoupil do služebního vozidla. Dále bylo
rozhodnuto, že „podle §101 a násl. zákona“ se žalobci neposkytuje náhrada škody.
[2] Rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 1. 12. 2008, č. j. PPR-19730-8/ČJ-2008-99KP,
o odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele správy, zrušil Městský soud v Praze
(dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2010, č. j. 10 Ca 37/2009 - 29,
pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Následně žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím změnil rozhodnutí služebního
orgánu prvního stupně ze dne 3. 7. 2008 tak, že část výroku znějící „podle §100 odst. 1 zákona
neodpovídá Česká republika – Ministerstvo vnitra…“ nahradil slovy „podle §88 odst. 1 zákona
č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
neodpovídá Česká republika – Ministerstvo vnitra…“ a část výroku znějící „vzhledem k výše uvedenému
náhradu škody podle §101 a násl. zákona neposkytuji“ byla nahrazena slovy „vzhledem k výše uvedenému
náhradu škody dle §91 a násl. zákona č. 186/1992 Sb. neposkytuji “. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u městského soudu. Namítal zejména
nerespektování závazného právního názoru vysloveného v předchozím zrušujícím rozsudku
městského soudu a dále nesprávnost úvahy žalovaného týkající se příčinné souvislosti úrazového
děje a následného poškození zdraví.
II. Právní názor městského soudu
[5] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K námitce nerespektování závazného
právního názoru vysloveného v předchozím zrušujícím rozsudku zdůraznil, že se tehdy nezabýval
předchozím rozhodnutím žalovaného věcně, neboť shledal, že je nepřezkoumatelné, protože
se žalovaný dostatečně nevypořádal se všemi podklady , konkrétně s posudkem MUDr. S. Zavázal
žalovaného, aby absenci tohoto hodnocení v novém rozhodnutí odstranil, a pokud k takovému
hodnocení bude zapotřebí odborných znalostí, aby vyžádal doplňující posudek prof. Urbánka,
popř. doplňující stanovisko MUDr. S., případně aby pořídil revizní znalecký posudek. Tento
názor žalovaný respektoval. Vyžádal si doplňující znalecký posudek prof. Urbánka, který
dostatečně a přesvědčivě identifikoval důvody odlišnosti jeho hodnocení. Pokud žalovaný takový
závěr do svého rozhodnutí převzal, jednal v souladu se závazným právním názorem vysloveným
v předchozím zrušujícím rozsudku městského soudu.
[6] K námitce nesprávnosti závěru žalovaného o příčinné souvislosti úrazového děje
a následného poškození zdraví uvedl, že podle §88 zákona č. 186/1992 Sb. odpovídá policie
za škodu vzniklou při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození policisty
na zdraví nebo k jeho smrti. Pojem služebního úrazu však zákon nedefinuje, praxe i judikatura
vychází ze závěrů civilní judikatury k pojmu pracovní úraz. Otázka příčinné souvislosti
je primárně odborná a vyslovoval se k ní posudek prof. Urbánka. I zde je proto spornou otázkou
úplnost a přesvědčivost tohoto posudku co se týče závěru o rozhodující příčině poškození
žalobcova zdraví. K posouzení této otázky vyšel soud z judikatury k pojmu pracovní úraz,
konkrétně z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3899/2007. Z definice
pracovního úrazu považoval soud za podstatné, zda popsaný děj byl dějem úrazovým
(krátkodobé, náhlé a násilné působení zevních vlivů) a zda jeho mechanismus byl rozhodující
příčinou změny zdravotního stavu. Je-li totiž jako úrazový děj judikaturou definována „událost,
která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými
potížemi, nebo jej dokonce z práce vyřazují“, rozhodujícím znakem služebního úrazu je i příčinná
souvislost mezi úrazovým dějem a vzniklým poškozením zdraví. Znalec v posudku obsáhle
vysvětlil mechanismus vzniku výhřezu meziobratlové ploténky jako postupný děj spočívající
v dlouhodobé traumatizaci těla této ploténky, vzniku postupných degenerativních změn,
které následně ve svém souhrnu i při nahodilé, neúrazové události vyústí dříve či později
v tento výhřez. Odkázal na konkrétní nálezy týkající se zdravotního stavu žalobce před úrazovým
dějem a interpretoval je jako doklady takového dlouhodobého postižení páteře, přičemž žalobce
proti tomuto závěru nebrojil. Tyto podle soudu přesvědčivé závěry nelze zpochybnit pouze
poukazem na to, že judikatura nevylučuje, aby byl jak o pracovní úraz posouzen i děj navazující na
určitou predispozici poškozeného. Soud proto dospěl k závěru o úplnosti a přesvědčivosti závěrů
v posudku prof. Urbánka. Opřel-li o něj žalovaný své rozhodnutí, vycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věci a dospěl k přiléhavým právním závěrům.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost ,
jejíž důvody podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) a navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a vrátil věc
městskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Ač městský soud v dřívějším rozsudku přímo uložil žalovanému jen to, aby si vyžádal
doplňující posudek prof. Urbánka, a pouze doporučil vyžádat si doplňující stanovisko MUDr. S.,
popř. revizní posudek, podle stěžovatele ze zásady objektivnosti řízení ve věcech služebního
poměru plyne, že v případě zásadního rozporu obou posudků neměla být situace řešena pouze
vyžádáním doplnění posudku, který byl pro účastníka nepříznivý. Podle §180 odst. 1 zákona o
služebním poměru je služební funkcionář pro zjištění stavu, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, povinen opatřit si důkazy svědčící
ve prospěch i neprospěch účastníka. Žalovaný tak záměrně neučinil a dal prostor k vysvětlení
stanoviska výlučně prof. Urbánkovi. Ostatně již v předchozím řízení se žalovaný snažil
stanovisko MUDr. S. znevěrohodnit a vyloučit z řízení jeho posudek z důvodu, že se nejedná o
posudek znalecký. Motivace k takové snaze je nasnadě a žalovaný ji potvrdil tím, že MUDr. S.
neoslovil, byť mu to soud doporučil.
[9] Dále stěžovatel nesouhlasí se závěrem znalce a potažmo i žalovaného, podle nichž
rozhodující příčinou poškození zdraví nebyl úra zový děj, ale předchozí obecné onemocnění.
Tvrzení, že před úrazem došlo k několikáté recidivě, však podle stěžovatele není podloženo
předcházejícími lékařskými zprávami, CT vyšetřením, rentgenovými snímky apod. Bolesti zad,
které byly důvodem neschopnosti ke službě před úrazem, mohly mít i jiný původ jako bolest
svalů, nachlazení ledvin atd. Při předchozích neschopnoste ch nebyl léčen, což by v případě
„předchozí degenerace meziobratlové ploténky, v jejímž vazivovém prstenci (již dříve) vznikne radiální trhlinka“,
bylo nezbytné a stěžovatel by musel být v rámci lékařské prohlídky posouzen jako zdravotně
nezpůsobilý nebo by mu byla stanovena zdravotní omezení pro výkon služby. Před úrazem
rovněž neměl problémy s bolestí zad, od níž by bolest šla až do levé no hy. O tom není
v předchozí dokumentaci žádný záznam, neboť bolestmi nohy trpí stěžovatel až od úrazu.
[10] K tvrzením ve znaleckém posudku, že k poškození ploténky by dříve či později došlo
i drobnou fyzickou aktivitou a že z CT snímku po úrazu je zřejmá hrozba nového výhřezu,
stěžovatel uvádí, že v roce 2008 byl propuštěn ze služebního poměru ze zdravotních důvodů
a začal pracovat jako soukromý zemědělec. Ač je fyzické zatížení několikrát větší, než při výkonu
služby u policie, žádný jiný nový zdravotní problém neměl.
[11] Žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje s posouzením věci městským soudem a odkazuje
na jeho odůvodnění. Na základě právního názoru městského soudu v dřívějším rozsudku požádal
prof. Urbánka o vypracování doplňujícího znaleckého posudku, v němž se vyjádřil k posudku
MUDr. S. a odpověděl na otázku, zda byl úrazový děj způsobilý vyvolat svým mechanismem
poškození zdraví a určil poměr úrazové složky ke stupni chorobných změn. V řízení ve věcech
služebního poměru byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu
nezbytném pro rozhodnutí. Vycházel při tom z odborného lékařského posouzení, přičemž
znalecký posudek splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti., vypořádává se se všemi
rozhodujícími skutečnostmi. Posouzení zdravotního stavu na základě zdravotnické dokumentace
považoval žalovaný za objektivní a neshledal důvody k dalšímu znaleckému zkoumání. Stěžovatel
byl s doplněním znaleckého posudku seznámen a poučen o možnosti využití práv podle
§174 zákona o služebním poměru, námitky však neuplatnil. V kasační stížnosti stěžovatel
neuvádí konkrétní argumenty, které by zpochybňovaly doplňující znalecký posudek. Vzhledem
k výše uvedenému navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nesprávnosti postupu žalovaného,
který poté, co mu byla věc vrácena městským soudem k dalšímu řízení, vyzval k doplnění
posudku pouze soudního znalce, jehož posudek byl pro stěžovatele nepříznivý.
[15] Podle §180 odst. 1 služebního zákona je služební funkcionář povinen zjistit stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí,
a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí.
[16] Podle §180 odst. 2 služebního zákona je důkazem vše, co může přispět k zjištění
skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady
a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení, listiny,
protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje.
[17] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zatímco standardně – tj. při odškodňování
pracovních úrazů vzniklých v pracovním poměru – probíhá v případě sporu civilní řízení,
tak pro úrazy ve služebním poměru je zákonným procesem pro uplatnění nároku na odškodnění
správní řízení. Každý z těchto procesů je však ovládán jinými zásadami, které se promítají
do způsobu vedení řízení, včetně dokazování. Obecně řečeno, civilní řízení soudní je ovládáno
zásadou formální pravdy, čemuž odpovídá zásada projednací, podle níž je skutkový stav
zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených. Neunesení
břemene tvrzení či břemene důkazního znamená pro účastníka zpravidla neú spěch ve věci.
Správní řízení je naproti tomu ovládáno zásadou materiální pravdy, čemuž odpovídá zásada
vyšetřovací, podle níž je za objasnění skutkového stavu odpovědný správní orgán. Účastník řízení
je povinen poskytovat k naplnění tohoto cíle součinnost. V daném případě je tedy
na rozhodujícím služebním funkcionáři, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné
pochybnosti; žadatel o odškodnění má pak procesní práva a povinnosti uložené mu zákonem
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010 - 4).
[18] Soud ze spisu zjistil následující relevantní skutečnosti:
[19] Přípisem zdravotnického ústavu Policie ČR, správy Severomoravského kraje ze dne
7. 5. 2008, byl soudní znalec prof. Urbánek požádán, aby vypracoval znalecký posudek ve věci
poškození zdraví stěžovatele a zodpověděl, mj. na otázku zda u stěžovatele nastal dne
24. 11. 2005 úraz, a pokud ano, aby vypracoval posudek o bolestném. Podle posudku ze dne
23. 5. 2008 u stěžovatele nedošlo k úrazu, ale k recidivě poškození bederní meziobratlové
ploténky.
[20] Dalším podkladem pro rozhodnutí byl posudek o bolestném a o ztížení společenského
uplatnění ze dne 31. 3. 2008, vypracovaný posudkovým lékařem MUDr. B . S. Podle lékaře se u
stěžovatele jedná o poúrazovou herniaci discu L4/5 v důsledku služebního zákroku dne
24. 11. 2005. Lékař dále uvedl, že si zajistil „kompletní zdravotní kartu pacienta“, aby vyloučil
předchozí onemocnění bederní páteře a tedy to, že se jednalo jen o zhoršení zdravotn ího stavu u
onemocnění, které již existovalo před 24. 11. 2005. Taková situace by podle něj zcela změnila
náhled na onemocnění.
[21] Žalovaný v prvním rozhodnutí ze dne 1. 12. 2008 vycházel ze znaleckého posudku
prof. Urbánka a k posudku MUDr. S. uvedl, že se nejedná o posudek znalecký. Poté, co bylo
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2008 zrušeno městským soudem pro nepřezkoumatelnost,
žalovaný dne 5. 10. 2010 požádal prof. Urbánka o vypracování doplňujícího znaleckého posudku,
v němž by se vyjádřil k posudku MUDr. S. ze dne 31. 3. 2008 a vysvětlil protichůdné hodnocení,
a dále aby v návaznosti na zrušující rozsudek městského soudu zodpověděl, zda byl úrazový děj
způsobilý vyvolat svým mechanismem poškození zdraví, a konečně aby určil poměr vlivu úrazové
složky a stupně chorobných změn na poškození zdraví.
[22] Tyto závěry znalce převzal do svého rozhodnutí žalovaný, který opětovně dospěl
k závěru, že u stěžovatele dne 24. 11. 2005 nedošlo k služebnímu úrazu, ale k recidivě
diskogenního lumbaga. K námitce, že při rozhodování nebyl brán v potaz posudek MUDr. S.,
opětovně zdůraznil, že nejde o posudek znalecký. Dále citoval závěry prof. Urbánka, že
MUDr. S. přehlédl ve zdravotní knížce údaje o předchozích atacích obecného onemocnění
páteře. Žalovaný závěrem označil posudek MUDr. S. za neúplný, málo podrobný a nevycházející
ze všech podkladů v dané věci.
[23] Ač postup žalovaného, který požádal o doplnění znaleckého posudku lékaře, jehož
předchozí závěry byly pro stěžovatele nepříznivé, nebyl v přímém rozporu se závazným
právním názorem obsaženým v dřívějším rozsudku městského soudu, podle Nejvyššího
správního soudu se jednalo o postup nesprávný.
[24] Základem zákonného a věcně správného rozhodnutí správního orgánu musí být zjištění
skutkového stavu, tedy relevantních skutkových okolností, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Není-li správní orgán schopen nebo oprávněn učinit si některá skutková zjištění sám a povolá-li
za tím účelem znalce, musí být mimořádný důraz kladem na procesní stránku opatření
a provedení těchto důkazů. Při vyjasňování rozporů mezi více důkazy, z nichž alespoň
jeden je znaleckým posudkem, nelze opomenout, že autor znaleckého posudku může mít
tendenci hájit správnost závěrů v jím vypracovaném posudku a lze proto důvodně pochybovat
o jeho objektivitě. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015,
č. j. 1 As 168/2014 - 27).
[25] Pro řádné objasnění věci a naplnění zásady materiální pravdy b ylo proto namístě vyzvat
k vyjádření, nebo vyslechnout oba lékaře, autory původních podkladů pro rozhodnutí, případně
opatřit revizní posudek vypracovaný třetí osobou. Není možné pokoušet se objasnit rozdíly
pouze vyjádřením původního znalce, jehož posudek byl pro stěžovatele nepříznivý. Jakkoli
se v posuzované věci může jako logické jevit jeho odůvodnění rozporů neúplnými podklady,
na jejichž základě svůj posudek zpracoval posudkový lékař, nelze se s tímto objasněním rozporů
spokojit. Tím spíš, shodli-li se oba lékaři právě v závěru, že pro posouzení věci je zásadní otázka,
zda stěžovatel trpěl předchozím degenerativním onemocněním páteře.
[26] Doplnění dokazování vyjádřením obou autorů původních posudků, ať písemným
či ústním, by nebylo v rozporu ani se zásadou volného hodnocení důkazů, neboť hodnotit
lze teprve řádně opatřené a provedené důkazy, ani se zásadou procesní ekonomie, protože
obě vyjádření bylo možno opatřit současně.
[27] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žalovaný při svém rozhodování nepostupoval
v souladu se zásadou materiální pravdy ovládající řízení ve věcech služebního poměru,
resp. s výše citovaným §180 odst. 1 služebního zákona. Rozhodnutí bylo vydáno na základě
nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.
[28] Vzhledem ke zjištěné vadě v dokazování skutkového stavu se Nejvyšší správní soud
nemohl zabývat námitkou stěžovatele týkající se právního posouzení příčiny zhoršení
zdravotního stavu. Právě pro takové posouzení totiž musí být nejprve bez důvodných
pochybností a procesně řádně zjištěn skutkový stav.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[29] S ohledem na shora uvedené rozhodl Nejvyšší správní soud o zrušení napadeného
rozsudku městského soudu. Dospěje-li Nejvyšší správní soud k závěru o důvodnosti kasační
stížnosti, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení, po kud
ve věci sám nerozhodl způsobem podle §110 odst. 2 s. ř. s. Pokud Nejvyšší správní soud zruší
rozhodnutí krajského soudu a již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody,
současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může podle povahy věci sám rozhodnout
o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti; ustanovení §75, §76,
a §78 se použijí přiměřeně [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. Pravomoc k současnému zrušení
rozhodnutí správního orgánu přitom není vázána na návrh stěžovatele; je to kasační soud,
který zváží, zda je namístě pouze zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci krajskému
soudu k dalšímu řízení, či zda je racionální současné zrušení rozhodnutí správního orgánu.
[30] V daném případě jsou dány důvody k postupu podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.
Žalovaný zatížil své rozhodnutí procesní vadou, která měla vliv na zákonnost vydaného
rozhodnutí. Podle §78 odst. 5 ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. budou správní orgány
při dalším rozhodování ve věci vázány právním názorem Nejvyššího správního soudu
(k možnosti obdobného postupu srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2012,
č. j. 1 As 78/2012 – 35, či rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 67/2013 - 42).
[31] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. platí, že pokud Nejvyšší správní soud zruší
rozhodnutí žalovaného podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., rozhodne o nákladech řízení o kasační
stížnosti i o nákladech řízení před krajským soudem. Stěžovatel měl ve věci úspěch, podle
§60 odst. 1 s. ř. s. mu tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Nák lady řízení stěžovatele
v tomto případě tvoří soudní poplatky, odměna jeho zástupce a hotové výdaje. Na soudních
poplatcích stěžovatel zaplatil celkově 7.000 Kč (podání žaloby, podání kasační stížnosti).
Výše odměny za jeden úkon právní služby činí 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění od 1. 1. 2013]. Soud proto stěžovateli přiznal částku 9.300 Kč
za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, účasti při jednání
před soudem a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. a), g a d) advokátního tarifu]. Ke třem
úkonům právní služby soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů zástupce stěžovatele
ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem částku 900 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Zástupce stěžovatele doložil, že je plátcem DPH, a proto mu náleží odměna navýšená o 21%
(§14 advokátního tarifu). Výše takto vypočtené odměny činí 12.342 Kč. Celkem tedy stěžovateli
náleží náhrada nákladů řízení před správními soudy ve výši 19.342 Kč. Tuto částku je žalovaný
povinen zaplatit stěžovateli na účet advokáta JUDr. Mgr. Josefa Kopřivy do 30 dnů od právní
moci rozsudku.
[32] Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřiznal náklady za převzetí věci v řízení o kasační
stížnosti, protože ze spisu vyplývá, že JUDr. Mgr. Josef Kopřiva stěžovatele zastupoval
již v řízení před městským soudem. Nepřebíral proto novou věc, která by vyžadovala její přípravu
za účelem seznámení se s ní.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu