ECLI:CZ:NSS:2010:1.AZS.11.2010:88
sp. zn. 1 Azs 11/2010 - 88
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Ing. Bc. Radovana Havelce
a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobců: a) O. V., b) nezl. M. V., nezletilý žalobce
zastoupen žalobcem ad a) jakožto zákonným zástupcem, oba zastoupeni Mgr. Vlastimilem
Loučkem, advokátem se sídlem Pod Nemocnicí 2381, Louny, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2008,
č. j. OAM-564/VL-07-ZA09-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 16 Az 13/2008 - 44,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2009,
č. j. 16 Az 13/2008 - 44, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
[1] Výše uvedeným rozhodnutím žalovaný posoudil žádost žalobců o udělení mezinárodní
ochrany jako nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
a současně podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany.
[2] Proti tomuto rozhodnutí žalobci brojili žalobou, kterou krajský soud zamítl v záhlaví
označeným rozsudkem. V odůvodnění soud konstatoval, že žalobci v České republice
o mezinárodní ochranu již žádali, řízení o těchto žádostech již byla pravomocně ukončena.
V předmětném řízení žalobci neuvedli žádná nová zjištění, která nebyla bez jejich zavinění
předmětem zkoumání v řízeních předchozích. Potíže, jež žalobce a) v předmětném řízení uvedl,
mu byly známy již v době, kdy probíhalo předchozí řízení o udělení mezinárodní ochrany,
tehdy však uváděl jiné důvody (výhrůžky bývalého manžela jeho současné ženy) a o problémech
souvisejících s vyhrožováním ze strany vicepremiéra Kozačenka nehovořil. Nyní uváděné důvody
soud shledal účelovými, přičemž dospěl k závěru, že skutečnými důvody,
pro něž žalobce a) opustil Ukrajinu, bylo vyřešení rodinných problémů, popř. důvody
ekonomické. Jediným skutečným důvodem žalobců k podání žádosti o udělení mezinárodní
ochrany tak nyní byla legalizace jejich pobytu na území České republiky, která však není důvodem
pro udělení mezinárodní ochrany.
[3] Ve včasné kasační stížnosti proti tomuto rozsudku, doplněné podáním
ze dne 14. 10. 2009, žalobci (dále též stěžovatelé) uvedli, že v jejich případě nedošlo k naplnění
§10a písm. e) zákona o azylu. Žalobce a) v předchozím řízení výhrůžky vicepremiéra Kozačenka,
proti němuž svědčil, neuvedl, neboť je považoval za nepodstatné. Tato „epizoda“ však nabyla
zcela jiných rozměrů v okamžiku, kdy se žalobce a) v roce 2006 dozvěděl o smrti V. A. N., který
byl na Ukrajině též předvolán na státní zastupitelství jako svědek v trestní věci proti Leonidu
Kozačenkovi. Žalobce a) tak nemohl v předchozím řízení, vedeném v roce 2004, uvádět obavu
o svůj život zesílenou smrtí V. N., když tento zemřel až v roce 2006. To byla evidentně nová
skutečnost, která předmětem původního řízení být nemohla, neboť v době jeho konání ještě
nenastala. Nelze tudíž přičítat k zavinění žalobce a), že tuto skutečnost dříve neuvedl a správní
orgán se jí tak měl zabývat, a to i ve vztahu k žalobci b). Žalobci dále namítli, že při zjišťování
skutkové podstaty věci došlo žalovaným k porušení §4 odst. 1, §50 odst. 4 a §68 odst. 3
správního řádu. Krajský soud se pak v rozsudku nevypořádal s námitkou, že žalobci splňují
podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle §12, resp. §14a zákona o azylu. Navrhli, aby
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl
její zamítnutí.
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelů. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
[6] K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení
se o případ přijatelnosti kasační stížnosti může jednat mj. tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do právního
postavení stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé pochybení krajského soudu
v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud
z níže uvedených důvodů shledal, že se o tento případ jedná v souzené věci, a proto dospěl
k závěru, že kasační stížnost je přijatelná a je tedy zapotřebí se jí meritorně zabývat.
[7] Kasační soud se v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. (tedy i z úřední povinnosti) zabýval
otázkou, zda řízení před krajským soudem proběhlo v souladu se zákonem, přičemž shledal,
že bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[8] Z obsahu soudního spisu vyvstala otázka zastoupení žalobců v řízení před krajským
soudem. V doplnění žaloby ze dne 19. 11. 2008 (č. l. 19 - 22) totiž žalobci mimo jiné požádali
o ustanovení zástupce, o tomto návrhu však krajský soud nijak nerozhodl. Soud pouze
v bodě 5. přípisu ze dne 14. 4. 2009 (jenž dále obsahoval např. informaci o zákonném soudci,
poučení o námitce podjatosti, dotaz ohledně možnosti soudu rozhodnout bez nařízení jednání
či výzvu k podání případné žádosti o tlumočníka; č. l. 35) žalobce poučil, že v souzené věci
nemusí být zastoupeni, a vyzval je, aby případnou žádost o ustanovení zástupce s vyplněným
dotazníkem o osobních, výdělkových a majetkových poměrech zaslali soudu ve lhůtě dvou týdnů.
Na tento bod přípisu sice žalobci nereagovali, to však nic nemění na tom, že návrh na ustanovení
zástupce řádně podali již dříve, a bylo tedy povinností soudu se jím zabývat a rozhodnout o něm,
a to dříve než před vydáním rozhodnutí ve věci samé.
[9] Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Svým postupem krajský soud toto ústavně zaručené právo žalobcům odepřel,
jestliže o jejich žádosti o ustanovení zástupce vůbec nerozhodl. Přitom pro tento závěr není
podstatné, zda byla žádost žalobců oprávněná či ne. V případě, že by byla předmětná žádost
oprávněná, došlo k pochybení soudu neustanovením zástupce žalobcům; v opačném případě
soud pochybil tím, že nevydal ani negativní rozhodnutí o ustanovení zástupce,
kterým by žalobcům alespoň umožnil zvážit eventualitu zvolení si zástupce jiným způsobem.
[10] Vzhledem k povaze shledané vady řízení před krajským soudem se kasační soud
již nezabýval samotnou podstatou věci, resp. se jí ani zabývat nemohl, neboť k tomu by bylo
lze přistoupit pouze tehdy, proběhlo-li by ve věci procesně bezvadné řízení před krajským
soudem.
[11] Pokud jde o další postup v řízení, nutno uvést, že krajský soud usnesením
ze dne 1. 10. 2009 (č. l. 57) ustanovil žalobcům pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta
Mgr. Vlastimila Loučka. Jak zdejší soud dovodil již dříve (srov. zejména rozsudek
ze dne 22. 4. 2010, č. j. 4 Azs 6/2010 - 42), v takovém případě je takto ustanovený advokát
oprávněn zastupovat žalobce i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo
původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno. Žalobci
sice na ustanovení tohoto advokáta reagovali žádostí o změnu zástupce (viz jejich podání
ze dne 8. 10. 2009, č. l. 58, a ze dne 30. 10. 2009, č. l. 68) s tím, že advokátka JUDr. Dagmar
Rezková Dřímalová zastupovala již dříve jejich rodinné příslušníky, je obeznámena se situací
a je pro ně i lépe dostupná, nicméně vzhledem k tomu, že osobu požadované advokátky žalobci
označili až poté, co jim byl řádně ustanoven dotčený advokát, přičemž ze spisu neplyne,
že by tento advokát pochybil při poskytování právních služeb žalobcům, nejsou žalobci uváděné
důvody pro změnu zástupce z pohledu kasačního soudu v dané situaci dostatečnými
(viz též rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009,
č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS).
[12] Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu