ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.152.2005
sp. zn. 1 Azs 152/2005 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. E., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 1. 5. 2003, č. j. OAM-367/VL-07-C09-
2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
27. 5. 2005, č. j. 14 Az 114/2003-66,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 5. 2003 zastavil žalovaný řízení o udělení azylu žalobci
podle §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem;
krajský soud však usnesením ze dne 27. 1. 2005 zastavil řízení o žalobě podle §33 zákona
o azylu, neboť nebylo možno zjistit místo žalobcova pobytu a tato skutečnost bránila nejméně
po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.
Dne 17. 3. 2005 napadl žalobce toto usnesení kasační stížností; zároveň požádal
o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud nato zaslal žalobci
formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a přípisem
ze dne 4. 4. 2005 jej vyzval, aby soudu zaslal řádně vyplněný a potvrzený formulář ve lhůtě
jednoho týdne. Prvá zásilka, vypravená dne 7. 4. 2005, se vrátila nedoručená s tím, že adresát
je na uvedené adrese neznámý. Soud se proto obrátil na cizineckou policii a po získání přesné
adresy hlášeného pobytu zaslal žalobci formulář s výzvou znovu dne 5. 5. 2005.
Tentokrát nebyl žalobce při doručování zastižen; zásilka byla proto dne 6. 5. 2005 uložena
na poště a adresát vyzván, aby si ji vyzvedl, což ovšem neučinil; zásilka se tak vrátila soudu.
Usnesením ze dne 27. 5. 2005 zamítl krajský soud žalobcův návrh na ustanovení
zástupce; v odůvodnění uvedl, že žalobce přes výzvu nedoložil své majetkové poměry
a neprokázal, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Zároveň soud žalobce vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů doložil, že je pro řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem. Toto usnesení žalobce osobně převzal dne 2. 6. 2005.
Společně s usnesením byl žalobci doručen i přípis vyzývající jej, aby doložil svou telefonicky
sdělenou informaci ze dne 27. 5. 2005 o tom, že nemohl převzít dřívější zásilku,
protože byl v nemocnici.
Žalobce napadl toto usnesení včasnou kasační stížností. Uvedl zde, že nedostal
od soudu formulář – vzor 060. Dodal, že v průběhu azylového řízení byl několikrát změněn
azylový zákon, a žalobce neměl kvůli špatné znalosti českého jazyka možnost prostudovat
tyto změny. Dále popsal svou nepříznivou ekonomickou situaci, v jejímž důsledku
se mu dosud nepodařilo spojit se s advokátem. Závěrem navrhl, aby usnesení krajského soudu
bylo zrušeno. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek;
tato žádost se však – s ohledem na zamítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost je částečně nepřípustná; ve zbytku pak není důvodná.
Převážnou část skutečností, které žalobce vylíčil ve své kasační stížnosti,
nelze považovat za řádně uplatněné důvody kasační stížnosti, jak je vymezuje ustanovení
§103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů,
pro něž žalobce napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí
zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž žalobce považuje rozhodnutí
soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou jen obecnými kategoriemi,
které musí žalobce v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, a nestačilo
by tedy, pokud by žalobce v kasační stížnosti pouze citoval znění tohoto ustanovení;
stejně tak však nepostačuje, pokud je kasační stížnost toliko sepsáním konkrétních osobních
potíží, které – byť třeba i volně souvisely se správním a soudním řízením ve věci azylu - nelze
nijak právně kvalifikovat, protože nesvědčí o pochybeních soudu či správního orgánu
při vedení řízení nebo při vytváření právního úsudku.
Žalobce uvádí, že neměl možnost seznámit se s novelizacemi zákona o azylu;
toto tvrzení však nemá žádný vztah k rozhodnutí, jímž soud žalobci neustanovil zástupce
proto, že žalobce navzdory výzvě soudu nedoložil své majetkové poměry. Stejně tak popis
žalobcových finančních obtíží a jeho neúspěchů při hledání advokáta pouze vypovídá
o žalobcově osobní situaci; není z něj vůbec patrné, jak zde zmíněné skutečnosti vypovídají
o procesních pochybeních soudu nebo o nesprávnosti jeho právních závěrů. Tato tvrzení
tedy nelze považovat za řádné kasační důvody ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.,
nýbrž za tzv. důvody jiné podle §104 odst. 4 s. ř. s. V části založené na těchto
jiných důvodech je žalobcova kasační stížnost nepřípustná.
Jedinou přezkoumatelnou námitkou s kvalitou stížního bodu, byť velmi stroze
formulovanou, tak zůstává námitka vady řízení před soudem spočívající v tom, že žalobce
od Krajského soudu v Ústí nad Labem nedostal formulář – vzor 060. Taková vada
by nepochybně mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., protože krajský soud založil své rozhodnutí o neustanovení zástupce právě na tom,
že žalobce nedoložil své majetkové poměry, ač byl k tomu vyzván a byl mu zaslán i potřebný
formulář. Krajský soud se však takové vady řízení nedopustil, a žalobcova námitka
tak neobstojí.
Jak plyne ze soudního spisu, přípis vyzývající žalobce k doložení jeho majetkových
poměrů společně s připojeným formulářem byl žalobci zaslán již 7. 4. 2005, a to na adresu,
kterou sám žalobce uvedl v kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
ze dne 27. 1. 2005 spojené s žádostí o ustanovení zástupce; zásilka však nebyla doručena,
protože žalobce v kasační stížnosti neoznačil jméno svého ubytovatele,
a sám byl pak považován za osobu na dané adrese neznámou. Dotazem u cizinecké policie
získal krajský soud přesnou adresu, doplněnou i o jméno ubytovatele, a dne 5. 5. 2005 poslal
zásilku znovu. Zásilka se však opět vrátila, neboť adresát nebyl při doručování zastižen
a nevyzvedl si zásilku ani v úložní lhůtě.
Oba popsané případy se shodují v tom, že žalobce si ani jednou zásilku osobně
nepřevzal; právní účinky doručování se však v každém z obou případů liší. Zatímco v prvém
případě nebylo na dané adrese komu doručit ani kde zanechat výzvu (žalobcovo jméno
totiž zřejmě nebylo vyznačeno na schránce jeho ubytovatele), a soud tedy nemohl
od tohoto neúspěšného pokusu o doručení odvozovat žádné účinky, v druhém případě,
ačkoli žalobce nebyl při doručování zastižen, mohla mu již být ve schránce jeho ubytovatele
zanechána výzva k převzetí zásilky, což se také stalo. Soud vycházel při doručování z toho,
že žalobce je na dané adrese nejen hlášen k pobytu, ale že se tam i zdržuje, protože žádnou
jinou adresu žalobce soudu nesdělil a jiná adresa nebyla zjištěna ani v evidencích ministerstva
vnitra a cizinecké policie. Jelikož si žalobce i přes výzvu pošty zásilku nepřevzal, došlo třetím
dnem od uložení zásilky, tj. 9. 5. 2005, k tzv. náhradnímu doručení nebo též fikci doručení,
podle níž se zásilka považuje za doručenou, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl
(§50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Od tohoto dne pak počala běžet žalobci lhůta k prokázání majetkových poměrů;
tu však žalobce nechal marně uplynout, a soud tak nemohl posoudit, zda splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.
Institutu náhradního doručení nelze užít v případě, že je uložení písemnosti na poště
neúčinné (§46 odst. 6 o. s. ř.): tak by tomu bylo tehdy, pokud by žalobce soudu prokázal,
že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v době do tří dnů.
Nic takového však žalobce neučinil – a to ani ze své vlastní iniciativy v kasační stížnosti,
ani tehdy, když jej soud v reakci na jeho telefonickou omluvu ze dne 27. 5. 2005 vyzval,
aby doložil svůj tvrzený pobyt v nemocnici, který mu bránil v převzetí zásilky.
Proto nelze žalobcově námitce přisvědčit: formulář prohlášení o majetkových
poměrech („vzor 60“, jak jej žalobce označuje) žalobci doručen byl, a to formou náhradního
doručení. Náhradní doručení by nemohlo nastat, pokud by žalobce prokázal, že se v místě
v dané době nezdržoval, a nemohl si tak ani teoreticky uloženou zásilku vyzvednout;
to ale žalobce neučinil. Krajský soud tak správně uzavřel, že žalobce nedoložil své majetkové
poměry, i když k tomu dostal příležitost.
V kasačním řízení tedy žalobce uplatnil převážně důvody, které nelze považovat
za stížní body ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.; kasační stížnost je proto částečně nepřípustná.
Jediné přípustné žalobcově námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil; jelikož v řízení
o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu