ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.153.2021:78
sp. zn. 1 Azs 153/2021 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. T., zastoupeného
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2020, č. j. MV-43398-4/SO-2020, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2021, č.
j. 31 A 19/2020 – 136,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2021, č. j. 31 A 19/2020-136,
se zru š u je .
II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 30. 4. 2020, č. j.
MV-43398-4/SO-2020, se zru š u je a věc se v rac í žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná n emá právo na náhradů nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.
IV. Žalovaná je po v i nna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29.700 Kč,
k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ireny Strakové, advokátky, se sídlem Karlovo náměstí 18,
Praha 2, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] V projednávané věci jde o odpověď na otázku, zda utajované informace zásadní
pro zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (účast
v právnické osobě) jsou věrohodné, přesvědčivé a relevantní.
[2] Žalobce podal dne 13. 1. 2015 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu
za účelem podnikání – účast v právnické osobě, a to dle §46 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“).
[3] Ministerstvo vnitra jako správní orgán I. stupně žádost zamítlo. K odvolání žalovaná jeho
rozhodnutí zrušila a věc mu vrátila k dalšímu řízení. Dne 20. 5. 2019 byl sepsán úřední záznam
o tom, že součástí spisu jsou i utajované informace, poskytnuté Policií České republiky
či zpravodajskými službami, které jsou za podmínek §17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád (dále jen „správní řád“), vedeny mimo spis pod sp. zn. V-90/2018-OAM, přičemž s ohledem
na povahu daných podkladů není možné, aby se s nimi účastník řízení seznámil, neboť by došlo
ke zmaření účelu jejich utajení.
[4] Správní orgán I. stupně opětovně zamítl žádost, tentokrát podle §46 odst. 1 ve spojení
s §56 odst. 1 písm. g) a §9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, a to pro důvodné
nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu.
[5] K odvolání žalobce žalovaná opět zrušila rozhodnutí orgánu I. stupně s tím, že závadné
jednání žalobce obsažené v utajované informaci vedené mimo spis není možné podřadit
pod neurčité právní pojmy uvedené v §9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců.
[6] V rámci nového projednání byl sepsán záznam do spisu, z něhož plyne, že součástí
spisového materiálu jsou další utajované informace poskytnuté Policií České republiky
či zpravodajskými službami, které jsou za podmínek §17 odst. 3 správního řádu uchovávané
mimo spis pod sp. zn. D256/2019-OAM.
[7] Správní orgán I. stupně podle §46 odst. 1 ve spojení s §56 odst. 1 písm. g) a §9 odst. 1
písm. h) zákona o pobytu cizinců zamítl žádost žalobce pro důvodné nebezpečí, že by cizinec
mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Nyní i s odkazem na novou informaci
(viz bod [6]).
[8] Žalovaná v rozhodnutí o odvolání považovala utajované informace za podřaditelné
pod pojem „ohrožení bezpečnosti státu“. Utajované informace obsahují údaje o činnosti, která
je v rozporu se zájmy České republiky, resp. která směřuje proti její bezpečnosti (i jejích
obyvatel), chování účastníka řízení popsané v utajované informaci lze označit za závažné narušení
veřejného pořádku. Šlo přitom o osobní chování žalobce; co do aktuálnosti je z informace
zřejmé, že žalobce se takto projevuje kontinuálně a po delší dobu, zcela určitě se nejedná
o jednorázové, náhodné jednání, u kterého by se dalo předpokládat, že se v budoucnu nebude
opakovat. Zdrojem informace byla operativní činnost prováděná podle zákona č. 154/1994 Sb.,
o Bezpečnostní informační službě. Žalovaná shledala i naplnění požadavku dostatečnosti
závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, tedy proporcionality mezi
opatřením a závažností jednání. Činnost žalobce popsaná v utajované informaci představuje
závažné ohrožení zájmu společnosti na potírání kriminality.
[9] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce správní žalobu. Namítal, že řízení je od samého
počátku vedeno snahou nevyhovět jeho žádosti. Poukázal na nestandardní postup při nahlížení
do spisu. K utajovaným informacím sdělil, že je na soudu, aby ověřil, že obsahuje dostatečně
konkrétní informace, co do konkrétních osob a jednání žalobce, která specifikovaná činnost
je v rozporu se zájmy České republiky a zda vyplývá přímo z chování žadatele, např.
z konkrétních styků s dalšími osobami. Žalovaná i správní soudy musí mít možnost zhodnotit
věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské informace a její relevantnost ve vztahu
k bezpečnostnímu řízení. Z povahy utajované informace a v souladu s platným právem žalobce
nemá k obsahu informace přístup, nemůže se k ní vyjádřit, a to i přesto, že by jinak měl mít právo
účinně se v rámci zásad spravedlivého procesu bránit. Přístup, při němž jiný oprávněný zájem
toto právo převýší, je jistě pochopitelný, ovšem s ohledem na závažnost důsledků je kladen
na soud požadavek vyváženosti a správného hodnocení, neboť přezkoumatelnost rozhodnutí
je zde více než omezená. Informace, na n iž se žalovaná odvolává, by měla být proto dostatečně
konkrétní, obsahující časové i místní údaje a rovněž údaje o způsobu činnosti, která
má být v rozporu se zájmy České republiky. Žalobce se k žádné z uvedených skutečností nemohl
vyjádřit, vysvětlit, případně ji vyloučit, může pouze konstatovat, že pokud zpravodajská služba
nevyhodnotila svá zjištění správně, tvrzení se nezakládají na pravdě.
[10] Sám uvádí, že je bezúhonný, nebyl a není členem žádné organizace představující ohrožení
bezpečnosti České republiky, nikdy s takovou organizací nespolupracoval a nesměřuje k jednání,
kterým by bezpečnost státu mohla být ohrožena.
[11] V rámci ústního jednání u krajského soudu sdělil, že trpí roztroušenou sklerózou;
předložil společenské záruky a navržení svědci jej v písemných podáních charakterizovali jako
poctivého člověka, který je integrován ve společnosti, pracuje, je odpovědný a pomáhá i různým
spolkům chránícím zvířata, přispívá na dobročinné účely. Nedávno se oženil a s manželkou
hodlají založit rodinu.
[12] Krajský soud dospěl k závěru, že činnost popisovanou v utajovaných informacích
je možné podřadit pod ohrožení bezpečnosti státu. Utajované informace považoval
za věrohodné, přesvědčivé a relevantní. Potvrdil rovněž hodnocení žalované k čl. 8 odst. 2
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod co do převažujícího veřejného zájmu
na zachování veřejné bezpečnosti a předcházení zločinnosti oproti zákazu zásahu do soukromého
a rodinného života žalobce. Tento zájem upřednostnil i před dalšími skutečnostmi uváděnými
žalobcem, včetně případných procesních pochybení správních orgánů. Pro výše uvedené žalobu
zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[13] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[14] V ní uvádí, že se krajský soud dostatečně nezabýval namítanými nesrovnalostmi, které
zde existovaly již od roku 2015 (odepření seznámení účastníka řízení se spisovým materiálem
před vydáním rozhodnutí).
[15] Stěžovatel dále obsáhle citoval judikaturu vztahující se k povinnostem soudů v rámci
přezkumu řízení s utajovanými informacemi. Uzavřel, že krajský soud se nevypořádal dostatečně
se všemi skutečnostmi, které mají vliv na posuzovanou věc a které ve svém souhrnu vzbuzují
pochybnosti o věrohodnosti, přesvědčivosti a relevantnosti obsahu utajované informace
a způsobu jejího uvedení jako důvodu pro nevyhovění žádosti stěžovatele. Předmětná ustanovení
zákona o pobytu cizinců (upravující uvedenou problematiku) dávají správnímu orgánu
neomezenou možnost uskutečňování výkonné moci státu prostřednictvím státní správy, která
zákony netvoří, nýbrž aplikuje. Stěžovatel se domnívá, že způsob posuzování jeho případu
o tom jednoznačně vypovídá. Z tohoto důvodu považuje za důvodné zabývat se vedením
správního řízení na I. stupni.
[16] Pro výše uvedené navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
[17] Žalovaná nepovažuje kasační stížnost za důvodnou, přičemž odkázala na předchozí
správní řízení a rozsudek krajského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné
důvody a v řízení je řádně zastoupen advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil
kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými
stížnostními důvody. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[19] Kasační stížnost je důvodná.
[20] Nejvyšší správní soud v případě rozhodování na základě utajovaných informací
konstantně judikuje, že „byť jde o podkladové akty, nemohou být zprávy zpravodajských služeb pouze
vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu zachyceného ve spise a soudem
ověřitelného. Žalovaný i správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské
informace a její relevanci ve vztahu k bezpečnostnímu řízení“ (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015 – 40, č. 3667/2018 Sb. NSS a v něm citované rozsudky – např.
rozsudek ze dne 25. 11. 2011, č. j. 7 As 31/2011 – 101 či rozsudek ze dne 21. 12. 2012, č. j.
7 As 117/2012 – 28). Tyto informace by tak měly obsahovat popis zdroje získaných informací
a způsobu jejich získání, včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní nebo
zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly
rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány
pouze informace skutečné a věrohodné a ne vyfabulované a aby tyto informace poskytovaly
dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. rozsudek ze dne
12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/2019 - 28).
[21] Nejvyšší správní soud se seznámil s utajovanou součástí správního spisu. Po pečlivém
prostudování dospěl k závěru, že informace, na kterých správní orgány založily svůj závěr
o bezpečnostním riziku stěžovatele pro Českou republiku, výše uvedené požadavky zatím
nesplňují. Utajované informace obsahují jen tvrzení původce informací, z nichž dovozuje závěr
o existenci důvodného nebezpečí, že by stěžovatel mohl ohrozit bezpečnost České republiky,
opřené sice o popis skutečností, z nichž toto tvrzení vychází, jejich hodnocení, ale bez dalších
důležitých údajů časových, místních a zejména zdrojových. Tyto informace o žalobcově činnosti
a její (přinejmenším potenciální) škodlivosti nedávají soudu, který „supluje obhajobu“ a musí
tak namísto ní ověřit věrohodnost a přesvědčivost skutkových zjištění, záruku, že jde o informace
věrohodné a dostatečně přesvědčivé pro závěr o stěžovateli coby nositeli bezpečnostního rizika
pro Českou republiku.
[22] Již výše bylo uvedeno, že stěžovatel požádal o povolení k dlouhodobému pobytu
na počátku roku 2015. Přesněji řečeno, o jiný druh pobytového titulu, neboť v České republice
žije již od roku 2006, původně byl nositelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
zaměstnání (zaměstnanecká karta), nyní je důvodem jeho žádosti podnikání – účast v právnické
osobě). Nelze přehlédnout, že řízení trvá velmi dlouho, bylo provázeno i nečinností správního
orgánu, nesrovnalostmi v dokumentech a procesními chybami, pročěž muselo být rozhodnutí
správního orgánu 1. stupně opakovaně rušeno (nejprve prvostupňové rozhodnutí ze dne
4. 7. 2018 bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2018).
[23] Odkaz na utajovanou informaci se v řízení poprvé „objevil“ až v roce 2019
a byl v podstatě hlavním a jediným důvodem pro další zamítnutí žádosti rozhodnutím ze dne
17. 6. 2019. K odvolání stěžovatele zrušila žalovaná toto rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne
18. 10. 2019 a uložila správnímu orgánu pokračovat v řízení o žádosti. Žalovaná konstatovala,
že obsah utajovaných informací nepovažuje ve svém souhrnu za dostatečně konkrétní, obsahující údaje
o konkrétních osobách, časové a místní údaje, a rovněž údaje o způsobu činnosti, která by měla být v rozporu
se zájmy České republiky, resp. narušením veřejného pořádku. Nelze je považovat za osobní chování účastníka
řízení, stanoviskonení nijak konkrétní a nepopisuje konkrétní jednání účastníka řízení, resp. Konkrétní styky
účastníka řízení. Zdroje informací jsou identifikovány pouze všeobecně bez vysvětlení jednotlivých konkrétních
informací uvedených ve stanovisku. Žalovaná uzavřela, že závadné jednání účastníka obsažené
v utajované informaci není možno podřadit pod pojem „ohrožení bezpečnosti státu“ a správní
rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné.
[24] V dalším řízení byla správnímu orgánu poskytnuta nová aktuální písemná informace
o stěžovateli, rovněž v režimu utajení. V rozhodnutí ze dne 15. 1. 2020 ji vyhodnotil jako
dostatečnou, obsahující konkretizované, podrobné a závažné údaje, na základě kterých nelze než dospět
k závěru, že účastník řízení představuje ohrožení bezpečnosti České republiky, a žádost znovu zamítl.
Znovu podané odvolání žalovaná tentokrát rozhodnutím ze dne 30. 4. 2020 zamítla s výše
rekapitulovaným odůvodněním (srov. bod [8] shora). S jejím hodnocení ze následně ztotožnil
i krajský soud (srov. bod [12] shora).
[25] Právě uvedený procesní vývoj věci spolu s uvedením důvodů, o které byla opřena
zamítavá rozhodnutí správních orgánů i krajského soudu, je důležitý pro posouzení důvodnosti
kasační stížnosti. Jak již bylo výše uvedeno, odůvodnění zamítavých rozhodnutí správních orgánů
jsou vystavěna na existenci utajované informace (rozsudek krajského soudu toliko osvědčuje
v souladu se zákonnými požadavky dostatečnou kvalitu utajované informace), nelze proto klást
náročné požadavky na konkrétnost a kvalitu argumentace v kasační stížnosti stěžovatele.
Ten pochopitelně nemůže namítat konkrétní nezákonnost určitých zjištění, ani jejich
nevěrohodnost, jeho roli přebírá soud, který musí mít možnost přezkoumat relevanci všech
předložených informací.
[26] Kasační soud tak na jedné straně shledal z obsahu správního spisu dosti čitelnou
a přehlednou „cizineckou historii“ stěžovatele, který legálně pobývá na území České republiky
mnoho let, nemá problémy se zákonem, se závazky vůči České republice (daňové, celní
povinnosti atd.), je značně pracovně i podnikatelsky integrován, dokonce žádá o povolení
k trvalému pobytu; žádost ze dne 4. 9. 2017, která byla rovněž zamítnuta a je předmětem
soudního přezkumu (rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 31 A 6/2021,
řízení o kasační stížnosti, NSS sp. zn. 10 Azs 270/2021). V mezidobí uzavřel sňatek s občankou
Libanonu, s níž chce v případě další legalizace pobytu založit rodinu v České republice.
[27] Na druhé straně je zde utajovaná informace jako v podstatě jediný důvod pro neudělení
dlouhodobého pobytu. Tato informace byla předána do řízení zahájeného na počátku roku 2015
až v roce 2019, samotnou žalovanou nejprve shledána jako nedostatečná, posléze po jejím
doplnění o rok později jako postačující. Nejvyšší správní soud v kontextu řízení probíhajícího
několik let a navazujícího na předchozí rovněž letitou historii legálního pobytu stěžovatele
v České republice nedokáže posoudit, zda informace jsou nové, jednorázově zjištěné nebo
zda jsou výsledkem dlouhodobého monitoringu aktivit stěžovatele, pro něž se dovozuje
nebezpečí, že by v případě dalšího pobytu na území České republiky mohl ohrozit bezpečnost
státu. Je tomu tak proto, že obsah utajované informace na tyto otázky nedává dostatečně
konkrétní a jednoznačnou odpověď. Je třeba přesněji uvést fakta (mimo jiné místní a časové
údaje), zdroj a způsob jejich zjištění či ověření, popisující chování, jednání či další činnosti
stěžovatele, případně dalších osob, a ty odlišit od názoru zpracovatele na to, co z nich vyplývá
či co se dá dovodit. Teprve takto zpracovaná a poskytnutá informace dovolí soudu přezkoumat
správnost závěru správních orgánů, jestli je s osobou stěžovatele v případě jejího dalšího pobytu
na území spojeno riziko ohrožení bezpečnosti České republiky, resp. utajované informace jsou
dostatečné kvality, aby o tomto riziku svědčily.
[28] Z výše uvedených důvodů dospěl kasační soud k závěru, že skutková podstata věci,
z níž správní orgány vycházely, nemá dostatečnou oporu ve spisech. Jde o vadu řízení,
pro niž napadené rozhodnutí žalované nelze považovat za zákonné. Pro tuto vadu měl krajský
soud toto rozhodnutí zrušit. Neučinil-li tak, je i jeho rozsudek stižen vadou, pro kterou nemůže
obstát. Zjištěnou vadu bude třeba napravit v řízení před správními orgány, proto kasační soud
spolu se zrušením napadeného rozsudku zrušil i rozhodnutí žalované. Skutková nedostatečnost
opírající se prozatím o nedostatečně konkrétní fakta musí být v tomto řízení odstraněna nejspíše
vyžádáním informace nové, která bude prosta vytýkaných nedostatků a umožní správním
orgánům znovu komplexně zhodnotit, jestli by stěžovatel(žadatel o dlouhodobý pobyt) při svém
pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu, takže mu další legální pobyt na základě této
informace má být odepřen.
[29] Stěžovatel připojil ke kasační stížnosti návrh na přiznání odkladného účinku. O tomto
návrhu soud nerozhodoval, jelikož odkladný účinek působí jen do skončení řízení před soudem
a soud rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného odkladu po nezbytném poučení
účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí. Rozhodnutí o odkladném
účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo smyslu.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek městského
soudu zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.) a současně za použití §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zrušil
i napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaná
je vázána právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušujícím
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.).
[31] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit
náhradu nákladů celého soudního řízení. Ve vztahu k výsledku celého soudního řízení
je pak nutno posuzovat procesní úspěšnost účastníků řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
§120 s. ř. s. má úspěšný účastník řízení právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti
účastníku řízení, který úspěch ve věci neměl. Z tohoto pohledu je nutno za úspěšného účastníka
považovat stěžovatele.
[32] Pokud jde o náklady řízení o žalobě, ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši
3.000 Kč (za správní žalobu) a 1.000 Kč (za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě)
a v odměně advokáta. Odměna advokáta zahrnuje pět úkonů právní služby spočívající v přípravě
a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replice k vyjádření žalované, účasti na jednání a podání
návrhu na přiznání odkladného účinku [§11 odst. 1 písm. a), d), g) odst. 2 písm. a) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif)], a činí v dané věci 4 x 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu] a 1 x 1.550 Kč [§11 odst. 3 advokátního tarifu], a paušální částku ve výši
300 Kč za každý úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy 5 x 300 Kč. Odměna
advokáta v řízení před krajským soudem tak činí 15.450 Kč. Náklady řízení před městským
soudem tedy celkově představovaly 19.450 Kč.
[33] Náklady řízení o kasační stížnosti spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši
5.000 Kč a odměně advokáta, která zahrnuje odměnu za dva úkony právní služby spočívající
v sepsání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a podání návrhu na přiznání
odkladného účinku [§11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu], tj. 1 x 3.100 Kč a 1 x 1.550 Kč [§7,
§9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a paušální částku ve výši 300 Kč z tyto dva úkony (§13
odst. 3 advokátního tarifu), tedy 2 x 300 Kč. Odměna advokátka činí 5.250 Kč. Celkově tedy
náklady řízení před Nejvyšším správním soudem představovaly 10.250 Kč.
[34] Žalovaná je povinna stěžovateli uhradit náklady řízení o žalobě i kasační stížnosti
v celkové výši 29.700 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho
zástupkyně JUDr. Ireny Strakové, advokátky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu