ECLI:CZ:NSS:2012:1.AZS.3.2012:55
sp. zn. 1 Azs 3/2012 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna, v právní věci žalobce: M. P., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 11. 2011, čj. OAM-313/LE-BE02-ZA14-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2011, čj. 45 Az 8/2011 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Pavlu Ryšavému, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 4800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění
(dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
žalobu ke krajskému soudu. Ten žalobu výše označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění
svého rozsudku krajský soud uvedl, že za situace, kdy žalovaný zjistil přímo z výpovědi žalobce
pouze skutečnosti popsané v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, již nebylo na místě
dále k věci provádět dokazování, neboť uvedená zjištění zcela postačovala pro uvedený závěr
podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Současně soud připomněl, že žalovaný nemá
povinnost za žadatele o udělení mezinárodní ochrany domýšlet pr ávně relevantní důvody
pro její udělení, které žadatel sám neuplatnil. Krajský soud dále konstatoval, že skutková zjištění
plně odpovídají spisovému materiálu a žalovaný je řádně zhodnotil.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost. V jejím doplnění uvedl, že žalovaný nezkoumal možnost udělení humanitárního azylu,
ačkoliv to bylo jeho povinností. Úkolem soudu pak je přezkoumat rozhodnutí správního orgánu
z hlediska dodržení procesních předpisů, tj. zda uvážení správního orgánu je v souladu
se správním řádem, zda nevybočilo z jeho mezí a zda k výsledku dospěl správným procesním
postupem. Krajský soud však dle stěžovatele nezkoumal, zda žalovaný při sv ém rozhodování
takto postupoval a nevyvodil tak z této skutečnosti důvod pro jeho zrušení. Za nezákonnost
tak nepovažuje skutečnost, že mu nebyl udělen humanitární azyl, ale postup tvorby napade ného
rozhodnutí, kdy žalovaný neučinil potřebné úkony k posouzení žádosti stěžovatele z hlediska
humanitárního azylu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a s. ř. s. nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stě žovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanove ní
odmítnuta jako nepřijatelná.
[4] Otázkou vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná
na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce nezbytné vyslovit též právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu.
[5] Stěžovatel se k důvodu přijatelnosti jeho kasační stížnosti vůbec nevyjádřil. Ve své kasační
stížnosti zcela obecně namítá, že žalovaný měl při vydávání rozhodnutí posoudit žádost
stěžovatele také z hlediska udělení humanitárního azylu, což však neučinil. Netvrdí ani konkrétní
důvody, pro které se domnívá, že mu měl být udělen humanitární azyl. Nezákonnost nespatřuje
v neudělení humanitárního azylu samotném, nýbrž v postupu při tvorbě rozhodnutí žalovaného,
neboť žalovaný měl vykonat úkony, které však nevykonal (a které stěžovatel rovněž blíže
nespecifikuje).
[6] Stěžovatel má zajisté pravdu, že správní orgán je povinen v rozhodnutí podle §16 zákona
o azylu uvést, proč je žádost zjevně nedůvodná z hlediska všech v úvahu připadajících
zákonných forem mezinárodní ochrany, tedy i podle §14 zákona o azylu (humanitární
azyl; k tomu viz usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2011,
čj. 5 Azs 6/2010 - 107). Tyto závěry správního orgánu následně podléhají přezkumu správních
soudů, avšak pouze, pokud žadatel uvede či ve správním řízení ve věci mezinárodní ochrany
vyjdou najevo skutečnosti, pro něž nelze považovat žádost z hlediska byť jen jedné z forem
mezinárodní ochrany za zjevně nedůvodnou, a které vyža dují hlubší posouzení či doplnění
podkladů pro rozhodnutí. V takové situaci posoudí správní orgán tuto žádost v rámci běžného,
tzn. nezkráceného řízení, jež zpravidla končí rozhodnutím o udělení, resp. neudělení jednotlivých
forem mezinárodní ochrany.
[7] To však není případ v právě projednávané věci. Stěžovatel od počátku tvrdil, že je v ČR
z důvodu, že si chce vydělat peníze, zlegalizovat pobyt a případně za ložit rodinu a do své vlasti
se vrátit nechce. Z výše uvedených důvodů proto žalovaný neměl pochybnosti o úmyslech
stěžovatele ani o důvodech, které ho vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud dospěl ke stejnému závěru, který přezkoumatelným způsobem odůvodnil.
[8] Institut §16 zákona o azylu je konstruován právě pro tyto případy, k dy je od počátku
zjevné, že žádost žadatel podává z jiných než azylově přípustných důvodů. Správní orgán zcela
jistě nemá a ani nemůže mít povinnost sám domýšlet důvody pro udělení některé z forem
mezinárodní ochrany žadatelem neuplatněné. Správní orgán totiž není povinen hodnotit
jiné skutečnosti než ty, které žadatel ve správním řízení sám p ředestřel. Z toho pak plyne,
že žadatel nemůže úspěšně namítat, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav,
pokud nezjišťoval důvody jiné, žadatelem ve správním řízení neuváděné (srov. rozsudky ze dne
26. 2. 2004, čj. 5 Azs 50/2003 - 47, a ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 24/2003 - 42).
[9] Pokud jde o vyjádření stěžovatele, že o mezinárodní ochranu požádal z důvodu
nepříznivé ekonomické situace v jeho vlasti, zdejší soud opět odkazuje na svou bohatou
judikaturu k této otázce, zejména na rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003 - 43
nebo ze dne 28. 11. 2003, čj. 4 Azs 24/2003 - 68, kde konstatoval, že ekonomické důvody
(finanční potíže stěžovatele) nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností soud
konstatuje, že kasační stížnost svým význame m podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele .
[11] Nejvyšší správní soud uzavřel, že neshledal přijatelnost kasační stížnosti z důvodu
tvrzeného stěžovatelem, ani z úřední povinnosti pak nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
[13] Stěžovateli byl právním zástupcem pro řízení o kasační stí žnosti ustanoven advokát
JUDr. Pavel Ryšavý; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta v souladu s aplikovatelnými právními
předpisy částkou 2x 2100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí věci a sepsání kasační
stížnosti) a 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1
písm. d), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění p ozdějších předpisů, celkem
tedy 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. května 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu