ECLI:CZ:US:2009:1.US.1101.09.1
sp. zn. I. ÚS 1101/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. L., proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2006, č. j. 89 T 66/2006-350, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009 sp. zn. 5 To 76/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností brojí, z důvodů ve stížnosti rozvedených, proti rozhodnutí Městského soudu v Brně v záhlaví označenému, vydanému v trestním řízení vedeném proti M. H., a proti usnesení Krajského soudu v Brně v záhlaví označenému, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2009 č. j. 90 Nt 104/2008-6.
Dříve, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda tato splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
Podání, označené jako ústavní stížnost, totiž Ústavní soud obdržel dne 29. 4. 2009, aniž by byl stěžovatel zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z nynější ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel o této zákonné povinnosti být zastoupen advokátem ví (stěžovatel uvádí: "Vím, že musím mít advokáta, aby mohla být projednána naše stížnost."). Rovněž ví o svém právu obrátit se na Českou advokátní komoru, se žádostí o určení advokáta, jestliže je nemajetný (což uvádí). Ústavní soud právě v reakci na podání mj. nemajetných stěžovatelů činí pravidelně poučení o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Z ústavní stížnosti stěžovatele se však podává, že své právo obrátit se na Českou advokátní komoru ignoruje a naopak případné poučení Ústavního soudu o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru považuje za zásah do ústavně zaručených práv a svobod ("Pokud zase bude ústavní soud tvrdit, že se máme obrátit na advokátní komoru, tak i toto tvrzení je považováno za zásah orgánu veřejné moci do ústavě zaručených práv a svobod, což potvrzují i odborníci na ústavní právo, neboť §63 zákona 182/1993 Sb., o ústavním soudu, jasně stanový, že ústavní soud užije občanský soudní řád v řízení pokud není daná věc řešena zákonem 182/1993 Sb., o ústavním soudu.").
Ústavní soud dospívá k závěru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že je stěžovateli známo, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Je na místě dodat, že v principu obdobně Ústavní soud ve své judikatuře rozhoduje. Z poslední doby lze poukázat na usneseních ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 987/09, v němž Ústavní soud konstatoval: "Stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti...Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým."
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že byť je v záhlaví ústavní stížnosti uvedena jako stěžovatelka rovněž "Žadatelka o obnovu soudu pro M. H. ... matka odsouzeného L. H.", ústavní stížnost jí nebyla podepsána. I kdyby však ústavní stížnost podepsala, musela by být odmítnuta ze stejných důvodů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj