ECLI:CZ:US:2016:1.US.1213.16.1
sp. zn. I. ÚS 1213/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci návrhu Jiřího Bezděka, na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 40 Co 596/2015-287 ze dne 22. 12. 2015 a usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 22 EXE 1384/2010-248 ze dne 4. 8. 2015 ve spojení s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Dne 18. 4. 2016 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím ve spojení s návrhem na zrušení exekučního řádu jako celku. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.
Třebaže již byl navrhovatel v minulosti Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (především řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 54/13), zejména pokud jde o podmínky uvedené v ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stran povinného právního zastoupení, je zcela zjevné, že se je navrhovatel bez významného důvodu rozhodl v nyní projednávaném návrhu nerespektovat, když uvedl, že "[v] souladu s §29 zák. č. 182/1993 Sb. ... je stížnost přípustná bez zastoupení navrhovatele - účastníka řízení advokátem, neboť se jedná o osobu všeobecně známou, ale i člověka veřejného zájmu, který nadto osvědčil příslušné právní znalosti například kvalifikovaným podáním pod sp. zn. Pl. ÚS 54/13 nebo dovoláními k Nejvyššímu soudu ČR" (str. 5 návrhu). Odtud je zcela zřejmá nevole navrhovatele k odstranění vady podání v podobě absence obligatorního právního zastoupení a s ohledem na tento postoj by byla výzva adresovaná navrhovateli k odstranění předmětné vady návrhu z důvodů jemu z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistická, pročež se k ní Ústavní soud také neuchýlil. Nic na tom nemůže změnit ani podání navrhovatele, v němž dokumentuje zamítnutí žádosti Českou advokátní komorou o ustanovení mu advokáta, podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, jakož i korespondenci mezi ním a původně přiděleným advokátem Mgr. Martinem Bayerem, který navrhovateli odmítl poskytnout právní službu z důvodů uvedených v §18 odst. 2 zákona o advokacii, a sice že se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování (bránění) práva. Tyto okolnosti totiž navrhovatele v jeho postoji jen utvrzují.
Ústavnímu soudu proto za těchto okolností nezbylo, než aby návrh za přiměřené aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako vadný odmítl, kdy jeho osud nutně sdílí i akcesorický návrh na zrušení právního předpisu dle §74 zákona o Ústavním soudu, jenž tak musel být odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. května 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu