ECLI:CZ:US:2016:1.US.1260.16.1
sp. zn. I. ÚS 1260/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Štefana Suchého, proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem Minská 54, 616 00 Brno, ze dne 4. 2. 2016 č. j. 97 EX 9488/15-17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20. 4. 2016, doplněného podáními ze dne 26. 4. 2016 a ze dne 27. 4. 2016 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s žádostí o blíže nespecifikovanou pomoc. Uvedl, že je proti němu vedena exekuce a že kromě srážky z jeho důchodu soudní exekutor postihl od března 2016 i důchod Niny Suché, osoby omezené ve svéprávnosti, jejímž je opatrovníkem. S postupem exekutora stěžovatel nesouhlasil a bránil se mu.
K podáním stěžovatel připojil mimo jiné exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno-město, nařizující exekuci přikázáním pohledávky ze dvou v rozhodnutí blíže označených bankovních účtů, k vymožení pohledávky ve výši 92.292,75 Kč (k datu vydání exekučního příkazu byla pohledávka vyčíslena ve výši 270.644,28 Kč) ve prospěch oprávněné obchodní společnosti AB 4 B.V., s. r. o. se sídlem v Amsterdamu, Nizozemí, vydaný dne 4. 2. 2016, č. j. 97 Ex 9488/15-17, oznámení České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 22. 1. 2016 o provádění srážek z důchodu na základě příkazu soudního exekutora JUDr. Karla Urbana ze dne 21. 1. 2016 č. j. 97 EX 9488/15-16, usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 8. 2015 č. j. P 313/2006 o ustanovení stěžovatele jako opatrovníka jeho bývalé manželce Nině Suché, omezené ve svéprávnosti, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 4. 2016 č. j. 4 EXE 3300/2015-36 o zamítnutí návrhu povinného stěžovatele na zastavení exekuce.
Ústavní soud po seznámení se s obsahem podání a příloh k nim připojených posoudil podání stěžovatele jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 citovaného zákona).
V rozhodnutí ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 (U 4/52 SbNU 773) Ústavní soud konstatoval, že platná právní úprava v ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (pozn. ÚS: nyní odst. 5 cit. ustanovení), sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle §55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení §268 občanského soudního řádu.
Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.
V projednávaném případě stěžovatel využil možnosti podat návrh na zastavení exekuce, který Okresní soud v Šumperku zamítl. Rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku není rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele v exekučním řízení, neboť se proti němu lze odvolat ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci. Ústavní stížnost je tudíž nepřípustná, neboť stěžovatel všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv dosud nevyčerpal.
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení, neboť i bezvadný návrh by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva nemohl ničeho změnit.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2016
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka