ECLI:CZ:US:2018:1.US.1353.18.1
sp. zn. I. ÚS 1353/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti P. N., zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Ostružnická 6, 772 00 Olomouc, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Okresního soudu v Olomouci pod č. j. 0 Nt 7003/2016-4 ze dne 1. 2. 2016 a proti postupu policejního orgánu v souvislosti s jeho realizací, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Osůvodnění
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, vydaného soudcem Okresního soudu v Olomouci, a naříká též postup policejního orgánu, k němuž mělo dojít v souvislosti s uskutečněním domovní prohlídky. Ústavní soud z obsahu napadeného rozhodnutí a tvrzení stěžovatele obsažených v ústavní stížnosti ovšem zjistil, že napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán dne 1. 2. 2016 a realizován následujícího dne, kdy byla příslušným policejním orgánem provedena samotná domovní prohlídka u stěžovatele, v jejímž rámci mu byl příkaz doručen a stěžovatel se s jeho obsahem seznámil. Z uvedeného tedy plyne, že podal-li stěžovatel ústavní stížnost až dne 17. 4. 2018, učinil tak zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty od doručení předmětného příkazu. Tentýž závěr se pak uplatní i ve vztahu k námitkám stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv ze strany policejního orgánu během samotného provádění domovní prohlídky, přičemž zde uplynula nejen dvouměsíční subjektivní lhůta stanovená v §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu k podání ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci, nýbrž i jednoroční objektivní lhůta k jejímu podání.
Pokud jde o výhrady stěžovatele směřující proti tvrzenému stále trvajícímu zajištění věcí, které policejní orgán během domovní prohlídky získal, Ústavní soud uvádí, že tato otázka nesouvisí s napadeným rozhodnutím, ale je v rámci úpravy trestního řádu řešena samostatně. Stěžovateli je v tomto ohledu k dispozici žádost o vrácení věcí dle §78 odst. 7 trestního řádu, resp. žádost o zrušení (omezení) zajištění věci podle §79f odst. 2 trestního řádu. Stěžovatel nedoložil, zda a kdy takovou žádost orgánům činným v trestním řízení adresoval a s jakým výsledkem. V tomto bodě je tak ústavní stížnost nepřípustná.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděně podaný, ve zbývající části ji odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 17. září 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj