ECLI:CZ:US:2018:1.US.1380.18.1
sp. zn. I. ÚS 1380/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ivany Kvasnicové, proti řízení vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 78/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, jež brojí proti řízení vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 78/2003.
Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§30, §31 cit. zákona).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelka obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla již mnohokrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a byla též poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Řada věcí stěžovatelky byla přitom Ústavním soudem odmítnuta pro neodstranění vad návrhu (např. I. ÚS 183/18, II. ÚS 2751/16, III. ÚS 3280/15, I. ÚS 477/15 a další.).
Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka již byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Je pravdou, že k projednávané věci byl do věci připojen přípis advokáta Mgr. Knedlhanse, který se, bez toho aniž by byl pro tento úkon stěžovatelkou zmocněn, dotazoval na stav a předmět řízení. Nicméně, jak vyšlo posléze najevo, advokát byl komorou určen k poskytnutí právní pomoci ve věci evidované pod sp. zn. I. ÚS 183/18 a advokát v mezidobí požádal Českou advokátní komoru o zbavení mandátu pro neposkytnutí součinnosti ze strany stěžovatelky.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj