ECLI:CZ:US:2015:1.US.1385.15.1
sp. zn. I. ÚS 1385/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Mgr. Petra Dokládala a 2) Martina Dítě, obou zastoupených Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Průchodní 377/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2015 sp. zn. 9 Nt 202/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým měla být porušena jejich základní práva, vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod.
2. První stěžovatel je advokát, druhý stěžovatel je pak jeho klient, přičemž oba jsou spoluobviněnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině. Okresní soud ve Znojmě na návrh Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, a to kancelářských a provozních prostor včetně všech jejich součástí a příslušenství užívaných advokátní kanceláří prvního stěžovatele v administrativní budově na adrese Zvonařka 408/16, Brno příkazem ze dne 17. 3. 2014. sp. zn. Nt 1046/2014 tomuto návrhu vyhověl a prohlídku nařídil. Zástupce České advokátní komory nedal souhlas k zajištění notebooku a flashdisku a dal ke zvážení přenos těchto věcí do sídla pobočky České advokátní komory v Brně. Následně byly při prohlídce jiných prostor a pozemků policejním orgánem zajištěny, zapečetěny a předány zástupci České advokátní komory notebook Acer TravelMate 620 a flashdisk zn. Kingstone. Shora popsané zajištěné věci (notebook a flashdisk) byly prvním stěžovatelem podle jeho tvrzení užívány při výkonu advokacie a obsahovaly tak data, která byla součástí vztahu advokát - klient. Jedním z klientů prvního stěžovatele byl i druhý stěžovatel.
3. Zásah do svých práv stěžovatelé spatřují zejména v tom, že při přidělování věcí na Okresním soudě ve Znojmě při projednávání návrhu vrchního státního zastupitelství bylo postupováno v rozporu s rozvrhem práce Okresního soudu ve Znojmě.
4. Touto námitkou se již zabýval krajský soud v napadeném rozhodnutí, jímž nahradil souhlas České advokátní komory k vydání požadovaných dat a vyjádřil se i k zákonnosti výše popsaného rozhodnutí okresního soudu. Krajský soud poukázal na to, že na základě výše uvedeného návrhu vrchního státního zastupitelství bylo vytvořeno celkem 40 spisů, při jejichž vyřizování se rytmicky střídali stále dokola soudci JUDr. Kafková, Mgr. Nahodil a JUDr. Kapinus. Krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že nic nesvědčí o tom, že by věci byly přidělovány svévolně. S ohledem na to, že čtvrtý soudce Mgr. Rujbr byl vyloučen z rozhodování pro svou podjatost, zbývali pouze tři soudci, kteří během krátké doby museli zpracovat žádosti o domovní prohlídky a na tuto velice naléhavou časově náročnou činnost navazovala i činnost související s uvalováním vazeb (obviněných bylo 15, u většiny z nich státní zástupce navrhl uvalit vazbu a tyto vazby byly vesměs uvaleny). Krajský soud situaci na okresním soudě posoudil tak, že v takto extrémních případech není možné, aby všechny věci napadlé v jeden den vyřizoval jeden soudce, protože například u vazebního zasedání je třeba dodržet zákonnou 24 hodinovou lhůtu a konkrétně v této věci šlo o komplikované a tedy i velice časově náročné činnosti.
5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance neshledal.
9. Protože v posuzovaném případě nedosahují námitky stěžovatelů ústavněprávního rozměru, Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu