ECLI:CZ:US:2009:1.US.1466.09.1
sp. zn. I. ÚS 1466/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. A., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, se sídlem Dělnická 1a/434, 736 01 Havířov - Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provedení dvou domovních prohlídek Policií České republiky, Krajským ředitelstvím Severomoravského kraje dne 6. 4. 2009 ve věci vedené pod č. j. ORKA-9911-30/TČ-2008-02, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství Severomoravského kraje jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2009, stěžovatel napadl provedení dvou domovních prohlídek Policií České republiky, Krajským ředitelstvím Severomoravského kraje (dále jen "policie") dne 6. 4. 2009 ve věci vedené pod č. j. ORKA-9911-30/TČ-2008-02.
Jak uvádí, dne 3. 4. 2009, aniž by proti němu bylo dosud zahájeno trestní stíhání, vydal Okresní soud v Karviné příkaz k domovní prohlídce (sp. zn. 5 Nt 1711/2009), kterým nařídil provedení prohlídky ve dvou rodinných domech (č. p. 213 a č. p. 67, oba kat. úz. Bludovice) a k nich přilehlých pozemcích a tyto prohlídky byly dne 6. 4. 2009 vykonány.
Důvodnost své stížnosti stěžovatel spatřuje zaprvé v tom, že v době před zahájením trestního stíhání může být domovní prohlídka provedena pouze jako úkon neodkladný či neopakovatelný avšak žádná z prohlídek takto vedena nebyla. Opak z protokolu o jejich provedení nevyplývá.
Za druhé namítá, že nemohl být osobně přítomen provádění prohlídek, když tyto byly prováděny najednou v obou objektech. Stěžovatel byl přítomen pouze prohlídce v objektu č. p. 67 a teprve po jejím skončení v objektu druhém. Postupné provedení prohlídek se má přitom za možné.
Za třetí má stěžovatel za to, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. 213 mu měla být směřována výzva k vydání věci a tato výzva by měla zahrnovat vymezení věcí, jež se mají na místě prohlídky nacházet. Stěžovatel, ani jeho manželka, která měla být přítomna prohlídce v této nemovitosti, takto adresně vyzváni nebyli. Přitom v případě nemovitosti, ve které před zahájením prohlídky přítomen byl, vydal k výzvě věci s tím, že jsou důležité pro trestní řízení.
Z výše uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že došlo k porušení čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud porušení jeho práv konstatoval a policii zakázal v tomto porušování pokračovat.
II.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V prvé řadě nelze souhlasit se stěžovatelovým tvrzením, že předmětné domovní prohlídky nebyly provedeny jako úkon neodkladný či neopakovatelný. Z příkazu k domovní prohlídce, jehož kopii stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil, vyplývá, že úkon byl proveden právě jako úkon neodkladný, přičemž tato skutečnost je i řádně odůvodněna. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že to, že je úkon prováděn jako neodkladný, by mělo být uvedeno i protokolech o provedených prohlídkách, nicméně nedostatek v tomto smyslu nemůže představovat pochybení takové intenzity, aby byl na místě zásah Ústavního soudu. Naopak, dle své ustálené judikatury Ústavní soud přistupuje v takovýchto případech k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení zdrženlivě, totiž jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1813/07 in http://www.usoud.cz).
K druhé stěžovatelově námitce Ústavní soud konstatuje, že dle §85 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor "je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce." Jestliže stěžovatel namítá, že prohlídce v domě č. p. 213 mohl být přítomen pouze až od skončení prohlídky v domě č. p. 67, z protokolu o prohlídce prvně citovaného domu vyplývá, že mu dle §85 odst. 1 trestního řádu byla přítomna I. A. Proč stěžovatel považuje přítomnost této osoby pro naplnění §85 odst. 1 trestního řádu za nedostačující však v ústavní stížnosti nijak neosvětlil. Neobjasňuje v ní ostatně ani to, jaké konkrétní následky pro vlastní průběh a zejména pak výsledek dané prohlídky by případné porušení citovaného ustanovení mělo ve vztahu ke stěžovateli mít.
Ke stěžovatelově poslední námitce, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. 213 mu měla být směřována výzva k vydání věci, Ústavní soud konstatuje, že obecně platí, že příkaz k domovní pohlídce v sobě zahrnuje jak výzvu k vydání věci doličné, tak i příkaz k jejímu odnětí (Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní; Praha, EUROLEX BOHEMIA s. r.o., 2002, str. 223). Lze dodat, že doručení příkazu k domovní prohlídce je v protokolech o prohlídkách zaznamenáno.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2009
František Duchoň
předseda senátu