ECLI:CZ:US:2014:1.US.1542.14.1
sp. zn. I. ÚS 1542/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky UNI LEGAL, advokátní kancelář, s.r.o. (dříve GARRIS LEGAL, advokátní kancelář, s.r.o.), se sídlem Praha 1 - Nové Město, náměstí Republiky 1079/1a, IČ: 24740551, právně zastoupené Mgr. Tomášem Uličníkem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 1079/1a, Praha 1 - Nové Město, směřující proti postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. Nt 610/2013, o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory se zpřístupněním listin ve smyslu ustanovení §85b zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Včas podanou ústavní stížností ze dne 2. 5. 2014 se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, ve kterém by bylo konstatováno, že postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. Nt 610/2013 byla porušena základní práva stěžovatelky garantovaná v čl. 11. odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále aby bylo zakázáno Městskému soudu v Praze pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky zaručených v čl. 11. odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a konečně aby bylo přikázáno Městskému soudu v Praze vrátit stěžovatelce veškeré věci odňaté stěžovatelce při prohlídce jiných prostor, provedené Policií České republiky dne 12. a 13. 9. 2013 na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 37 Nt 679/2013, specifikované v protokole o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, sepsaného Policii České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odbor výnosů a praní peněz, dne 12. 9. 2013, pod č. j. OKFK-2392/TČ-2012-251202, jako stopy č. 2 až č. 13, a zničit veškeré kopie těchto věcí a data z těchto věcí získaná.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti ze dne 2. 5. 2014, doplněného podání ze dne 11. 6. 2014, předchozích ústavních stížností v téže trestní věci a veškeré přiložené dokumentace, příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 37 Nt 679/2013, v trestní věci vedené u Policie ČR, ÚOKFK SKPV, odboru výnosů a praní peněz, pod č. j. OKFK-2392/TČ-2012-251202, byla podle §83a odst. 1 trestního řádu za použití §83 odst. 1 trestního řádu nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to kromě jiného kancelářských prostor užívaných stěžovatelkou v Praze X1, X2, X3 a v třetím patře č. kanceláře Y1 a ve 4. patře číslo kanceláře Y2 a Y3. Toto rozhodnutí o nařízení prohlídky bylo již podrobeno ústavnímu přezkumu pod sp. zn. IV. ÚS 3435/13, kdy Ústavní soud usnesením ze dne 26. 2. 2014 shledal ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako zjevně neopodstatněnou.
3. Při předmětné prohlídce byly stěžovatelce odňaty listiny a výpočetní technika nacházející se v prostorech, v nichž se vykonává advokacie. Z tohoto důvodu byl prohlídce přítomen zástupce České advokátní komory (dále jen "ČAK"). Ten policejnímu orgánu neudělil souhlas, aby se seznámil s obsahem zajištěných věcí a listin. Z tohoto důvodu dne 24. 9. 2014 Obvodní soud pro Prahu 5 podal návrh Městskému soudu v Praze, aby v řízení dle §85b trestního řádu rozhodl o nahrazení nesouhlasu zástupce ČAK s umožněním policejnímu orgánu seznámit se s obsahem zajištěných věcí a listin souhlasem soudu. Řízení o tomto návrhu je vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. Nt 610/2013.
4. Následně byl Ústavním soudem (usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13) přezkoumán samotný návrh předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 na nahrazení souhlasu zástupce ČAK a také následovní postup předsedkyně senátu Městského soudu v Praze při projednávání tohoto návrhu. Ústavní soud dne 24. 3. 2014 shledal i tuto ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. K výtce ohledně návrhu předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 na nahrazení souhlasu zástupce ČAK Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh splňoval náležitosti uvedené v §85b odst. 4 trestního řádu. Ústavní soud taktéž neshledal neústavnost v postupu soudkyně Městského soudu v Praze. S ohledem na to, že úkon se týká značného rozsahu posuzovaných předmětů, které byly zástupcem ČAK předloženy k posouzení, i na to, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. Ult 4/2013, podle §174a odst. 6 a 8 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na návrh stěžovatelky určil Městskému soudu v Praze lhůtu k nařízení na neurčito odročeného veřejného zasedání k projednání návrhu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 podle §85b odst. 3 trestního řádu do 20. 3. 2014, Ústavní soud nepovažoval délku trvání řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK se zpřístupněním listin ve smyslu ustanovení §85b trestního řádu za protiústavní. Současně však apeloval na předsedkyni senátu Městského soudu v Praze, aby věc projednala bez zbytečného odkladu, tedy přednostně a s největším urychlením tak, jak k tomu byla zavázána rozhodnutím vrchního soudu.
5. Dne 19. 3. 2014 soudkyně Městského soudu v Praze nařídila veřejné zasedání v předmětné věci na dny 15. a 16. 5. 2014. Na toto veřejné zasedání byl pozván i zástupce ČAK a příslušný policejní orgán, a oba tito účastníci byli upozorněni, že při veřejném zasedání mohou být policejnímu orgánu vydány, resp. ČAK vráceny, zkoumané listiny. S ohledem na uvedenou skutečnost stěžovatelka podala dne 2. 5. 2014 další (nyní projednávanou) ústavní stížnost proti postupu Městského soudu v Praze. Podle stěžovatelky došlo postupem orgánů činných v trestním řízení k zásahu do jejích ústavně zaručených práv a svobod.
6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že soustavně a nepřetržitě vykonává advokátní činnost. Od září 2013, kdy byla orgány činnými v trestním řízení zajištěna její výpočetní technika, neměla dle svého tvrzení přístup ke klientským datům a softwarovému vybavení na zajištěných počítačích. Tato skutečnost má značně komplikovat výkon advokacie, čímž dle stěžovatelky dochází k zásahu do ústavou zaručeného práva na provozování podnikatelské činnosti a vlastnického práva. I když stěžovatelka uznává, že takový zásah může být dočasně ospravedlnitelný s ohledem na veřejný zájem na odhalovaní trestné činnosti a trestání jejích pachatelů, v posuzované věci již má docházet k průtahům takového charakteru, který způsobuje ústavní nekonformitu postupu orgánů činných v trestním řízení. Jde především o skutečnost, že nebyla dodržena lhůta k nařízení na neurčito odročeného veřejného zasedání k projednání návrhu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, stanovená Vrchním soudem v Praze do 20. 3. 2014. Samotné veřejné zasedání proběhlo až ve dnech 15. - 16. 5. 2014, přičemž bylo rozhodnuto jenom o části návrhu týkajícího se listin v papírové podobě a ohledně dokumentů v elektronické podobě ještě nebylo rozhodnuto, čímž se rozhodování o návrhu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 prakticky opět odročilo na neurčito. Podle stěžovatelky tak bylo porušeno její právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), čímž mělo též dojít k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny).
7. Stěžovatelka dále opětovně namítá, že soud měl rozhodnout tak, že návrh měl buď zamítnout, nebo k němu vůbec neměl přihlížet (§85b odst. 10, resp. odst. 6 trestního řádu), a to z důvodu, že z návrhu neměl být schopen seznat, jakých listin se návrh týkal. Dokladovat to má vyžádání klíčových slov městským soudem, která byla doručena Obvodním soudem pro Prahu 5 až dne 14. 2. 2014. Stěžovatelka poukazuje na obdobný případ řešený Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 2894/08, kde Ústavní soud shledal protiústavnost postupu obecného soudu rozhodujícího o nahrazení souhlasu zástupce ČAK tím způsobem, že v pořadí již třetí návrh, tenkrát podaný již po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, považoval za pouhé doplnění předchozích dvou návrhů a meritorně jej posuzoval místo toho, aby ústavně konformně k takovému návrhu vůbec nepřihlížel a vyrozuměl o tom ČAK a stěžovatelku.
8. Vzhledem k tomu, že dne 15. a 16. 5. 2014 proběhlo veřejné zasedání, na kterém bylo vydáno rozhodnutí o části návrhu týkajícího se dokumentů v listinné (papírové) podobě, stěžovatelka dne 11. 6. 2014 doplnila ústavní stížnost podáním, ve kterém rekapitulovala proběhnuvší řízení a opětovně poukázala na to, že v řízení má docházet k zbytečným průtahům. V doplnění taktéž rozporovala postup předsedkyně senátu Městského soudu v Praze při identifikaci zájmových elektronických dat pomocí klíčových slov získaných v součinnosti s dotčenými orgány činnými v trestním řízení (konkrétně Obvodní soud pro Prahu 5, Městské státní zastupitelství v Praze a příslušný policejní orgán).
9. Na dotaz Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2014, zdali již byly nějaké výpočetní komponenty vráceny nebo vydány, resp. kdy tak bylo učiněno, a kolik zadržených komponentů ještě nebylo předáno, v jaké fázi je znalecké zkoumání, hlavně s ohledem na vrácení zadržených komponentů, pokud jsou nějaké ještě u znalce, zdali již bylo nařízeno veřejné zasedání k projednání a rozhodnutí o listinách v elektronické podobě, resp. kdy tak bude učiněno, odpověděla stěžovatelka vyjádřením ze dne 15. 7. 2014 a Městský soud v Praze dne 22. 7. 2014. Stěžovatelka uvedla, že veškeré počítačové komponenty s výjimkou jednoho serveru byly spolu s listinami, ohledně kterých byl návrh soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 dle §85b odst. 11 trestního řádu zamítnut, vráceny ČAK po skončení veřejného zasedání dne 16. 5. 2014 a následně předány stěžovatelce dne 5. 6. 2014. Ohledně serveru a dat zkopírovaných ze zajištěných výpočetních komponentů má patrně probíhat znalecké zkoumání. Městský soud toto tvrzení stěžovatelky potvrdil a doplnil, že bylo zajištěno enormní množství dat o celkové kapacitě téměř 18 TB, přičemž velká většina datových úložišť je šifrována různými technologiemi, což výrazně prodlužuje proces zkoumání a vyhodnocovaní elektronických dat. Ke dni vyjádření městského soudu tento obdržel od znalce posudek s nezašifrovanými zájmovými soubory na CD/DVD nosičích, které momentálně vyhodnocuje. Zašifrované data jsou patrně dále zkoumaná znalcem. Z obou vyjádření tedy shodně vyplývá, že veškeré listiny i výpočetní komponenty byly stěžovatelce vydány, vyjma jednoho serveru, který je předmětem znaleckého zkoumání.
II.
10. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
11. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
12. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Již ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 Ústavní soud vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno rozhodování obecních soudu anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatele, jenž nebyl odčiněn při přezkumu obecným soudem, anebo jej takto odčinit nelze.
13. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že v posuzovaném případu k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky nedošlo.
14. Stěžovatelka předně namítá nedodržení zákonné lhůty, jakož i lhůty stanovené nadřízeným soudem, což dle její tvrzení způsobuje průtahy dosahující ústavněprávní roviny, omezující stěžovatelce výkon advokacie a porušující její právo na spravedlivý proces. Ústavní soud v první řadě shledává, že skutkově jde o mimořádně náročnou věc, kde obecný soud musí pečlivě prostudovat rozsáhlé množství písemné i elektronické dokumentace právě za účelem poskytnutí ochrany advokátnímu tajemství. Jak již Ústavní soud jednou zdůraznil, nahrazení souhlasu zástupce ČAK rozhodnutím soudce nelze v žádném případě vykládat jako možnost zbavení advokáta povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech uvedených v zajištěných listinách. Důvodem nahrazení souhlasu bude zpravidla pouze to, že se na tyto listiny povinnost mlčenlivosti nevztahuje.
15. Dne 24. 3. 2014, tedy pět dní po tom, co bylo městským soudem nařízeno veřejné zasedání na 15. a 16. 5. 2014, Ústavní soud neshledal v postupu městského soudu porušení ústavních principů spravedlivého řízení. Po prostudování spisového materiálu Ústavní soud nyní shledává, že na tomto veřejném zasedání bylo rozhodnuto o veškeré listinné dokumentaci a předsedkyně senátu závěrem uvedla, že o elektronických dokumentech ještě bude rozhodováno. Zároveň téhož dne vydala počítačové komponenty, z kterých byla zkopírována data za účelem znaleckého zkoumání, zástupci ČAK. ČAK následně dne 5. 6. 2014 tyto komponenty vrátila stěžovatelce. Z vyjádření městského soudu plyne, že v současné době musí operovat s enormním množstvím elektronických dat, přičemž většina těchto dat je šifrována, což objektivně znesnadňuje postup v přezkoumávaném řízení. Ústavní soud dospěl k závěru, že byť rozhodování městského soudu o nahrazení souhlasu zástupce ČAK trvá již několik měsíců, s ohledem na specifika případu, zejména na obsáhlé množství dokumentů, kterých se rozhodování týká, délka řízení v této věci nedosahuje intenzity zásahu do základního práva na spravedlivý proces a práva na projednání věci bez zbytečných průtahů garantovaných ústavním pořádkem České republiky.
16. Městskému soudu se dají vytknout průtahy při přibrání znalce a vrácení zadržených věcí potřebných při výkonu advokacie, jež trvaly několik měsíců. Je tak možno říct, že tato délka neodpovídala zákonnému požadavku postupovat bez zbytečného odkladu, jde však o selhání v rovině porušení podústavního práva, nikoli o nejzávažnější selhání soudu způsobující zásah do ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý proces a práva podnikat (vykonávat advokátní činnost). Tento typ průtahů řízení je řešitelný prostřednictvím případné náhrady škody za nesprávný úřední postup v řízení před příslušnými orgány a obecnými soudy. Ústavní soud nadále apeluje na předsedkyni senátu Městského soudu v Praze, aby pečlivě monitorovala postup znalce při zpracovávání a zpřístupňování zajištěných dat a předmětnou dokumentaci vyhodnocovala souběžně s prací znalce přednostně a s co největším urychlením.
17. Ohledně vytýkaného postupu městského soudu při vyžádání klíčových slov pro účely znaleckého zkoumání zajištěných dat Ústavní soud shledává, že v tomto případě šlo o ústavně konformní postup předsedkyně senátu ve jedné a téže věci, tedy návrhu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 podaného dne 24. 9. 2013 v rámci patnáctidenní zákonné lhůty, který městský soud vede pod sp. zn. Nt 610/2013. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud se již jednou zabýval ústavností tohoto návrhu a neshledal v něm porušení ústavních práv stěžovatelky. Ústavní soud na tomto místě ozřejmuje, že ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2894/08 byla posuzovaná situace, kdy byly podány fakticky tři návrhy za sebou, přičemž byla každému přidělena samostatná spisová značka, a tento třetí návrh, podaný již po patnáctidenní lhůtě, obecný soud nepřezkoumával řádným způsobem, nýbrž na něj pohlížel jako na pouhé doplnění předchozího návrhu. Před tímto třetím návrhem byly již obvodním soudem podány dva neúspěšné návrhy, z kterých k prvému soud vůbec nepřihlédl a druhému nevyhověl pro nesplnění podmínek dle §85b odst. 4 trestního řádu. V nyní posuzované věci však jde o jedno probíhající řízení o návrhu, který byl podán v zákonné lhůtě a přijat soudem k posouzení, a o kterém Ústavní soud už jednou uvedl, že "jednak vzhledem k absenci zdůvodnění odepření souhlasu zástupce ČAK a jednak s přihlédnutím k věcnému obsahu vyšetřovacího spisu, který byl přílohou návrhu, a tedy ke koncepci materiálního právního státu, splňuje náležitosti uvedené v §85b odst. 4 trestního řádu" (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13).
18. Ústavní soud závěrem dodává, že i přes to, že neshledal v postupu a délce trvání řízení o nahrazení souhlasu ČAK zásah do stěžovatelčiných ústavních prav a svobod, nijak nepřehlíží skutečnost, že zadržení věcí (zejména výpočetní techniky) skutečně představuje citelné omezení při provozování advokátní profese jako podnikatelské činnosti. S ohledem na subsidiaritu zásahů Ústavního soudu ponechává na stěžovatelce, zda a jakou formou se před příslušnými orgány a obecnými soudy bude domáhat případné škody jí vzniklé v důsledku průtahů v řízení před městským soudem, neboť před zásahem Ústavního soudu je třeba vyčerpat veškeré prostředky k ochraně práv před obecnými soudy.
19. Na základě výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
20. Stěžovatelka navrhla přednostní projednání věci, kterému Ústavní soud vyhověl, neboť předřadil rozhodování o této věci jiným případům. Návrhu na vydání předběžného opatření Ústavní soud proto nevyhověl a samostatně o něm nerozhodoval právě s přihlédnutím k přednostnímu projednání věci a konečnému výsledku řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu