Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.08.2002, sp. zn. I. ÚS 16/02 [ nález / WAGNEROVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 103/27 SbNU 161 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:1.US.16.02

sp. zn. I. ÚS 16/02 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., proti usnesení Okresního státního zastupitelství Most ze dne 9. 11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001-12, a usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Lom ze dne 8. 10. 2001, č. j. ORMO-28/LO-Tč-2001, takto: Usnesení Okresního státního zastupitelství Most ze dne 9. 11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001-12, a usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Lom ze dne 8. 10. 2001, č. j. ORMO-28/LO-Tč-2001, se zrušují pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění: V řádně a včas podané ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí. Usnesením Policie ČR bylo rozhodnuto podle ust. §80 trestního řádu o vrácení osobního automobilu Škoda Felicia modré barvy, včetně blíže specifikovaného příslušenství (kromě technického průkazu a osvědčení o technickém průkazu) společnosti GE Capital Leasing, a. s. Policejní orgán tak rozhodl s ohledem na právní názor vyslovený v předchozím usnesení Okresního státního zastupitelství Most, jímž bylo zrušeno původní usnesení, kterým byl předmětný osobní automobil vydán stěžovateli. V odůvodnění usnesení se uvádí, že společnost GE Capital Leasing, a. s., nabyla vozidlo na základě řádně uzavřené smlouvy v režimu Obchodního zákoníku jednoznačně a toto právo je nevyvratitelné, přičemž k dalšímu řízení není třeba a nepřichází v úvahu propadnutí či zabrání věci. Okresní státní zastupitelství Most rozhodlo o stížnosti stěžovatele tak, že ji napadeným usnesením ze dne 9. 11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001 - 12, zamítlo. Vyšlo přitom ze zjištění, že společnost GE Capital Leasing, a. s., uzavřela v zastoupení P. D. dne 25. 5. 2001 s prodávající paní L. H-ovou, zastoupenou M. S., kupní smlouvu o prodeji a koupi předmětného vozidla, a to podle ust. §409 a násl. Obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva byla uzavřena v režimu Obchodního zákoníku, lze podle názoru Okresního státního zastupitelství Most předpokládat, že společnost GE Capital Leasing, a. s., nabyla vlastnictví. Předpokladem nabytí vlastnického práva kupujícím je podle okresního státního zastupitelství dobrá víra v době uzavření smlouvy, která se předpokládá. Proto musí být, aby kupující nenabyl vlastnictví, prokázáno, že věděl nebo vědět měl a mohl o tom, že prodávající nebyl vlastníkem. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že oba účastníci postupovali nesprávně, neboť nebylo pochyb o tom, že originálním vlastníkem osobního automobilu byl on. Odkázal přitom na vyjádření Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2001, podle něhož v trestní věci nebylo od počátku pochyb o originálním vlastnictví stěžovatele. Pokud byl v průběhu řízení automobil zajištěn a vydán a podle §80 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o jeho vrácení, měl být skutečně vydán tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Z toho důvodu namítl stěžovatel porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní státní zastupitelství Most ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že vydání věci společnosti GE Capital Leasing, a. s., bylo odůvodněno tím, že tato společnost se stala vlastníkem automobilu se zřetelem na ustanovení §446 Obchodního zákoníku. Podle stanoviska Okresního státního zastupitelství Most vyplynulo z kupních a leasingových smluv založených ve spise, že L. H-ová prodávala osobní automobil prostřednictvím firmy S. - autobazar, odtahová služba, společnosti GE Capital Leasing, a. s., která jej hned pronajala na základě leasingové smlouvy P. D. Se zřetelem k tomu, že doklady k vozidlu, byť padělané, byly pro společnost GE Capital Leasing, a. s., formálně v pořádku, nelze podle okresního státního zastupitelství dovozovat, že by společnost mohla vědět nebo věděla, že prodávající L. H-ová není vlastníkem. Vedlejší účastník, společnost GE Capital Leasing, a. s., ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti argumentoval tím, že pokud kupuje ojetá vozidla pro potřeby leasingu, vždy uzavírá kupní smlouvu v režimu Obchodního zákoníku s využitím bazarů, které koupi a prodej téměř vždy zprostředkovávají. V konkrétním případě, kterého se dotýká ústavní stížnost, byla dne 25. 5. 2001 uzavřena kupní smlouva mezi L. H-ovou a GE Capital Leasing, a. s., když za stranu prodávající jednal a podepisoval M. Š. a za stranu kupující příjemce leasingu P. D. Současně však vedlejší účastník uvedl, že v tomto případě, bezprostředně poté, co M. Š. zjistil problémy příjemce leasingu s registrací, odstoupil tento bazar (firma S.) od kupní smlouvy a zaslal společnosti GE Capital Leasing, a. s., dobropis na kupní cenu. Tato iniciativa byla jednak podle vedlejšího účastníka u zprostředkovatele neobvyklá a navíc zaměstnanec, který toto odstoupení jménem vedlejšího účastníka akceptoval, neinformoval oddělení, jehož pracovníci tvrdili a uplatňovali vlastnické právo k vozidlu. Podle ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Podle stávající soudní judikatury, s níž se ztotožňuje také Ústavní soud, nastávají pochybnosti o právu k věci ve smyslu ust. §80 tr. řádu zpravidla tehdy, když právo k takové věci uplatňuje další osoba, popřípadě více osob. Je-li tomu tak, je třeba učinit opatření podle výše citované věty třetí ustanovení §80 odst. 1 tr. řádu o uložení věci do úschovy. Orgán činný v trestním řízení pochybnosti o právu neodstraňuje samostatným dokazováním zaměřeným pouze na tuto otázku. V projednávané věci usoudilo Okresní státní zastupitelství Most o nepochybnosti vlastnického práva společnosti GE Capital Leasing, a. s., ze skutečnosti, že tato společnost předložila kupní smlouvu, v jejímž záhlaví je uvedeno, že se uzavírá podle ustanovení §409 a následujících Obchodního zákoníku. Jako smluvní strany této smlouvy jsou označeni L. H-ová, zastoupená M. S., jako prodávající a GE Capital Leasing, a. s., zastoupená P. D., jako kupující. Již samotná kvalifikace této smlouvy a její výklad jdou v tomto případě nad rozsah pravomoci svěřené orgánu činném v trestním řízení podle ust. §80 tr. ř. Tato skutečnost vyplývá také ze samotného vyjádření k ústavní stížnosti, v němž Okresní státní zastupitelství Most označuje stěžovatele za původního vlastníka, zatímco nově konstituované vlastnictví společnosti GE Capital Leasing, a. s., má s ohledem na znění ustanovení §446 Obchodního zákoníku jako nepochybné. Přitom - jak již bylo uvedeno výše - mimo rozsah kompetence orgánu činného v trestním řízení je provádění samostatného dokazování, které bezprostředně nesouvisí s trestním vyšetřováním. Okresní státní zastupitelství proto nemohlo například zohlednit, zda je kupní smlouva vůbec platná či zda nedošlo od počátku k jejímu zrušení tím, že jedna ze stran smluvního vztahu od smlouvy odstoupila; taková pravomoc by mu však ani nepříslušela. Okresní státní zastupitelství Most zdůvodnilo svůj postup především tím, že dobrou víru na straně společnosti GE Capital Leasing, a. s., je nutné presumovat do doby, než bude prokázán opak. Takové důkazy však lze uplatňovat pouze v občanskoprávním řízení. Tím spíše bylo v tomto případě na místě postupovat podle věty třetí ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu, tedy uložit předmětné věci do úschovy a vyzvat stěžovatele, aby svůj nárok uplatnil v řízení ve věcech občanskoprávních. Ústavní soud již několikrát ve svých rozhodnutích vyjádřil názor, že smyslem a účelem ustanovení §80 odst. 1 věty třetí tr. řádu je zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva na ni disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést k již neodčinitelným důsledkům (nálezy sp. zn. IV. ÚS 325/98, IV. ÚS 66/99, I. ÚS 178/01). Napadená rozhodnutí jsou tedy v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Tyto meze byly napadenými rozhodnutími překročeny tím, že státní orgány, jež rozhodovaly, kvalifikovaly soukromoprávní úkon a bez dalšího dokazování, které jim však ani nepřísluší, presumovaly správnost takového úkonu. Tím mohlo dojít ke stavu "neodčinitelnosti", když v situaci, kdy o sporném vlastnickém právu nerozhodl orgán k tomu příslušný, by s předmětnými věcmi disponovala osoba, která není oprávněným vlastníkem. Porušením principu obsaženého v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobody v konečném důsledku zasáhly orgány státní moci do práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u příslušného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Procesní garance obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny získává spojením s ústavním principem obsaženým v čl. 2 odst. 2 Listiny materiální obsah, neboť překročení zákonem stanovené kompetence státním orgánem znamenalo ve svém důsledku neposkytnutí ochrany právu, respektive nastolení nerovného postavení dvou subjektů uplatňujících vlastnické právo k téže věci. Tím, že orgány státu svými rozhodnutími nevyloučily další možnou dispozici s předmětnými věcmi, ztížily, snad i znemožnily soudní ochranu v této fázi jen tvrzeného vlastnického práva, o jehož existenci je oprávněn rozhodnout pouze obecný soud. Za situace, kdy je vlastnické právo k věci sporné, přirozeně neobstojí důvody ústavní stížnosti, dovolávající se porušení čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. srpna 2002