ECLI:CZ:US:2018:1.US.1680.18.1
sp. zn. I. ÚS 1680/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Vladimíra Nekvindy, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnosti. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku postupu kasačního soudu, který ve výzvě k zaplacení soudního poplatku stěžovateli neuvedl závazný variabilní symbol, ale pouze jej odkázal na internetové stránky Nejvyššího správního soudu, kde lze tento symbol získat. Nezjištění dané identifikace stěžovatelem je samo o sobě důvodem pro zastavení řízení a tím je podle stěžovatele odepřena možnost v řízení o kasační stížnosti pokračovat. Takový důvod podle stěžovatele nenastává v doposud ustálené soudní praxi, kdy soud závazný variabilní symbol sám sděluje.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 2. 2. 2018 kasační stížnost, kterou se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2018 č. j. 15 Af 93/2017-32. Soudní poplatek za kasační stížnost, splatný jejím podáním, však nezaplatil. Proto jej Nejvyšší správní soud vyzval k jeho zaplacení usnesením ze dne 8. 2. 2018 č. j. 10 Afs 36/2018-10. K zaplacení mu soud stanovil lhůtu 15 dnů a poučil ho o následcích nevyhovění této výzvě. Usnesení s výzvou bylo stěžovateli prostřednictvím zástupce doručeno dne 9. 2. 2018. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy marně uplynula dne 26. 2. 2018. Protože stěžovatel soudní poplatek ani přes výzvu soudu nezaplatil, soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle §47 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Stěžovatel napadá rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení byly splněny zákonem stanovené podmínky. Není porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.
Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho usnesení. Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Z ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení splněny, neboť stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil.
Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovateli, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a své povinnosti splnil (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1286/16). Pokud jde o samotný odkaz na webovou stránku Nejvyššího správního soudu, Ústavní soud nepovažuje takový postup za způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv.
K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobci v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu