ECLI:CZ:US:2007:1.US.1682.07.1
sp. zn. I. ÚS 1682/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. T., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Brno, Lesnická 52, proti zásahu Policie ČR - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Brno, spočívajícím v provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor dne 5. 6. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-3/7-2007 a ČTS: OKFK-18/7-2007, a opatření Policie ČR - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Brno, o přibrání znalce ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-3/7-2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se Ing. J. T. (dále jen "stěžovatel") domáhal vydání nálezu, kterým požadoval, aby Ústavní soud vyslovil, že:
1. prohlídkou jiných prostor a pozemků v Oslavanech č. p. 1 v prostorách stěžovatele, Policie ČR - Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Brno, porušila čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 2 větu druhou a čl. 40 odst. 3 větu první Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),
2. domovní prohlídkou prostor obhájkyně stěžovatele v obci Biskoupky 33, Policie ČR (viz shora) porušila čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 2 větu druhou a čl. 40 odst. 3 větu první Listiny,
3. opatřením o přibrání soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, porušila Policie ČR čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny,
4. a navrhl, aby zakázal Policii ČR pokračovat v porušování těchto práv, přikázal jí obnovit stav před jejich porušením a vrátit stěžovateli odňaté věci specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor.
Stěžovatel tvrdil, že v příkazu k domovní prohlídce chybí specifikace osob, u nichž měla být prohlídka provedena. Není z něho zřejmé, že policie mohla provést prohlídku i u obhájkyně stěžovatele a společnosti BGC Developers, a. s. Nebyl proveden předběžný výslech, byly zabaveny počítače, včetně počítače jeho obhájkyně, a byla zajištěna řada účetních dokladů, čímž bylo znemožněno dokončit účetní uzávěrky společností G&C Pacific, a. s., a BGC Developers, a. s. Pplk. Mgr. R, při provádění prohlídky, odcizil vyhotovené bianco firemní papíry společnosti G&C Pacifik, a. s., zřejmě za účelem vytvoření nějakých "důkazů". Zajištěné věci a místa prohlídky nebyly řádně popsány a specifikovány a protokol o provedení prohlídky není podepsán ani obhájkyní stěžovatele ani zástupcem ČAK. Současně stěžovatel napadl opatření policie o přibrání soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť je přesvědčen, že pro přibrání znalce za účelem vyšetření jeho duševního stavu nebyly splněny zákonné důvody.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), vyjádřila Policie ČR, která neshledala ústavní stížnost důvodnou, neboť postup při provádění nařízených prohlídek odpovídal zákonným ustanovením, včetně přizvání zástupce České advokátní komory při provádění prohlídek prostor, v nichž obhájkyně stěžovatele údajně vykonává advokacii. Toto vyjádření nebylo zasláno stěžovateli k podání případné repliky, neboť Ústavní soud k němu, při svém rozhodování, nepřihlížel.
Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy, pokud postupem těchto orgánů nedojde k porušení ústavních záruk.
Domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků a opatření o přibrání znalce jsou pouze jedním z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád, a jejich procesní použitelnost, jakožto i jejich hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Pouze v případě, že nezákonné provedení domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor nelze odčinit jinak, Ústavní soud přezkoumává takový úkon již v průběhu neskončeného trestního řízení.
V daném případě byla provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků a bylo vydáno opatření o přibrání znalce z odvětví psychiatrie. Ústavní soud přezkoumal, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, obsah ústavní stížnosti, listinné podklady a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti podána někým zjevně neoprávněným a zčásti nepřípustná.
Policejním orgánem Policie ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality státu, SKPV, Brno, pod sp. zn. ČTS: OKFK-3/7-2007, je stěžovatel stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §148 odst. 1, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), kterého se měl dopustit jako statutární zástupce společnosti G&C Pacific, a. s., se sídlem Oslavany, Zámek 1, tím, že do účetnictví této společnosti v období od roku 2002 do roku 2004 vědomě zaúčtoval fiktivní faktury společností uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání. Tím měl zkrátit daň z přidané hodnoty a způsobit českému státu škodu ve výši nejméně 17 miliónů korun. Pod sp. zn. ČTS: OKFK-18/7-2007 policejní orgán prověřuje další trestnou činnost stěžovatele, páchanou opět v pozici statutárního zástupce společnosti G&C Pacific, a. s., obdobným způsobem zúčtováním fiktivních faktur, avšak vydaných jinými společnostmi a v jiném období (od roku 2003 do roku 2006). V tomto případě se jedná o zkrácení daně z přidané hodnoty ve výši přesahující částku 5 000 000,-- Kč. V obou případech bylo třeba pro účely trestního řízení zajistit originály fiktivních faktur. Z těchto důvodů byla nařízena domovní prohlídka v domě stěžovatele a prohlídka jiných prostor a pozemků v sídle společnosti G&C Pacific, a. s.
Domovní prohlídka byla vykonána dne 5. 6. 2007 na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného soudcem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 70 Nt 1606/2007. Příkaz obsahuje přesné označení místa, kde má být domovní prohlídka provedena, a specifikuje i osoby, u nichž byla domovní prohlídka provedena, včetně uvedení konkrétních osob, které domovní prohlídku provedou. Před započetím prohlídky byl proveden předchozí výslech uživatele objektu, Ing. J. T. [§84 trestního řádu (dále jen "TrŘ")], kterému byl současně doručen příkaz k domovní prohlídce. Prohlídce byl přítomen, kromě uživatele objektu, vlastníka objektu a nezúčastněné osoby (Ing. A. K.), i zástupce České advokátní komory JUDr. M. P. (§85b odst. 1 TrŘ), neboť JUDr. K. T. - vlastník objektu a obhájkyně stěžovatele, tvrdila, že prostory domu užívá jako pobočku své advokátní kanceláře přesto, že tuto pobočku nemá v seznamu České advokátní komoře uvedenu (viz www.cak.cz). Protokol obsahuje řádný popis zajištěných věcí, umožňující jejich individualizaci, prohlášení stěžovatele, že při provádění domovní prohlídky nedošlo ke zničení či poškození zařízení domu či objektu přináležejících, je řádně datován a podepsán všemi přítomnými osobami, tj. jak zástupcem ČAK, tak také obhájkyní stěžovatele JUDr. K. T. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost v této části odmítnuta jako zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ve vztahu k prohlídce jiných prostor a pozemků se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena rovněž dne 5. 6. 2007 na základě příkazu vydaného policejním orgánem dne 28. 5. 2007, sp. zn. ČTS: OKFK-3/7-2007, ČTS: OKFK-18/7-2007, se souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 31. 5. 2007. Prohlídka byla nařízena v obci Oslavany, v objektu Zámek 1, v sídle společnosti G&C Pacific, a. s., a dalších podnájemců, kdy vlastníkem objektu je Město Oslavany.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků je zřejmé, že nesměřuje proti stěžovateli, ale výlučně proti společnosti G&C Pacific, a. s., byť v souvislosti s jednáním stěžovatele jakožto statutárního zástupce této společnosti. Proto osobou oprávněnou namítat neústavnost postupu policejního orgánu při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků (jiný zásah orgánu veřejné moci) byla pouze společnost G&C Pacific, a. s. a další podnájemci, mj. tedy obhájkyně stěžovatele, společnost BGC Developers, a. s., společnost INASAK, s. r. o., případně další, u nichž byla prohlídka provedena, ale nikoli stěžovatel jako fyzická osoba.
Ústavní stížnost, v části směřující proti opatření policejního orgánu, kterým byl přibrán znalec k posouzení duševního stavu stěžovatele, je návrhem nepřípustným.
Policejní orgán vydal dne 9. 7. 2007 opatření sp. zn. ČTS: OKFK-3/7-2007, jímž přibral znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vyšetření duševního stavu stěžovatele, vyhotovení znaleckého posudku a stanovil okruh otázek. Stěžovatel podal proti opatření námitky s návrhem na zrušení opatření s tím, že nejsou vůbec dány důvody pro vypracování znaleckého posudku. Současně, aniž by vyčkal rozhodnutí dozorujícího státního zástupce o námitkách, podal ústavní stížnost. Návrh tedy směřuje proti opatření o přibrání znalce, které bylo vydáno v rámci přípravného řízení v trestní věci stěžovatele. Trestní řízení je ve své podstatě zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, ze kterých teprve vzejde meritorní rozhodnutí. Je nepochybné, že v takovémto procesu lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého trestního řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, především v řízení před obecnými soudy.
Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy ČR je tedy na místě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení bude v přípravném řízení trestním přicházet v úvahu pouze výjimečně. Objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení (a to i přibrání znalce a vyhodnocení jeho posudku) je součástí celého trestního řízení a Ústavnímu soudu přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla zabývat teprve po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků o ochraně práva podle trestního řádu. Zde postupuje Ústavní soud restriktivně při vědomí, že intenzita jeho zásahu musí odpovídat intenzitě namítané protiústavnosti. Z postavení a úlohy Ústavního soudu také plyne (čl. 83 Ústavy ČR), že nemůže provádět materiální hodnocení a přezkoumávat důvodnost napadených opatření vydaných v trestním řízení, může pouze kontrolovat, zda tato konkrétní opatření jsou v souladu se základními právy (obsaženými i v čl. 36 odst. 1 Listiny). Pouze v případě zjevného porušení kogentních ustanovení trestního řádu může Ústavní soud výjimečně dovodit, že konkrétní ústavní stížnost je důvodná, přičemž je vázán zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace svého zásahu.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, sloužícím jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Princip subsidiarity ústavní stížnosti má formální a materiální rozsah. Formální rozsah se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků sloužících k ochraně práva před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje. Z materiálního rozsahu subsidiarity vyplývají samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti poskytující ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jestliže právní předpis (trestní řád) stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci (dozorující státní zástupce), bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán (Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci, tzn. i k nápravě případného porušení základních práv a svobod jednotlivce.
Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci.
Je sice pravdou, že proti samotnému úkonu - opatření o přibrání znalce - není možné podat opravný prostředek, ale v tomto ohledu nelze opominout významný dosah ustanovení §105 odst. 3 TrŘ ve spojení s ustanovením §174 odst. 2 písm. e) TrŘ, která se vztahují na možnost vznést námitky proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek a možnost vydané opatření následně zrušit. Důvodnost námitek v přípravném řízení přezkoumává dozorující státní zástupce, který námitkám, jsou-li důvodné, vyhoví a současně posoudí, zda důvody pro vyžádání znaleckého posudku a přibrání znalce trvají nebo zda postačí vyžádání odborného vyjádření, byť příp. od znalce, anebo zda nejsou vůbec dány důvody pro vyžádání znaleckého posudku a opatření zruší. Této zákonné možnosti státního zástupce si byl vědom i stěžovatel, když podané námitky spojil s návrhem na zrušení opatření pro neexistenci důvodů k vyžádání znaleckého posudku.
Z kontextu shora uvedených skutečností vyplývá, že ústavní stížnost podaná společně s námitkami je nepřípustná, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Navíc, stěžovatel má stále možnost, v rámci probíhajícího trestního řízení, chránit si svá práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i shora uvedené skutečnosti.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že podle judikatury Ústavního soudu trestní represe ve všech fázích trestního stíhání může znamenat určité omezení základních práv. Z toho však nelze přímo dovozovat její neústavnost. Orgány činné v trestním řízení musí v různých rovinách porovnávat stupeň nutnosti represe s intenzitou zásahů do osobní sféry obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 145/2000).
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 1 písm. c), písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti nepřípustný a zčásti jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu