ECLI:CZ:US:2007:1.US.1764.07.1
sp. zn. I. ÚS 1764/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. července 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 15 Co 234/2004, a rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 11. 2003, sp.zn. 3 C 188/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou poštovní přepravě 11. 7. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Dodává, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 13/2006, které přikládá, bylo odmítnuto jeho dovolání s odůvodněním, že jde o dovolání nepřípustné, neboť peněžité plnění, které bylo předmětem původní žaloby, nepřevyšovalo částku Kč 50.000,-.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění po jeho novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb. účinným ke dni 1. 4. 2004, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Toto ustanovení je ovšem třeba vykládat tak, že procesní prostředky musí být vyčerpány řádně a výjimka stanovená pro "mimořádný opravný prostředek" se uplatní pouze tehdy, bylo-li jeho využití formálně přípustné.
To však není daný případ, dovolání ve věci stěžovatele je ze zákona (§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.) nepřípustné, neboť předmětem sporu je peněžité plnění, které nedosahuje Kč 50.000. Protože dovolání nebylo přípustné, bylo posledním přípustným opravným prostředkem ve stěžovatelově věci odvolání, o němž bylo rozhodnuto shora uvedeným rozhodnutím na sklonku roku 2004. Lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím dnu doručení tohoto rozhodnutí a je zřejmé na první pohled, že již dávno uplynula. Včasnost podání je totiž při zohlednění shora uvedeného třeba posuzovat podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost byla tedy podána po zákonem stanovené lhůtě, a proto musela být odmítnuta mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj