ECLI:CZ:US:2007:1.US.1769.07.1
sp. zn. I. ÚS 1769/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky ZUGLITE INVESTMENTS LIMITED, se sídlem Antiopis, 19 P.C.6058, Larnaca, Kyperská republika, reg. č. 125 999, zastoupené Mgr. Pavlou Šilerovou, advokátkou se sídlem Žerotínova 1141/37, 130 00 Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 7. 2007, se stěžovatelka ZUGLITE INVESTMENTS LIMITED (dále jen "stěžovatelka"), domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, kterým byl podle jejího přesvědčení porušen čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6. odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 5. 2005, se navrhovatel Ing. P. N. (dále jen "navrhovatel") domáhal vůči Mgr. K. L. vydání 100 ks listinných akcií na majitele, každou v hodnotě 10.000,- Kč v pořadí 001-100 v nominální hodnotě všech akcií 1,000.000,- Kč společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci. Navrhovatel podáním doručeným soudu dne 7. 7. 2006 navrhl přibrání dalších čtyř účastníků do řízení (a to JUDr. T. H., Ph.D., Chata Kopřivná, a.s. v likvidaci, stěžovatelku a JUDr. P. P.) a současně změnil návrh tak, že nadále požaduje, aby žalovaní 1) až 5) [tj. Mgr. K. L., JUDr. T. H., Ph.D., Chata Kopřivná, a.s. v likvidaci, stěžovatelka a JUDr. P. P.] rukou společnou a nerozdílnou vydali navrhovateli 100 ks listinných akcií společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci, reg. č. 000 001-000 100, o nominální hodnotě 10.000,- Kč/ks. Krajský soud v Ostravě usnesením napadeným ústavní stížností ve výroku I. přibral do řízení všechny další navržené účastníky a ve výroku II. připustil změnu návrhu, a to podle ustanovení §94 odst. 3 a §95 odst. 1 o.s.ř.
Podle názoru stěžovatelky Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím vytvořil nerovné postavení účastníků v řízení tím, že stěžovatelku bezdůvodně a bez návrhu přibral do řízení. Krajský soud tak prý porušil právo stěžovatelky na rovné postavení účastníků v soudním řízení a právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.). Podle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv nebo svobod fyzické nebo právnické osoby za situace, kdy procesní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se těchto práv jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti, zejména ochrana základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu; je úkolem všech orgánů veřejné moci, zvláště obecných soudů. Za procesní prostředky k ochraně práva je třeba považovat nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Tvrdí-li tedy stěžovatelka, že ze strany Krajského soudu v Ostravě (jako soudu I. stupně) došlo k závažným právním nedostatkům, může (měla) konečné rozhodnutí tohoto soudu v rámci soustavy obecných soudů napadnout řádným, popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v o.s.ř. plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem (§201 a násl. o.s.ř.) v souladu s čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení o přibrání dalších účastníků do řízení a připuštěním změny návrhu dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a být ani nemůže.
Napadené rozhodnutí tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Tento závěr soudce zpravodaje je také plně v intencích doktríny minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2007
Vojen Gűttler v.r.
soudce zpravodaj