ECLI:CZ:US:2017:1.US.1785.17.1
sp. zn. I. ÚS 1785/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti společnosti ANPET s. r. o., Ukrajinská 1480, Černošice, a Bohumila Baziky, právně zastoupených Doc. JUDr. Olgou Sovovou, Ph.D. advokátkou se sídlem Bartákova 34, Praha 4, doručovací adresa Mokropeská 2026, Černošice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015 č. j. 83 Cm 239/2015-6, usnesení téhož soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. 83 Cm 239/2015-23 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017 č. j. 14 Cmo 474/2016-49 a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 8. 6. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Své podání spojili stěžovatelé s návrhem na odklad vykonatelnosti.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 83 Cm 239/2015-6 rozhodl Městský soud v Praze tak, že se obchodní společnost ANPET s. r. o. IČ 256 91 139, zrušuje. Současně byl společnosti jmenován likvidátor. Toto rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky stěžovatelky ANPET s. r. o. dne 23. 10. 2015, téhož dne bylo toto usnesení doručeno poštou stěžovateli Bazikovi. Stěžovatelé podali proti shora uvedenému usnesení městského soudu odvolání, a to prostřednictvím svého právního zástupce. Odvolání bylo zasláno datovou schránkou dne 2. 11. 2015 s tím, že datová zpráva byla označena jako "Odvolání proti Usnesení č. j. 83 Cm 239/2015". Podle názoru stěžovatelů byla součástí příloh zprávy i listina označená jako "Odvolání ANPET 2015-11-02". Zpráva obsahovala další přílohy, jak bylo uvedeno ve spise a v potvrzení o doručení datové zprávy. Další datovou zprávou dne 2. 11. 2015 odeslal právní zástupce stěžovatelů zprávu označenou jako "Přílohy k odvolání k č. j. 83 Cm 239/2015". Zpráva obsahovala další přílohy, jak plyne z potvrzení o doručení datové zprávy.
Na základě telefonátu pracovnice kanceláře Městského soudu v Praze dne 18. 11. 2015 prozkoumal právní zástupce svá podání a zjistil, že v přílohách u odvolání jsou pouze ostatní přílohy, nikoliv však listina označená jako "Odvolání ANPET 2015-11-02". Ihned po tomto zjištění podal právní zástupce stěžovatelů podání datovou schránkou, a to zprávou označenou jako "Doplnění přílohy k odvolání ze dne 2. 11. 2015, č. j. 83 Cm 239/2015". Po tomto podání obdržel právní zástupce stěžovatelů do datové schránky dne 20. 11. 2015 sdělení soudu, že "...ze zaslaných příloh nelze usuzovat, že se jedná o řádné odvolání..." a že "...usnesení nabylo právní moci dne 10. 11. 2015. Proti tomuto sdělení podali stěžovatelé stížnost, která však byla shledána nepřípustnou.
Dne 23. 11. 2015 vydal Městský soud v Praze usnesení č. j. 83 Cm 239/2015-23, jímž odvolání stěžovatelů ze dne 19. 11. 2015 odmítl pro opožděnost. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání, kterému Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením nevyhověl, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Se závěry obecných soudů stěžovatelé nesouhlasí a poukazují na skutečnost, že datové zprávy označené jako "Odvolání proti Usnesení č. j. 83 Cm 239/2015" i "Přílohy k odvolání k č. j. 83 Cm 239/2015" a také podání poštou označené jako "plná moc k č. j. 83 Cm 239/2015", byly soudu doručeny ve lhůtě pro podání odvolání. Pokud datová zpráva neobsahovala přílohu označenou jako "Odvolání ANPET 2015-11-02", bylo odvolání podáno včas, i když neobsahovalo všechny stanovené náležitosti nebo bylo nesrozumitelné nebo neurčité. Z označení podání, z kontextu i příloh, které soud obdržel, podle stěžovatelů vyplývá, že se jedná o odvolání. V souvislosti s uvedeným odkázali stěžovatelé na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1911/11, podle něhož není materiálně myslitelné, aby případné poruchy uvnitř doručovacího mechanizmu šly na vrub účastníka řízení. S odkazem na nález sp. zn. III. ÚS 12/96 se v předmětném případě jednalo podle stěžovatelů o nadměrný formalizmus.
Pokud odvolání neobsahovalo všechny náležitosti nebo pokud bylo nesrozumitelné či neurčité, pak měl obecný soud podle stěžovatelů postupovat v souladu s ustanovením §43 o. s. ř. a vyzvat stěžovatele k upřesnění či doplnění podání. Vzhledem k tomu, že soud kontaktoval právního zástupce stěžovatelů telefonicky, a to až 18. 11. 2015, nemohli stěžovatelé ve lhůtě pro podání odvolání svůj opravný prostředek doplnit či upřesnit. Za situace, kdy stěžovatelé vystupovali během odvolacího řízení aktivně, měli být písemně vyzváni k odstranění vad podání.
Ze shora uvedených důvodů mají stěžovatelé za to, že v jejich případě došlo k porušení základních práv a svobod, jež jsou jim garantovány čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace "podústavního práva" pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471). Ústavněprávním požadavkem je řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí. Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.
Podle náhledu Ústavního soudu lze stran odůvodnění vznesených námitek zcela odkázat na ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, který je bezezbytku vypořádal. Nad to lze snad jen rozvést, že pokud byl právní zástupce stěžovatelů kontaktován telefonicky dne 18. 11. 2015 a bylo mu sděleno, že samotné odvolání v datové zprávě chybí, případně byl-li sdělením ze dne 20. 11. 2015 informován soudem o tom, jak na příslušné datové zprávy nahlíží, byl tím stěžovatelům vytvořen dostatečný procesní prostor na to, aby si podali návrh na prominutí zmeškané lhůty. Jedná se sice o nenárokový procesní institut, nicméně vzhledem ke shora nastíněné situaci, lze ho považovat za přiléhavý.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o věci bez zbytečného odkladu, o návrhu na odklad vykonatelnosti, jež sdílí osud ústavní stížnosti, samostatně nerozhodoval.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu