ECLI:CZ:US:2013:1.US.187.13.1
sp. zn. I. ÚS 187/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Mikana, zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem, se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2012, č. j. 18 Co 424/2012-57, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 1. 2013, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení.
V ústavní stížnosti je popsán průběh exekučního řízení zahájeného na návrh oprávněné PRVNÍ JR FINANČNÍ, s. r. o., se sídlem J. V. Sládka 44, Frýdek-Místek, v jehož rámci byla na stěžovatele nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 642 429,- Kč s příslušenstvím, pro vymožení nákladů předcházejícího řízení a pro vymožení nákladů exekuce.
Stěžovatel uvádí, že oprávněný se domáhal uspokojení povinnosti vyplývající ze stejného exekučního titulu již dříve. Tímto exekučním titulem měl být rozhodčí nález Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. Rsp 1544/10. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 13. 12. 2010,
č. j. 29 EXE 2188/2010-20, avšak Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 13. 6. 2011, č. j. 18 Co 105/2011-102, usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl. V odůvodnění uvedl, že mu ani přes opakované výzvy nebyl doručen spis rozhodčího soudu, a proto nebylo možné přezkoumat vykonatelnost rozhodčího nálezu, resp. podmínky předcházejícího řízení, legitimaci účastníků apod. V tomto řízení bylo dle stěžovatele rovněž zjištěno, že výše uvedený rozhodčí nález mu byl doručován na zcela jinou adresu, než byla uvedena v informačním systému evidence obyvatel. Rozhodčí nález proto považuje za nedoručený.
Opakovaný návrh na nařízení exekuce byl ze strany oprávněného podán dne 30. 1. 2012. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 2. 2012, č. j. 29 EXE 348/2012-13, byla opětovně nařízena exekuce, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích však již odvolání stěžovatele nevyhověl a usnesením ze dne 1. 10. 2012, č. j. 18 Co 424/2012-57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel takovému postupu odvolacího soudu vytýká, že nerespektoval právní názor, který v téže věci vyslovil dříve, přičemž nedošlo ke změně skutkového stavu. Stejně tak nesouhlasí ani s argumentací, že proti rozhodčímu nálezu lze brojit podáním žaloby na jeho zrušení, neboť mu do dne podání ústavní stížnosti nebyly doručeny žádné relevantní dokumenty týkající se rozhodčího řízení ani rozhodčí nález. K prokázání nedoručení rozhodčího nálezu dle svých tvrzení navrhoval provedení dokazování. Odvolací soud však žádný z navržených důkazů neprovedl a konstatoval, že v daném případě byly splněny podmínky, za nichž lze zásilku považovat za doručenou.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubicích pro zásah do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušil.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným usnesením Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není důvodný.
Z usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 2. 2012, č. j. 29 EXE 348/2012-13, Ústavní soud zjistil, že na majetek stěžovatele byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 642 429,- Kč s příslušenstvím, pro vymožení nákladů předcházejícího řízení a pro vymožení nákladů exekuce. Uvedená povinnost vyplývala z exekučního titulu, kterým je rozhodčí nález Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. Rsp 1544/10. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2012, č. j. 18 Co 424/2012-57, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud ke stěžovatelem vzneseným argumentům uvedl, že z čl. 24 smlouvy o dílo ze dne 22. 6. 2009 vyplývá rozhodčí doložka pro řešení případných sporů. Dále dodal, že z ověřené kopie doručenky Rozhodčího soudu vyplývá doručování rozhodčího nálezu a zápisu z jednání na adresu Ch., která je adresou trvalého pobytu stěžovatele. Adresát byl dne 5. 1. 2012 vyzván k vyzvednutí uložené zásilky, samotná zásilka byla do schránky na adrese trvalého pobytu vhozena dne 17. 1. 2012. Dle odvolacího soudu uvedený spor rozhodoval rozhodčí soud, jehož pravomoc vyplývá z uzavřené smlouvy. Obrana povinného tak může spočívat pouze v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Legitimace účastníků exekučního řízení vyplývá z exekučního titulu, přičemž v samotném řízení již nelze přezkoumávat jeho věcnou správnost. K námitce nedoručení exekučního titulu odvolací soud uvedl, že ji považuje za neopodstatněnou, neboť z předložené doručenky vyplývá, že zásilka obsahující rozhodčí nález byla stěžovateli doručována na adresu jeho trvalého pobytu. Pokud stěžovatel tvrdí, že mu zásilka nebyla doručena a že se o doručování ani nedozvěděl, lze za prostředek jeho obrany považovat návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení. V exekučním řízení již tuto otázku nelze řešit.
K zásahu do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle Ústavního soudu dochází zejména tehdy, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V souzené věci však k takovému zásahu nedošlo. Z předloženého usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích naopak vyplývá, že obecný soud se v rámci odvolacího řízení zabýval jak splněním předpokladů pro nařízení exekuce, tedy zejména existencí exekučního titulu a jeho vykonatelností, tak i argumenty stěžovatele, které se týkaly neexistence povinnosti a neúčinnosti doručení. Postupu odvolacího soudu tak nelze nic vytknout.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2013
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu