ECLI:CZ:US:2010:1.US.1913.10.1
sp. zn. I. ÚS 1913/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ÚAMK a. s., IČ 60192798, se sídlem Na Strži 1837/9, 140 00 Praha 4, zastoupené Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem, se sídlem Konviktská 291/24, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 18 Co 79/2007, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006 sp. zn. 17 C 98/97, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006 sp. zn. 18 Co 355/2006 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006 sp. zn. 17 C 98/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. 7. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jednou z důležitých zákonných náležitostí návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti je dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ze shora uvedeného, z dřívějších ústavních stížností stěžovatelky ve věci sp. zn. II. ÚS 1381/07 a sp. zn. I. ÚS 3189/08, z příjmového razítka advokátní kanceláře právního zástupce stěžovatelky na kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006 sp. zn. 18 Co 355/2006 a z faxové hlavičky vyznačené na kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 18 Co 79/2007 je zřejmé, že napadená rozhodnutí byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena minimálně dne 19. 9. 2006, resp. 2. 4. 2007 a je tak též evidentní, že lhůta k podání řádné ústavní stížnosti uplynula marně, když ústavní stížnost byla podána až v červenci roku 2010. Zmeškání této lhůty přitom podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.
Ústavní soud k vysvětlení svého postupu dodává, že dvě předešlé ústavní stížnosti stěžovatelky, směřující proti témže rozhodnutím, byly Ústavním soudem usneseními ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. II. ÚS 1381/07 a ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 3189/08 odmítnuty dle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustné, neboť doposud nebylo skončeno řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou (jak plyne z odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 1381/07) podala stěžovatelka z totožných důvodů jaké uvedla v ústavní stížnosti, resp. ve všech třech jejích ústavních stížnostech; sama stěžovatelka tak dala svým postupem najevo, že tvrzený zásah do jejích základních práv lze odstranit v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost, přičemž Ústavní soud nemohl předjímat rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, stejně jako nemohl zkoumat, zda stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost efektivně. V těchto odmítavých usneseních byla stěžovatelka opakovaně Ústavním soudem poučena, že podle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost i proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Nyní projednávanou ústavní stížností však stěžovatelka napadla pouze shora uvedená usnesení (což plyne jak z petitu ústavní stížnosti, tak i z jejího obsahu), nikoli však usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007 sp. zn. 65 C 20/2007, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost proti ústavní stížností napadeným usnesením obvodního a městského soudu, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 11 Cmo 43/2008, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno a zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 21 Cdo 764/2009, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky.
Vázán petitem návrhu nemohl se Ústavní soud zabývat meritem věci a stejně tak nemohl zkoumat důvody zamítnutí stěžovatelčiny žaloby pro zmatečnost. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem (§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj