ECLI:CZ:US:2009:1.US.1952.09.1
sp. zn. I. ÚS 1952/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. Č., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Odehnalem, advokátem se sídlem Brno, Havlíčkova 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 3 Tdo 445/2009, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 5 To 533/2008, a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 6. 2008, čj. 17 T 80/2008 - 17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností Z. Č. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 3 Tdo 445/2009, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud"), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, jako soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen "TrZ"), kterého se dopustil jako řidič osobního vozidla tím, že se dostatečně nevěnoval situaci na přechodu pro chodce, reagoval opožděně a nedal přednost dvěma nezletilým chodkyním, přecházejícím na osvětleném přechodu pro chodce. Obě na následky zranění zemřely. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s dohledem a byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody zdravotním pojišťovnám.
Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy, nevyslechnutím jeho znalce (znalec obhajoby), porušily rovnost zbraní, neboť oba konkurující si znalci nedostali před obecnými soudy stejnou příležitost. Tím byl závěr o vině postaven na nepřesném skutkovém základě a obecné soudy se tak dopustily zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak vyplývá z judikatury ESLP a Ústavního soudu obecné soudy nejsou povinny reagovat na každou žádost a návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování vyhovět. Svůj postup, proč takové žádosti nevyhoví, musí odůvodnit, což se v projednávané věci stalo.
Obecné soudy vyhodnotily oba znalecké posudky (odborné vyjádření) samostatně a následně i ve vzájemných souvislostech s ostatními ve věci provedenými důkazy. Poté dospěly k odůvodněnému závěru, že není nutno znalce obhajoby vyslechnout ani doplňovat dokazování o revizní posudek, neboť z provedeného dokazování bylo bez dalších pochybností zjištěno, že nezletilé dívky, přecházející osvětlený přechod pro chodce z levé části, stěžovatel srazil pravou přední částí svého vozidla. To proto, že se nedostatečně věnoval řízení vozidla, resp. situaci na přechodu pro chodce. Obecné soudy neakceptovaly jeho tvrzení, že dívky neviděl. Jak správně podotkl odvolací soud, pokud by tomu tak opravdu bylo, pak jedině v důsledku nepozornosti a toho, že se nevěnoval dostatečně řízení vozidla. Právě s ohledem na skutečnost, že dívky přecházely vozovku zleva a byly sraženy přední pravou částí vozidla (až v místě pravého světlometu), musely přecházet i před polovinou vozidla v části přímého výhledu stěžovatele dopředu. Na tom nic nemění ani fakt, že těla obou poškozených byla nalezena za přechodem, kam byla odhozena právě nárazem vozidla ve směru jízdy.
Proto lze uzavřít, že obecné soudy, na základě důkazních prostředků v řízení provedených, aniž by provedené důkazy hodnotily jednostranně v neprospěch stěžovatele, dospěly k jednoznačnému závěru, že stěžovatel, při řízení osobního vozidla, porušil důležitou právní povinnost tím, že se před přechodem pro chodce nedostatečně věnoval řízení vozidla. Nedal přednost a opožděnou reakcí způsobil smrtelná zranění dvěma nezletilým chodkyním. Tím se dopustil trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti.
Pokud jde o stěžovatelem tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, k tomu lze doplnit, že toto právo znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy, což je i projednávaný případ. Není jej tedy možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám stěžovatele.
Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení zákonných ustanovení, promítajících se do roviny protiústavnosti. Trestní řád i trestní zákon interpretovaly a aplikovaly ústavněprávně konformním způsobem a nezavdaly žádné pochybnosti o rovném přístupu jak k obžalobě, tak obhajobě. Závěry obecných soudů, plynoucí z posouzení všech důkazů svědčících ve prospěch i neprospěch stěžovatele, tzn. rozhodnutí o tom, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje, jsou součástí nezávislého rozhodování obecných soudů (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR) a odsouzení stěžovatele samo o sobě nelze považovat za porušení jeho základních práv a svobod. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti ve věci rozhodujících soudů není v dané věci namístě.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu